Kalendárium Moravskoslezska: Červenec

 

Kalendárium vybraných událostí Moravskoslezského kraje na měsíc červenec. 

  

Zámek Raduň

1. července 1888

 

 

 

 

Byla zakoupena Žofínská huť a začleněna do Vítkovických železáren. Ihned byla provedena oprava obou vysokých pecí a současně se začalo se stavbou pece třetí. Do provozu byla dána v roce 1889 a dávala denně asi 120 tun surového železa. První vysoká pec Žofínské huti byla v době své stavby největší vysokou pecí v Rakousku. Ještě v osmdesátých letech 19. století se svou kapacitou rovnala vítkovické peci č. 1. Podobná byla druhá pec Žofínské huti. Obě pece vyráběly pudlovací železo, kdežto pec č. 3 železo slévárenské.

1. července 1960 

1. července 1960 byl na základě zákona č. 35/1960Sb. O územním členění státu zrušen dosavadní okres Ostrava-venkov a jeho obce připojeny k sousedním okresům Frýdek-Místek, Karviná a Opava. Obce Bartovice, Hrabová a Martinov byly připojeny k Ostravě. Celkový počet obyvatel Ostravy se touto integrací zvýšil o 7492 osob a územní rozloha se rozšířila o 19,24 km2. Zároveň došlo ke zrušení Ostravského kraje a byl vytvořen nový Severomoravský kraj se sídlem v Ostravě, který zahrnoval okresy Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Olomouc, Opava, Ostrava-město, Přerov, Šumperk a Vsetín.

4. červenec 1905

Při důlním neštěstí 4. 7. 1905 na dole Salm ve Slezské Ostravě se udusilo 11 horníků. Příčinou bylo zanedbání následků důlního požáru z roku 1901, když díky nečinnosti důlní správy popraskala ochranná zeď okolo ohniska původního požáru. Právě přes ní se požár v časných ranních hodinách provalil a jámu zaplnil dýmem. V té době se v dole nalézalo 123 mužů, z nichž 11 zde nalezlo smrt. Vedení správy dolu pak bylo podrobeno kritice, která upozorňovala na dlouhodobé zanedbávání bezpečnostních opatření. Sedm zemřelých horníků bylo uloženo do společného hornického hrobu slezskoostravského hřbitova (na snímku).

                       

6. červenec 1908

Dne 6. 7. 1908 zahájilo činnost první stálé kino v Moravské Ostravě. Neslo název The Empire Bio Company. Halu umístěnou na Antonínově náměstí (nyní Smetanovo náměstí) v blízkosti divadla zdobily dvě věže a osvětlovaly stovky barevných žárovek. Podlaha byla z udusané hlíny, sedadla tvořily fošny. Program sestával z většího počtu kratších filmů. Zpočátku se hrálo každý den, avšak klesající zájem vedl k omezení provozu na víkendy a svátky. Přestože bylo kino vytápěno, neudrželo se v něm dostatečné množství tepla a tak od 5. prosince 1908 zahájilo zimní provoz na Hammerlingově ulici (nyní Hollarova). Kinu se však díky rostoucí konkurenci na území Vítkovic a Mariánských Hor nedařilo dobře. Jeho původní majitel F. Schafer jej proto prodal (1910) J. Maurerovi, majiteli elektrotechnického závodu v Moravské Ostravě, kterému se však nevedlo lépe. Kino bylo více známé pod názvem „bleší bouda“ nebo „blechárna“ a sloužilo veřejnosti až do 1. června 1920.

6. - 12. červenec 1997

Ve dnech 6. – 12. 7. 1997 byla třetina rozlohy města Ostravy postižena nejhorší povodní od roku 1880. Zaplaveny byly přes 2 tisícovky domů, stovky průmyslových areálů a objektů různých institucí. Přímo byly ohroženy zdraví a životy desetitisíců občanů, závažným způsobem byl narušen chod města (od 6. do 12. 7. přijalo centrum tísňového volání 11 069 telefonátů). Ze svých domovů muselo být evakuováno cca 15 tisíc občanů, z nichž asi 4000 bylo poskytnuto krátkodobé náhradní ubytování. Povodeň si vyžádala také oběti nejvyšší – tři lidské životy. Na záchraně osob, zvířat a majetku se podílelo přes 850 profesionálních a dobrovolných hasičů, stovky příslušníků Policie ČR, strážníků městské policie, dobrovolníků. Jejich enormní nasazení zabránilo ještě větším ztrátám na lidských životech a životním prostředí.

