Předení a tkaní, člověk to uměl už v mladší době kamenné. To musela být hlava, která na to přišla. 👍 Nejstarší tkalcovský stav byl nalezen v Turecku, jeho stáří se odhaduje na 9000 let.
Posuneme se v čase asi tak do 18. století. Jak se žilo tkalcům a kdo v oboru podnikal? Možná jste z oblasti, kde bylo tkalcovství rozšířené nebo dokonce vaši předkové tkali. Tkalcovství má u nás tradici. Většinou najdu větu, že řemeslo "v českých zemích bylo rozšířené". Svou polohou nejbližší je mi Těšínsko, o něm někdy jindy. Stačí zajet jižněji do Frenštátu a člověk je překvapen tradicí tkalcovství. V horských oblastech se lidé také potřebovali uživit a často v každé chalupě byl tkalcovský stav. V Jeseníkách jsme navštívili Rejvíz a bylo tam muzeum Tkalcovna, které je, bohužel, už minulostí - fungovalo do října 2023. Turista mohl vidět tkalcovský stav a ve výkladu slyšel, jak se tkalo, poznal, co je člunek, osnova a útek...
Výraznou tradici mělo toto řemeslo ve vesnicích Orlických hor nebo v severních Čechách. Ve Šluknovském výběžku byl jako první založen tkalcovský cech ve Šluknově, a to již v roce 1500. Cech tkalců lněného plátna obdržel svá privilegia se 60 články od Jindřicha ze Šlejnic. S jistým zpožděním vznikly ve městě i další cechy - roku 1543 řeznický, v roce 1548 krejčovský a ševcovský, roku 1560 kovářský a zámečnický.
Plátenickou výrobu a později bavlnářské zboží provozovala tato firma:
Len se sklízel nepravidelně, pak se máčel a sušil. Na podzim, když bylo méně práce na poli, se len rozložil na prkna a na trakaři odvezl do sušáren, stojících kvůli možnému vzniku požáru až na samotném kraji obce. Tyto sušárny, byly malé domky, většinou roubenky bez oken. Uvnitř byla jen kamna a police. Říkalo se jim boudy, sušárny, nejčastěji však pazderny od slova pazdeří, což je odpad od stonků. Dodnes máme názvy ulic jako "K pazderně", "Nad pazdernou" apod.
V pazdernách bylo horko, sušilo se nepřetržitě a bylo třeba pravidelně přikládat. Některé pazderny se daly obsluhovat zvenčí, což se může zdát jako výhoda, ale i tak musela přikládající hospodyňka mrknout dovnitř a s prkny zaklepat, aby se len sušil rovnoměrně. Kdo sušil, ten přikládal - střídali se. Pazderny jako takové byly obecní, zaměstnance neměly. Teplota uvnitř pazderny byla údajně kolem 35- 40° C, což bylo příliš v létě, ovšem v zimě paráda a tak, když se nesušilo, obývaly pazderny obecní chudí.Tkalcovstvím se zabývali především muži, zatímco ženy
vykonávaly jen pomocné práce. Základními materiály k výrobě lidového
textilu byly len, konopí, vlna, výjimečně hedvábí a od 19. století
bavlna. Plátna, valchované vlněné a polovlněné látky zůstávaly většinou
v přírodních režných barvách. Vzorovanými textiliemi byly především
kanafas (nejčastěji černobílý, modrobílý) s bílou, červenou
a černou a valchovaná celovlněná sukna (modrá, červená, zelená
a rezavá).
Konopí a lněné plátno se tkalo na celém území českých zemí. Hrubé druhy
plátna sloužily jako pytle a plachty, jednobarevná plátna střední
kvality se používala na součásti mužského pracovního oděvu (košile,
kalhoty, vesty), na ženské všední košile, sukně a zástěry,
na prostěradla, ubrusy, potahy slamníků. Tenká plátna byla materiálem
k šití svátečních oděvů.
Klapání tkalcovských stavů se dříve ozývalo skoro z každé chalupy. Dnes toto lidové řemeslo můžeme vidět už málokde a když máme to štěstí, někdo nám ukáže, jak se na stavu pracuje.
Mnoho soukenických domů bylo i ve Slezsku. Tkalci měli svůj cech. Od tohoto řemesla vznikla i příjmení, možná znáte nějakého Tkadlece/Kadlece nebo Kadlecovou? Já ano. Tradiční tkalcovské písně, obvykle zpívané tkalci z Podještědí v 19. století, byly plné stesků nad nespravedlivým osudem, obyvatelé v nich vyjadřovali svoji nespokojenost s těžkým životem a bědovali nad těžkým údělem. Příkladem je "Pravdivá píseň o řemeslu tkalcovském, a jeho přináležející chvále".
V 1. pol. 19. století se začala šířit bavlna a její tovární zpracování postupně vytlačilo tkalcování v domácnostech. Výdělky tkalců nebyly veliké a při práci museli pomáhat členové rodiny včetně dětí. Tkaly se zejména ručníky, utěrky a prostěradla. Často chodili tkalci pro přízi a s hotovým dílem velmi daleko k vydavačům - faktorům, kteří jim také vypláceli mzdu. Památkou na jejich cesty je tzv. Tkalcovský stezník. Ten vedl po úbočí Boru.
