Patří k nejstarším značkám českého průmyslu. Zároveň je jednou z nejstarších značek keramických obkladů na světě. Její kořeny sahají až na konec 19. století.
V roce 1880 ostravští uhlobaroni Ignác Vondráček a bratři Gutmannové koupili uhelné doly na severovýchodní periferii města Rakovníka. Vondráček po zkušenostech z kladenského revíru musel vědět, že cena rakovnických dolů není v zásobách uhlí, ale v hlušinových odvalech.
Nejspíš nekupoval zajíce v pytli. Z minulých působišť spojení těžby uhlí a lupku znal, nějakou dobu už surovinu pro výrobu žáruvzdorného ostřiva vypaloval a prodával. Lupek v haldách vytěžené hlušiny objevil inženýr chemie Jan Stránecký, Vondráčkův zeť.
Geniální nápad, tvrdá práce
Stránecký tchána přivedl na nápad založit podnik na výrobu šamotových výrobků. Protože okolní krajina skýtala i dostatek kvalitních jílů, současně s výrobou šamotových cihel se připravovala výroba tehdy neméně žádaného artiklu – kameninových dlaždic.
A tak se v roce 1883 provozní budovy opuštěného dolu Mořic adaptovaly na novou továrnu. Z důvodu nesnesitelného horka pracovali zaměstnanci polonazí. Chránili se jen rukavicemi a hrubými pytli navlečenými přes hlavu. Ovšem úspěch na sebe nenechal dlouho čekat.
Poptávka budovatelů železáren a skláren po šamotových cihlách rychle rostla, a tak utěšeně vzkvétala i výroba. Zakrátko už se produkty vyvážely do Německa, Ruska, na Balkán a Blízký východ, a dokonce i do Indie.
Tragická smrt a nový majitel
Ignác Vondráček brzy předal žezlo svému synovi Vladimírovi. Ten se úkolu zhostil jen na krátký čas. Roku 1898 tragicky zahynul při pádu z koně v rakouském Semmeringu.
O nadějně rozjetou šamotovou továrnu se začal zajímat úspěšný pražský výrobce keramiky Václav Jan Sommerschuh a spolu s Josefem Kasalovským, švagrem Vondráčka seniora, zakládají Rakovnickou továrnu na šamotové zboží, mozaikové dlaždice a pece.
Na další rozvoj továrny měl zásadní vliv zejména syn Václava Jana Sommerschuha Emil. Jakožto absolvent Uměleckoprůmyslové školy v Praze měl pro vedení podniku ty nejlepší předpoklady. Díky němu se nabídka továrny brzy rozšířila o glazované pórovité obkládačky.
Keramické dílo nekončí tím, že vyrobíme kvalitní výrobek. Je tehdy ukončeno, když je kvalitně namontováno a vydrží na zdi 100 let bez poruchy. Heslo Emila Sommerschuha se stalo oficiálním krédem celého podniku.
Knížecí podnik
V roce 1907, když byla továrna ve vrcholném rozkvětu, se objevil bohatý kupec. Kníže Jan II. z Lichtenštejna spojil rakovnický podnik se svou mateřskou továrnou u Břeclavi v jednu společnost Rakovnickou a poštoreckou továrnu na výrobu šamotového zboží, mozaikových dlaždic a kamen.
Emil Sommerschuh se stal generálním ředitelem. Ještě před první světovou válkou se továrna rozšířila a ročně byla schopna vyrobit až 250 tisíc metrů čtverečních keramických obkladů.
Roku 2002 pak proběhla fúze s rakouskou keramickou rodinnou společností LASSELSBERGER, která RAKO zařadila do svého portfolia, a stala se tak největším výrobcem keramiky v Česku. Akciová společnost RAKO pak byla 1. ledna 2004 vymazána z obchodního rejstříku. Označení „RAKO“ nyní používá plzeňská společnost LASSELSBERGER, s. r. o., také člen holdingu LASSELSBERGER. Její součástí jsou pak např. i české keramické závody v Chlumčanech (ChKZ) a Horní Bříze (HOB).
Společnost LASSELSBERGER je jedním z největších evropských výrobců obkladů a dlažeb. Tradiční českou značku RAKO, která má více než stoletou tradici, neustále rozvíjí a inovuje.
Produkty jsou rozděleny podle použití do tří řad. Rako Home reprezentují dlažby a obklady do bytových interiérů ( koupelen, kuchyní, chodeb apod.).
Keramické obklady v aquaparku
Rako Object nabízí dlažby a obklady s vysokými technickými nebo atypickými požadavky. A Rako System obsahuje stavební chemii pro přípravu podkladů, lepení obkladů, spárování apod.
Hani my ještě máme v koupelně kdysi nedostatkové obkladačky Erika právě d firmy RAKO...V kuchyni jsme měli také, ale už je máme vyměněné. Jen to bylo tak, že ty obkladačky a dlažba první jakosti se vyvážely do ciziny a tady zůstávala ta druhá a nižší jakost, tak že si s jejich obkládáním a pokládáním dlažby museli řemeslníci dokonale pohrát, aby to k něčemu vypadalo. No teď už je to docela něco jiného. Měj se moc pěkně.
OdpovědětVymazatJaruš, hlavně, že ty obkládačky pořád slouží a teď se vyrábějí krásné barvy a vzory. Hned to dodá koupelně nebo kuchyni lepší vzhled.
VymazatDěkuji a také se měj hezky. ☺
Hani, děkuji za další velice zajímavý a poučný článek. Dlažce z Rakovníka máme na některých stěnách stále a věřím, že s nimi i dožijeme.
OdpovědětVymazatMěj prima dny. 🍂🍀
Ali, pokud platí to jejich heslo o trvanlivosti dlaždic, pak vám opravdu vydrží.
VymazatDěkuji za pochvalu článku a také přeji prima dny. ☺
Haničko, v celém domě máme jen naše obklady a dlažbu, tedy Rako.
OdpovědětVymazatRáda jsem si přečetla o historii firmy.
Přeji příjemný den, Helena
Věřím, Helenko, že pokud máte obklady a dlažbu Rako, pak Tě čtení o firmě zajímalo. Určitě jste vybrali dobře a jste spokojeni.
VymazatDěkuji a měj úspěšný den. ☺
Hani, zdravím. Taky máme v domě Rako. Potřebovali bychom udělat úpravu v dolní koupelně a velkým problémem je sehnat vůbec řemeslníky. Měj se hezky, Hani. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Jo, Leni, dnes je řemeslník nedostatkové zboží. A dobrý tím tuplem. Každý chce být ajťákem a na řemeslo jde málokdo. Přeji, aby se vám to povedlo. ☺
Vymazat