9. červenec 1849

Dne 9. 7. 1849 vypukla v Moravské Ostravě epidemie cholery, které rok předtím předcházela úspěšně potlačená epidemie tyfu.  V průběhu srpna nabývala na intenzitě a nákaze podléhalo stále více občanů. Tehdy jediný městský fyzikus (lékař) MUDr. Nikodém Kroček napsal správě města dopis, ve kterém popisoval možnosti dopadu nákazy a jejího šíření zejména v nejnižších vrstvách obyvatelstva a žádal o seznámení veřejnosti s touto skutečností. Na magistrát se obrátil ohledně dalšího možného šíření nákazy i ranhojič B. Fuchs. V měsíci srpnu byla přijata ošetřovatelka, která pečovala o nemocné ve zvlášť uvolněné místnosti nemocnice. Chudým, aby nehladověli, byla rozdávána hovězí polévka a poskytnuty peníze k nákupu potravin. Byly zbořeny dva domy, ve kterých podle Dr. Kročka epidemie propukly. V Moravské Ostravě nákaze podle matriky podlehlo až 144 především chudších obyvatel.

9. červenec 1991

Česká národní rada přijala dne 9. července 1991 zákon č. 314/1991 Sb., s účinností od 28. září 1991, kterým byla zřízena Ostravská univerzita v Ostravě (OU), transformovaná z tehdejší samostatné Pedagogické fakulty v Ostravě. Původním záměrem z roku 1990 bylo zřídit Slezskou univerzitu, která měla mít své pobočky v Opavě, Ostravě a Karviné. Jednání mezi představiteli opavské kulturní obce a zástupci ostravské pedagogické fakulty nakonec skončilo neúspěchem poté, co se začaly projevovat rozdílné představy na podobu budoucí vysoké školy. 

Po vypovězení spolupráce mezi opavskými a ostravskými představiteli bylo rozhodnuto o vytvoření dvou samostatných univerzit: Slezské univerzity v Opavě a Ostravské univerzity, jejíž činnost byla slavnostně zahájena 3. října 1991. Vedením vysoké školy byl ministrem školství pověřen prof. Jaroslav Hubáček, který byl posléze zvolen akademickým senátem do funkce rektora. Původně se OU skládala z fakult pedagogické, filozofické a přírodovědecké.

12. červenec 1855

Zástupci akciové společnosti Severní dráha císaře Ferdinanda podepsali smlouvu s bratry Kleinovými o odprodeji jejich ostravských dolů za více než půl milionu zlatých. Koupi dolů František v Přívoze, Albert a Hubert v Hrušově, včetně veškerého příslušenství, strojů, zásob, kutacích práv a propůjček, schválila valná hromada akcionářů o tři dny dříve. Železniční společnost, provozující zejména páteřní trať mezi Vídní a Krakovem, usilovala o získání vlastních dolů na Ostravsku, aby zajistila přísun kvalitního koksovatelného uhlí pro své parní lokomotivy. V následujícím roce odkoupila také státní doly v Moravské Ostravě, Polské Ostravě a Michálkovicích. Doly Severní dráhy Ferdinandovy patřily později k technicky nejlépe vybaveným v revíru a společnost se stala druhým největším těžířstvem na Ostravsku.

12. červenec 1929

Dne 12. 7. 1929 se městské zastupitelstvo Slezské Ostravy zabývalo špatným stavem slezskoostravského hradu. Projednávána byla žádost Severní dráhy Ferdinandovy, která navrhovala zbourat nejstarší část zámku pro její poškození. Žádost byla zamítnuta, ale stav jihozápadní části zámku byl velmi špatný, poddolování způsobilo četné trhliny ve zdivu, hlavní vchod z nádvoří byl podepřen vzpěrami, část stropů byla zborcena. Svou roli sehrála i neochota majitelů zámku Wilczků investovat větší částky do oprav, které by umožnily jeho záchranu.

 

Slezskoostravský hrad nad řekou Lučinou

15. červenec 1946

Dne 15. 7. 1946 byl zahájen pravidelný letecký provoz na lince Ostrava – Praha. Z letiště v Ostravě-Hrabůvce vzlétl letoun JU 52 v 6.30 ráno a v 8.10 doletěl do Prahy. Cena letenky činila 850 korun, zpáteční 1530 korun. Letadlo pojalo 14 cestujících a autobus na letiště odjížděl každý den od kina Kosmos (dnes Akademický filmový klub – kino Vesmír). V následujícím roce měla Ostrava spojení také s Olomoucí, Zlínem, lázněmi Piešťany, o rok později s Brnem. Letiště v Mošnově funguje od roku 1959.

