Proč mají lidé respekt z pátku třináctého?

 

Dnešní téma "pověrčivost" je načasováno, kdy o tom psát než v pátek 13. 😋 Může být troufalost zeptat se, zda jste pověrčiví nebo ne. To je jako otázka na náboženství, mnozí s vyjádřením potíže nemají, ale setkala jsem se s lidmi, kteří "pro jistotu" řekli, nejsem věřící, ale stejně něco je. Podobně jako politikové, aby při volbách nepřišli o hlasy ateistů ani věřících. Necháváme si zkrátka zadní vrátka. Poznala jsem, že hodně záleží na rodině, ve které byl člověk vychován, také na lidech, se kterými se stýkáme. Podobně je to i s třináctkou. 

Jistě, někteří budou tvrdit, že to je jejich šťastné číslo, protože se v tento den narodilo dítě nebo oni sami. Když jsme byli v létě na dovolené, byl nám přidělen hotelový pokoj č. 13. Docela mě překvapilo, že to tam mají, protože jsem několikrát četla, že mnoho hotelů toto číslo kvůli hostům vynechává. My jsme v hotelu byli 7 nocí a spokojenost. No, řeknu vám, přijet tam moje kamarádka, kdyby nebyla jiná možnost než "třináctka", vsadím se, že by tam nezůstala. 

Číslo 13 je tak nepopulární, že je po něm pojmenována i fobie. Tak jako má někdo arachnofobii (strach z pavouků) nebo docela rozšířenou klaustrofobii = úzkostný strach z malých nebo uzavřených prostor, tak existuje triskaidekafobie, kterou se označuje strach z čísla 13! Tady jde už o chorobný rozměr.  Strach z pátku třináctého má dokonce dva odborné psychologické názvy: paraskavedekatriafobie a friggatriskaidekafobie. Takže nejde o žádnou banalitu.

Pátek třináctého vyvolává obavy a pocit nejistoty už stovky let. Lidé věří, že během tohoto data mohou mít smůlu nebo se jim může stát nějaké neštěstí. Vědci k pověře přistupují racionálně. Snaží se zjistit, za jakých okolností vznikla a proč má na chování člověka tak velký vliv. Pátek třináctého je pro spoustu lidí děsivé datum. A zrovna letos se v kalendáři vyskytuje hned dvakrát: v lednu a říjnu. Pověrčivé mohu aspoň potěšit, že do konce roku to už nebude. Vědce samozřejmě zajímá, proč v lidech tento den stále vzbuzuje neklid a obavy.

Pátek třináctého může znamenat různé potíže, které vycházejí z myslí samotných lidí, respektive z jejich strachu z onoho údajně smolného dne.

Kde se vůbec tento strach vzal? Existují různé dohady založené na historických i mytologických událostech. Tento strach může mít kořeny v náboženství. Pátek jako den tragédií a smůly vykresluje především Bible. V tento den byl podle ní ukřižován Kristus, začala potopa světa, v Babyloně došlo ke zmatení jazyků, Kain zabil Abela a Eva nabídla Adamovi jablko. Prostě všechno špatně.

Třináctka pak symbolizuje neštěstí v podobě počtu hostů poslední večeře Páně, kdy třináctým měl být zrádce Jidáš.

Další experti tvrdí, že třináctka trpí kvůli své pozici po dvanáctce. Západní kultury totiž číslo dvanáct numerologicky vnímají jako takzvané úplné číslo. A to na základě toho, že v roce je dvanáct měsíců nebo že existuje dvanáct znamení zvěrokruhu.

V řeckých starověkých mýtech bylo pak dvanáct bohů Olympu a dvanáct úkolů pro Herkula, vikingové zase věřili, že ve valhalle večeří dvanáct bohů. V Bibli se vyskytlo dvanáct Izraelských kmenů a dvanáct Ježíšových apoštolů. Na základě toho se číslo třináct považuje za smolné, protože je za hranicí úplnosti. 

______________________________________________________

Obavy, které lidé pociťují kvůli údajně prokletému dni, mohou být do značné míry spojeny s jejich vlastní psychikou. Člověk má totiž v sobě zakořeněný respekt z kleteb. Vědkyně J. Risenová zjistila, že ať už jsou lidé pověrčiví, nebo ne, stejnou měrou se bojí například prohlášení, že se při jejich cestě autem nestane nehoda. Věří totiž, že právě podobné tvrzení jim přinese smůlu a neštěstí určitě přivolá. Figuruje v tom zejména lidská představivost. Člověk si snadno představí špatný výsledek.

