Pozoruhodné ženy: Paní zubařka se dožila 106 let

Dnešní pozoruhodná žena je zvláštní i díky tomu, že se dožila 106 let a tří měsíců. Zrovna by jí bylo 107 let. 👍 Od jejího úmrtí neuplynul ještě celý rok. Je příkladem i zubařům, aby žili tak dlouho v době, kdy se potýkáme s jejich nedostatkem. 😎 

Jsou ženy, které v životě stojí "ve stínu" svého muže. Ovšem, i ten muž potřebuje podporu někoho blízkého, říká se tomu zázemí. V našem případě šlo o manželku známého p. Otty Wichterleho - vynálezce především kontaktních čoček a umělého polyamidového vlákna silon. 

Vybrala jsem si dnes paní Wichterlovou hned z několika důvodů. Jednak proto, že ona při své náročné práci a pomoci svému manželovi na vynálezech jako asistentka stačila mít i rodinu. Takže při své "stovce" to byla maminka dvou synů, babička sedmi vnuků, prababička osmnácti pravnoučat. 

Fascinovalo mě, že ovládala tolik jazyků:  angličtinu, němčinu, francouzštinu, italštinu, ruštinu, latinu a řečtinu.

Psalo se o ní jako o noblesní a vzdělané dámě a když si prohlédnete fotky z pozdního věku, většinou byly pořízeny v době, kdy se blížila 100. narozeninám, myslím, že v takové kondici a toho vzhledu by v jejím věku chtělo být mnoho žen.

Paní Linda Wichterlová se narodila 18. srpna 1917 v Prostějově jako Ludmila Zahradníková - nejstarší dcera obchodníka a majitele železářství Kamila Zahradníka a jeho manželky Květy, rozené Krapkové. Můžeme nahlédnout do matriky, mimochodem krásně čitelně zapsáno:

 

Pro děti je důležité prostředí, ve kterém vyrůstají. Rodiče p. Wichterlové byli známými prostějovskými kulturními a sportovními činiteli. Kamil Zahradník byl hudebníkem, nadšeným členem Sokola, amatérským divadelníkem i sportovním činitelem. Byl také předsedou tenisového klubu S.K. Prostějov. Maminka Květa byla dcerou novináře, sociálně demokratického funkcionáře, básníka a dramatika Josefa Krapky Náchodského. Byla vynikající herečka ve spolku Tyl a v Divadle Hanácké obce a tenistka. Divadlu a sportu se věnovali i strýcové Běluš a Drahoň Krapkovi. Strýc Květoslav Krapka navázal na práci svého otce v sociální demokracii a v letech 1946–1949 byl předsedou Městského národního výboru v Prostějově. 

 

Paní Linda vyrůstala v kulturní a intelektuální rodině s mladšími sestrami Květou a Milevou. Hrála na klavír, studovala cizí jazyky. Začala hrát tenis, ale jen rekreačně. V letech 1928–1936 studovala na klasickém státním gymnáziu v Prostějově s výborným prospěchem. Po maturitě začala na přání otce studovat medicínu. Studia dokončila kvůli uzavření vysokých škol až v roce 1952 se specializací na stomatologii. Pracovala potom ve Výzkumném ústavu stomatologickém v Praze. 

"Vy jste studovala medicínu, chtěla jste být dětská lékařka, ale po válce jste dostudovala obor stomatologie. Jak to?

Bylo potřeba nových zubařů. Hodně zubařů před válkou byli Židé… A šest roků zubaři nepřibývali, takže po válce nebyli. Proto nás některé přiměli vystudovat stomatologii. Ale mě to pak bavilo, umím si každou práci zamilovat."

Její srdeční záležitostí bylo Stražisko, kam jezdila už od dětství a trávila tam celé léto. Nejprve v lokalitě Zátiší a později v letní vilce Wichterlových. Na Stražisku se v roce 1931 seznámila s Ottou Wichterlem, tehdejším juniorským reprezentantem v tenise, tam měli v červnu 1938 svatbu. Tam také v 18. srpna 1998 zemřel její manžel Otto. Zrovna na její 81. narozeniny... 

 

Svatební fotografie Wichterlových a s rodiči Otty Wichterle.

