Jaké štědrovečerní zvyky udržovali naši předkové v oblasti Beskyd? I. část

 

Každý kraj si udržoval svoje zvyky, které byly pro něj typické. Pojďme se seznámit s často dnes už zapadlými vánočními tradicemi v našem Moravskoslezském kraji a hlavně na Beskydsku. 

Hlavními dny Vánoc byly a jsou 24. prosince Štědrý den, Narození Páně, 25. prosince Boží hod vánoční a 26. prosince sv. Štěpána. Avšak 27. prosince je také den sv. Jana Evangelisty, 28. prosince den Mláďátek betlémských a nepřetržitý vánoční „maraton“ uzavírá 29. prosince Svátek sv. Rodiny Ježíše, Marie a Josefa.

Oproti nám naši předkové neslavili okázale poslední den ve starém roce, tedy Silvestra, neslavili také začátek nového roku. Vánoční období se uzavírá svátkem Zjevení Páně – Tří králů 6. ledna a Svátkem Křtu Páně 13. ledna. S Vánocemi je pevně spojen i čtyřicátý den po Narození Páně 2. února, nazývaný Svátkem Uvedení Páně do chrámu – lidově Hromnice, který předcházel rozpustilému masopustu a předznamenával příchod jara. 

Než vypukne vánoční hodování…

Štědrý den si dobře zasloužil svoje pojmenování. I prostá horská domácnost se připravovala na uvítání příchodu spasitele. Štědrý den – dříve též zvaný „Štědrým večerem“, byl štědrým na práci a na postění po celý den. Za to na štědrý večer se mnozí těšili, že se alespoň jednou v roce dosyta najedí. Jen ráno si dospělí dopřáli nějaký „tyn kelišek na zahřoti žaludku“. Muži se postili také od tabáku – nesměli po celý den kouřit. Postil se i dobytek. Odrostlejší děti se učily postit, aby spatřily zlaté tele nebo zlaté prasátko.

Říkalo se dříve: „Jak na Štědrý den, tak po celý rok.“ Proto hned zrána natřela hospodyně kliky u dveří medem, aby byla žádaná, hledaná a u sousedek vzácná. Ze stejného důvodu rozděloval hospodář domácím i čeledi kousky medem natřeného chleba, někdy hned po probuzení, jinde až navečer. Místo chleba také dávali kousek oplatku s trochou medu a někde i se stroužkem česneku. 

Vařunka a ščedrok

Ve Frýdku bylo zvykem ráno chodit na „vařunku“. Trochu odrostlejším dětem zase matka dávala po krajíci chleba namazaného medem a cukrem posypaného. O Štědrém dni se zakazovalo zametat, aby se duše zemřelých nevymetly. Nesmělo se také příst, tkát, plést, vázat, šít a mlátit obilí. Hospodyně nesměla prát prádlo a ani vyprané prádlo nesmělo přes svátky viset na půdě. V domě se nesmělo kýchat, někdo by totiž mohl zemřít. Na Štědrý den většinou platil zákaz cokoli nakupovat, prodávat či půjčovat z domu, aby se nepřivolalo neštěstí. 

V našem kraji se kupci snažili přilákat zákazníky, na Štědrý den rozdávali „ščedroka“ všem, kteří u nich po celý rok nakupovali. „Ščedrok“ obvykle obnášel 20 až 40 vlašských ořechů, trochu medu, menší voskovou svíci, krapet alkoholu v lahvičce nebo byl v podobě nějaké „počastné“ k ochutnání.

Zámožnější občané dávali „ščedroka“ chudobnějším sousedům. Prokazovali tak alespoň jednou v roce své služby bídnějším a plnili tak přikázání křesťanské lásky k bližnímu. Byla to obyčejně troška hrachu na polévku, malý pytlík čočky, jedna hlávka zelí, uzlík jablek nebo sušeného ovoce.

 

Pořádek musí na Vánoce být

Hospodář s čeledíny uváděl na Vánoce vše na dvoře a ve stáji do nejlepšího pořádku, chystal krmení na celé svátky. Hospodyně s děvečkou pekla chleba, koláče, vánočky a makůvky. Při pečení děti horlivě pomáhaly a vše vylizovaly a vyškrabovaly. Lidé také věřili na znamení, které jim dávala sama příroda. Vyjití první hvězdy na obloze ukazovalo směr, odkud přijde ke chlapci jeho vyvolená.

