Podzimní foto-výzva 5: Na Prajzské je jiné pohraničí

 

Dnešní výlet po méně známých místech Moravskoslezského kraje připomene, jak krásné počasí jsme měli přesně před měsícem. 👍

Víte, kde se říká "na Prajzské"? Pokud nejste od nás z kraje, ani bych se nedivila, když řeknete - nevím. Dnes se na část území vypravíme. Pro upřesnění dám mapu "Prajzské republiky": 

 

Už je to jasnější?

 

A co teprve nářečí:

Tvrda je slezska řeč, kaj teho třeba,

Inač je měkutka jak střidka chleba…

Kdo ju chtěl zesměšniť, dělal tak smělo.

Komu by slezsku řeč braniť se chtělo!...

Ale to něvadi. I bez nich byla!...

Dycky se držela, něpadla v boju…

Řeč slezska – děvuška v národním kroju! (Fran Směja)

Zdroj: Prajzskenoviny.cz

Slyšet mluvit Prajzáka v jeho nářečí je zajímavé, na ukázku kousek textu:

"Chceče věděč, jaky čas budě na Prajzskej? Ezli budě padač lebo budě fajně? Kaj se dobře najiče až Vam budě pupek stač? Kaj možeče něchač přespač kamerady? Chceče věděč, jak to vyhlida v inšich dědinách? Chčeli byšče zažič nejfajnějšu dovolenu o kerej se vam zatym enem snilo?"

Prajzsko-český slovník:
balamudič	klamat
oma	babička
onkel	strýc
dřistač	kecat
kobzole	brambory
čemu	proč
kelňa	zednická lžíce
tepich	koberec
papendekel	papírová lepenka
un i (nejkratší prajzská věta)	on jí

Tuž se děvucho lebo synku dobře divaj:

Začínáme v Ostravě - Koblově za Odrou. Kdysi tu stával Koblovský mlýn, upomíná na něj tabule. Odru lemují rybníky, první je Koblov, přes ten další vede most D1. Řeka Odra směřuje do Bohumína.

 

V Antošovicích přes Odru vede lávka. Dálniční nadjezd je už blízko hraničního přechodu Bohumín - Chalupki. Dále jsme už v Šilheřovicích, kde je další hraniční přechod do PL. Golf hotel U sv. Jana a tabule, která už patří k šilheřovickému zámku. Ze zámeckého parku fotím restauraci Palmenhaus za malebným jezírkem: 

Zámek Šilheřovice z 18. století má znaky klasicismu, ale později byl pseudobarokně upraven. V letech 1844-1945 byl majitelem panství známý rod Rotschildů.
Po konfiskaci majetku zámek sloužil jako domov mládeže nebo hornické učiliště. Nyní se tu pořádají společenská setkání a svatby. V zámeckém parku, který se prezentuje jako anglický s řadou vzácných dřevin, je rozlehlé golfové hřiště. Kdo má zájem o golf nebo o nóbl ubytování, klikni ZDE. 

 

 Zámecký park doplňuje sousoší Neptuna v bazénu a další foto představuje Zámek Šilheřovice z druhé strany.

 

Obec Šilheřovice má svoji naučnou stezku, kromě zámku je možné navštívit Kostel Nanebevzetí Panny Marie. 

 

Sousední obcí je Hať, je to velmi dlouhá obec kolem silnice a poslední domy končí těsně u hraničního přechodu Hať / Rudyszwałd. Pohybujeme se u Penzionu U sv. Mikuláše, který mj. nabízí i vinné a pivní koupele. Hať má ve znaku hada, protože první zmínka o obci v listině papeže Innocence IV. označuje osadu jako "Had". Had byl vnímán jako moudré zvíře, symbolizoval sílu a energii, ale někdy byl vnímán jako pokušitel a symbol zla.

 

 

 

 Kostel sv. Matouše v Hati nahradil původní dřevěný kostel se zvonicí ze 16. století, je postaven v barokním slohu a mám i náhled do kostelní lodi. Návštěvníka může překvapit, že vodním tokem v Hati je Bečva, nejedná se samozřejmě o známou řeku na Valašsku, tohle je jen větší potok, na němž byla zbudována malá vodní nádrž Hať. Však si to tam můžete přečíst. 