17. červenec 1792

Představitelé Moravské Ostravy se 17. července 1792 obrátili na zemské gubernium v Brně se žádostí o přiznání již dvou tržních dní ve stejném týdnu (úterý a středa). Ke své žádosti rovněž připojili prosbu o zákaz tzv. svinských trhů konaných v Zámostí (Slezská Ostrava). Žádost byla postavena na skutečnosti, že časté spory mezi handlíři jsou většinou řešeny soudem v Moravské Ostravě. Své tvrzení o předkupnictví dobytka a tím i zvyšováním cen zakládají zástupci města množstvím lidí, kterými zvířata projdou rukama, než se z Haliče dostanou na samotný trh. Nově mělo být tržiště zřízeno na nynějším Smetanově náměstí. Zástupci města se nakonec se svou žádostí museli obrátit přímo k císaři Františkovi II., který privilegium k trhu potvrdil v lednu následujícího roku.

18. července 1994

18. 7. 1994 byly v Klimkovicích-Hýlově slavnostně otevřeny jodobromové lázně. Myšlenka na stavbu lázní se zrodila v 80. letech, kdy byla těžbou uhlí ohrožena existence lázní v Darkově na Karvinsku. Stavba byla zahájena v roce 1987, brzy se však zastavila pro nedostatek peněz. Po roce 1989 se na dokončení projektu podílela Česká pojišťovna, celkový náklad na vybudování lázní dosáhl výše 1,2 miliardy korun. Na zelené louce zde vznikl moderní léčebný komplex zahrnující sanatorium pro dospělé se třemi stovkami míst a vedle něj také léčebný dům pro děti se 180 lůžky. Léčení jodobromovou vodou, přiváděnou ze vzdálenosti 15 kilometrů, se soustřeďuje na nemoci pohybového ústrojí a na neurologické problémy.

21. července 1942

21. 7. 1942 se při zatýkání gestapem v Ouběnicích u Prahy zastřelil MUDr. Břetislav Lyčka, který patřil mezi přímé spolupracovníky vykonavatelů atentátu na Reinharda Heydricha. Narodil se 24. 5. 1903 ve Staré Bělé, jako lékař působil v různých pražských nemocnicích a ústavech, v roce 1938 byl dokonce jmenován zdravotním komisařem hlavního města Prahy. Od března 1939 se zapojil do ilegální sokolské odbojové organizace Jindra. Obstarával potraviny a peníze pro rodiny zatčených. Počátkem ledna 1942 navázal kontakt s paradesantní skupinou Antropoid, která provedla atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Josefu Gabčíkovi ošetřil zranění utrpěné při seskoku a opatřil parašutistům falešné pracovní knížky. Ošetřil také Jana Kubiše, který byl při atentátu 27. 5. 1942 zraněn střepinami. Poté, co se parašutisté ukryli v kryptě chrámu Karla Boromějského, připravoval jejich odsun do bezpečí v rakvích. Když 14. 7. 1942 došlo k hromadnému zatýkání členů organizace Jindra, byl Lyčka varován a našel úkryt v obci Ouběnice. Gestapo ho sice 21. 7. 1942 vypátralo, avšak před dopadením spáchal sebevraždu.

 

MUDr. Břetislav Lyčka byl jedním z lékařů, kteří se zapojili do operace Anthropoid.

24. červenec 1866

Tři týdny po osudové porážce rakouské armády v bitvě u Hradce Králové začala pruská okupace Moravské Ostravy, trvající 14 dnů. To nebylo ve srovnání s jinými městy tak dlouho: Praha byla obsazena 74 dny, Opava s přestávkami 77 dnů, Brno dokonce 102 dny. Ovšem zátěž, vzniklá vojenskou přítomností Prusů, byla pro Moravskou Ostravu značná. Celkové náklady na ubytování a vyživování celkem 94 důstojníků, 3558 vojínů a 201 koní, kteří během dvou týdnů městem prošli, činily bezmála 11 tisíc zlatých. Stát ale uhradil jen necelou čtvrtinu těchto výdajů a škod. Pruští vojáci tehdy spotřebovali mj. téměř dvě tuny hovězího masa, 76 hl piva, 1356 bochníků chleba (po 3,10 kg), 370 kg tabáku a 810 kubánských doutníků, ustájení koní obnášelo 1140 kg ovsa, 1100 kg sena a 580 kg slámy. Okupace naštěstí proběhla bez vážnějších incidentů, nedocházelo k rabování ani jiným násilnostem. Na snímku starosta Mor. Ostravy Alois Anderka.

24. červenec 1866

Dne 24. července 1866 zavlekli do Moravské Ostravy pruští vojáci onemocnění cholery. Již v průběhu následujícího měsíce ve městě umíralo 4 i 5 občanů za den. Za období tří měsíců podlehlo v Moravské Ostravě a Přívoze nákaze více než 200 osob (včetně 12 rakouských vojáků). Po skončení epidemie bylo zpracováno pravděpodobně městským lékařem Nikodémem Kročkem Poučení pro čtvrtmistra o choleře. Město bylo tehdy rozděleno na 6 obvodů, kdy každý z nich měl určeného čtvrtmistra, který měl za úkol zajišťovat čistotu ulic, údržbu kanálů a stok, dohlížel na prodej nezávadných a čerstvých potravin. Onemocnění cholerou musel bez prodlení hlásit lazebníkovi dr. Kremerovi, který onemocnění léčil, a městskému představenstvu.

