Pohnutá historie monumentálního obrazu Zavraždění sv. Václava

 

28. září si připomínáme Den české státnosti - článek je k výročí sv. Václava. Více v Toulkách českou minulostí ZDE .

 

 

Svatý Václav – patron naší země, patří k naší české kultuře. Každá země má svého „patrona“. Někdy však i obraz patrona má pohnutou historii. Arcidiecézní muzeum v Kroměříži odhalilo vůbec největší obraz svatého Václava u nás. Plátno  je  větší, než obrazy Muchovy Slovanské epopeje. Obraz strávil více než 160 let stočený na válci na půdě arcibiskupského zámku v Kroměříži. Byl srolován jako koberec, protože církvi, která ho v 1. pol. 19. stol. dala vytvořit, se nelíbil.

Obraz o rozměrech osm a půl krát pět metrů namaloval v roce 1844 uznávaný malíř Anton Petter.

Arcibiskupovi se nelíbilo především to, že postava bratrovraha Boleslava je příliš v popředí a dále také chyběla svatozář nad hlavou Václava. Šestileté úsilí malíře tak přišlo nazmar.

Na výjevu je zobrazena smrt svatého Václava v roce 935. Dlouhý "pobyt" na půdě se samozřejmě na stavu obrazu podepsal. Po nezbytných restaurátorských opravách byl ze strany olomouckého arcibiskupa vysloven  zájem plátno vystavit. Jenže právě velikost díla je někdy na závadu. Bylo tedy rozhodnuto, že obraz  poputuje do opavského kostela sv. Václava.

Uvažovalo se o olomouckém dómě, kde měl být umístěn na hlavním oltáři, ovšem  kvůli rozměrům se usoudilo, že to není vhodné místo. Kvůli velikosti nepřichází v úvahu ani výstava v galerii. Proto byla oslovena  Opava, zda by nebylo možné obraz umístit v kostele sv. Václava. Tento kostel nemá své vybavení ani mobiliář a je proto vhodný pro umístění tak velkého obrazu. 

"Autor obrazu Anton Petter byl v době vzniku obrazu najímán olomouckým arcibiskupstvím už několikrát a měli s ním velice dobré zkušenosti. Dostal svým způsobem zprvu volnou ruku. Toho využil při kompozici díla. Když pak tehdejší arcibiskup Maxmilián Sommerau-Beckh viděl výsledek, tak byl mírně řečeno trošku zděšen. Právě ta kompozice byla na tu dobu poněkud revoluční. Arcibiskup s tím nesouhlasil. Přemlouval Petera, aby dílo přemaloval. Ten se částečně podvolil, ale některé věci už se změnit nedaly. To platí i pro ústřední postavu Boleslava. Ten zůstal v popředí, což se příliš nelíbilo, ale byly tam domalovány knížecí insignie, které tam původně chyběly." 

 

Anton Petter (1781–1858) - autor obrazu

Nad svatým Václavem se však neobjevila svatozář, jak si přál biskup. Ta byla doplněna dodatečně. Proč však byl obraz schován na půdě a téměř zapomenutý?

"Obraz měl velkou smůlu v tom, že v době, kdy byl předán arcibiskupovi, se konala ve Vídni velká výstava soudobého umění. Arcibiskup byl požádán komitétem této výstavy, aby expozici obeslal nějakým dílem. On se rozhodl právě pro Zavraždnění sv. Václava. Prostory, ve kterých se výstava odehrávala, bohužel nepřály takto monumentálnímu plátnu. Obraz má rozměry 8,5 x 5,1 metru. Na výstavě ani nemohl být rozprostřen celý, takže byl různě zpřehýbán a byla vystavena zhruba jeho necelá polovina. Reakce obecenstva byla velmi negativní. Právě negativní reakce, které byly špatným vystavením způsobeny, se panu arcibiskupovi donesly k sluchu a on se rozhodl, že dílo nevystaví. Byl to vlastně oltářní obraz a měl zakrývat v katedrále sv. Václava v Olomouci gotické okno, které dnes již v katedrále není."

