Patrně největší osobnost klubové historie – Miroslav Wiecek za Slezskou a posléze Baník hrál od roku 1948 do roku 1964. V bílomodrém dresu vstřelil celkem 174 ligových gólů, čtyřikrát byl nejlepším střelcem Československé ligy a to, co znamenal Bican pro Slavii, byl on pro Baník.
7. díl: To, co znamenal Bican pro Slavii, byl pro Baník Miroslav Wiecek
Nejvyšší soutěž začal hrát Wiecek už v sedmnácti letech v roce 1948. „Šel mezi muže jako jeden z nejtalentovanějších dorostenců, co kdy Baník měl. Tam se potkal s Křižáky, s Dvořákem a dalšími hráči. A vytvořili tu obrovskou partu,“ popisuje vstup Miroslava Wiecka na ligovou scénu jeho syn Petr.
Jeho krátký švih v okolí pokutového území a hlavně v něm byl vyhlášený a především efektivní. „Myslím, že ho hlavně zdobila chytrost. Měl myšlenku. Samozřejmě ho zdobily ty góly, které dával, a později, když byl starší, tak spíš i tou myšlenkou šance vytvářel,“ usmívá se Wiecek.
Ale i největší talent, pokud chce vynikat, musí být podpořený prací a tréninkovou morálkou. „Oni byli parta a nedali na sebe dopustit. Co vím z vyprávění, tak můj děda Adam byl na něho velký pedant. A traduje se historka, že taťka musel zůstávat po každém tréninku na hřišti a děda mu na konstrukci branky zavěšoval lahve, které musel trefovat. A pokud je netrefil, tak měl smůlu. Děda Adam měl pejska, a když taťka nesplnil cíl, měl na večeři suchý chleba a šunku dostal pes. Pokud cíl splnil, měl smůlu pes,“ říká k „šunkovému“ tréninku přesnosti střelby svého otce Petr Wiecek, který se narodil v roce 1967, zrovna v době, kdy Miroslav Wiecek ve Vítkovicích a Kopřivnici končil aktivní kariéru.
Celou vrcholnou kariéru strávil Wiecek v Ostravě, ale nabídky odejít měl, jak potvrzuje jeho syn. „Měl velkou nabídku ze Slavie. Pamatuji z vyprávění mamky, že už bylo všechno podepsáno a v půl páté ráno přišli tehdejší bafuňáři z šachet a začali mu vyhrožovat a přestup mu zmařili,“ vypráví Wiecek.
Během 16 sezon Wieckova působení v ligovém týmu Baníku skončil ostravský klub nejlépe na druhém místě v roce 1954.
Přestože byl ve své době jedním z nejlepších československých fotbalistů a čtyřikrát nejlepším střelcem soutěže, tak v reprezentaci v roce 1953 odehrál jediný poločas v přípravném utkání proti Maďarsku. „To je prostě Ostrava. Hráči, kteří odešli z Ostravy do Prahy, to měli blíž,“ naznačuje Wiecek letitý problém pro ostravské fotbalisty dostat se do reprezentace.
Nejen, že Wieckovi funkcionáři zatrhli přestup do Slavie a v reprezentaci nedostal pořádnou příležitost. V závěru kariéry mu zatajili možnost odejít do zahraničí. „Táta litoval jedné věci. Na sklonku fotbalové kariéry přišla nabídka na Pragosport z tehdejšího New York Cosmos, že by tam rok mohl hrát fotbal. Tehdejší komunistická vláda to přidělila jinému fotbalistovi, tátovi to zatajili. Dozvěděl se to až někdy při třetím nebo čtvrtém srazu ligových kanonýrů. Tehdy se rozčílil, všem vynadal a odjel zpátky. Asi za dva roky mu fotbalový svaz umožnil odjet na dva roky trénovat Jemenskou arabskou republiku,“ pokračuje Wieckův syn.
Kromě Jemenu trénoval legendární útočník také béčko Baníku, Kopřivnici, NH Ostrava, Porubu či Třinec.
Článek jsem si přečetla i když o fotbalu toho moc nevím a ani na něj nekoukám. Měj se moc pěkně.
OdpovědětVymazatDěkuji, Jari, Baník si naši pozornost zaslouží a ti starší fotbalisté už teprve.
VymazatPřeji pěkný nový týden. ☺