Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

úterý 8. září 2026

Příběh lásky připomíná zámecký platan a záchrana živočichů

Dnes se vydáme na Novojičínsko do Poodří. V údolní nivě řeky Odry leží zemědělská vesnice Bartošovice, dnes je tam Chráněná krajinná oblast. Obec byla pojmenována podle lokátora Bartoše, který byl někdy ve 14. století pověřen založením vsi - vyklučit les, získat osadníky, vyměřit pole a parcely. U Odry se pásl dobytek, koně a ovce.
Během dlouhé třicetileté války nastal značný úbytek obyvatelstva. Noví němečtí osadníci obec pojmenovali Partschendorf. 
Od 17. století tu bylo rozšířeno plemeno kravařského skotu. Chov a prodej hovězího dobytka Bartošovice proslavil, staly se  zámožnou zemědělskou obcí. V roce 1930 provozoval v obci mlékárnu švýcarský mlékař Zürcher, v podnikání mu tehdy pomohla železniční trať na Ostravu pro distribuci výrobků. Pro provoz mlékárny a zajištění stabilního zdroje vody muselo být v obci kompletně přeloženo koryto místního potoka. Co by na to asi dnes říkali ochránci přírody? 😉
 
   
Znak obce vychází ze zasvěcení kostela sv. Petru (klíč) a sv. Pavlu (meč), patronům obce.
Obcí protéká Bartošovický potok, letos je v něm málo vody.

   
Zámek připomíná dávné majitele panství. Původní gotická tvrz renesanční přestavbou za majitelů Jana Taafeho a jeho manželky Marie Brigity získala podobu dvoupatrové čtyřkřídlé budovy. 
Po předčasném skonu hraběte Taafeho byl zámek r. 1768 ovdovělé hraběnce prodán. Jejím druhým manželem se stává botanik a zoolog Josef Emanuel Canal a Bartošovice jsou od té doby spojovány s přírodou. 
V současné době obec zámek opravuje. Jsou tam výstavní expozice a dokonce i penzion.
 
  
Zajímavější jsou osobní příběhy majitelů. Majitelkou bartošovického zámku se roku 1786 stala Josefina Malabaila de Canale, která se tu roku 1770 narodila. Ve dvaceti letech se provdala za Jana Nepomuka Pachtu z Rájova, s nímž měla syna Karla. Pachtové měli několik paláců v Praze. Josefíně Pachtové se přezdívalo Krásná Pepi. Šílely po ní davy mužů, dvořila se jí celá střední Evropa a její ctitelé. Jenže manželské štěstí se neměří počtem paláců, proto Josefína se synem od manžela odešla a žila na zámku v Bartošovicích. 
Vychovatelem Karla se stal Josef Georg Meinert - profesor estetiky, dějin a umění na Pražské univerzitě. Mezi Meinertem a Josefínou vznikl hluboký vztah, ze kterého se narodily dvě děti - Hugo a Fanny.

Příběh lásky Josefa Jiřího Meinerta a jeho životní družky hraběnky Josefíny Pachtové dodnes připomíná památný strom - bartošovický platan. Dnes se mu říká Josefínin platan. Meinert ho nechal dovézt z Anglie a vysadit v zámecké zahradě jako výraz věrné lásky. Platan javorolistý dorostl do úctyhodných rozměrů a nyní patří k nejmohutnějším a nejstarším stromům u nás - s obvodem kmene 842 cm a výškou 36 m je nejmohutnějším a nejstarším evidovaným platanem v ČR. 
Pro zemřelou Josefínu Meinert nechal u kostela postavit hrobku - kopii knížecí hrobky ve Výmaru. Do hrobky byl později uložen on i jejich syn. 
 
 

Platan javorolistý španělský (Platanus  acerifolia hispanica hybrida) má odlupující se borku. Druh dřeviny vznikl v 17. století zkřížením platanu východního a platanu amerického, pravděpodobně v Evropě.

Bartošovice jsou od r. 1983 známy záchrannou stanicí pro živočichy. Pomáhají poraněným volně žijícím zvířatům, osiřelým mláďatům, v rámci záchranných programů pomáhají některým kriticky ohroženým druhům (sova pálená, sýček obecný, orel skalní). Od roku 2006 se zapojili do záchrany a chovu ovcí plemene Valaška. Klikněte na odkaz ZDE.

 

 

 
V té pěkné budově byla původně fara. Od roku 1992 je celý objekt "Stanicí pro záchranu živočichů" Českého svazu ochránců přírody v Novém Jičíně. Pro návštěvníky je expozice záchranné stanice s názvem Dům přírody Poodří.
 
