Kouzlo starých kalendářů

 

Skončil starý rok a začal ten nový. Zeptám se - máte kalendář?

Představovat tady kalendář a jeho funkci je asi zbytečné. Ale kolikrát používáme určitou "věc" a bereme ji do ruky automaticky, bez přemýšlení. No jistě, kam bychom došli, abychom při každém použití vařečky, rádia, mýdla ... i kalendáře na to měli "myslet". Začátek roku dává příležitost se více věnovat kalendáři. 😎

Pokud si myslíte, že slovo kalendář je ryze české, tak samá voda. Slovo "kalendář" vzniklo z latinského  "calendarium", nebo od slova "calendae" = původně svátky novoluní. Vidíme tedy, že český původ toto slovo nemá. Označuje abstraktní systém pro členění času datováním a orientaci v čase podle dnů a delších v rámci roku.

 

 

Kalendářní deska staroměstského orloje

Kalendář slouží především k rozvržení roku pro orientaci v jeho průběhu a pro určování data. Možná se vám to zdá vědecky řečeno, ale základem je tady jedno otočení zeměkoule kolem své osy, což je 24 hodin (jeden den). 

 

Jednotkou kalendářového členění je vždy den, každý kalendářní systém tedy stanovuje:

1. počátek (konec) dne
2. pravidelné členění roku na menší části,
3. počátek roku (Nový rok), kde se prolíná s letopočtem.

Kalendář v širším chápání zahrnuje také řazení a označování roků, letopočet a jeho počátek – epochu. Tady se mohou některé kalendáře lišit. Za počátek našeho letopočtu byl stanoven domnělý rok narození Ježíše Krista. Prostě roky se musejí počítat od určité pevně stanovené události.

Moderní kalendář pokládá za počátek dne půlnoc, dříve to býval rozbřesk nebo setmění, kombinuje sedmidenní týdny a měsíce o 28 až 31 dnech. Počátek roku klade na 1. leden, 9 až 12 dní po zimním slunovratu (podle toho, kam v prosinci slunovrat připadne). Jak postupně uvidíme, nebylo tomu tak vždy. 

Myslím, že většina lidí kalendář právě skončeného roku brzy nahradí novým a ten starý - vyhodí. Nejde všechno schovávat. Některé kalendáře mají svůj příběh. Také jejich cena za tu dobu mnohonásobně stoupla a stávají se sběratelským artiklem. 

S měnící se dobou se měnil i způsob "výroby" kalendářů. Dnes si v podstatě každý může vyrobit nebo nechat vyrobil svůj, např. rodinný kalendář z fotek rodiny..., však to znáte. Hodně je firemních kalendářů. Na blogu bych se chtěla zabývat i některými výtisky kalendářů, ale musíme si ujasnit, jak chápat "starý". Jsou lidé, kteří už ten z minulého roku mají za starý a tváří se, že např. kalendář z roku 2007 je už "velmi starý". Tento názor nezastávám, on teprve po letech bude hodnotnější. Jako ukázku vyberu exempláře z minulého století. 

Začneme Štencovým kalendářem českého umění na rok 1918. Zkusme si představit rok, kdy kalendář vznikal, tedy předchozí rok 1917. Jestli si stěžujeme na dnešní dobu, co měli říkat lidé v tomto roce. Už tři roky trvala válka (první světová), která pro české země znamenala nedostatek jídla, oblečení a obuvi. Takže to každý pocítil dnes a denně. Mnozí už měli potvrzeno, že jejich blízcí padli daleko v cizině a ani svůj hrob nemají. Ještě celý rok se bojovalo a jak víme, např. legionáři se domů dostali až v roce 1920. Možná mnozí už "cítili v kostech", že monarchie padne a vznikne nová republika. Takto představuji kalendář českého umění, kterého si jistě tehdy lidé vážili více, než si běžně "vážíme" kalendáře dnes. Pokud se ptáte, proč je v názvu Štencův, pak proto, že v Praze existovalo nakladatelství Jan Štenc.

 

Kalendář našeho rozhlasu je zajímavý. Byl připravován v roce, kdy vypukla 2. světová válka a platily tyto peníze: 

Jednak v tomto těžkém válečném roce to byla kniha na čtení i na poznámky, jak vidět na snímku a byly tam i reklamy, což v kalendáři 82 let starém může být zajímavé. Kalendář pak může sloužit i jako historický pramen. 

A čím starší, tím lepší. Že "zraje jako víno", to jistě platí i u kalendáře. Je vidět, že ještě za starého Rakouska před 1. světovou válkou byla vrstva paní a dívek, které se zajímaly o pařížskou módu. Ovšem, sociální rozdíly byly dost velké a troufám si říct, že většina žen byla ráda, že má vůbec co na sebe. Brzy přišla "Velká válka" a bylo málo potravin i oblečení.

Na tomto Novém prostonárodním kalendáři se mi líbí i to, že jsou tam vyjmenovány země koruny české a rok 1892 mi osobně připomíná dobu, kdy se např. narodila moje prateta. Je zajímavé vidět, co se tehdy psalo a také jazyk zaujme.

Třicátá léta určitě pohodová nebyla, jen připomenu, že v r. 1931 byla na vrcholu světová hospodářská krize a rok 1938 byl těžký, předválečný. Byla bída a vydávaly se kalendáře, které směřovaly na naše hospodyňky, jak vidět. Jestli vám nic neříká "Schichtovo mýdlo", tak připomenu, že je to pozdější mýdlo s jelenem (proto jelen na obrázku), které se prodává dodnes a prací gely i aviváže také. Psala jsem o Schichtovi ZDE. 

Velký zábavný kalendář je z období, kdy pro nemoc abdikoval TGM a ve volbách do parlamentu tehdy zvítězila Sudetoněmecká strana. Za chemii dostali Nobelovu cenu  Frédéric Joliot-Curie a Irène Joliot-Curie – za syntézu nových radioaktivních prvků. Jak vidět, možná i proto autoři mysleli na "zábavu" a zpracovali kalendář do více dílů, na snímku je 1. díl. Kalendář byl jako kniha. 

 

Tento kalendář se přímo nazýval "Pravý domácí přítel". Byl to rok přestupný a jeho vlastník tam tužkou připsal "Nešťastný rok". Tehdy ještě netušil, že ty horší roky teprve nastanou.

 

Z dětství si pamatuji, jak pracovníci některých profesí navštěvovali v čase předvánočním domácnosti a přišli vinšovat se svým kalendářem k Novému roku. Jednak se připomněli a také poděkovali za spolupráci v minulém roce. Pamatuji, jak k nám chodil kominík nebo popeláři. Kominickým kalendářem i s básničkou dnes končíme a brzy bude pokračování. 

 

Aby se i vám v novém roce vyhnulo každé neštěstí, to přeji i já vám. 🌝🍀

 

  

Zdroj: Wikipedie, internet