Dovolená v Jeseníkách: Prohlídkový okruh zámku Velké Losiny

 

Než se vydáme na prohlídkový okruh zámku, podíváme se, jak Velké Losiny přišly ke svému názvu. 

I když tady obec stávala už ve 13. století, ve středověku ji nikdo pod dnešním jménem neznal. Nazývala se Ullersdorf (Oldřichova ves), jak ji pojmenovali její zakladatelé, němečtí kolonisté, kteří od 12. století přicházeli osidlovat tento liduprázdný kraj. Se jménem obce to vůbec bylo všelijaké. Latinsky je poprvé zmiňována roku 1296 jako villa Ullrici a teprve po více jak dvou stech letech, roku 1512, se poprvé objevuje její český název Losiny. Existuje domněnka, že jméno inspirovali losi, kteří se v zimě shromažďovali na nedalekých pastvinách, kde vyvěraly teplé, sírou páchnoucí prameny, které udržovaly louky zelené i uprostřed tuhé, zasněžené zimy. Označení "Velké" se začalo užívat až v 18. století jako odlišení od Nových Losin.

Zámek Velké Losiny v okrese Šumperk je renesanční a stojí na místě někdejší středověké tvrze.

Místo proslulo nechvalně známými čarodějnickými procesy, ale tomu je věnován samostatný článek.

Areál zámku je byl r. 1995 prohlášen národní kulturní památkou a je ve vlastnictví státu. 

 

Chodba pod arkádami

3D pohled na nádvoří: ZDE

Vybrali jsme si I. prohlídkový okruh "Žerotínové na Losinách", který je veden jako základní okruh. 

Prohlídková trasa vede návštěvníky do interiérů pozdní renesance a raného baroka. Prohlídka zahrnuje rytířský sál s koženými tapetami, dva pokoje s gobelíny, zámeckou knihovnu a galerii předků. Tyto místnosti si udržely podstatnou část svého vzhledu ze 17. století. Velkým zážitkem je prohlídka pozdně barokní kaple. 

  

Zámecká kaple má pozoruhodnou freskovou výzdobu od významného malíře moravského baroka Jana Kryštofa Handkeho.

  

Fotili jsme každý svým fotoaparátem, proto jsou fotky různé

Expozice vysokého zámku dovoluje nahlédnout do původních renesančních a raně barokních interiérů, nebo do pozdně barokní kaple. Interiéry jsou vybaveny mobiliářem vlastníků panství, tedy rodu Žerotínů a Liechtensteinů, ale i svozovými předměty ze zámků Bílá Voda, Žádlovice, Vízmberk v Loučné nad Desnou nebo Kozí Hrádek.

Rodová galerie

        Prohlídka tzv. vysokého zámku začíná v rodové galerii, kde jsou celofigurálními portréty zastoupeni nejvýznamnější členové velkolosinské větve pánů ze Žerotína.

 

Dvoumístná nosítka pro panstvo

 

V tomto sále se nachází i pozoruhodná mapa velkolosinského a vízmberského panství z roku 1739 s vedutami zámku. 

 

Erb hrabat ze Žerotína, svobodných pánů z Lilgenau 

Ludvík Antonín hrabě ze Žerotína byl šlechtic z moravského šlechtického rodu Žerotínů. Vlastnil rozsáhlé statky na Moravě i ve Slezsku a kvůli vysokému zadlužení musel prodat jedno z nejdůležitějších žerotínských panství Velké Losiny (1802).

Velký sál

 

Ve velkém sále mohou návštěvníci obdivovat jedny z nejstarších kachlových kamen u nás. Pocházejí z konce 80. let 16. století a jsou zdobeny erby a iniciálami Andělíny Ryšánky z Modřic, čtvrté manželky stavebníka zámku Jana mladšího ze Žerotína.

Jan mladší ze Žerotína, zvaný Losinský (+1608), jenž od roku 1590 užíval přídomek starší, byl zakladatelem losinsko-vízmberské větve. Jan mladší proslul zejména jako stavebník renesančního zámku ve Velkých Losinách.

 

       Z původního vybavení zámku zde nalezneme i renesanční příborník. Ten během hostin sloužil k podávání nápojů. Vyřezávaná ohrádka zabraňovala případnému otrávení podávaného vína - aby se nikdo blíže nedostal.

 

Stěny tohoto reprezentativního sálu jsou pokryty koženými tapetami s aliančními znaky pánů ze Žerotína a Oppersdorfu. Díky nim můžeme usuzovat, že jejich objednavatelem byl Přemek III. ze Žerotína, manžel Alžběty Juliány, rozené z Oppersdorfu. 

Knihovna

  Místnost, ve starých inventářích nazývaná jako „stará cukrárna“, byla již v minulosti přeměněna na knihovnu. V interiéru se dnes nacházejí vysoce ceněné barokní skříně obsahující část slavné žerotínské knihovny.

