Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

sobota 21. ledna 2023

První automatický semafor se objevil v Praze před 93 lety


Dnešní příspěvek připomene výročí, které se týká dopravy. Ať jsme řidiči nebo jezdíme jako spolujezdci, někteří jezdíme na kole, pohybujeme se po silnicích. Jsou momenty, kdy se musíme řídit "semaforem". Nejen obyvatelé Prahy znají Václavské náměstí a dvě známé ulice - Jindřišskou a Vodičkovu. Tak právě na křižovatce Václavského náměstí s Jindřišskou a Vodičkovou ulicí byl zprovozněn první světelný semafor v Praze. Bylo to před 93 lety 21. ledna 1930. Druhým městem u nás, kde se objevil semafor, byla Ostrava.

První semafor v historii s červeným a zeleným světlem byl instalován v roce 1868 na křižovatce před londýnským Parlamentem. Byl pojat jako poněkud zastaralý železniční semafor s rameny a dvěma plynovými lampami – červená znamenala stůj, zelená volno. Tato novinka v silniční dopravě byla odvozena ze signalizace na železnici, na níž se dohodlo shromáždění železničních techniků v Birminghamu již v roce 1841.

Světla měnil policista ručně a semafor sloužil především k zastavení dopravy, aby poslanci mohli bezpečně přejít již tehdy dosti frekventovanou ulici. Zařízení však stálo na svém místě jen jeden rok, když explodovala jedna lampa a obsluhující policista přitom přišel o život. 

USA: 5. srpna 1914 se na silnici poprvé použil světelný semafor. Byl to vynález Jamese Hodge a objevil se v ohijském Clevelandu. Tříbarevné semafory s červeným, zeleným a žlutým světlem byly instalovány v New Yorku v roce 1918 a obsluhoval je městský zřízenec, usazený v budce vysoko nad křižovatkou. Paříž, Hamburk a Berlín, pak rychle následovala další velká evropská města: v roce 1925 Milán a Řím, o rok později Londýn a Vídeň. Mimo nejvýznamnější metropole si světelně řízené křižovatky našly cestu až v průběhu 50. let.

 Foto z r. 1935: Kolona aut a cyklistů čeká na zelenou. 

Ještě předtím, než se v Praze spustil první semafor, se roku 1919 objevil první dopravní strážník. Do té doby si každý chodil a jezdil, jak chtěl. O tom se dozvíme v Muzeu Policie ČR.
 

Muzeum Policie ČR na Karlově v Praze

"Postupem času se zjistilo, že strážníka není moc vidět. Chodci ho samozřejmě neposlouchali, ani povozy ho neposlouchaly. Sem tam byl zdvižený bič, napřažená ruka. Ti dopravní strážníci měli moderní černé uniformy se stříbrným štítkem, na kterém bylo napsáno Dopravní stráž. Pořád museli vysvětlovat, že je třeba zavést nějaký pořádek. Prvních strážníků bylo jen 27 a řídili pět křižovatek v Praze."

Musíme si uvědomit, že v roce 1930 se na Václavském náměstí objevil automatický semafor 👍.
 

  

"Zjistilo se, že na Václavském náměstí denně projede asi 90 tisíc lidí prostředky hromadné dopravy a křižovatkou Vodičkova - Jindřišská skoro 19 tisíc aut. To je právě ta křižovatka, na které byl první automatický semafor. Tohle všechno souviselo i s úpravou Václavského náměstí. V roce 1928 se kolejové těleso dostalo na prostřední vyvýšený pás. Takže v roce 1930, tam byl zprovozněn automatický semafor."

V dubnu se objevil ještě semafor na Můstku, což bylo zajímavé proto, že ulice byla jednosměrná.

Pokuty byly dvě koruny 

 

"Lidem se to nelíbilo, protože se jim nelíbil už ten strážník v roce 1919. Nemohli pochopit, proč jim někdo říká, jak se mají chovat na křižovatce. Semafor se jim taky nelíbil, protože si mysleli, že je zdržuje. Vadilo jim, že mají stát, když někam pospíchali a vadilo jim, že se tam tísnila vozidla. Takže se jim to nelíbilo, ale zvykli si." 

Tehdejší řidiče i chodce ty změny velmi rozčilovaly. Semafor visel uprostřed křižovatky na ocelových lanech a signalizaci udával pro všechny čtyři směry najednou. Platil pro auta i chodce zároveň. Červená a zelená svítily 23 vteřin, oranžová mezi nimi 10 vteřin. V případě potřeby mohl i tento semafor řídit strážník. Většina účastníků silničního provozu si stěžovala, že automatické střídání směrů na rozdíl od pokynů strážníka celý provoz jen zpomaluje.

Dodržovali předpisy?

"Museli to dodržovat, protože dostávali pokuty. Když někdo udělal dopravní přestupek, musel strážník vyplnit papíry, dát to do obálky, předvolat ho na tehdejší jakoby dopravní inspektorát. Tam se z předvolaných tvořily veliké fronty. Sem tam si tam dali i facku. Zjistilo se, že je třeba zavést blokový způsob. Ty pokuty byly velice nízké, dvoukorunové, ale už v roce 1921 se vybralo 24.000 korun." 

Do dopravy zasáhla i změna jízdy zleva doprava v roce 1939.

