Interiér katedrály Notre-Dame a něco navíc

V minulém článku jsem fotografiemi ze tří návštěv katedrály Notre-Dame ještě před požárem představila tento pařížský architektonický klenot. Fotografie rozklikněte.

  

V minulém článku je vysvětleno, co znamená Notre-Dame. Ve Francii je katedrál Notre-Dame víc, např. v Remeši nebo v Chartres.  

Dnes si prohlédneme interiér pařížské katedrály.

 

  

Navštívíme místo, které důvěrně znal románový a filmový hrdina Quasimodo. My ho známe jako zvoníka od Matky Boží, ale Quasimodo je také elektronický systém pro automatické rozhoupávání kostelních zvonů. Takže elektronický "zvoník".  😎

Tuto fotografii jsem zařadila už minule. Co to znamená?

  

V dlažbě na náměstí před vchodem do katedrály Notre Dame je zasazena malá bronzová hvězdice, která má název "Point zéro" = bod nula. Označuje pomyslný střed Paříže. Od tohoto místa se oficiálně měří všechny vzdálenosti na francouzských silnicích a vzdálenosti od Paříže.

 

  

Na obrázku jsou základní informace, jen počet zvonů se uvádí jiný.  

Chci připomenout, jak se s katedrálou nakládalo za revoluce, tj. po známém dobytí Bastilly. 

 

Katedrála, která byla majetkem pařížského arcibiskupství, byla dána k dispozici národu, stejně jako veškerý majetek kléru - 2. listopadu 1789. Od té doby zůstává vlastníkem katedrály stát. 

Během francouzské revoluce byla katedrála vystavena četným vandalským činům: judští králové v Galerii králů na fasádě byli sťati a odstraněni – věřilo se, že to byli králové Francie vyobrazení k oslavě kapetovské monarchie. Všechny velké sochy portálů byly také zničeny, s výjimkou Panny Marie z klášterního portálu. 

Kult Rozumu se objevil v Notre-Dame de Paris 10. listopadu 1793 se svátkem svobody; dekretem se katedrála stává chrámem Rozumu. Tento kult zorganizoval Pierre-Gaspard Chaumette a hlavní oltář se tak proměnil v oltář bohyně Rozumu.

 

 

Hlavní oltář, dílo Nicolase Coustoua, orámovaný sochami Ludvíka XIV. (autor Antoine Coysevox) a Ludvíka XIII. (Guillaume Coustou), oba klečící před Pietou.

 

Pierre-Gaspard Chaumette vyjádřil rovnostářství návrhem, aby všichni, bohatí i chudí, nosili pouze dřeváky a jedli brambory. Považoval církev za symbol starého řádu, který odmítal, zavázal se k odkřesťanštění a prosazoval kult rozumu. Za jakobínského teroru byl gilotinován ve věku 30 let. 

 

Na konci listopadu téhož roku byly v Paříži zakázány katolické bohoslužby. Katedrála byla později přeměněna na sklad vína. 15. srpna (Nanebevzetí Panny Marie) r. 1795 se tam poprvé konala bohoslužba. Podle historika Jeana Leflona: „byla rozbitá okna, rozbité chodníky a země byla pokryta sutinami“.  

Náboženské autority se přely o to, kdo bude katedrálu spravovat. Kanceláře převzaly správu katedrály pod dohledem správního výboru složeného z laiků. Přicházejí věřící, schoulení na chóru, který byl na rozdíl od zbytku katedrály, kde se povalují sutiny, rychle vyklizen. Vztahy s úřady byly obtížné. zdroj - francouzská Wikipedie

 Vitráže  

Slovo pochází z francouzštiny. Vitrage znamená prosklená plocha jako výplň okna, časté jsou výplně oken z barevného skla, představují mozaiku. Sklenáři se latinsky nazývali vitreatores.  

Největší rozvoj vitráže od konce 12. století a zejména ve 13. století souvisí se stavbou středověkých katedrál, jejichž okna byla považována za zdroj vyzařování nebeské krásy na zemi. K výrobě vitráží bylo nutné mít velké množství vzácných a drahých pigmentů někdy ze vzdálených zemí, např. lapis lazuli, vytěžený z dolů v Afghánistánu pro dosažení tmavě modré.  

