Kniha autorky Karin Lednické "Šikmý kostel" o životě na Karvinsku a Ostravsku zaznamenala velký čtenářský úspěch. Nyní nabízím poslech její nové knihy "Životice". Kdo tady žije, většinou ví. I když... Čím dále od tohoto regionu budou tyto události neznámé (odhaduji). Ale vědět bychom měli všichni. My všichni známe příběh Lidic, známe Ležáky. Kolik lidí zná Životice a ví něco o nich? Nechávám s otazníkem.
Někdo může namítnout, že takové téma ne, že je "těžká doba", tak něco optimistického. Ovšem, dovolím si tvrdit, že ani doba našich rodičů a prarodičů (beru to podle sebe) lehká rozhodně nebyla. Něco o tom vím. To jen čas zapracoval a člověk víc žije "dneškem". Já osobně paní Lednické fandím, pro "náš kraj" udělala opravdu hodně.
Památník životické tragédie v Havířově-Životicích
V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v životickém hostinci tři příslušníky gestapa. Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo 36 mužů ze Životic a okolí. Karin Lednická vytváří plastický obraz samotné tragédie, rekonstruuje události, které jí předcházely i ty, jež následovaly. Neboť 36 popravami nic neskončilo.
Čtyřicet lidí bylo odvlečeno do koncentračního tábora, zpět se vrátili pouze čtyři, a zbytky životických rodin se dodnes se srpnovým ránem nevyrovnaly.
Těšínsko bylo předmětem sporů mezi polskou a československou vládou už před válkou, národnostní otázka zde hrála stále větší roli. Počátkem října roku 1938 území obsadilo Polsko. V obavách před perzekucí ze záboru odešlo či bylo vysídleno přes 30 tisíc Čechů a asi pět tisíc Němců, naopak z vnitrozemí Polska sem přicházeli noví přistěhovalci.
V září roku 1939, po napadení Polska, už bylo všechno jinak, Těšínsko se stalo součástí Německa a nacisté nakonec došli k závěru, že zdejší „smíšené obyvatelstvo“ je schopno poněmčení. Kdo se nepřihlásil k německé národnosti, tomu hrozil trest. Drakonické tresty dopadaly zejména na Poláky – vězení, deportace do koncentračního tábora, případně rovnou zastřelení.
Soužití odbojových skupin s místními obyvateli bylo v této atmosféře strachu velmi obtížné a často problematické. S událostmi v Životicích je úzce spojena odbojová činnost diverzní a sabotážní skupiny, kterou vedl důstojník polské armády Józef Kamiński „Strzała“. Právě její ozbrojené střetnutí s příslušníky gestapa se pro nacisty stalo záminkou ke krvavé odplatě, jež postihla nevinné obyvatele Životic a okolních obcí.
„V podtitulu mé knihy o Životicích stojí, že je to obraz (po)zapomenuté tragédie. Snažila jsem se tím popsat určitý rozpor v nazírání: rodiny, kterých se vraždění ze srpna 1944 a následných měsíců bezprostředně dotklo, samozřejmě nezapomněly.
Právě naopak. Nesou si trauma těchto událostí dodnes, mnohdy umocněné pocitem historické křivdy způsobené nedostatečnou nebo pokřivenou reflexí. Ne, lidé ze Životic a okolí nezapomněli. Zapomněla však společnost: o Životicích se drtivá většina čtenářů dozvídá poprvé z mojí knihy.
Ve školách se o těchto událostech neučí. V regionálních infocentrech nedostanete žádné brožury nebo mapy. Muzeum, které by mělo být nositelem paměti, je otevřeno jen v úterý a většina expozice je několik desítek let stará. Upomínání se zkrátka scvrklo na oficiální tryznu v den výročí. To vše přispělo k tomu, že se událost se stala (po)zapomenutou.
Lidé, kterým tragédie zasáhla do života, toto pozapomnění nesou neradostně, těžce, mnozí jako další vrstvu křivdy. Především proto jsem se rozhodla věnovat životické tragédii samostatnou knihu.
