Stavění májky je pěkná fuška

 

Možná žijete v oblasti, kde se lidové zvyky a tradice dodržují a udržují, třeba už po staletí. Já žiju v regionu, kde se od 19. století hlavně "robilo" a byli tací, kteří se tomu spíše vysmívali... a podceňovali. Ono se řekne region "razovity" a ten dotyčný, který to označení použije, vlastně neví, co to obnáší. Přicházela sem spousta lidí za prací do šachet (horníci) a pak do Vítkovických železáren (zal. r. 1828), takže nově příchozí byli každý z jiné oblasti a brali každou práci, jejich starostí bylo přežít a vydělat si na skromné živobytí. Nemohli jít na pracák a pobírat dávky. Bydlení v hornické kolonii, mít kousek zahrádky a kozu byl pro mnohé vrchol "luxusu". Takže myslet si, že si ti lidé přinesli ze svého rodiště své zvyky a ty tady pak nadšeně dodržovali, to je naivní představa člověka, který o tom nemá ponětí. Vždy sem přicházeli ti chudší, kteří na Ostravsko přišli s myšlenkou, že právě tu najdou štěstí a lepší život. Byl mezi nimi i můj pradědeček. Člověk, který nemá doslova co "do huby", asi řeší jiné věci, než stavění májky apod. Dnes je 1. máj, vím, že tahle slova se tu nehodí (nebo ano?), ale je také Svátek práce. 

 

Je tady státní svátek, zase jeden z těch, kdy se většinou tváříme, že svátek je, ale jakoby nebyl. Řeknete si, to ne, já si zajdu na zahradu, na procházku, na návštěvu, budeme grilovat ... jistě, program si najdeme a strávíme bezva den. Budete se smát, ale já jsem se fakt dívala do kalendáře, jestli se to stále jmenuje Svátek práce, protože o práci neslyším. Spíše se to nazve "svátek zamilovaných" a je vystaráno. Ještě že ten Karel Hynek napsal kdysi verše: "Byl pozdní večer, první máj..." Je to takový svátek-nesvátek, něco jako ty červencové svátky, zajímá nás hlavně, aby v práci nebo ve škole měli volno a jestli bude v obchodech otevřeno, protože rozkvetlou třešeň těžko najdeš. 

Se záměrem najít si pár článků historiků, tedy odborníků, o 1. máji, jsem přečetla dva a nedočetla. Jeden - byl to přepsaný rozhovor a mám z nich pocit, že nebýt to mezinárodní svátek, nejraději by ho vymazali. Je to psaný text a už z toho cítím tu nervozitu, co mají říct. Je to historik a vůbec nebere v úvahu dobu, kdy tohle vzniklo. To je jako kdyby pekař nedal do chleba mouku, ale je třeba přemýšlet a ne papouškovat jeho tvrzení. Proto jsem pořídila dva výstřižky z dobových novin, novinami starými 134 let snad nikoho nepobouřím. Ten druhý je od Jana Nerudy, který už téměř 133 let odpočívá na Vyšehradském hřbitově. "Nerudovy fejetony, čítající více než dva tisíce článků, jsou osobitou, stylově originální reflexí života v českých zemích i v cizině v poslední třetině 19. století. Neruda byl obdařen bystrým postřehem, uměl vystihnout zásadní detaily událostí." Konec citátu. Proč tedy nevěřit starému Nerudovi, že konkrétní "feuileton" napsal tak, jak to viděl tehdy v Praze.

Ohledně stavění májek musím tedy sáhnout jinam. Vybrala jsem si obec Katusice v okr. Mladá Boleslav ze dvou důvodů: jednak to některé návštěvnice blogu budou mít blíže a budou to znát a ten druhý důvod je spojen také s Májem. Přiznám se, že tohle převážilo v mém výběru na 1. máje, ale o tom bude jiný článek. 😉

____________________________

Zvyk stavění májek o filipojakubské noci (30. dubna) má na našem území tradici sahající do středověku, ale pravděpodobně mnohem hlouběji do minulosti. Myslím, že to bude pohanský zvyk, který přetrval. Májka či májový strom je symbolem života, růstu, hojnosti a zároveň magickým ochranným prvkem, který má chránit obec, nad kterou je vztyčena. Vztyčení máje je tak v určitém kontrastu k nočnímu pálení ohňů, kdy je symbolicky spáleno vše staré a negativní.

Májka má podobu stromu, zbaveného po délce většiny větví, jen na samé špici je zeleň ponechána a ozdobena barevnými pentlemi a zavěšeným věncem. Staví se většinou v centru obce, na návsi.

Použitým stromem jsou nejčastěji jehličnany jako smrk, ale lze se setkat také s májkou z břízy. Horní část se zdobí stužkami z látek nebo krepového papíru a zavěšuje se na ni zdobený věnec. Se stavěním máje je spojen i zvyk jejího nočního hlídání, podle zvyků to bývá do východu slunce nebo také do prvního kohoutího zakokrhání, před muži ze sousedních vesnic, kteří se ji snaží porazit nebo odříznout její vrchol. Pokud se jim to podaří, je to pro vesnici velká ostuda. V některých obcích se máj hlídá dokonce 3 dny a 3 noci (do 12. hodiny posledního dne). Během této doby je povoleno máj podříznout a sebrat věnec, který si následně ti, kteří májku podřízli, vystaví na své májce. Někdy se také staví malé máje před domy jako vyjádření úcty nebo vyznání lásky dívce. K májce se vážou i další zvyky, které se v některých lokalitách zachovaly dodnes.

Zvyk stavění májky není dnes již v Pojizeří tolik rozšířený, ale podle muzea Turnov jej přesto několik obcí v regionu stále udržuje. Mimochodem tam jako TOP model dubna vybrali model Mařatkova statku v Soběslavicích: 

Májka na snímcích je vytvořena z odkorněného kmene vysokého štíhlého stromu, který je po délce zbavený větví. Jen samotná špička se nechává zelená a je ozdobena barevnými pentlemi. V její vrchní části je připevněn podobně ozdobený věnec. Líbí se mi, že je do toho zapojeno hodně obyvatel obce, hlavně děti a podle mého takto se vychovává k tradicím. Jak se stavěla májka loni (2023) a co to obnáší, vidíte na volně přístupných fotkách z webu obce Katusice. Na těch fotografiích je vidět tu práci, kterou si s tím dali:

 

 

 

 

 

 Přeji vám pohodový sváteční den podle vašich představ. 🌸 🍀 🍹