Nepříznivé počasí v den Mláďátek betlémských znamenalo nemoc a úmrtí – ráno přinášelo smrt dítěte, dopoledne mládenců a dívek, odpoledne a večer starších lidí. Jasné počasí věštilo zdraví a příznivý rok. Dne pomalu přibývalo: na Boží narození o komárovo zívnutí, na Nový rok o kuří krok. Na Mláďátka se den omlazuje (už ho přibývá). Padají-li na Mláďátka velké kusy sněhu, mrou velcí lidé, pakli malé, mrou děti. 

Vánoční pranostiky

Zimavý, sněhovitý prosinec připovídá požehnaný úrodný rok. Bouřka v prosinci – urodí se moc větrů. Na sv. Tomáše zima se nám rozpáše. Na sv. Tomša, chop sa chlupatého rubáša. Lepší vánoce třeskuté nežli tekuté. Světlé vánoce, tmavé stodoly, zelené vánoce, bílá velkonoc – milý brachu nebudeš mět moc. Jasné vánoce – mnoho vína i ovoce. Budou-li psi ve vánoce zimou výti, včely hojně medu budou míti. Jsou-li na vánoce bařinky, bude hojně ovoce. Věje-li na vánoce vítr od východu, tu bývá dobytek bez plodu, věje-li od strany půlnoční, raduj se, rok bude úrodný.

Je-li na Štědrý den večer jasno, urodí se hrách (Dobrá). Když na Štědrý den vítr fučí, bude moc ovoce (Hodoňovice). Jsou-li na Štědrý den hvězdičky, snesou moc vajíček slepičky (Sedliště). Jakým je kdo na Štědrý den, takovým bude po celý rok. Jestli mráz na Boží narození, celá zima drží bez proměny. Svítí-li v den Božího narození slunce jako zlato, obilí drahé, měj za to. Na Boží narození východní vítr přinese vojnu, západní mor, toliko poledňový zvěstuje rok dobrý.

Z které strany na Štědrý den fučí, z té strany přijdou zloději, z které strany pes vyje, v té straně bude oheň (Skalice). Je-li v noci štědrovečerní jasno, urodí se hrách a kury ponesou (Janovice). Vidné svótky, temné stodoly (Dobratice). Je-li mlha na horách, urodí se na dolině. Je-li na dolině, urodí se na horách (Panské Nové Dvory). Které děvuši když buří na kurník se ozve kohout, ta se vdá. Které se ozve slípka, rok musí počkat (Frýdek). Kere děvuše pes prvni koločiček z ruki porvol, ta se do roka vydo (Domaslavice). Kdo najde v prvním rozlousknutém ořechu černé jádro, nebude dlouho živ (Baška). Lžíce po večeři přes hlavu hozená, obrátí-li se tenčím koncem ke dveřím, někdo blízký zemře (Místek). Když na Štědrý den koně řehtají, umře hospodář nebo hospodyň (Palkovice). Aby kráva hojně dojila, na Štědrý den jí dej chléb s medem (Myslík).

Jak to bylo s vánočním stromečkem

Městské obyvatelstvo se s vánočním stromkem začalo seznamovat v průběhu 19. století prostřednictvím dobročinných městských vánočních slavností. Ve venkovském prostředí se vánoční stromek šířil teprve od 60. až 70. let 19. století, jako první mívali vánoční stromek na faře a ve škole. Mnohem déle trvalo, nežli tato „novota“ pronikla mezi obyvatele podhorských a horských osad. 

Evangelíci na Valašsku nezdobili vánoční stromek ještě v 50. letech minulého století. Ozdobený stromeček se zavěšoval buď ke stropu za špičku, někdy však i obráceně špičkou dolů, nebo stál ve světnici na stole přímo mezi vánočními jídly. Někde jej umisťovali i do okna, aby byl pro příchozí a kolemjdoucí dobře vidět. U bohatých dávali nejpěknější stromek „děvucham“ do jizby nebo do kuchyně, jeden zapíchli do hnoje, aby pole v příštím roce dalo hojnost úrody a jeden dali do plotu, aby byla hojnost ovoce v zahradě. Venku se stromky zdobily papírovými mašlemi.

Stromky se zpočátku zdobily skromně ozdobami z pečeného těsta, malovanými perníky, podomácku zhotovenými ozdobami z papíru, sušeného ovoce, přidávaly se mandle, rozinky a ořechy přírodní nebo pozlacené, šátky a svíčky. Na vrchní větvičce stromku býval umístěn obrázek Jezulátka. S vánočním stromkem je spjato obdarovávání, které se stalo podstatným rysem vánočních svátků. Za vánoční dar lze považovat už výslužku, kterou dostávali koledníci v domech, které v době vánoční navštívili: ovoce, pečivo, sladkosti a nověji i peníze.

