Omlouvám se, že reaguji se zpožděním z důvodů, které později objasním.
Nápad vytvořit hádanku vznikl už v muzeu. Nevím, kolik muzeí navštívíte během roku vy, ale já muzejní expozice navštěvuji pravidelně. Abych to "pravidelně" upřesnila, vyjádřím to větou: "V muzeu jsem častěji než v lese", což je pravda. 😉 V muzeích vidíme předměty, které používali naši předkové a kolikrát to byly běžné pomůcky nebo nástroje. Asi by se divili, že na jejich běžné předměty následníci nyní koukají v muzeu. Život schopné lidi donutil k vynálezům, které ve své době prožívaly svůj boom, ale po čase je další (praktičtější) vynález vytlačil. Tak to bylo i se sekáčkem v hádance. 🙊
Naši dávní předkové, řekněme už Slované, sladili medem. Nejdříve to byl med lesních včel, ale možnost osladit si pokrmy byla lákavá a tak se rozvinulo včelaření. Později se používal řepný cukr, z cukrové řepy. O výrobě se rozepisovat nebudu, ale spíše o tom, že se cukr formoval do homolí. Homole cukru měly tvar kužele a takto se prodávaly. Brzy se ukázalo, že to je dosti nepraktické, protože jak rozdělit tvrdou homoli cukru na menší kousky? Jedině odseknout potřebný díl a k tomu sloužil sekáček. Sekáčky se mohly tvarově lišit.














































