Prachatické Muzeum české loutky a cirkusu

Dnes vás pozvu do dětství, možná trochu do pohádky. Berete? Do pohádkového světa, kde dobro vždy vítězí nad zlem. To by bylo, co?? Je to svět loutek. Svět dřevěných postaviček, na které jste možná také v dětství chodili do loutkového divadla, podobně jako já. Loutkářství má u nás velkou tradici a co si pamatuji, Ostrava měla na náměstí na rohu u muzea loutkové divadlo, kam jsme občas chodili. Dnes tam sídlí banka a tak byla na Černé louce postavena budova nová, pěkné Divadlo loutek.

Dnešní fotografie jsem pořídila na dovolené. Jihočeské Prachatice toho skrývají mnoho. V té krásné renesanční zóně Velkého náměstí turista mnohdy odhalí něco, co ani ten, kdo léta chodil do Prachatic do školy, neví. To je náš případ. Kdo by pomyslel, že v tomto šumavském městě sídlí Muzeum české loutky a cirkusu, které je jednou z poboček Národního muzea v Praze? Mohu tedy tvrdit, že jsem letos byla v Národním muzeu. 😉

  

Stálá expozice je otevřená od dubna do října (mimo pondělí) a zve návštěvníky do světa loutkářství - amatérského i profesionálního. Část expozice je věnována cirkusu a lesku manéží, to představím jindy. V loutkářské části kromě tradičních Čertů, Kašpárků  a spousty loutek najdeme i loutky zhotovené mj. podle předloh Mikoláše Alše, Vojtěcha Suchardy nebo Jiřího Trnky.

 

 Děti tu mají vstup zdarma a je tam i bezbariérový přístup. Nemyslím toho koníka, ale je tam výtah.

 

 

 

  

Pojmenování Kašpárek pochází z německého Kasperle nebo Kasperl, původně persky Kasper znamenal strážce pokladu. Vychází z německé, švýcarské a rakouské loutkové tradice jako komická postava kašpárkového divadla. V české loutkové tradici byl předchůdcem Kašpárka Pimprle. Českou verzi Kašpárka přivedl na svět Matěj Kopecký, zakladatel prvního českého kočovného loutkového divadla a představitel národního obrození. V základní sestavě kašpárkového divadla je šest postav: princezna, král, rytíř, čert, čarodějnice a Kašpárek. (Wikipedie)

   

 

   

 

  

 

  

Loutky se dělí na: 

• Závěsné – marioneta – loutka zavěšená na drátu nebo nitích, často s niťovým vedením rukou a vahadlem pro pohyb nohou, aby ji loutkoherec mohl ovládat jednou rukou. Tradiční loutka pro loutkové divadlo, ale také jako jarmareční loutka, která např. „hraje“ na hudební nástroj.
• Spodové:
  • Maňásek – látková loutka, která se navléká na ruku a vodí zespodu. Oblíbená také jako hračka, zvířátko.
  • Javajka nebo javánka (wajang) – loutka na tyčce nebo drátu, vedená zespodu.
  • Vařečková loutka – jednoduchá loutka, vedená zespodu.

 

Říše loutek je loutkové amatérské divadlo v Praze, které bylo založeno sochařem Vojtěchem Suchardou v roce 1920. Více než loutky rodáka z Nové Paky budete znát třeba pomník F. Palackého v Praze nebo jeho plastiky pro palác Koruna na Václaváku. Při tom všem byl nadšencem pro loutkové divadlo! 

Všichni známe pražský orloj a když odbije celá, lidé koukají na 12 apoštolů. Víte, že autorem nových figurek je právě sochař a loutkář Vojtěch Sucharda? Vytvořil je v r. 1948, když ty původní shořely při požáru Staroměstské radnice.

Zahajovacím představením Říše loutek byla 26. září 1920 pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozraký.

 

 

 Jak se vodí loutky, uvidíte na videu: 

 

 

 

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 

 Podoba čerta splývá s lidovým obrazem ďábla. Jedná se o muže s rohy, drápy, ocasem a kopytem, někdy oblečeného jako myslivec v zelené vestě a červeném klobouku, jindy oblečený v černém. V českém folklóru je s čertem spojována celá řada místních pověstí.

  

 

 

 

 

 

 

 

Příště představím muzeum cirkusu. Pokud vás loutkářské muzeum zaujalo a loutky vás "baví", můžete si poslechnout vyprávění kurátorky sbírky loutek a rukopisů Divadelního oddělení Národního muzea, Lenky Šaldové.