PAŠERÁCTVÍ kvetlo v příhraničních oblastech s Pruskem. Věnovali se mu jednotlivci anebo celé skupiny pašeráků. Přes hranice přenášeli zboží, které bylo v sousední zemi levnější. Šlo zejména o potraviny, jako byla káva, koření, čokoláda, kakao nebo výrobky z ryb, ale mohlo to být třeba i sukno,
doutníky či tabák.
Cyklus obrazů Tkalci (1894−1897) byl inspirován
dramatem Gerharda Hauptmanna o neúspěšném povstání slezských tkalců
v roce 1842. Mzda totiž nebyla velká. Od jednoho kusu kanafasu 20 loktů dlouhého dostal tkadlec 1 zlatý a 20 krejcarů tehdejší rakouské měny.
Koho zajímá tkalcovské řemeslo, pusťte si pořad České televize Staří tkalci ZDE.
Je tam o výrobě žinylkových šálů nebo kanafasu, to je krása. Na cukr, na kafe...
Hani, krásně jsem si početla a dozvěděla se i něco, o čem jsem nevěděla.
OdpovědětVymazatPocházím ze zmiňovaného Šluknovského výběžku, kde byla hodně rozšířena textilní výroba. Dnes už zbývají jen vzpomínky a v mém případě ještě velká krabice látek. Maminka pracovala v prodejně textilu, takže mně neustále zásobovala. Dříve jsem hodně šila, vše včetně kabátů.
Měj hezké dny. 🍀
Líbí se mi, Ali, že ses přihlásila k popisovanému Šluknovskému výběžku a potvrdila textilní výrobu. Je vidět, že tě látky provázely a ten vztah k šití se prostě "musel" vytvořit. Já jsem sice z hornického kraje, ale také jsem šila všechno možné.
VymazatPřeji klidný a spokojený nový týden. 👍
Hanko, i na Valašsku se tkalo a ukázku tkaní na stavu jsem mohla vidět ve Valašských Kloboukách. Když jsem byla malá, tak jsem měla jako hračku takový malý stav a na něm jsem si mohla vyzkoušet malé kousky. Kdepak je textilní průmysl dnes? Jméno Kadlec a nebo Kadlčíková je myslím také odvozeno od tohoto řemesla.
OdpovědětVymazatDěkuji, Maruško, za konkrétní komentář. Myslím, že v rožnovském skanzenu v Mlýnské dolině je možné leccos vidět, např. valchu a jak se vyráběla "huňa". Tkalcovský velmi zjednodušený stav jsem měla také, tak jsem si utkala barevný pruh z vlny. Kadlecovy jsem také znala, byla to rodina spolužačky z gymplu. ☺
VymazatHezký článek. Škoda, že po revoluci se tu všechny provozy zprivatizovaly a výroba se zastavila. Tady v Rumburku v Bytexu se vyráběly nádherné nábytkové potahové látky s překrásnými vzory, které se hodně vyvážely do zahraničí, v jiném provozu se vyráběly zase deky, jinde koberce. Ve Varnsdorfu ve Velvetě se tkaly prací kordy, manžestry, samety. V Benaru v Benešově nad Ploučnicí zase látky na povlečení, ubrusy. Všechno bylo zrušeno, mnohé továrny už jsou zblourány, jiné chátrají a některé se využívají jako sklady. V podniku Elite se pletly punčochy a punčocháče ( tam jsem se vyučila jako pletařka punčoch), a v Krásné Lípě zase svetry. Provoz v Krásnípě ještě funguje jen jako firma Novia. Dalším známým podnikem, který snad ještě z části funguje, je STAP Vilémov, kde se tkají stuhy a prýmky. Pobočky všech zmíněných firem byly rozmístěny po celém výběžku a byly i ve výběžku Frýdlantském. Z úžasného průmyslového výběžku plného mladých lidí, s dostatkem práce se najednou stal zapomenutý kraj a mladí se odtud stěhují pryč...hlavně za prací.
OdpovědětVymazatoprava: provoz v Krásné Lípě ještě funguje...
VymazatJari, moc děkuji, že jsi to sem napsala. Hodně mi je líto toho, jak ten náš rozvinutý průmysl šel "k šípku" a v těch výběžcích bylo tolik pracovních příležitostí. Znám výběžek u Osoblahy a tam lišky dávají dobrou noc. Lidí ubylo, kdo zůstal, je nezaměstnaný a žije život podivný...
VymazatHanko,zajímavé informacemi o tkalcovství.👍
OdpovědětVymazatJsem ráda, Marti, že Tě to zaujalo. Díky. ☺
VymazatHani, nemáme to daleko do Orlických hor, tak bylo tkalců...
OdpovědětVymazatSnad jsem to nepřehlédla, ale proč už to muzeum v Rejvízi není? Na fotkách vypadá moc hezky.
Přeji příjemný den. Helena
V Orlických horách jsem byla 2x na dovolené a tak o kraji leccos vím. V muzeu na Rejvízi jsme byli a najednou jsem četla, že bylo uzavřeno, nebylo uvedeno proč. Nevím, jestli bylo málo navštěvované nebo proč. Prý tu expozici přebírají dvě muzea, jedno je v Krnově, ale buď někdo navštíví Krnov nebo Mechové jezírko na Rejvízi. Je to škoda.
Vymazat