Proto vznikla tato kniha. Aby se o životické tragédii znovu začalo mluvit, vědět, učit. Aby byly vyneseny na světlo výsledky nejnovějšího historického bádání, které mnoho dříve tradovaného pozměňují nebo přímo vyvrací.
Přeji vám podnětný zážitek, vážení posluchači.“
Karin Lednická
Děkuji. O knize už jsem slyšela. Ale nečetla. Ráda využijí tvé nabídky.
OdpovědětVymazatA já Ti ráda poslech knihy umožním. ☺
VymazatHani, díky za tento článek. Knihu Životice jsem zatím nečetla a ráda si ji poslechnu. Oba "Kostely" vlastním, mám je přečtené a těším se na třetí díl. Souhlasím s tebou, že Karin Lednická udělala pro tento kraj velkou službu. Jenom by to chtělo větší zájem. Mezi mými přáteli a známými je hodně čtenářů (seniorů), kteří výše uvedené knihy četli, některé odrazuje reklama, jiní nechtějí číst o tragédiích. O výuce dějepisu ve školách ani nemluvím, často se učím s vnučkami, tak vím. Ono těch podobných tragédií bylo u nás více (Javoříčko atd.). Když jsem byla nedávno v západních Čechách, dozvěděla jsem se od jedné tamní maminky, co tam vyučují v dějepise za bludy o II. světové válce. Takže jenom více takových knih.
OdpovědětVymazatHelenko, moc děkuji za konkrétní komentář. Co vím, tak paní Lednická dostala od karvinské (?) radnice i nějaké ocenění a právem. Po desetiletích nezájmu se jí svými romány podařilo vzbudit zájem o "šikmý kostel" a tím i Karvinsko, což se projevilo na velkém vzrůstu návštěvnosti toho kostela. Pravidelně projíždíme kolem a vidím tam spousty aut, někdy autobusů s návštěvníky.
VymazatVýuka dějepisu je jiná kapitola, asi se odvíjí od té "jediné správné ideologie", což už tady jednou bylo a znovu jsme toho svědky. V západních Čechách to bude i tím sousedstvím s Německem, pak odsunem a prostě ti budou vyzvedávat Američany. Dá se to tam předpokládat.
Děkuji za zájem a názory. ☺
Hani, já si hodně pamatuji z vyprávění rodičů. Takových míst bylo daleko víc, o kterých se moc neví. já jsem byla v Javoříčku a nejen u památníku, ale jsou tam i krásné Javořičské jeskyně. Na Slovensku byla vypálena a zničena vesnice Janova Lehota, odkud pocházela moje maminka. NA historii bychom opravdu neměli zapomínat i když je doba teď náročná na nervy a myslím, že naši politici k tomu ještě svými provokacemi a výroky dost přispívají, aby v nás probouzeli ještě větší strach a obavy z nové války.
OdpovědětVymazatJaruško, pokud jste o takových věcech s rodiči rozmlouvali, je to jedině dobře, já sice také, ale asi to nebývalo pravidlem. Je pravda, že podobných míst bylo více, já připomenu např. Prlov nebo Ploštinu a třeba osvobozování Ostravy jako Ostravskou operaci, ale v posledních letech se o tom vůbec nemluví, jako kdyby to nebylo.
VymazatSouhlasím, že na historii bychom neměli zapomínat a toho se držím i na blogu. Však každý týden tu něco z naší nebo světové historie připomínám, ale je mi jasné, že pro mnohé to bude "rozvláčné" nebo "nudné", ale je to názor každého člověka.
Děkuji a přeji klidné a bezstarostné dny.
To bych si ráda poslechla.Od spisovatelky jsem šetla Šikmý kostel,obě knihy.
OdpovědětVymazatPokusím se.
Hani,měj se hezky
Jituš, ještě to tady bude přístupné, než uplynou vysílací práva, vím, že to nejde poslouchat najednou. I my s přítelem si to poslechneme, jsme z regionu a tím spíše je nám to blízké.