Právě tento druh myšlení může být v pátek třináctého silnější než v jiné dny. „I když tomu aktivně nevěřím, už jen to, že pátek třináctého existuje jako známý kulturní prvek, znamená, že to beru jako možnost,“ popsala Risenová. I proto mají podle ní lidé tendenci si v tento den více všímat událostí, zejména nehod, které jsou jinak naprosto běžné.

Ve své studii také odhalila, jak se lidé s obavami z pověr vyrovnávají. Jednoduše jim stačí zaklepat na dřevo nebo posypat zem solí. Výzkum naznačil, že tyto rituály pro odhánění smůly mají na lidskou psychiku velmi překvapivé výsledky. „Praktikují to všichni jedinci, ať už jsou obecně pověrčiví, nebo ne,“ řekla Risenová. Dodala, že lidé poté cítí více klidu na duši a mnohem méně se obávají, že by se jim něco špatného přihodilo.

Pátek třináctého a templáři

Nejznámější příběh o nešťastném pátku třináctého se točí kolem řádu templářů, který kolem r. 1120 založila skupina francouzských rytířů. Jejich úkolem byla původně ochrana evropských poutníků, putujících z přístavu Jaffa do Jeruzaléma, ale řád postupně rostl a sílil. Také rozšiřoval své působení. Po sto letech existence měli templáři vlastní chrámy i kněze, početnou a silnou armádu a jejich hrady a pozemky se nacházely takřka po celé Evropě a Středním východě. Připomeňme aspoň Templářské sklepení v  Čejkovicích nebo zříceniny templářského hradu Templštejna ve skalách nad řekou Jihlavou. Po templářích zbylo jen málo, především to jsou legendy o zakopaných zlatých sochách a pokladech, i dlouhých a nikdy neobjevených podzemních chodbách.  

Na počátku 13. století templáři představovali jeden z nejmocnějších křesťanských řádů ve středověku. Nikomu nepodléhali, měli sloužit jen papeži a s jejich silou bylo třeba počítat. Nikdy se s jistotou nedovíme, zda francouzského krále Filipa IV. Sličného děsila jejich moc nebo měl spadeno na templářský majetek. Jisté je, že v pátek 13. října 1307 (dnes je tomu přesně 716 let) nechal řadu členů templářského řádu uvěznit a postupně zlikvidovat. Oficiálně byli templáři zrušeni r. 1312 papežskou bulou a řád nebyl nikdy obnoven. Celý případ končí upálením velmistra řádu Jacquese de Molay r. 1314, který prý před smrtí krále proklel. Filip skutečně ještě téhož roku zemřel a špatná pověst pátku třináctého tak byla potvrzena na dlouhá staletí. 

 

 

Sama jsem se o souvislosti pátku třináctého s templáři poprvé dozvěděla od průvodkyně při prohlídce zámku Zbiroh. Zámek Zbiroh v souvislosti s rytíři templářského řádu proslul především díky výstavě Tvář Leonarda da Vinci – Příběh rytířského řádu templářů, která se konala v roce 2012. My jsme tam byli sice později, ale i když se po skončení téměř půlroční výstavy na zbirožský zámek vrátila původní expozice, řada exponátů, které tvořily součást templářské výstavy, však zdi zámku neopustila, a tak mohou nyní návštěvníci zhlédnout původní expozici obohacenou o některé výjimečné ukázky historie templářského řádu. To uvádím pro ty, kteří na Zbiroh zavítají a pokud je templáři zajímají, doporučuji jít na prohlídku zámku. Je tam spousta zajímavého, například původní žeton, předchůdce bankovního systému. Renesančnímu salonku dominuje špičková kopie stěžejního exponátu výstavy Tvář Leonarda da Vinci – Příběh rytířského řádu templářů, tzv. Lukánská deska - autoportrét Leonarda da Vinci. Jedná se o nedávno objevený obraz, který byl vůbec poprvé vystaven mimo území Itálie právě na zámku Zbiroh! 

Zámek je zajímavý i tím, že známý Alfons Mucha, velmistr Svobodných zednářů, namaloval své nejznámější dílo “Slovanskou epopej” právě na Zámku Zbiroh, kde nějakou dobu žil, protože pro svá rozměrná plátna potřeboval prostor. Pokud vás zajímá vstupné, tak aktuální je 195 Kč dospělí a senioři i studenti rovných 100 Kč. Otevřeno mají i v pondělí!

 

Zdroj: denik.cz, kudyznudy.cz, www.zbiroh.com