  
Zámecká naučná stezka vede kolem zámku k Bartošovické rybniční soustavě s rozlohou 120 hektarů. Rákosí se využívalo jako krytina, stelivo nebo k výrobě zboží. Rybníky jsou napájeny vodou z Odry, která tam tvoří četné meandry. 
Hlavní chovnou rybou je kapr obecný (Cyprinus carpio), vedlejšími druhy jsou lín obecný (Tinca tinca), štika obecná (Esox lucius), sumec velký (Silurus glanis).

 

  
Koncem října se zde pořádají podzimní pooderské rybářské slavnosti. V hospůdce U rybníka si můžete dát občerstvení.
 
   
Pstruh a kapří hranolky s ostrou omáčkou. 
 
 
Vodu v rybníce je v letošním horkém létě nutno okysličit.
 

 
Kostel sv. Petra a Pavla v Bartošovicích byl přestavěn v roce 1583. Věž z r. 1692 je 35 m vysoká.

15 komentářů:

  1. An interesting history, to be sure. When the forests were cleared and the watercourses redirected you have to wonder about the longterm environmental consequences. To some extent they are probably felt to this day.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. David M. Gascoigne, překlad:
      Zajímavá historie, to je jisté. Když byly lesy vykáceny a vodní toky přesměrovány, člověk se musí zamyslet nad dlouhodobými environmentálními důsledky. Do jisté míry jsou pravděpodobně citelné dodnes.

      Vymazat
    2. Davide, je třeba si uvědomit, že to kácení lesů proběhlo někdy po roce 1300, takže dávno před objevením Ameriky! ☺️ 😀 Tento proces byl zcela obvyklý v evropských zemích (v Americe ne, tam žili Indiáni) při zakládání vesnic a pravděpodobně i měst. Ti lidé potřebovali místo k žití, kraje byly zarostlé lesem, bylo třeba získat zemědělskou půdu a místo pro postavení domů. Nevím, jakým způsobem se zakládala nová města v Kanadě po příchodu hlavně evropských osadníků, ale myslím, že podobným způsobem, tam je přece také hodně lesů.
      V článku je psáno o přesměrování toku potoka, to bylo kvůli uvedené mlékárně.

      Vymazat
  2. Beautiful post and interesting about the plane tree. Must be nice there by the water. The photos are good to see as it let's us know what your country is looks like.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Margaret D., překlad:
      Krásný a zajímavý příspěvek o tom platanu. Musí to tam u vody být hezké. Fotky jsou fajn, protože nám ukazují, jak vypadá vaše země.

      Vymazat
    2. Jsem ráda, že se vám příběh o platanu líbí. Celkově je to pěkná vesnice, myslím, že něco takového v Austrálii těžko najdete. Tohle je střední Evropa. ☺️

      Vymazat
  3. Moc krásné fotky. Trochu to tu znám z dřívějška a tak děuji i za kus historie. Do té záchranné stanice bych se ráda podívala. Pred léty jsem tam byla sama a do stanice jsem se ani nepokoušela jít musela jsem na autobus.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za pochvalu fotek, Maruško. Od vás to nebude až tak daleko a myslím, že i pro turistiku jsou Bartošovice vhodným místem. Zaujalo mě tam více věcí, však o tom je příspěvek. ☺️

      Vymazat
  4. velmi bohatý, informativní a vzdělávací příspěvek...děkuji za něj...s pozdravem a přeji hezký zbytek víkendu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za pochvalná a povzbuzující slova, milá Stello! ☺️
      Zdravím do Chorvatska a přeji úspěšné dny.

      Vymazat
  5. Hani, příspěvek jsem si opravdu užila, jak historii, tak toho pstruha - už jsem ho dlouho neměla.
    Přeji příjemný večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, Helenko, u rybníka si přece nedáš kus vepřového, ale ten pstroužek byl výborný! ☺️
      Ať se daří!

      Vymazat
  6. Zdravím Hani. To je moc hezký a zajímavý příspěvek. Zatím jsem jen nakoukla, ale musím se sem vrátit vícekrát, protože na sezení u počítače teď bohužel nemám moc času. Přesto občas vyrazím ven na procházku, ale výlety jsem musela hodně omezit. Nedá se nic dělat. Všechno jednou končí, ale já věřím, že bude zase líp a vše se vrátí do normálních kolejí i když čas nám neúprosně utíká. Přeji ti moc hezké dny a opatruj se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruš, moc Ti děkuji jednak za pochvalná slova, ale celkově za upřímný komentář. Je mi jasné, že Tě to táhne ven, ale teď na to nemáš podmínky. Čas opravdu letí a brzy bude podzim.
      Přeji Ti, aby se situace zlepšila a k tomu potřebuješ i psychické síly. Ať se daří! ♥

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Poslech: Karin Lednická: Šikmý kostel, část třetí.

Románová kronika ztraceného města, léta 1945-1961 Poslech je jen pro posluchače znalé českého jazyka . Postupně tu bude 20 dílů k poslechu! ...