Arcibiskupovi vadilo, že českému světci chyběla nad hlavou svatozář nebo že andělé neměli palmové ratolesti, symboly mučednictví. Přestože Petter obraz přepracoval, nikdy nebyl vystaven a skončil svinutý na kroměřížském zámku.

Obraz zachránila iniciativa arcibiskupa Graubnera, olomouckého muzea a šéfa vítkovického holdingu Jana Světlíka - to byl také důvod, proč Nadace Machinery Fund poskytla necelého půl milionu korun na první etapu restaurování obrazu. Obraz je s Vítkovicemi totiž historicky spojen. Vítkovické železárny založil arcibiskup Rudolf Jan. Obraz byl ve vítkovickém Gongu vystaven do 28. září 2013. Poté byl opět v péči restaurátorské dílny manželů Bergerových, kteří měli obrazu vrátit autentické barvy, hloubku a lesk.

 

Obraz zachycuje svatého Václava, jak upadá do mdlob v náruči andělů poté, co ho zranil jeho bratr Boleslav. Svatý Václav je na obraze oděn v romantickém oděvu, který odkazuje k jeho slovanské minulosti. Václav leží v náručí dvou andělů, kteří ale nemají v rukou typické palmové ratolesti, vnímané jako symboly mučednictví. Jeho bratr Boleslav je na plátně velmi výraznou osobou. S vyděšeným pohledem, rozevlátými tmavými vlasy a vousy spíš připomíná balkánského ozbrojence.

---

Poprvé nechal obraz rozvinout, a to na zámeckém nádvoří, archivář Antonín Breitenbacher v roce 1921. Po zjištění stavu se ale plátno přestěhovalo zpět do půdního „exilu“. Tam zůstalo až do roku 2011, kdy ho arcibiskup Jan Graubner nechal snést a vyzval odborníky z Muzea umění Olomouc, kteří o sbírky v Kroměříži ve spolupráci s arcibiskupstvím pečují, k posouzení stavu malby. „Stejně jako archivář Breitenbacher v roce 1921 i my jsme měli problém najít prostor, kde by vůbec bylo možné Petterovo velkorozměrné plátno rozvinout,“ vzpomněl tehdy historik umění Ondřej Zatloukal z Muzea umění Olomouc. Vůbec největší obraz sv. Václava přitom podle něj vzbudil velkou pozornost odborné veřejnosti. Jak zdůraznil  pražský historik umění Ivo Hlobil, to, co bylo v době vzniku plátna kritizováno jako extravagantní a vedlo nakonec k jeho přestěhování na zámeckou půdu, se dnes naopak jeví jako projev malířovy originality. „Obraz si rozhodně žádá rehabilitaci. Jeho zařazení do celkového kontextu Petterovy tvorby a středoevropského malířství pozdního biedermeieru si ovšem vyžádá delší čas. Neobejde se určitě bez spolupráce s rakouskými kolegy, pro které bude jistě kroměřížská malba velký objev."

Po dokončení restaurátorských prací byl obraz umístěn v odsvěceném kostele sv. Václava v Opavě, který slouží jako dějiště kulturních akcí. Statutární město Opava má tedy od olomouckého arcibiskupství na deset let půjčený rozměrný obraz Zavraždění svatého Václava.

  

Kostel sv. Václava v Opavě -
Zasvěcení kostela svatému Václavu bylo zvoleno na přání zakladatele pro zdůraznění příslušnosti opavských knížat k rodu Přemyslovců.

Z daného textu plyne poučení: Jednak, že i příliš velké dílo může být "na závadu" - jinak řečeno přináší problémy s umístěním. Můžeme to vidět i na mnohem známějším cyklu Muchovy Slovanské epopeje. Nerudovská otázka - kam s ním?

Druhé poučení je to, že odmítaný obraz v době svého vzniku je nyní s nadšením přijat a slova o případné rehabilitaci tvůrce už byla pronesena.

zdroj: ČT24, ČRo, cirkev.cz, YouTube, Wikipedie, internet