Jak vznikla tradice pečení vánočního cukroví?

 

Blížící se Vánoce jsou dnes neodmyslitelně spojeny s cukrovím. Přemýšleli jste někdy, jak tahle tradice vlastně vznikla a případně jak je stará? Většina z nás má cukroví ráda, máme své oblíbené kousky, málokdo ale něco ví o jeho historii... 

Je jasné, že lidé už nějaké "cukroví", případně koláčky, pekli k oslavám dávno před tím, než se Vánoce začaly slavit. Musíme daleko proti proudu času, až do Antiky, kdy lidé uctívali bohy pro každé svoje počínání (např. Artemis bohyně lovu nebo Ceres - římská bohyně obilí a úrody). Nepřekvapí, že už v Antice kuchaři pekli sladkosti, kterými pak lidé uctívali významné události. Je známo, že ve starověkém Římě pekli medové koláčky, jenže ty se nejedly, sloužily jako oběti bohům, protože se med a jeho léčivé účinky považovaly za boží dary.
Zámořské objevy znamenaly pro Evropu velký zvrat a přinesly mnoho nového. Do Evropy se dostal třtinový cukr, který byl velmi vzácný a drahý. Jako všechno nové a byl využíván především k medicínským účelům. Podávali ho v krystalické podobě ve tvaru bonbonů nebo tyčinek, které lidé cucali hlavně v zimě. Tradice cukrových červenobílých tyčinek ohnutých do tvaru písmene J přetrvala v anglosaské kultuře dodnes a dá se koupit i u nás, prý přináší lásku a pochopení.

Námořní objevy ovšem přinesly do Evropy nejen brambory nebo rajčata, ale i vzácné koření jako skořici, mandle, zázvor, sušené ovoce – tedy dnes důležité přísady do vánočního cukroví.
Pravděpodobně prvním koláčem, který byl spojován s vánočním obdobím, byl medovník. Připravovali ho mniši z klášterů v německém Norimberku. Šlo o koláč slazený medem a přidávaly se do něj směsi koření, které podporovaly trávení – kardamon, muškátový oříšek, skořici, zázvor, koriandr, hřebíčky a pepř.

                               

Muškátový oříšek a mletý kardamon.

V 16. století začaly vznikat cechy výrobců medovníků a v té době se pečení vánočních koláčků rozšířilo do celé Evropy. Každý národ si vytvořil vlastní oblíbený druh a originální recept. Kolem roku 1600 připluly první vánoční “cookies” s nizozemskými přistěhovalci i do Ameriky.

___________________________________________

Nejvíce nás zajímá, jak to bylo u nás. Musíme vzpomenout pohany, i když se hlásíme ke křesťanským tradicím. Může to připadat až komické, že ačkoliv Vánoce slavíme jako křesťanský svátek, zároveň po  staletí dodržujeme pohanské zvyky. Tak schválně - máte na Vánoce jmelí a věšíte ho na lustr? No dobře, jmelí se přemnožilo, už není tak vzácné, já ho dávám do vánoční kytice. Je to zvyk z doby pohanů, kteří slavili zimní slunovrat (nejkratší den a nejdelší noc v roce). Naši předkové považovali zimní slunovrat za nejmocnější den a noc roku - byl pro ně významný především tím, že po něm se začaly dny prodlužovat a přiblížilo se jaro.

Z těsta se vykrajovaly a pak upekly tvary, které měly potom ochránit nebo přičarovat magické vlastnosti – například tvary zvířat měly ochránit jejich hospodářská zvířata a zařídit, aby byla zdravá a dařilo se jim. Mělo to člověku, který je snědl, zajistit sílu a neohroženost toho určitého zvířete. 

 

Znáte prasátko pro štěstí?

Kruhové cukroví zase symbolizovalo slunce, tedy život, teplo a světlo. Všimli jste si, že i dnes má některé cukroví kruhový tvar? 

Při pečení se mělo těsto z rukou otírat o kmeny stromů, které potom v následujícím roce měly dobře plodit a prospívat. Voda z těsta se zase měla slévat a přidávat do krmení dobytka, aby nadále dobře dojil. Kruhové cukroví se také pro podporu plodnosti rozvěšovalo po ovocných stromech nebo na domy, aby ochránilo jako slunce a zajistilo dlouhý život. Zároveň ale bylo potřeba ochránit svou rodinu i majetek před zlými silami a přivolat si velkou úrodu, a proto se prováděly obřady, ke kterým patřilo i rozvěšování ochranných pokrmů po světnici, nad dveře domu i stáje a na větve ovocných stromů. Tohle pečivo, jehož hlavními složkami byly ořechy a med, sice nebylo původně určené k mlsání, přesto se stalo základem pozdějšího vánočního cukroví.

Historie cukroví, jak ho známe dnes, začíná na počátku 19. století. Předtím se cukroví (na jídlo) většinou nepeklo, byla bída a většině obyvatelstva se mouky a cukru, které jsou základními surovinami klasického cukroví, nedostávalo. Místo toho se vyráběly figurky z ovoce, které sloužily dětem jako hračka a zároveň to byla sladkost. V 19. století se konečně začalo péct cukroví, na němž si pochutnáváme i my dnes a pokud můžeme věřit starým kuchařským knihám, mezi nejoblíbenější patřilo linecké cukroví a perníčky. 

