Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

úterý 21. října 2025

Když chléb a pekaři mají svátek

„Všude je chleba o dvou kůrkách“, „Čí chleba jíš, toho píseň zpívej“, „Kdo se nesrovná s chlebem, nesrovná se s lidmi“ a také to biblické "Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem". 
Bylo považováno za hřích vyhodit chléb nebo si ho nevážit. Dokonce i drobky, které spadly na stůl nebo na podlahu, se měly sebrat a jíst. A odmítnout nabízený chléb bylo nepřijatelné. Od dětství se děti učily vážit si chleba. Nesměly si s ním hrát a krmit zvířata chlebem připadalo v úvahu pouze v úrodných letech.
 
16. říjen je Světovým dnem chleba a pečiva. Svátek základní lidské potraviny vyhlásila k 16. říjnu 1945 Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) jako den boje proti hladu. Už celých 80 let se světový den chleba připomíná v řadě zemí, včetně ČR
Je to oslava práce pekařů i mlynářů, protože pracují s moukou a jsou tím užiteční pro lidstvo už od dávnověku. Vytvořila jsem článek, protože chléb je základní potravina už po tisíce let a také symbol života. Má totiž tak optimální složení, že pouze o chlebu a vodě vydrží lidský organismus poměrně dlouhou dobu.

 

V článku o chlebu nechci jen jmenovat druhy chleba, které můžeme v našem okolí koupit, např.: Kmínový, Havíř, Horal, Podmáslový, Kovář, Domaslavický, Žermanický, Lomná ... Nechci také rozvířit diskusi o kvalitě chleba
Moje babička vždy při cestě "do města" šla koupit chléb do Slezských mlýnů nedaleko obch. domu Horník a tehdy mi hodně chutnal tzv. "výražkový", který byl v Ostravě k dostání a byl velmi oblíben. Stačilo pomazat máslem a posypat pažitkou nebo cibulkou, hmm... No a pomazaný na podzim husím sádlem z chovu domácích hus, to byla pochoutka. Kdybych neochutnala, také neuvěřím, ale už by nejspíš i žlučník protestoval. ... Znáte výražkový chléb? V Čechách se mu říkalo "vejražkový", ale já jsem ho v obchodě léta neviděla. Hledala jsem na internetu a našla jsem recept na výražkový chléb - klikněte ZDE

 https://inavody.cz/uploads/articles/70/105c1be0ff6a89a5.16364928.jpg
Za mladých let babička dávala péct chleba do hornické pekárny, mimochodem ta pekárna se na Hranečníku dodnes zachovala! A tady začíná moje osobní vzpomínka, myslím, že je dost originální. Hranečník je dnes součástí městského obvodu Slezská Ostrava:

 


  
Dříve na Hranečníku stával Důl Jan Maria, říkalo se jáma. Informace mám, tady fáral můj dědeček. Cihlová budova vpravo kdysi sloužila jako ředitelství dolu, jak vidíte, je zachována a dnes je tam restaurace a vinárna, vzadu je Hotel Jan Maria. 

Dodnes se zachovala hornická pekárna na Hranečníku, kam kdysi dávno chodívaly hornické ženy z kolonie péct svůj chleba. Ve slaměnce donesly nakynuté těsto, tak to vyprávěla babička. 😘 Totiž, nezapomínejme, že každý havíř si na šichtu musel denně nosit svačinu a namazaný chléb byl asi nejčastější.
Dnes stojí osamoceně, ale kdysi byla ta pekárna mezi domy. Stávala tu kolonie, která později zmizela a jako památkový objekt zůstala jen pekárna.
 
Můžeme vstoupit dovnitř a trochu představit si to. Na bočních stěnách je pár fotografií a naučných tabulí. V úzkém prostoru se nefotí zrovna dobře. Možná se podaří načíst QR kód:
 

 

  
Rozklikněte a můžete přečíst. Důl byl pojmenován Jan Maria podle jména majitele Johanna Nepomuka Marii hraběte Wilczka. 
 
  
A teď malé překvapení: Víte, že malý Vašík Havel jezdil na prázdniny k dědovi na Hranečník? Je pravděpodobné, že moji prarodiče znali dědečka pana Vavrečku, v té kolonii se totiž znali všichni.
 
  
Na fotografii vpravo Václav Havel sedí uprostřed na lavičce s bratrem a svým dědou Hugo Vavrečkou. I tohle se dočtete v hornické pekárně chleba na Hranečníku. 😉
 
 
Babička také vzpomínala na pekaře p. Pruska, který byl ochoten ženám z Hranečníku upéci chléb, pokud to nešlo v hornické pekárně. Pekl poté, co dopekl svoji várku chlebů a měl rozpálenou pec.

Na závěr pohled do historie chleba:

První poznatky o chlebu se datují do období až 10 000 let př. Kr.