Výroba barevných skel byla podmíněna zdokonalením techniky barvení  a spojování skel. Malba tváří a stínování oděvů se prováděly technikou švarclotu, byla to černá barva smaltu z oxidů kovů, skleněného prášku a pojiva, vypalovala se na skle při teplotě 600 °C. Barvy vitráží – zelená, modrá, černá, běloba, purpurová a zlatá mají být těmi, které se manifestují při získávání kamene mudrců. Nalezení této látky bylo jedním z hlavních cílů alchymie.

Termín „rozeta“ označuje samotné okno z barevného skla.

 

 

Západní rozetové okno vidíme z výše uvedeného náměstí, má 24 paprsků ve třech soustředných kruzích. Středu kompozice dominuje Panna Maria s Ježíškem. První kruh představuje dvanáct izraelských kmenů. Horní polovina rozety zobrazuje neřesti a ctnosti v párech. Dvanáct znamení zvěrokruhu zobrazujících typickou práci v měsících v roce pokrývá spodní polovinu rozetového okna.

 

Jižní rozetové okno na fotu z lodi, známé také jako polední růže, daroval král Sv. Ludvík - král z dynastie Kapetovců Ludvík IX. Francouzský. Proč o něm píši?

 

 

Byl to on, kdo získal vzácnost - trnovou korunu od posledního křižáckého latinského císaře v Konstantinopoli. Byla uložena v Notre-Dame, při požáru ji zachránil jistý kaplan. 

Rozeta byly vytvořena v roce 1260 Jeanem de Chelles, později pokračoval Pierre de Montreuil a v průměru měří téměř 13 metrů. Celková výška prosklení včetně klenby, na které spočívá, dosahuje téměř 19 metrů. Již v 15. století nastaly problémy se stálostí barev. 

Skládá se z 84 panelů uspořádaných do čtyř kruhů, s čísly uspořádanými symbolicky po čtyřech, dvanácti a čtyřiadvaceti.

 

Vysoká okna nebyla tak barevná, kvůli lepší světelnosti v katedrále, protože okna se neumývala, nechali je zasklít čirým sklem. Při pozdější přestavbě po revolučním vandalismu byly zhotoveny krásné vitráže.

Zvony

Největší zvon Notre-Dame se nachází v jižní věži. V kampanologii (věda o zvonech) se mu říká bourdon. Zvoní při významných příležitostech, jako jsou Vánoce, Velikonoce, Letnice, svátek Všech svatých a události, jako je smrt nebo volba papeže. Bourdon z Notre-Dame byl odlit v roce 1683 a pojmenován Emmanuel svým kmotrem Ludvíkem XIV. Tento zvon, považovaný za jeden z nejkrásnějších v Evropě, zvoní v F-ostré. Tak je to popsáno na stránkách katedrály. Po požáru byly přivezeny nové zvony.

 

Za Francouzské revoluce nebyly ušetřeny ani zvony Notre-Dame. Byly sneseny, rozbity a roztaveny v letech 1791 a 1792. Pouze bourdon Emmanuel, ústřední kus souboru, byl ušetřen a nahrazen ve věži v roce 1802 na příkaz Napoleona I. V roce 1944 odbíjel při osvobození Paříže.

***

Varhany gotickým chrámem zní od roku 1733, při požáru v dubnu 2019 nástroj nezasáhly plameny a téměř ani voda při hašení. Na varhanách se však usadil olověný prach a poškodily je vysoké teploty. Oprava přímo na místě nebyla možná, byly odvezeny do skladu poblíž Paříže. Restaurátoři museli všechny píšťaly, poškozené při požáru, vyčistit.

 

V katedrále jsou troje varhany, tyto jsou velké varhany, které upravil v roce 1868 mistr Aristide Cavaillé-Coll, který je považován za největšího varhanáře 19. století. Mají celkem pět manuálů, 109 rejstříků a téměř 8 000 píšťal.

 

Jestlipak budou i v opravené katedrále hořet svíčky v takovém počtu?

To bylo nahlédnutí do katedrály před požárem, od listopadu minulého roku se opět otevřela návštěvníkům. Třeba tam zavítáte i vy. 👍

zdroj: Wikipedie