Slovo do vlastních řad: Také se vám z nového roku nechce?

... a přidám otázku - a trápí vás to nebo vám to vadí?
Jak procházím těch pár blogů, které navštěvuji, s podobným tématem jsem se setkala. Přesto, že ani já neoplývám energií a původně jsem nechtěla tento článek psát, vidíte, nakonec vznikl. Proto slovo do vlastních řad, i já jsem to zažila. 

Vrátím se na začátek a připtám se:"A jiné roky (bez korony) se vám po Novém roce chtělo?" Teď si možná řeknete, že je to nevhodná až drzá otázka, ale pokud patříte k většině běžné populace, tak odpovím za vás: Nechtělo, jen si to přiznat. Padla na vás jakási únava a nostalgie z toho všeho a ten rozjezd do normálních kolejí trval pár dnů. Někomu déle, jiný po pár dnech naskočil a pohoda. Jak říkají psychologové, to je normální biorytmus.

 

Na blogy chodí většinou ženy a ty mají už od konce listopadu hlavu v pejru (stačí pozorovat), každý rok se to řeší. My v Čechách (ale i na Moravě či ve Slezsku) se řídíme tradicemi a i když to někdy moc logické není, přesto, že průběžně uklízíme, hned se staráme, aby byla umytá okna, vyprané záclony, proboha čerstvě převlečené peřiny (jako bychom se jinak váleli ve špíně), samozřejmě napečeno X druhů cukroví, protože takhle to dělala naše maminka, naše babička a dál nevím, prababičku jsem nezažila. A když to dělali naši předkové, tak to přece bylo správné. To je myslím, česká specialita, takhle se honit. Kdo poznal jiné národy, tak ty mají jiné priority.
Ale žijeme v českém prostředí, takže "musíme" mít všeho hojnost, nastrojit stromeček a dárků hodně, více než loni, jeden pro každého je málo. A sehnat krásný balicí papír a každý dárek pečlivě zabalit, pohrát si s tím. Pak zazvoní zvoneček, přijde Ježíšek a to, co jsme pečlivě a zdlouhavě balili, je během 10 vteřin roztrháno, hlavně děti se rychle chtějí dostat na kobylku dárku. Kolem se válí plno papírů a obalů od dárků, ale jsme šťastni. Štědrým dnem to nekončí. Na první svátek vánoční si nemůžeme přispat, musíme zase všechno stihnout, až přijde návštěva, tak chlebíčky, jednohubky (aby ani chvíli pusa neodpočívala), a ne jednu pomazánku, no aspoň tři. Samozřejmě salátu dosti a maso, hlavně maso v různých úpravách, protože my to máme rádi tak, ale brácha se švagrovou to nejí, tak vymýšlíme. A komplikujeme si to sami. Jo a něco na pití, tak pivo, víno, nějakou pálenku, červa je třeba otrávit. Chystáme skleničky a kmitáme, hlavou se honí myšlenka "co ještě?".

 

Skončí Vánoce, pár dní pauza, kdy se dojídá to, co zbylo a než se z toho oklepeme, je tu  Silvestr. A nanovo, vysmejčit, výzdoba se musí blejskat a zase do obchodu. V obchodních řetězcích nervózním lidem přetékají vozíky, jako kdyby hrozil válečný stav. Co rachejtle, koupit - nekoupit? A namazat veku, jednohubek více druhů a studenou mísu, ať je co přikusovat k alkoholu - a maso a maso. A toto vše je většinou na hospodyních, i když, chvála pánům, kteří pomáhají a vím, že jich není málo, sama jednoho takového doma mám. To jsou ti šikovní a ochotní pomocníci. Díky vám, pánové.

No a jen odezní rachejtle a trochu se vyspíme (někdo z kocoviny), už zase novoroční oběd, protože pravidelně chodí návštěva, tak rychle a hurááá ... Musí být čočka, aby byly peníze a žádná husa a vůbec drůbež, to by odletělo štěstí... Novoroční oběd musí být báječný .... A dort k tomu, ne ledajaký, to se přece dělá domácí. TOHLE JE TA  POHODA? 

 

Pak přijdou všední dny. Vše odezní a mozek vypne. Konečně je po všem. A na rok klid. Vše, co bylo třeba udělat (někdo si přidal i další úkoly) se splnilo a najednou se cítíme jak zpráskaný pes. A divíte se?? Bankovní konto se provětralo a my hledíme do prázdna (u nás se říká do blba), tělo nás bolí jak bychom sklidili 50 metráků uhlí a nic se nám nechce. Mnozí si uvědomujeme, že toho jídla bylo zbytečně moc a ani některé dárky vlastně nemusely být. Dnes ani zítra nejsme v pohodě a trvá to pár dní. Ženy, které jsou zvyklé furt něco kutit, najednou neháčkují, nepletou šály pro vnuky a mají pocit, že o něco přicházejí. Ale nic se přece neděje! No tak nebude uháčkovaná jedna dečka, vnučka nebude mít tu plánovanou šálu, ale ona má přece jiné věci. Tak lenošme, odpočívejme, je to normální. Mnozí to asi neumíme.

Hlavně v naší přítomné době, kdy Evropou prochází covid, je to náročnější než kdy jindy. Prožíváme něco, co naše generace ani ta minulá nezažily. Řešíme roušky a dezinfekce. K tomu všemu nastupuje starost o naše rodinné příslušníky, statistiky a zprávy TV nebo na internetu nejsou zrovna povzbudivé. Řešíme otázku, jestli se s někým navštěvovat a tady hodně lidí zhřešilo, což se ukazuje na číslech nakažených, které se nyní pohybují kolem 17 tisíc denně ... Je to zlá doba, klade nároky na zdravotníky, ale ukáže charaktery některých lidí. Co by dodržovali opatření, já chci, já musím lyžovat ... jááá.... Ráda bych se pletla, ale myslím, že nákaza nepřináší jen chorobu těla, ale i duše. Až to opadne, asi bude u psychiatrů a psychologů nabito.
Novoroční předsevzetí si asi nedáváme, naším programem je PŘEŽÍT! Čtyřlístek pro štěstí pro Vás: