Švédská mohyla ve Stonavě - hrob švédských vojáků z třicetileté války

 

Stonava je obec na Karvinsku, tedy v Moravskoslezském kraji. Myslím, že dnes patří mezi úspěšné obce. Spíše je známá černouhelnými doly, možná znáte Důl ČSM sever  a jih a Důl Darkov. Obec, jejíž začátky se datují do konce 14. století, byla  stejně jako více podobných obcí pojmenována podle zde protékající řeky Stonávky.

Znak obce Stonava 

Ve Stonavě vznikla stará tvrz jako sídlo panství pravděpodobně ve 14. stol. První písemná zmínka o Stonavě pochází z roku 1388, kdy se připomíná Hanek ze Stonavy (hrabě Hanke von Stoena). 

Po něm se v roce 1415 připomíná Zbyněk ze Stonavy, v letech 1432 – 1441 pak Jakub Hubnt ze Stonavy a konečně 1437 – 1466 Machník ze Stonavy. Sídlem těchto prvních majitelů obce byla právě stará tvrz, která stála na uměle nasypaném pahorku. Byla opuštěna pravděpodobně v druhé pol. 15. stol.  

V roce 1565 kupuje část Stonavy Jan Vlček z Dobrozemice a od roku 1590 se objevuje poprvé jméno rodu Larischů, kdy díl Stonavy kupuje majitel Karviné Fridrich Larisch. V roce 1580 je poprvé zmiňována tvrz v místě Zámeckého dvora, který i s částí vesnice patřil Zikmundovi Sedlnickému z Choltic. Dalším majitelem byl Mikuláš Cikán ze Slupska (1584-1633), což zasahuje do doby třicetileté války. To už souvisí s jednou místní zajímavostí - s přítomností švédského vojska ve Stonavě za třicetileté války. Jedna etapa této války se jmenuje Švédská válka: 

Místo tvrze je místními nazýváno „Švédský kopec“. V 60. letech zde provedl zjišťovací průzkum J. Král a o dvacet let později prohloubil poznatky sondážní výzkum P. Kouřila, který tvrziště na základě archeologických průzkumů datoval do 14. – 15. stol.  

Pozůstatky tvrziště se nacházejí u křižovatky silnice z Havířova do Karviné se silnicí z Albrechtic do Stonavy v malém lesíku na levém břehu bezejmenného potůčku. 

 

Uměle navršený, šest metrů vysoký kopec, je vidět ze silnice do Stonavy.

 

 

 

 

 

 

Zhotovit vlastní fotky tohoto místa není jednoduché, celý kopec je zarostlý, od silnice, kde bývá provoz,  moc neuvidíte a tak jsem využila fotek p. P. Fabiana z r. 2020. V terénu už nejsou dochovány valy a příkop, ze kterých byla tvrz navršena. Znatelná je nástupní plocha, kterou se k tvrzi přijíždělo.  Celý areál je porostlý vzrostlejšími listnatými stromy. Za návštěvu však samotné místo jistě stojí, především však v  ročních obdobích, kdy je lesík, který místo pokrývá, bez listí. Sama jsem o tomto místě dlouho nevěděla, první informace jsem slyšela na poznávací exkurzi od naší regionální historičky paní Mgr. Libuše Kolkové.

Tehdy nám na místě vyprávěla i tuto pověst:

"Po nájezdech Švédů zůstalo na Těšínsku několik památek. Ve Stonavě, v osadě Holkovice, je malý pahorek, který lidé nazývají Švédským kopcem. Je to hromadný hrob padlých švédských vojáků z třicetileté války. Tehdy, dávno, na břehu Stonávky svítalo. Všude byl dosud klid. Po obou březích řeky stály dlouhé řady stanů švédského vojska. Za nimi stály vozy a koně. Mezi nimi se rojili podkoní a sem tam chodily stráže. Ze stanů se ozývalo oddechování spáčů a z ošetřoven sténání a nářek raněných. S východem slunce ožil celý tábor, ale nikomu nebylo do řeči. Právě byla vydána zpráva, že zemřel nejmladší syn švédského krále, narodil se teprve nedávno na vojenské výpravě a teď leží bezduchý ve své zlaté kolébce. Královna pláče a král smutně hledí na mrtvé tělíčko svého synka. Těžko se mu vydává rozkaz důstojníkům, aby mrtvolku odnesli mezi padlé vojáky do hromadného hrobu. Ale jiné řešení není. Armáda vzdala poctu a zapěla pohřební píseň. Potom už zazněly povely a smuteční pochod. Každý z živých a zdravých vojáků vzal hrst hlíny a hodil ji na své padlé druhy i na mrtvé královské dítě. Tisíce a tisíce hrstí hlíny pokryly mrtvá těla, až vznikla mohyla. Se smutkem v očích se loučil král s tímto místem a se slovy " Sbohem bratři, vlast vám to nikdy nezapomene, sbohem můj synáčku, " nakonec odjel. Od těch dob uplynulo hodně vody. Švédský kopec zarostl trávou a později bělokorou švédskou břízou. Před 1. světovou válkou si řekli dva chalupníci, že si svá nerovná pole zarovnají hlínou ze švédského kopce. Ale co jeden den na svá pole navezli, to se v noci vrátilo zpět na Švédský kopec. Když se to několikrát opakovalo, uznali chalupníci, že to byla marná lopota a tak toho nechali. Oba prý brzy onemocněli a do roka zemřeli. Lidé pak byli přesvědčeni, že je stihl trest za to, že porušili klid mrtvých na Švédském kopci." 

Zdroj: rkka - Pověsti slezského lidu, internet, stránky obce Stonava