Tapiserie

  Předem řeknu, že tapisérie mě tam nadchly. 👍 To je krása, tam bych vydržela koukat a fotit déle... Velkolosinský zámek ukrývá jeden z předních souborů tapisérií. Tzv. abussonské tapiserie, utkané těsně po polovině 17. století, vychází námětově z díla Proměny neboli Zlatý osel od římského spisovatele Lucia Apuleia. Z cyklu o lásce Amora a Psyché se dochovaly tři výjevy: Psyché uctívaná jako bohyně, Sestry na návštěvě u Psyché a Svatba Amora a Psyché. Traduje se, že tyto tapisérie měl věnovat pánům ze Žerotína samotný princ Evžen Savojský. To je známá postava z dějin, prý to byl levoboček Ludvíka XIV., který pro svou malou postavu byl odmítán, ale jako vojevůdce prožil skvělou vojenskou kariéru a řadu vítězných bitev. Mimochodem je označován jako vítěz nad Turky v bitvě u Vídně. Někdy o něm napíšu. 

A když jsme na Losinách, tak uvedu, že jeho matka, Comtesse de Soissons, hraběnka Olympie Mancini, byla během šetření „Affaire des Poisons“ (skandál s traviči, věštci a čarodějnicemi) varována králem před zatčením a uprchla během noci do zahraničí.

Další hodnotný soubor tapiserií pochází z nedalekých Žádlovic, sídla rodiny Dubských z Třebomyslic. Cyklus se scénami ze života Antonia a Kleopatry (Setkání Antonia s Kleopatrou, Hostina a Antoniův rybolov), má svůj literární předobraz v díle římského historika Tita Livia. Návrhy kartonů jsou prací Karla van Mandera mladšího, který působil v nizozemském Delftu. Vlastní tapiserie byly utkány někdy po roce 1623.

 

Antoniův rybolov

 

Pozornost žen zaujme kožený kufr pro potřeby dámy, na jehož přesun bylo jistě zapotřebí služebnictvo. Taková trochu "větší dámská kabelka".

Další pokoje představují doklad bydlení Žerotínů na Losinách v průběhu 17. a 18. století.

 

Kazetový strop

V období náboženských nepokojů se losinští Žerotínové postavili na stranu protestantských stavů, ale po jejich porážce přišli o tři čtvrtiny svého majetku - poslední čtvrtinu měli prodat. Na svých losinských statcích ale zůstali, a dokonce je v roce 1642 od Habsburků za 100 000 zlatých vykoupili zpět s podmínkou, že do tří měsíců přestoupí na katolickou víru. Jan Jetřich ze Žerotína a jeho bratr Přemek II. tak však nikdy neučinili. Učinil tak až Přemek III., syn Přemka II. Ten, ze strachu před církevními hodnostáři, odmítl svého otce pohřbít v rodinné hrobce a jeho tělo pak bylo pohřbeno losinskými sedláky. Přemek III. zahájil raně barokní přestavbu zámku, ale již ji nedokončil (zemřel roku 1673). 

 

Jindřich František Boblig z Edelstadtu měl téměř čtyřicetiletou praxi z pronásledování čarodějnic ve Slezsku. Vystudoval práva ve Vídni. Ač na doktorát nedosáhl, přece jen soudcovskou praxi provozovat v tehdejší době mohl. A tak ji zastával. Přes Olomouc, kde mu advokátní praxe moc nevynášela, se dostal do Velkých Losin, do funkce předsedy inkvizičního tribunálu. Zřejmě proto, že zámecký hejtman Vinarský ho znal z dob dřívějších. Boblig měl podmínky: Zaplacení přesunu z Olomouce do Losin a plat nesrovnatelný s jinými profesemi, přičemž i byt pro sebe a sluhu vyžadoval také.

Jako regentka dvou nezletilých Přemkových dětí a správkyně pozůstalosti se k moci dostala Přemkova sestra Angela Sibylla z Galle, rozená Žerotínová, na jejíž popud byly rozpoutány čarodějnické procesy, které vedl samozvaný inkvizitor a kandidát práva Jindřich František Boblig z Edelstadtu. Toto běsnění zastavil až plnoletý Jan Jáchym ze Žerotína roku 1696. Jan Jáchym byl vlivný šlechtic, mimo jiné císařský komoří a přísedící nejvyššího soudu pro Moravu. Za jeho působení byl zámek rozšířen o dvoupodlažní barokní křídla s arkádovými ochozy. Úpravy pokračovaly i po smrti Jana Jáchyma. 

Na počátku 19. století se zdejší Žerotínové dostali do finanční tíže a tak zámek prodali Lichtenštejnům. Po osvobození v roce 1945 získal zámek stát. 

Slovo na závěr: Dávám 👍 naší slečně průvodkyni.