André Gide: Vatikánské kobky. Fraška o nepravém papeži a spiknutí kolem Svatého stolce

 

 

Navštívili jste někdy Vatikán? Tedy ten ministát, sídlo papežů, myslím. Já jsem tam byla a navštívila jsem i hrobku papežů. To mě zajímalo. Najdete ji v podzemí Svatopetrské baziliky, to jen kdyby to někdo hledal, ať neztrácí čas v tom lidském "chumlu". A jako milovnici historie mě zajímá i to, co se tam dělo a pokud vidět chcete, ne vždy to bylo "co hlásali". Ovšem já chci představit knihu k poslechu, která bude dostupná omezenou dobu, jak je u dílů uvedeno.

Spád dobře napsané detektivky, půvab dobrodružného románu, humor i tragika. Četba na pokračování z knihy francouzského dramatika, prozaika a esejisty slibuje poutavý příběh, který má co říct i dnes.

Narození: 22. 11. 1869, Paříž

Úmrtí: 19. 2. 1951 ve věku 81 let v Paříži

Byl to francouzský prozaik a dramatik a publicista. V roce 1947 získal Nobelovu cenu za literaturu.

Účinkuje: Petr Štěpán

Režie: Lukáš Kopecký

Premiéra: 29. 8. 2022

Francouzský prozaik, dramatik a esejista André Gide (1868–1951) byl rozpolcen mezi protestantskou puritánskou morálkou a poživačnou smyslnost, jak ukazují jeho četná díla. Knihu Vatikánské kobky (1914, česky 1930, 1948, 1967) nenazval Gide románem, nýbrž sotie, což je původně středověká bláznovská fraška. Satirické vyprávění o nepravém papeži a spiknutí kolem Svatého stolce zahrnuje i motiv bezdůvodného zločinu (fr. l´acte gratuit), jehož původce nesleduje žádný cíl.

Podle Gidova Deníku začal autor na knize pracovat v roce 1911, i když prapůvodní nápad je snad už z roku 1893. Když Vatikánské kobky v roce 1914 vyšly, úspěch byl mizivý a kritika většinou negativní; ocenění této zvláštní, provokativní knihy přišlo až mnohem později.

Kniha má spád dobře napsané detektivky i půvab dobrodružného románu, autor je zároveň pozorný k detailům všedního života a má sklon ke zkoumání příčin instinktivních a podvědomých hnutí a činů lidí. Dějová zápletka je groteskní i humorná. Vychytralí podvodníci, kteří se nadarmo neučili u prodavačů odpustků, prohlašují, že papež je uvězněn a že na vatikánském svatém stolci sedí lžipapež – vždyť jak jinak by mohl podepisovat tak liberální projevy? Povinností všech dobrých katolíků je sebrat hodně peněz a papeže osvobodit. Do toho všeho Gide umístil mistrné portréty maloměšťáků, věrných manželek, prodejných milenek, chytrých staříků a troufalých mládenců.

Gidova bláznovská fraška jiskří bohatstvím barev, otřásá se smíchem, a přitom je tak vážná a závažná jako ten nejserióznější psychologický román. Osudy vězněného „pravého“ papeže, za nějž na světě provádí dílo ďáblovo samozvaný lžipapež, křížová cesta za záchranu papeže, již vykoná naivní Amadeus, konverze jiného hrdiny a jeho vztah k svobodnému zednářstvu by dnes již bez všudypřítomné ironie autorovy snad ani moc nedojímaly. Zato nietzscheovská postava Lafcadia, mladíka stojícího zdánlivě mimo dobro a zlo, je již zcela moderní a ve své době byla zcela novým typem morálkou nezasaženého dobrodruha. Teprve autorův originální přístup k látce však učinil příběh poutavým, bláznivá fraška udělala ze života hrdinů postavy, které mají co říct čtenářům i po více než sto letech.  

 Zdroj: vltava.rozhlas.cz