Slovenská strela se po renovaci vrátila do muzea

 

Letos v červenci uplyne 85 let od okamžiku, kdy byl zahájen pravidelný provoz mezi Prahou a Bratislavou, který zajišťovaly dva motorové vozy řady M 290.001 a M 290. 002 přezdívané Slovenská strela. 

 

 

Tyto expresní motorové vozy nezávislé trakce se nikdy nevyráběly sériově (vyrobily se pouze dva prototypy), brány kopřivnické Tatrovky opustily v červnu 1936 a mezi Prahou a Bratislavou pendlovaly pravidelně od zavedení grafikonu železniční dopravy 1936/37 až do roku 1939 (jejich provoz přerušila druhá světová válka). 

Pamětníky tady asi těžko najdeme, ale kdo byl v muzeu Tatry v Kopřivnici, jistě si při vstupu všiml červeného vlaku - to je Slovenská strela. 

U zrodu stál Hans Ledwinka, šéfkonstruktér závodů Tatra v Kopřivnici. Vozy představují velký technický pokrok v předválečném úsilí o rychlou dopravu. Zadání představovalo soubor požadavků na lehkou a tichou konstrukci s velkým zrychlením a na ekonomiku provozu, který odpovídal stavu našich tratí. Zakázka na dva motorové vozy byla zadána Tatře Kopřivnice, zajímavé tedy je, že vozy byly vyráběny v automobilce. 

Pohon zajišťovaly dva zážehové šestiválcové motory Tatra, každý o výkonu 165 k (121 kW). Zcela revoluční byl elektromechanický přenos hnací síly navržený Ing. Sousedíkem, který předběhl vývoj o řadu let. Rozjezd vozu byl elektrický, rychlý a klidný, do 2 min. dosáhl  rychlosti 100 km/hod. a byl velice úsporný. Vůz má kapacitu 72 míst, vnitřek vozu byl  přepychově zařízen v tehdejší 2. vozové třídě. Byl rozdělen na kuřácký a nekuřácký prostor. Pohodlná klubovková křesla šíroká 1,15 m pro dvě osoby jsou měkce pérována. Široká okna jsou pevná, pouze v horní třetině posouvatelná stranou. 

 

Oba vozy Slovenské strely byly vybaveny původním českým elektromechanickým přenosem výkonu. Tento trakční systém, chráněný československým patentem, byl ve své době pokrokovým a svou podstatou geniálním řešením přenosu síly ze spalovacího motoru na hnací nápravu. Jeho duchovním otcem byl význačný český elektromechanik a původní majitel továrny ve Vsetíně Josef Sousedík. 

Po druhé světové válce tyto expresní vozy již nevyhovovaly frekvenci dopravy a byly s nástupem "jednotného" způsobu přepravy využívány jen pro dopravu vládních delegací (např. v době norimberského procesu jezdily z Prahy do Norimberku jako přímé kurýrní vlaky). Expresní motorový vůz M 290. 001 byl v roce 1953 vyřazen z provozu a převezen do železničních dílen v Šumperku a následně do Vagónky Studénka. Ve Studénce stál na odstavné koleji, kde ho ničili vandalové. Počátkem 60. let minulého století kompletně vyhořel. Údajně se vzňal od jisker z projíždějící parní lokomotivy. Druhý vůz M 290. 002 sloužil jako ministerská záloha v lokomotivním depu Praha-Libeň až do r. 1960, kdy byl zrušen a předán do podnikového muzea Tatry Kopřivnice. 

Slovenská strela byla 1. července 2010 oficiálně prohlášena za národní kulturní památku. 

 

Podívejte se, jak Slovenská strela směřovala do opravy: Klikni

Zdroj: Elektro, časopis pro elektrotechniku

          iDnes