Hlas pro tento den: Datlík tříprstý - šumavský požírač kůrovce

Blíží se Vánoce, což je doba, kdy si kromě jiného chystáme do bytu jehličí nebo někdo dokonce živý stromek. Já mám léta umělý, ale hlavně v dětství jsme mívali krásnou jedličku nebo i borovici. Dnes obchodní řetězce nabízejí kavkazskou jedli, já si koupím trochu jehličí do vázy a udělám vánoční kytici, když netvořím ten adventní věnec. Do lesa na lup nechodím. Lesy hodně utrpěly, všude je plno kůrovce, což na vzhledu lesů je znát. V Hlase pro tento den chci představit pro Šumavu typického obyvatele ptačí říše - datlíka tříprstého. Znáte? 

Na Šumavě žije množství živočichů, které dnes v přírodě už běžně nespatříme. Mezi takové patří i šplhavý pták datlík tříprstý. Na první pohled nijak výjimečný opeřenec patří mezi ohrožené živočichy. Šumava je mu jedním z posledních zaslíbených míst k životu. Možná vás překvapí, že tento šplhavec je požíračem kůrovce!

 

Datlík tříprstý patří mezi šplhavce, tedy mezi datly, strakapoudy nebo žluny. Oproti nim má jednu zvláštnost, kterou prozrazuje jeho druhový název - má jenom tři prsty. Na první pohled to jako velká zajímavost nevypadá, protože to předem prozrazuje jeho druhové jméno, ale jinak je to zvláštnost veliká. Dva prsty na jeho nohou směřují dopředu, kdežto jenom jeden jediný dozadu. Je to výjimka mezi šplhavci, kteří normálně mají prsty čtyři, a tak díky tomu se jim snáze šplhá po kmenech stromů. Pro datlíka to ovšem není hendikep, protože i s pouhými třemi prsty je excelentním lezcem.

Lidí se nebojí

Mezi jeho specifické vlastnosti patří také to, že se nebojí lidí. Když člověk narazí na datla, nebo strakapouda, tak ti odlétají. Ovšem k datlíkovi se dá přiblížit na několik metrů a člověka si nevšímá – to je vlastnost severských ptáků.  Datlík je glaciální relikt, takže se k nám dostal po době ledové.

Glaciální relikty jsou druhy, které osídlovaly území střední Evropy během dob ledových (glaciálů) v čtvrtohorách. Na konci posledního glaciálu ustoupily tyto druhy společně s tajícím ledovcem daleko na sever, některé izolované populace ovšem našly útočiště v chladných horských polohách třeba na Šumavě, kde se udržely až do současnosti. Často jsou glaciálními relikty rostliny nebo třeba někteří bezobratlí živočichové. Avšak glaciálních reliktů mezi opeřenci není v Česku mnoho. Uvádí se např. kulíšek nejmenší, sýc rousný, kos horský, datlík tříprstý. Tím jsme výčet skončili, daleko více je jich u rostlin nebo u brouků.

Datlík tříprstý je vázaný na smrkové lesy, kde probíhá přirozený vývoj, nebo alespoň kde se ponechává určitý objem stromů napospas kůrovcům. Nezapomínejme, že kůrovci jsou totiž hlavní složkou jeho potravy.

Datlík tříprstý doslova miluje lýkožrouty smrkové. Právě tento druh podkorního hmyzu tvoří hlavní složku jeho potravy, a to tak zásadní, že velikost jeho populace je přímo závislá na tom, kolik kůrovců se v lesích vyskytuje – a to je právě hlavní důvod jeho zařazení mezi silně ohrožené druhy. Odborníci dokonce spočetli, kolik kůrovců denně musí datlík sezobnout, aby se nakrmil. V zimě, při mrazivých teplotách okolo -12 °C, musí na svůj denní výdej energie datlík spotřebovat 3200 kůrovců. Při teplotách +17 °C mu stačí 1700 kůrovcových larev. Celkem podle odhadů švýcarských vědců spořádá jeden datlík ročně okolo 670 tisíc kůrovců všech vývojových stádií. Datlík je tak přímo závislý na tom, kolik kůrovce je v lesích - podle toho roste nebo klesá velikost jeho populace.

„Po Kyrillu šel hodně nahoru, a teď co jsou gradace v posledních letech, tak jsou datlíci i tam, kde nikdy nebyli. Jsou úzce spojeni s gradací lýkožroutů," vysvětluje ornitolog Správy NP Šumava Aleš Vondrka. Stejný jev pozorovali ornitologové také v sousedním národním parku. Po kůrovcové gradaci na území Bavorského lesa v 90. letech minulého století došlo až k patnáctinásobnému navýšení populace datlíka tříprstého. Velikost šumavské populace datlíka před orkánem Kyrill, který se prohnal Šumavou v roce 2007, se odhadovala do sto párů. V současné době (2021) je jich na Šumavě o dost více.

„Ten početní odhad je složitá věc. Nicméně uvažujeme v současnosti kolem 180 až 250 párů. Šumava je ale jedním z mála pohoří, kde datlík funguje kontinuálně. Jinde v republice jsou to Beskydy a teď se začal objevovat v Brdech. Tam byly záznamy někdy v polovině 20. století, potom nic a teď tam bylo i prokázáno hnízdění," dodává Aleš Vondrka.

Jaká je datlíkova budoucnost?

Na Šumavě bude mít asi vždy na růžích ustláno a každá další kůrovcová gradace bude pro něj znamenat prostřený stůl a dobu hojnosti. Pravděpodobně si najde nová místa pro život i v jiných rezervacích, s porosty ponechanými samovolnému vývoji. Bohužel hospodářské lesy mimo tyto lokality mu asi nikdy nenabídnou dostatečné životní podmínky. A tak asi navždy zůstane zařazen mezi silně ohrožené druhy.

 

Datlíkova stezka - naučná stezka ze Špičáku k Černému jezeru 

zdroj: rozhlas.cz, Aleš Vondrka, internet