Ovoce a pečivo u stromku nesměly chybět

Na venkově se o Vánocích konzumovalo sušené ovoce, oříšky, jablka, hrušky, vzácně i čerstvé švestky, které se uchovávaly ve studnách, a také domácí pečivo a cukrovinky. Ve městech byla nabídka daleko širší a cukrářské firmy se častokráte předháněly v nabídce exotických cukrovinek, kandovaného ovoce, kdoulových a jiných rosolů a konfetů, kompotů ze žlutých švestek a třešní, speciálních bonbonů a sladkostí.

Zdobení vánočního stromku cukrovím bylo dříve zcela běžné. Vedle zlatých šišek, papírových i látkových stuh a jablek viselo na stromku i upečené cukroví – různé perníčky, figurky a zvířátka z kynutého těsta, tu a tam pamlsky z mandlového těsta, anýzky, linecké pečivo a mnohé další druhy, které se v domácnosti pekly před Vánocemi. Pro děti bylo největší odměnou, když si mohly utrhnout cukroví přímo ze stromečku. K novotám patřily prskavky, zpočátku jen s bílým světlem, později se do některých dražších přidával červený a zelený tzv. „bengálský prášek“. 

Na Štědrý den všichni pilně pracovali a postili se

Štědrý den, též Štědrým večerem zvaný, byl štědrý po celý den na práci a na přísný půst. Štědrým byl teprve až večer, jen místy pojedli k obědu trošku hrachové polévky nebo vařené sušené „hlozy“ (křížaly) s kouskem chleba. Místy jedli v poledne ovocnou „bryju“ s bílým pečivem nebo jenom dětem dali „bulku židovku“ (housku sypanou mákem).

Kdo se postil, ten navečer uviděl zlaté prasátko na stěně, zlaté telátko v povětří nebo totéž na kredenci – kdo byl malý, toho navečer vytahovali za uši, aby zlaté prasátko na kredenci uviděl. Místy se po večeři z oblohy spouštěl anděl na zlaté pentli, aby se ukázal hodným dětem, které se postily. Starší lidé se na Štědrý den postili od jakéhokoli masa.

Štědrý den začínal poslední adventní jitřní mší (roráty), při nichž byly požehnány ozdoby z přírodních materiálů, kterými se zdobila domácnost. Hospodář chystal s čeledí krmení pro dobytek na celé svátky, hospodyně poklízela celý dům, všechno se muselo vymést, aby se nedržely neplechy a blechy. Každý pracoval s chutí, aby byl po celý příští rok pilný. Pekly se koláče tvarohové, makové a povidlové, ale též „zelníky“. Také se pekly „osůchy“ (koláče z prosa) pro dobytek a k obřadním úkonům, i chleba musel být čerstvý a doma upečený.

Čerstvá vánočka, dům se vymetl

Naproti tomu v Bašce již kolem roku 1910 někteří lidé na Štědrý den koupili u kupce bochníček bílého chleba, který se v domě jinak nejedl. Ve Frýdku mnozí kupovali i vánočku, a to dokonce na Štědrý den, ačkoli se v tento den nemělo obchodovat. Kdo vařil ve starých hrncích, nezbavil se v příštím roce nouze. Od každého jídla se muselo přivařit o něco více, aby troška zbyla, to prý kvůli hojnosti. A všichni se postili a těšili se na večer. Ne nadarmo se říkávalo na Valašsku: „Kdo sa postí, večer uvidí krokev zlatů s latů a po smrti přijdě do něba“. 

Dům se poklidil a vymetl, aby se v příštím roce nedržely hmyz a neplechy. Zdobení vánočního stromečku se ujímaly malé děti. Dospělí zase stavěli betlém. Na Štědrý den musel každý pracovat s chutí usilovnou, aby po celý příští rok byl pilný. Hospodyně nesměly prát, žehlit, na půdě nesmělo viset mokré prádlo, příliš se nemluvilo, nezpívaly se světské písničky, nekonaly se zábavy, synci s děvuchami se nevodili po dědině, děcka nelítaly venku, lidé byli potichu a ani svatba nebo pohřeb se nemohly konat na Štědrý den. Také se nehrálo v kině, i hospody zůstaly po celý den zavřené. 

zdroj: Patriot,  Jiřina a Jaromír Poláškovi