25. července 1891

Dne 25. července 1891 zemřel v Hrušově továrník a podnikatel v chemickém průmyslu Theodor Hochstetter (nar. 3. října 1837 v Esslingen am Neckar v Německu). Do Hrušova přišel v r. 1858. Rok pracoval v místní továrně na hliněné zboží a poté v První rakouské továrně na sodu, jejichž spolumajitelem a zakladatelem byl jeho nevlastní bratr Carl Hochstetter. V r. 1883 založil v Přívoze společně s průmyslníky ve strojírenství Carlem Glassnerem a Carlem Elbertzhagenem továrnu na výrobu superfosfátů, kostní moučky a umělých hnojiv. Firma Glassner, Hochstetter a Comp. patřila rovněž k největším producentům klihu a tuků ve střední Evropě.

27. červenec 1874

Dne 27. 7. 1874 zemřel podnikatel a bankéř Anselm Salomon Rothschild, majitel dolů a průmyslových podniků na Ostravsku. Ten v roce 1855 v Ostravě a okolí navázal na aktivity svého otce a dokončil zahájené finanční operace, jako koupi Dolu František v Přívoze, dolů Albert a Hubert v Hrušově, Michal a Ferdinand v Michálkovicích, Hermenegild v Polské Ostravě atd. V 60. letech 19. století, kdy se začal postupně projevovat pokles zájmu vídeňského bankovního domu o ostravský průmysl, uzavřel smlouvu s uhlobarony Gutmanny a hormistrem Hynkem Vondráčkem. Ustavili Doubravsko-orlovskou důlní společnost, které Rothschild pronajal doly v Doubravě, Orlové, Porubě, Lazích i Důl Karolina v Moravské Ostravě. Zasloužil se o založení Spojených vítkovických kamenouhelných dolů (1871), podílel se na vzniku První rakousko-uherské vysokopecní společnosti, která v letech 1872–1873 vybudovala Žofinskou huť. Dále stál u založení Vítkovického horního a hutního těžířstva, které převzalo Vítkovické železárny, kamenouhelné a rudné doly. Zasloužil se také o zvelebení zámku a parku v Šilheřovicích. Jeho jméno nese mj. Důl Anselm v Petřkovicích (později Eduard Urx, dnes Hornické muzeum Landek Park).

30. červenec 1590

Dne 30. 7. 1590 zasedal v rytířském sále Slezskoostravského hradu zemský sněm, který jednal o definitivním znění textu zemského zřízení pro knížectví těšínské. Ten vyšel v roce 1592 v Olomouci pod názvem Práva a zřízení zemského knížectví těšínského. Podle dokumentu byl český jazyk uznán za úřední jazyk pro celé knížectví. O rokování vrcholného stavovského orgánu o tak závažné otázce právě na Slezskoostravském hradě se zasloužili majitelé zdejšího panství Bedřich Sedlnický z Choltic a jeho tři bratři. Rod Sedlnických vlastnil slezskoostravské panství s hradem od roku 1508, kdy je Jan Sedlnický zakoupil od Václava Hřivnáče za 5330 uherských zlatých, až do roku 1714. Tehdy přešlo do majetku Wilczků z Dobré Zemice (dnes Dobrá u Frýdku-Místku), později významných důlních podnikatelů. Na obr. Slezskoostravský hrad:

30. červenec 1972

Dne 30. 7. 1972 získala na kurtech TJ NHKG v Komenského sadech v Ostravě titul mistryně Československa teprve patnáctiletá tenistka Martina Navrátilová, která se tak stala nejmladší mistryní v historii československého tenisu. Šampionát, jenž se těšil velkému diváckému zájmu, probíhal v Ostravě od 24. 7. a poslední zápas se dohrával 3. 8. Beznadějně vyprodána byla především finálová dvouhra mužů, z níž si Jan Kodeš po souboji s Františkem Pálou odnesl svůj čtvrtý mistrovský titul. Oba tenisté pak společně získali republikový primát ve čtyřhře mužů, ve čtyřhře žen se mistryněmi ČSSR staly Vlasta Vopičková a Marie Neumannová. Nejúspěšnějšími z ostravských tenistů byli Petr Huťka s Alenou Pavliskovou z TJ NHKG, kteří se probojovali do finále smíšené čtyřhry, kde podlehli manželům Kodešovým. 

Jedním z republikových šampionů byl také ostravský rodák Ivan Lendl, který na kurtech v Komenského sadech  zvítězil v roce 1978.

Zdroj: www.ostrava.cz