Sto dva roky starý kalendář můžeme otevřít díky archivu "Książnica Cieszyńska".
V srpnu ubylo dne o 103 minuty, během září o dalších 111 minut, za dva měsíce se tedy zkrátil den o 214 minut, což je zhruba o tři a půl hodiny. Připočítáme-li k tomu říjnový úbytek dne o téměř dvě hodiny, pak od července se zkrátí den asi o pět a půl hodiny!
Je zajímavé číst noviny, které teoreticky mohli číst moji dědové, pradědové a prababičky. Z dobového tisku starého na den (!) přesně 105 let, jsem vybrala zprávy, které po těch letech možná překvapí, možná vyloudí úsměv. Třeba se podobně naši následovníci budou bavit nad našimi současnými novinami. 😸 Chcete učiniti biřmovancům radost? Tady je návod jak na to:
Biřmování je církevní akt, kterým biřmovaný člověk potvrzuje, že je natolik rozumově zralý, aby chápal a přijímal křesťanskou nauku a závazky plynoucí ze křtu svatého. Podmínkou pro biřmování, kromě rozumové vyspělosti, je tedy fakt, že biřmovaný byl pokřtěn. (zdroj: frau.cz)
To, že se v nově vzniklé republice v r. 1919 nesměla po domácku vyrábět slivovice, dokazuje zpráva z novin:
Pokud patříte k těm, kteří velebí první republiku, nebylo vše takové, jak nám představují televizní seriály. Pokud si ty zprávičky přečtete, zamyslíte se nad dobou, kterou jsme za sto let urazili. Nebo se i zasmějete. 😚
Jen bych chtěla připomenout, že rok 1919 vůbec "legrační" nebyl. Bylo právě po
skončené první světové válce, mnozí legionáři ještě nebyli doma (i můj
děda byl v legiích) a nově vzniklá republika řešila problémy států po
rozpadu Rakouska-Uherska a ... hlad.
Na závěr něco ze života:
Hanko,zajímavé čtení.👍
OdpovědětVymazatBezva, Marti. 🍃
VymazatZajímavé počtení Hani. Překvapila mě ta Franckovka...cirorku měla maminka doma v plechové krabici. Pamatuji si ji jako dítě. Měj se moc pěkně.
OdpovědětVymazatFranckovku uvidíš v muzejních expozicích častěji než cikorku, ale ten název z doby našich babiček známe.
VymazatTaké se měj co nejlépe, Jari. 🍃
To je pěkné čtení. Bílou kávu z cikorky, melry a mléka jsem mívala ráda.
OdpovědětVymazatDík za pochvalu. Tu kávu s mlékem, jak popisuješ, asi lidé často pili. U nás se míchala půl na půl žitovka a melta. ☺
VymazatPeluška a Chotimír - to je tedy nádhera :o) Hani, mám tyhle tvé příspěvky moc ráda... Cikorka, to je slovo mých babiček... Ale mamka vzpomíná, jak děda kupoval pravou zelenou kávu a pak ji sám pražil...
OdpovědětVymazatMoc hezké. Děkuji a zdravím, Helena
Helenko, jsi pozorná, ta jména jsou fakt super. ☺ Kávu u nás nikdo nepražil, aspoň o tom nevím, ale pila se hlavně melta, asi i dříve cikorka.
VymazatJsem ráda, že se Ti příspěvek líbí a přeji hezký den.
Na podobné kalendáře se pamatuji u babičky.Ráda jsem v nich jako malá listovala a i četla.
OdpovědětVymazatPodle staré pranostiky,by zima neměla přijít brzy,je hodně hub.
Hani,hezký den
Já si právě ty staré kalendáře také pamatuji, i proto občas z nich něco zařadím na blog. Pro mne zajímavé čtení.
VymazatJinak my na houby nechodíme, nejíme je, takže já ani nepozoruji, kolik roste hub. Tu radost přenechám jiným. ☺
Hezký den i Tobě, Jituš. 👍