Příběhy slavných značek: Kavalier

 

Pod pojmem "české sklo" si většinou představíme proslulé umělecké výrobky. Ale stejně proslulé je také naše sklo užitkové a laboratorní. Vděčíme za to sklárnám Kavalier, které český sklář František Kavalír založil už roku 1837. Výrobky sklárny Kavalier jsou např. i v astronomických teleskopech mezinárodního projektu HESS v Jižní Americe.

Zahájením provozu sázavské Svatoprokopské sklářské huti se v roce 1837 začala psát slavná historie dynastie Kavalírů. Když ale byla notářsky ověřena poslední vůle posledního majitele z rodu Kavalírů, rodina se nestačila divit...

Zakladatel sklářské dynastie František Kavalír se narodil roku 1796 a s výrobou skla začal v roce 1830.

 

V Těchobuzi se seznámil s Antonií Adlerovou, dcerou zdejšího skláře, se kterou se roku 1821 oženil a založili společně rodinu. Podnikavý František si posléze zřídil živnost k zasklívání oken. Roku 1828 se Kavalírovi kvůli osobním sporu Františka v těchobuzské huti přestěhovali do Pohledu nedaleko Německého Brodu. Zde se však výroba skla nedařila, Kavalírovi se tak okolo roku 1830 přestěhovali do Ostředku poblíž Benešova, kde František stal nájemcem sklárny.

Roku 1834 dostal nabídku postavit sklárnu v Sázavě na zdejším panství, která byla dokončena v letech 1835 až 1837 poblíž mlýna Na Kácku, kde následně Kavalírovi žili. Postupně se stal úspěšným sklářským podnikatelem, výrobky sázavské huti a skláren Kavalír se vyznačovala mimořádnou chemickou kvalitou skla, stejně jako pokročilým zpracováním. Roku 1847 uveřejnil německý odborný časopis Annalen für Chemie und Pharmazie první zahraniční rozbor a posudek, a to právě Kavalírova sázavského skla.

Tam vyvinul tvrdé draselno-vápenaté sklo, z kterého vyráběl laboratorní sklo lékárny. 

Ještě takový malý klípek: Se svou manželkou Antonií počal celkem 12 dětí. Dcera Anna se provdala za někdejšího studentského vůdce Josefa Václava Friče, jedné z předních osobností tehdejšího českého vlasteneckého života.

Produkce byla sice technicky náročná, ale neměla konkurenci. Když roku 1853 Kavalír zemřel, bylo jeho sázavské sklo vyhlášené i v širokém okolí. Vedení sklárny se tehdy ujal jeho sotva 22letý syn Josef.

• 1837 František Kavalír postavil vlastní sklárnu v Sázavě a 5. června zahájil výrobu.
• 1855 Kavalírova sklárna vystavuje své sklo na mezinárodní výstavě v Paříži a získává čestné uznání.
• 1857 Vyšel první katalog a ceník laboratorního skla a přístrojů sázavské sklárny.
• 1861 Samostatná expozice laboratorního skla Kavalírovy sklárny získala na světové výstavě v Londýně zlatou medaili.
• 1870 Syn zakladatele, Antonín Kavalier, vyvinul speciální tepelně odolné laboratorní sklo UNEXCELLED.
• 1884 Josef Kavalier buduje v Sázavě druhou sklářskou huť nazvanou František s moderní regenerativní pecí vytápěnou generátorovým plynem z dříví.
• 1901 Sázava i sklárna je spojena se světem železniční tratí Kolín - Čerčany.
• 1902 Josef a Vladimír Kavalierové staví další, již třetí sklářskou huť (Josef).
• 1908 Vladimír Kavalier v Sázavě úspěšně tavil první borokřemičité laboratorní sklo, budoucí PALEX.
• 1919 Předčasnou smrtí Vladimíra Kavaliera končí podnikatelská aktivita rodiny zakladatele skláren, rozvoj skláren však pokračuje.
• 1922 Do provozu byla uvedena moderní, čtvrtá sklářská huť v Sázavě (Vladimír).
• 1923 Na trh bylo uvedeno první borokřemičité laboratorní sklo PALEX, současně sklárny Kavalier započaly s výrobou varného skla pro domácnosti.
• 1935 Sklárny Kavalier vyvinuly další speciální borokřemičitá skla - ISIS (pro technická svítidla), NEUTRAL (pro zdravotnické obaly) a K 35 (nové laboratorní varné a chemicky odolné sklo).

Z Kavalíra se stal atraktivnější Kavalier

Vladimír Kavalier (1861–1919) ze Sázavy. Syn Josefa Kavalíra a vnuk Františka Kavalíra|foto:Ateliér Langhans, eSbírky – kulturní dědictví on-line, Národní muzeum

České laboratorní sklo tehdy téměř monopolně ovládlo světové trhy a Josef Kavalír si z obchodních důvodů pozměnil příjmení na Kavalier. Tou dobou už síť stálých zákazníků sahala od Spojených států až po Čínu.