 

Dnes se hovoří o cestování v čase a kdybychom se dostali do 19. století, pochutnávali bychom si na úplně jiném vánočním cukroví než dnes. Hospodyně také nepekly velké množství cukroví a tolik druhů,  k pečení se používaly převážně levné a dostupné suroviny. Mezi oblíbené vánoční cukroví tehdy patřily například řezy nazývané „domácí přítel“.

 

Ty byly připravovány z hrubé mouky, cukru, anýzu, vajíček, kandovaného ovoce a ořechů. Nejoblíbenějším cukrovím byly v 19. století zřejmě karamely. Ty se staly neodmyslitelnou součástí štědrovečerního stolu i vánočního stromečku, na nějž byly karamely zavěšovány. Lidé si je mohli koupit na trhu, ale častěji si je připravovali doma. Stačilo v kastrůlku nechat zkaramelizovat cukr a přidat k němu mléko nebo smetanu, máslo a vanilku. Směs se pomalu ohřívala za stálého míchání až do zhoustnutí. Pak se přelila na máslem vymazaný plech a nechala ztuhnout. Plát se poté nakrájel na malé kostičky, které se balily do zářivých papírků.

Cukroví se také peklo z vánočkového těsta. Hospodyně z něho tvarovaly malé bochánky a naplnily je mákem. Upečené buchtičky se namočily v horkém mléce nebo v horké vodě s rozpuštěným medem. Pak byly posypány skořicí, cukrem, strouhaným perníkem nebo drcenými křížalami z hrušek, kterým se říkalo pracharanda.

  

Pracharanda je prášek, který se mele, strouhá nebo drtí z usušeného ovoce ve hmoždíři. Většinou se používají hrušky, vhodné jsou především drobné plané hrušky.

Tyto vánočkové buchtičky se nazývaly kutelky a pekly se u nás do druhé světové války. Dnes se podobné vánoční pečivo peče v Polsku.

Častou a oblíbenou přísadou vánočního cukroví byl v 19. století med. Hlavně ve městech se pekly tzv. medáky, které byly velmi náročné na přípravu. V hrnci se nejprve připravila směs z cukru, medu, vajec, másla a mléka. Ta se následně smíchala s hladkou moukou. Těsto hospodyně vyválela a rozdělila na čtyři části, které se upekly v troubě. Všechny placky se pak slepily náplní připravenou z másla, cukru, vajíčka a vanilkového pudingu. Někdy se mezi placky dávala i marmeláda. Hotový dort se pak natřel čokoládovou polevou. Med a ořechy byly také základem tzv. certlí. 

 

Med se ohřál a smíchal s kousky ořechů. Tekutou medovou směsí se pak plnily papírové košíčky. Toto vánoční cukroví bylo oblíbené hlavně u dětí.

 

Na vesnicích má dlouhou tradici škvarkové cukroví,  které se ve městech začalo péct až v 19. století. Těsto tvořila hladká mouka, mleté škvarky, cukr, kakao, vejce, skořice, hřebíček a citrónová kůra. Těsto se dalo do formiček a upeklo. Škvarkové cukroví se peklo zhruba tři týdny před Štědrým dnem, aby bylo krásně vláčné.

Velmi oblíbené byly také zázvorky. Je to cukroví, které vzniklo v městském prostředí a od druhé poloviny 19. století se peklo i na vesnicích. Mnoho lidí zázvorky připravuje dodnes. Vykrajovačka zázvorka vypadá takto:

Po druhé světové válce se začalo připravovat vánoční cukroví i z dražších surovin. Navíc bylo možné již hotové kousky zakoupit v cukrárnách. Dodnes si Vánoce bez cukroví nedokážeme představit. Pečeme nejrůznější druhy a často ve velkém množství. Nejoblíbenější jsou vanilkové rohlíčky, linecké koláčky, kokosové kuličky či plněné košíčky.

 

Historie pečení cukroví je spjata s velkým množství vánočních zvyků. Některé z nich už v současnosti těžko budeme dodržovat, jiné jsou ale hezké a zároveň proveditelné i dnes.

• Cukroví se peče postupně, začíná se tři až čtyři neděle před Štědrým dnem.
• Při pečení se ruce umazané od těsta otírají o ovocné stromy, aby dobře plodily.
• Cukroví se peče jen z mouky z vlastní úrody, to zajistí rok plný hojnosti.
• Z těsta na cukroví se slévá voda a dává se kravám, aby dobře dojily po celý rok.
• Pokud se cukroví připálí nebo popraská, je to špatná zpráva. Rodina může očekávat neštěstí nebo smrt některého svého člena.
• Každá hospodyňka by měla upéct sedm druhů cukroví, na štědrovečerní tabuli by pak mělo být devět chodů. Dnes už na tom ale tolik nezáleží, hlavní je, že se rodina sejde a prožije krásné svátky plné klidu, míru a lásky. 
• 
  Zdroj: internet