Na konci obce Hať je Hanysova chata a za obcí ovocný sad, který asi slouží i jako pastvina. Ten už je ve Vřesině, také ulice nese název Ovocná a U sadu. Znak Vřesiny: 

 

 

 

Zajímavá je naučná stezka "Okolo Vřesiny", která představuje Přírodní rezervaci Dařenec a člověk se tam dozví mnoho zajímavého. 👍

 

My směřujeme do Bohuslavic. Počátek obce je spjat s rodem pánů z Kravař, kteří v jedné své rodové linii se označovali přídomkem “z Bohuslavic”.

V polích u Bohuslavic byl nalezen pěstní klín srdčitého tvaru  o velikosti 11 x 9 cm. Je vyroben ze severských silicitů, které se běžně vyskytují v širším okolí nálezu. Tento pěstní klín pochází z období středního paleolitu a jeho stáří je odborně datováno do intervalu 100 - 200 tisíc let př. n. l. (ze stránek obce Bohuslavice)

 

To je, prosím, ta vzácnost a co všechno člověk na svých cestách za podzimními foto úlovky neobjeví. 🙆 Nález je uložen v oddělení pravěku Slezského zemského muzea. 

V "zápalu boje" jsem zapomněla uvést Kostel Nejsvětější Trojice v Bohuslavicích​. Za vesnicí už je vidět televizní vysílač Hošťálkovice, díky němuž máme příjem.

Z Bohuslavic na Hlučín se jede přes Kozmice, v okolí je vidět plno pěchotních srubů, mnohé velmi zachovalé, tvořily kdysi pohraniční opevnění. Zaujala mě kaplička a řeka Opava, která svým tokem směřuje k Ostravě a v Třebovicích se vlévá do Odry. Na snímku lávka přes Opavu. 

Vodní plocha je už Hlučínské jezero, které vzniklo zatopením bývalé štěrkovny na jihozápadním okraji Hlučína v okrese Opava. Jezero má rozlohu 131,5 ha a maximální hloubku 4 m.

 

Na břehu jezera je autokemp Jezero a sportovní areál Hlučín s koupalištěm. V provozu je i půjčovna lodiček a na vyhrazené části nudapláž. V létě funguje vlek pro vodní lyžování. Poblíž jezera je Dětský ranč Hlučín, kde se zaměřují  na hipoterapii, agroturistiku a výuku jízdy na koni. Je tam i jezdecký klub.

 Mírové náměstí i Kostel sv. Jana Křtitele v Hlučíně patří do městské památkové zóny, kterou tvoří řada měšťanských domů, barokní zámek a část zachovalých hradeb.

Cesta vede dál na Bobrovníky, což je část Hlučína. Určitě tam zaujmou místní názvy, jako Kočí les, Šošeja, U Paryzola, Hrbolplac nebo Důlky. 😀  

My směřujeme na Hošťálkovice a připomeme věci, které tak "srandovní" nejsou. Je to území, které po prohrané slezské válce v roce 1742 musela císařovna Marie Terezie odstoupit jako velkou část Slezska Prusku, a tím byl přerušen kontakt s českými zeměmi. Součástí Pruska byly Hošťálkovice a další navštívená místa 178 let! Spolu s ostatními obcemi Hlučínska prodělávaly zcela odlišný vývoj než dosud. Jejich obyvatelstvo bylo integrováno do nově se tvořícího německého národa. Obec setrvala ve státoprávním uspořádání pruského státu až do 4. února 1920, kdy byla po složitém procesu celá oblast Hlučínska opět navrácena československému státu. A myslím, že zrovna na svátek 28. října je vhodná chvíle to připomenout. 👍

Tak to je to Prajzsko, které jsme měli už na začátku mého příspěvku.

Tady je televizní vysílač Ostrava - Hošťálkovice a za ním v dálce se rýsují naše nejbližší hory - Beskydy. 

Snímek vpravo je z Petřkovic (městský obvod Ostrava - Petřkovice), které mají slavnou rodačku paní Hanu Zagorovou. V Petřkovicích je i známý Landek park s hornickým muzeem.  Tady naše povídání končí.

Děkuji za pozornost. 😊

Výlet jsme podnikli na státní svátek 28. září za slunečného počasí.