Katalog výrobků nabízel 30 typů sériově vyráběných laboratorních výrobků ve 250 velikostech a provedeních. Josef vybudoval druhou, modernější huť, která výrobu ještě zkvalitnila. Další rozvoj přinesla železnice, která do Sázavy přišla s novým tisíciletím.

Důsledkem tavby plynem v druhé, modernější huti František byla i celková modernizace výroby. Díky ní mohli skláři nastupovat do práce pravidelně. Ráno. A ne v různou denní dobu v závislosti na tom, kdy bylo sklo utaveno.

  

 

Souprava na čaj, 1931

Josefova poslední vůle

Josef měl pět dětí, z nichž do osudu sklárny zasáhli především Vladimír (1861 až 1919) a Eduard (1833 až 1909). Eduard se nechal otcem vyplatit, nějaký čas sbíral zkušenosti v zahraničí a po návratu v Sázavě založil vlastní podnik. Naproti tomu Vladimír se už za otcova života stal skutečným šéfem jeho sklárny, proti jeho vůli se však oženil s dcerou majitele místního velkostatku. Projevilo se to závětí, v níž Josef Vladimíra prakticky vydědil. Ten pak mohl pokračovat ve sklářském podnikání jen díky tomu, že mu Eduard odkázal svou vlastní sklárnu.

Josef krátce před smrtí stihl ještě začít se stavbou třetí hutě. Byla ale dostavěna až po je ho smrti. Když byla úředně ověřena Josefova závěť, rodina se nestačila divit. Jeho syn Vladimír, který se více než 20 let podílel na správě a řízení hutě, se neměl stát majitelem firmy.

Byl ustanoven pouze správcem pozůstalosti. Dědictví mělo připadnout Vladimírovým dědicům, ale pouze v tom případě, že po smrti Vladimíra bude jeho synovi aspoň 18 let. Vladimír závěť soudně napadl, spor se táhl skoro 10 let a Vladimír ho prohrál.

 

Konec po 85 letech

Přesto po celou dobu svého působení do firmy bohatě investoval a vzorně se o ni staral. V polovině roku 1919 ale Vladimír Kavalier předčasně zemřel. Zůstala po něm vdova, která nikdy o provoz skláren nejevila zájem, dvě dcery a syn Vladimír, kterému do podmínky Josefovy závěti chybělo šest let.

Rodina Kavalírova se na vedení sázavské sklárny podílela celých 85 let. A toto období definitivně skončilo. Roku 1926 správu převzala Legiobanka, která roku 1939 podnik prodala velkopodnikateli Martinkovi. Ten výrobu rychle přizpůsobil válečným potřebám a firma začala vzkvétat. Po skončení druhé světové války byl podnik znárodněn.

Výpravy Modrého teamu Aero do severní Afriky se zúčastnila i Eliška Kavalierová se svým bratrem, který byl mechanikem výpravy (tři ze čtyř vozů měly dámskou posádku). Výprava měla ráz sportovně turistický a reprezentační. Vezla s sebou české výrobky ze skla|foto:eSbírky – kulturní dědictví on-line, Národní muzeum

 

 

 

Kavalierglass jsou největším výrobcem borosilikátového skla na světě a své výrobky distribuuje do 90 zemí. Tavící kapacita za den přesahuje 220 tun skloviny.

• 1968 Byla zahájena druhá etapa rekonstrukce a modernizace závodu, byla zavedena technologie elektrického tavení skla a na trh bylo uvedeno varné domácenské lisované a foukané sklo SIMAX heat resistant.
• 1980 Byla zahájena soustavná modernizace technologie, ve strojní výrobě byly uvedeny do provozu automaty druhé generace.
• 1990 Sklárny Kavalier, dosud státní podnik, se staly 1. prosince akciovou společností.
• 1994 Od 15. února jsou akcie Skláren Kavalier, a.s., kotovány na Burze cenných papírů Praha.
• 1995 Zisk mezinárodního certifikátu ISO 9002.
• 2009 Sklárny Kavalier, a.s. kupuje společnost OJGAR a sklárny byly přejmenovány na KAVALIERGLASS, a.s.
•  
•  
• I když je dnes převážná část sortimentu ze skloviny SIMAX vyráběna automatizovaně, lze narazit i na výrobky s podílem ruční práce. Jedná se například o větší výrobky s úchytem (džbány a konvice). Sklárny jsou zároveň jedním z posledních producentů, který je schopen vyrobit konvici s trubicovou nálevkou. 
• Výrobky sklárny Kavalier ale jsou i v místech, kde bychom je moc nečekali: tvoří například obklady nové budovy Národního divadla, jsou v interiéru stanice metra Karlovo náměstí v Praze a na dalších místech.

Zdroj: J. Škápíková, M. Šorelová, Wikipedie, glasino.cz