Na Stražisku také slavila v srpnu 2017 své krásné sté narozeniny, kdy jí přišla popřát doslova celá vesnice.  Linda Wichterlová tak každé léto zaměňovala rodinný domek v pražských Střešovicích za tuto oázu klidu a pohody uprostřed přírody. Naposledy zde byla v roce 2018. 

Do svého rodného města se ráda vracela ve vzpomínkách. Vzpomínala na návštěvy filmových a divadelních představení, výstav, na nedělní divadelní premiéry, schůzky a diskuse v kavárně Národního domu či na přednášky v Dělnickém domě. Osobně poznala spoustu známých a významných osobností. 

  

Byla také významnou oporou svému manželovi. Podporovala jeho vědeckou činnost, pomáhala mu například o Vánocích roku 1961 při sestrojení „čočkostroje“ ze stavebnice Merkur a zhotovení prvních kontaktních čoček. Pečovala také o jeho odkaz a dílo. Společně vychovali syny Ivana a Kamila, kteří jsou významnými vědci v oboru chemie.

 

Manželé Wichterlovi.

Na co vzpomínáte nejradši?

Moc ráda se vracím do svého dětství v Prostějově. Měli jsme se dobře, žili jsme až zahlcení kulturou. Naši každý večer mezi osmou a desátou odcházeli z domu za kulturou, později jsme chodili s nimi. Do biografu, do divadla, na koncerty. Divadlo hrála celá rodina. Máma hrála, táta hrál, strýčkové a i teta a my se sestrou taky, babička napovídala. Divadelní spolek zval i známé herce z divadel z Prahy nebo z Brna.

* Kdo u vás hostoval?

Třeba Eduard Kohout. Odpoledne byla zkouška u nás v jídelně, večer se to odehrálo, vyspal se u nás v ložnici a druhý den odjel. Vzpomínám, jak mu moje malá sestra nakoukla do ložnice a udělala: „Kykyryký!“ Dětství jsme měly krásné, ničím nerušené, naši před námi nijak nekomentovali politiku a jiné potíže.

* Čím jste chtěla být?

Baletkou. Od chvíle, kdy jsem v Brně v divadle viděla poprvé Louskáčka a baletky v sukýnkách. Chtěla jsem mít tu sukýnku a tančit na špičkách jako ony.

* Tancovala jste?

Jen jako malá. Tatínek byl velký muzikant, měl absolutní sluch, hrál na mnoho nástrojů, já se točila kolem a tancovala. Na klavír mě učil známý prostějovský skladatel, vedl orchestrální sdružení. Napsal i nějaké opery, ke kterým mu moje maminka upravila libreta. Maminka měla několik přítelkyň, jednou za měsíc se scházely a půjčovaly si knihy, vykládaly si, co která přečetla. Sedávala jsem ve vedlejším pokoji, snažila se poslouchat, ale nerozuměla jsem tomu příliš. Vzpomínám, jak se jedna profesorka z gymnázia rozčilovala nad románem, kde se septimánka zamilovala do svého profesora! Jak to je nemravné. Moc jsem nevěděla, co si pod tím představit, ale velmi mě to přitahovalo.

 

Takhle by na prahu "stovky" chtěli asi vypadat "všichni". 👍

 

Svého muže jste potkala už ve 14 letech. Imponoval vám něčím na první pohled?

Ničím. Vážně ničím (směje se). Víte, já měla tolik nápadníků! A všichni měli něco, čeho jsem si cenila, co se mi líbilo. Můj budoucí manžel hrál velmi dobře tenis, ale jiný mládenec dobře maloval a kreslil a udělal mi i portrét, jiný zase uměl tango, to byl můj nejlepší tanečník, další mi horoval o poezii.

* Cože jste se pak rozhodla pro Ottu?

To on se rozhodl pro mne. A byl tak urputný, že nešlo odolat.

* Prý vás pak někam odvezl na lodičce a požádal vás o ruku.

Doprostřed přehrady. Nebylo úniku, musela jsem mu do očí říct, že ano. Možná mi to připadalo romantické, románové, ale nevěděla jsem, co to znamená, vdávala jsem se strašně mladičká, dneska si to ženy ještě ve 30 nebo 40 letech rozmýšlejí.

zdroj: H. Bartková, kronikářka města Prostějov, Wikipedie, irozhovory.cz