V současné době se v ČR vyrábí podle podílu mouky  chléb pšeničný (minimálně 90 % pšeničné mouky), chléb žitný (minimálně 90 % žitné mouky), chléb žitnopšeničný (více než 50 % žitné a více než 10 % pšeničné mouky), chléb pšeničnožitný (více než 50 % pšeničné a více než 10 % žitné mouky), chléb celozrnný (minimálně 80 % celozrnné mouky), grahamový (z celozrnné mouky zbavené klíčku), chléb vícezrnný (minimálně 5 % vícezrnných obilnin) a chléb speciální (minimálně 10 % speciálních plodin – olejnin, luštěnin, zeleniny, brambor apod.).  
zdroj:www.svetovydenchlebaapeciva.cz

9 komentářů:

  1. Na výražkový chleba nezapomenu. Mamka prodávala v Horníku a ve Slezských mlýnech nakupovala. Když jí to nevyšlo, poslala pro chleba mě. Já jsem nějak měla problém s tím názvem, styděla jsem se chtít výražkový, obvykle jsem donesla obyčejný. Nikdo mi nevysvětlil, co ten název znamená a já jsem si představovala kdovíco. No, vyrůstali jsme bez internetu 😄 Zdraví Eva z Ostravy

    OdpovědětVymazat
  2. Moc krásný příspěvek, Hani. Voňavý chleba, to je prostě něco úžasného...
    Přeji příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
  3. Babička nám říkávala,že je chleba boží dar a dodávala,že jedna paní na chleba šlápla a Pán Bůh ji potrestal.Předávala jsem to svým dětem a vnoučatům.Jsem chlebová,bílé pečivo mi moc nechutná a chleba si peču.Výrážkový chleba asi slyším poprvé a už jsem koukla na recept.Já peču z žitné a pšeničné mouky.Jenom žitný nepeču,mouka se hodně lepí a ani mi chleba z ní moc nechutnal.Manžel si jezdí pro chleba do Svijan,je tam mlýn a v domku soukromá pekárna.Jezdí každý čtvrtek v 8 hodin,kdy vyndávají chleba z pece.Je ještě horký a ta vůně.Jediný kupovaný chleba,který mi chutná.
    Hani,hezký den

    OdpovědětVymazat
  4. Já jsem chlebová. Jedna babička chleba doma pekla v peci, druhá ji neměla, tak ho chodila kupovat. Vždy byl kulatý, než to něj zakrojila, udělala tři křížky a potom se mohlo krájet. My jsem jezdili do sousední vsi, kde byla velké pec a tam jsme ho kupovali. Tu vůni cítím i dnes. Dnes už jenom market. Krásný příspěvek na téma chléb.

    OdpovědětVymazat
  5. Tenhle příspěvek mě zaujal - už kvůli tomu výražkovému chlebu!! Úplně jsem na něj zapomněla!! Ten se u nás taky kupoval, ani nevím, kdy se "ztratil"?! Taky patřím k těm, kdo si bez chleba nedokáže svůj jídelníček představit, ale často mám problém koupit kvalitní chleba, málokterý mi chutná. Kvůli nekvalitním zubům se musím vyhýbat těm dobře vypečeným a zrovna takové mám ráda!! Pěkný den přeji.

    OdpovědětVymazat
  6. Moc hezký článek, který potvrzuje všechna rčení, která jsou uvedena na začátku. Dnes je dost problém koupit ten správný chléb, protože většinou je během dvou dnů tuhý nebo tvrdý. Není to zrovna ta možnost pro šetření potravinami.

    OdpovědětVymazat
  7. Hani zdravím, i mě se chlebový příspěvek moc líbí a zajímá mě to. I moje babička říkávala, že chleba je boží dar a neexistovalo něco vyhodit nebo s chlebem šeredit. Ale i s ostatním jídlem... Starší tvrdší chleba nám babička krájela k snídani do hrnku s bílou kávou z melty a my to jako děti milovaly. Babička chleba pekla doma, velké kulaté pecny. Mám po ní schovaných několik ošatek. Já doma chleba pravidelně nepeču (jen občas kváskový), na to nemám čas a pak jsme hodně velká rodina, to bych nic jiného nedělala. Měj se dobře, Lenka

    OdpovědětVymazat
  8. Hanko, to je zajímavý příspěvek. Ano, chleba je boží dar, tak jsme byly my děti vedeny, abychom si chleba vážily. Dnes je problém koupit "dobrý" chleba, dříve jsem chleba pekla, ale jednak se brzo snědl a my i s vnoučaty kynuli jak ty bochníky☺Později jsem jej pekla na přání vnuků, to byl boj o vypečenou patku. Hanko přeji pohodové dny♥

    OdpovědětVymazat
  9. Tetkapernikarka
    Hani, výražkový chleba si moc dobře pamatuji. Byl nejdražší ze třech, které se u nás prodávaly. Kmínový a obyčejný byly ty další dva. Článek je moc pěkný a zajímavý. Sama nenakrojím ani jeden pecen bez udělání křížku, tak mě to maminka naučila. Víc než rohlíky mám ráda chleba a už jsem i nějaké vyzkoušela upéct. Chce to si recept i postup vychytat a pak to problém není. Má švagrová už v obchodě vůbec chleba nekupuje .Hani, měj se hezky a díky za zajímavosti 👌😊🍀 Alena

    OdpovědětVymazat

Toulky českou minulostí

Pohlednice se posílají 180 let, přežijí?

Byly doby, kdy se sbíraly pohlednice. Několik let mě to bavilo, byl v tom i vztah k zeměpisu a snění o dálkách. V dětství rodiče můj zájem p...