VymazatDěkuji za zájem a přeji už příjemný pátek. ☺
Hanko, ráda si poslechnu videonahrávky. K Životicim jen tolik. Měla jsem tu čest poznat osobně dost lidí z Životic, z jejich vyprávění,mnohdy jen z útržků jsem byla z celou situaci jenž se za války stala seznámena. Vůbec doba byla zlá a mnozí lidé ze strachu udělali mnohé za co je druzí nyní soudí. Jeden nikdy nemůže dopředu zaručit jak by se vdané situaci zachoval. Křivdy zůstanou a nenávisti je kolem nás tolik,že mě děsí a proto je potřeba připomínat obdobné situace napříč republikou pravdivě, což se občas neděje.
OdpovědětVymazatKnihu paní Lednické jsem měla v úmyslu si přečíst, manžel ji četl,tudíž fotografie jsem si prohlédla. Několikero textu mě citoval.
Moc děkuji, Marti, za konkrétní komentář k tomu poslechu. To, co popisuješ, je cenné, pamětníků ubývá a my jsme aspoň z regionu. Domnívám se, je to trochu složitější, když si vyslechnu někoho, třeba i náhodně. Je to vlastně "práce se svědkem událostí", jak tomu říkají historikové a ne vždy je to přesné a tím i vše pravdivé. Navíc záleží, kolik tomu člověku v té době bylo a zda on to zažil na vlastní oči nebo mu to vyprávěli rodiče či prarodiče. Ti také mohli o své rodině trochu "mlžit". Dále tam pracuje i čas který tu lidskou paměť dost ovlivní, takže po mnoha letech on pak může (i nechtěně) zkreslit celou tu výpověď a tím i pravdu. Tady v regionu to bylo složitější i s Poláky, o tom se téměř neučí a je to dodnes dost citlivé téma. To může být jeden z důvodů, proč o tom tolik lidí neví (hlavně mladí) a v tom je počin paní Lednické i docela odvážný. Protože jistě to sleduješ, sice se pořád volá po historické pravdě a pravdě vůbec, ale i v současnosti je propagován "jediný správný názor" a pokud se někdo odkloní, už mu hrozí kritika i nějaký "postih". Myslím, že to mnozí v demokracii nečekali, ale stačí jen sledovat společenské dění.
VymazatJe fajn jestli si to poslechneš, přeji Ti dobrý poslech .. a děkuji za zájem. ☺
Hani, o Životicích, respektive o tom, co se tam stalo mám hrubou povědomost. Teď tedy, díky tobě, už větší. Knihu si ráda poslechnu, Šikmý kostel mě naprosto pohltil, ale radostné poslouchání to nebude...
OdpovědětVymazatPřeji příjemný den. Helena
Moc děkuji, Helenko, za zájem, samozřejmě nelze čekat, že podobná témata budou radostná. Celkově mám ale dobrý pocit z toho, že v současnosti podobné knihy vznikají a nejsou to jen romány z dávného středověku.
VymazatPřeji Ti už úspěšný pátek. ☺
Ahoj Hani, ano zapomínat bychom určitě neměli ! Šikmý kostel jsem četla a moc mě zaujal. Audio si ráda poslechnu večer, teď musím do práce. Měj se dobře, Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Ahoj, Leni, jsem moc ráda, že Tě to téma zajímá a přeji příjemný poslech.
VymazatTaké se měj co možná nejlépe. ☺
Četla jsem a dočetla nedávno. Miluji tyto příběhy, na které se nesmí zapomenout. Četla jste Šikmý kostel? Je to kniha ( dva díly) stejné autorky, naprosto skvělé čtení.
OdpovědětVymazatO všem? Ovšem!
To je na mne dobrá otázka. Šikmý kostel jsem nejen četla, ale několikrát jsem před ním stála a byla i uvnitř, takže jsem si na kostel i sáhla. V pravidelných intervalech kolem něho projíždíme a těch fotek, co jsem tam udělala...
VymazatOceňuji, že se vám jednak kniha líbila a hlavně, že máte zájem o Karvinsko a Ostravsko, za to děkuji a zároveň za komentář. ☺