"Myslelo se, že to bude veliký poprask. Byla snaha tu změnu směru jízdy provést už dřív, už před rokem 1939. Ale protože jsme Češi, tak jsme pořád hledali nějaké důvody, proč to nejde, že je třeba měnit ostrůvky a dopravní značky a tak dále. Když přišli Němci, zadupala okovaná bota, nebylo to hned 15. 3. ale 26. března 1939. Muselo se přendat mnoho ostrůvků, jednosměrných ulic, 1000 dopravních značek. To vše se udělalo během jednoho týdne. Byla tam pouze jedna smrtelná nehoda a to byl opilec, který vyskočil z tramvaje."

Na našich silnicích se semafory v podobě, jak je známe dnes, objevily v roce 1967. A dneska si dopravu bez nich nedovedeme vůbec představit.

Dnes byste v Praze napočítali takřka 700 semaforů (z toho 130 na přechodech pro chodce), které fungují v různých režimech. Některé se např. na noc vypínají, některé upřednostňují hromadnou dopravu, na jiných svítí po celý čas červená, dokud se nepřiblíží vozidlo, mnohé sledují i hustotu dopravy.

Zdroj: cesky.radio.cz, storymag.cz, idnes, denik.cz

10 komentářů:

  1. To je pěkné a zajímavé počtení. Jo zvykneme si na všechno a to a i my na novinky brbláme a ještě třeba nevíme přesně, že jsou pro nás dobré. A za padesát let se budou lidi divit, jak jsme mohli takto žít. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, když si člověk zpětně uvědomí, na co všechno jsme si byli nuceni zvyknout... Jasně, pokrok se nedá zastavit, ale nejde o všem říci, že vše staré bylo špatné, jednostranný pohled někdy škodí. Já chodím celkem často do našeho muzea a tam bývají krátkodobé výstavy, které připomínají, jak to tady bylo před lety. Není to špatné. 😀

      Vymazat
  2. Hani, další velice zajímavý článek. Dnes bereme semafory jako naprosto přirozenou věc. Občas mám pocit, že se proti mně spikly. Zejména když spěchám, na všech mi padne červená. 😀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, Ali, že Tě to zaujalo. Semafor nám někdy připadá jako "brzda našeho spěchu", ale doprava je dnes tak hustá, že kolikrát bychom nepřešli přes silnici.
      Děkuji za názor a přeji hezký večer. ☺

      Vymazat
  3. Zajímavé věci jsem se u tebe zase dozvěděla.
    V Turnově jsme kdysi měli jediný semafor na frekventované křižovatce,ale nějak se neosvědčil.
    Teď jsou všude kruháče a semafory pouze,když se opravuje komunikace.Ve větších městech jsou na každém kroku.Bez semaforu bych ve větším městě nedokázala přejít.
    Hani,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, někdy ty obyčejné věci můžeme vidět jako zajímavé. Ve městech jsou semafory potřebné. V Turnově jsem sice nebyla, ale asi takový provoz jako v Ostravě tam není. Možná někdy o prázdninách, kdy "všichni" směřují do Českého ráje. 😀
      Děkuji a hlavně Tobě, jako cyklistce, ty semafory i pomáhají. Ať se daří.

      Vymazat
  4. Hani to je zajímavý článek. Dnes už na větších křižovatkách ve městech bereme semafory, jako by tam byly vždy. Za mého mládí nebyl skoro žádný provoz, zvláště tady v menších městech a po silnicích jezdily spíše koňské potahy. Pamatuji na cestáře, který sypal silnici škvárou nebo pískem a vůz táhl pár koní. Jako děti jsme měly vztek, protože jsme po silnici dolů s kopce, sáňkovali. Tehdy projel snad jen autobus tak dvakrát denně a občas sanitka. Nikdo auto v okolí neměl. Doba se změnila, zvláště ve velkých městech je teď rušno až moc. Křižovatky se hodně řeší kruhovými objezdy, jen u nás ve městě je jediný semafor a tam nebylo možné kruhový objezd udělat kvůli kostelu a historickým budovám. Měj se moc pěkně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Jari, za pochvalu článku. Napsala jsi to hezky a pravdivě, tak to opravdu bylo. Silnice nebyly rozhodně tak rušné jako dnes. Kruhových objezdů je dnes plno, ale jediný semafor ve městě je dost málo, mám na mysli blízkost německých hranic.
      Děkuji za vzpomínku a přeji jen bezpečné kilometry. 😀

      Vymazat
  5. Semaforů je u nás ve města plno a já jim fandím, bezpečí je bezpečí . Můj muž je má za nepřítele,ovšem jak svítí zelená,je to 👍 kamarád. Stejné by mě Hani zajímalo,kolik jich tu máme,možná by to bylo možné spočítat,no, úkol pro mě až budu ležet a nudit se v nemocnici🥰

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si také na semafory ve městě nestěžuji a obecně si myslím, že řidičům i chodcům pomáhají. Kolik jich je ve městě, nedokážu spočítat, protože do některých čtvrtí se nedostanu a pořád jsou nějaké změny, jen si vezmi kruhové objezdy, ty přibývají docela rychle.
      Marti, přeji, aby se Ti zdravotně dařilo a všechno jsi v nemocnici zvládla. Hodně štěstí. 👍

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Do Strakonic na křižácký hrad

Slyšeli jste někdy o křižáckých hradech? Víte, že takový byl i u nás? Jsou to Strakonice!  Strakonice - to není jen Švanda Dudák se svým me...