Syn Marie Terezie Josef II. si musel vzít ženu, ke které měl odpor

 

Ze života Habsburků. 

Tyto příspěvky jsou o dětech Marie Terezie. První část najdete ZDE. Jsou věci, které jsme se ve škole neučili, v učebnicích určitě nebyly stati o osobním životě panovníků. Říkám si, nemůžeme na text pohlížet příliš puritánsky, i když nevím, jestli je "nutné" vědět každou podrobnost. Vidíme to i v současnosti, být na postu panovníka není lehké.

Nejstarší syn Marie Terezie Josef II. je ze všech dětí nejznámější, asi díky jeho reformám. Na jeho příkladu je vidět, jaký může mít matka vliv na život syna. Josef neměl příliš štěstí v politice, ani v lásce. Většinu života prožil ve stínu matky a jeho životní láska mu zemřela po třech letech manželství. Druhá manželka se mu pak tak hnusila, že s ní údajně nikdy neměl sex.

Vláda Marie Terezie se nesla v duchu osvícenského absolutismu. Nejslavnější panovnice v dějinách monarchie rozhodně pokroková byla, ale tím skutečným osvícencem na trůnu se stal až její syn Josef II. Některé z jeho reforem ho natrvalo zapsaly do učebnic dějepisu, ale v soukromém životě tomuto muži osud příliš nepřál. 

Josef II. se Marii Terezii a Františkovi Štěpánovi Lotrinskému narodil jako v pořadí čtvrté dítě, ale dvě z jeho starších sester zemřely dříve, než přišel na svět. Po Marii Anně se narodila Marie Karolína, která zemřela před dovršením jednoho roku. Josef II. byl vymodleným dítětem – znamenal totiž mužského následníka trůnu. Zároveň to pro něj znamenalo velmi složitý život.

Již v raném věku se ukázalo, že má pro pozici panovníka velmi dobré předpoklady. Vzděláván byl velmi důkladně a přísně, už od mala se projevovala jeho inteligence. Jako šestiletý uměl číst a psát v několika jazycích. 

 

Josef II. Habsbursko-Lotrinský (vpravo) a jeho bratr Leopold II. Habsbursko-Lotrinský, autoři Pompeo Girolamo Batoni, Andreas Rossi

Zajímal se o politiku, což v jeho případě byla sice nutnost, on k tomu však přistupoval velmi iniciativně. Jako jeho sourozenci, tak i on vycházel lépe s otcem než s matkou. V některých oblastech se rozcházeli názorově a až do smrti Marie Terezie žil v jejím stínu. Jenže, po pravdě, jen oni dva věděli, jaký ten vztah opravdu je.

Ani Josef II. neunikl sňatkové politice své matky. Ale tehdy to tak chodilo, Marie Terezie měla přezdívku "tchyně Evropy". Poprvé se ženil jako devatenáctiletý a byla mu vybrána stejně stará nevěsta Isabela Parmská. Její příjezd na svatbu do Vídně je připomenut ZDE. I když šlo o politické manželství, příští habsburský monarcha se do své krásné a bystré manželky okamžitě zamiloval. Nejenže oplývala intelektem, bonusem bylo velmi dobré vzdělání, což pro ženy té doby nebylo typické. 

Ani v tomto případě neměl Josef II. štěstí. Isabela Parmská totiž měla komplikovanou povahu a city svému choti neopětovala. Už od dětství byla velmi melancholická a podle všeho trpěla depresemi. Pronásledovaly ji prý předtuchy smrti. Josefovy city neopětovala, ale velmi se sblížila s arcivévodkyní Marií Kristinou, Josefovou sestrou. Dochovaná korespondence ukazuje, že jejich vztah byl velmi intimní, pravděpodobně lesbický. Bylo to nastíněno i v TV seriálu o Marii Terezii.

Přesto se však Isabela snažila být Josefovi dobrou manželkou a on údajně nikdy nepoznal, že pouze předstírá, aby plnila svou roli. Pětkrát čekala dítě, z toho třikrát potratila. Nakonec budoucí panovník přišel o iluzi šťastného manželství. Po třech společných letech Isabela zemřela na neštovice a jejich dvě dcery následně zesnuly v raném věku. Byla to Marie Terezie (1762–1770) - zemřela v sedmi letech na zápal plic a Marie Kristýna (1763), která zemřela druhý den po porodu. Josefa smrt milované ženy, o které byl přesvědčen, že ho miluje stejně jako on ji, zcela zdrtila.

„Dělili jsme se spravedlivě o strasti i radosti, a tak jsme spolu prožili nejšťastnější dny. O to všechno jsem byl oloupen. Žádná princezna, žádná žena nebyla jako ona. Byl jsem to já, kdo vlastnil ten poklad, o který jsem ve dvaadvaceti letech přišel," napsal o své manželce po její smrti. 

Pohromy se na Josefa II. začaly valit jedna za druhou. Dva roky po smrti milované ženy Isabely náhle zemřel jeho otec František Štěpán Lotrinský a on se stal císařem Svaté říše římské. To ještě více pošramotilo vztahy s matkou. Byl spoluvládcem Marie Terezie, ale skutečnou moc měla v rukou stále jeho matka. Marie Terezie byla pokrokovou panovnicí, ale novotám, které chtěl zavádět Josef II., nebyla příliš nakloněna. Hlavní slovo v rodině měla stále ona. Matka se synem se neshodovali například v náboženských svobodách a Josef II. ve stínu Marie Terezie trpěl.

Spory se netýkaly pouze politických záležitostí, matka jej dotlačila i do další nepříjemnosti – druhého politického manželství. Po smrti první manželky mu přibyly nové starosti. 

 

Marie Terezie chce posílit spojenectví s Wittelsbachy, a tak syna ožení proti jeho vůli.

Marie Terezie si totiž přála, aby Josef jako císař konečně přivedl na svět dědice monarchie a tak ho přes protesty donutila k dalšímu politickému manželství. Tentokrát s jeho sestřenicí z druhého kolena Marii Josefou Bavorskou. 

 

Marie Josefa Bavorská, druhá manželka Josefa II.

Jenže tento sňatek skončil katastrofou. Josef II. už údajně po Isabelině smrti nebyl schopen milovat, nevěsta navíc nebyla právě oslnivou krasavicí. V dobových pramenech je Marie Josefa popisována jako fyzicky neatraktivní a poněkud zpomalená. Josefovu náklonnost se sice snažila získat, on ji ale systematicky ignoroval a tak manželství pravděpodobně nikdy nebylo naplněno.

Některé zdroje uvádějí, že Josef II. se svou druhou manželkou odmítal mít sex, pečlivě se vyhýbal místům, kde by se s ní mohl potkat. Ponižující svazek nakonec stejně jako u Josefova prvního manželství ukončily neštovice. Marie Josefa onemocněla a zemřela bez povšimnutí svého manžela.

Když pak Marie Terezie navrhla další sňatek, Josef II. se jí vzepřel. Jinak ale až do smrti své matky zůstal v jejím vleku a po jejím skonu v roce 1780 převzal vládu. Panování se plně oddal. Na soukromý život rezignoval, pracoval i dvanáct hodin denně. U poddaných byl sice poměrně oblíbený, musel překousnout spoustu politických proher – některé ze svých reforem musel zrušit krátce po vydání. Zemřel po deseti letech na trůnu ve 49 letech, podle všeho k jeho smrti přispělo přepracování. Jeho podpis:

 

 

 Zdroj: www.denik.cz, Wikipedie