Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

úterý 1. února 2022

Příběhy slavných značek: Opavia

 

Dnes představím značku, kterou bych mohla dát i do rubriky "Z našeho kraje". Je to jedna z mála, kolem které někdy i  jezdíme. A také jsem byla spotřebitelem jejich výrobků. Byla jsem i v jejich podnikové prodejně v Opavě. Znáte třeba piškoty? 

https://cdn.rohlik.cz/images/grocery/products/719981/719981-1606315988.jpg 

Mají hodně výrobků, které snad každý ochutnal. V přeneseném významu by se dalo říci, že Opavia je značka, kterou na nohy postavily dvě ženy obzvláště vypečené. Ale zakladatelem tradice výroby cukrovinek v Opavě byl Kašpar Melichar Baltazar Fiedor, syn řezníka z Moravské Ostravy. Znáte přece fidorky, ne? Ode dneška budete vědět, proč se jim tak říká...

https://cdn.rohlik.cz/images/grocery/products/719927/719927-1606679175.jpg

Oplatky, miňonky, polomáčené sušenky, perníčky, keksy, esíčka, věnečky, čokoládové bonbony… A co teprve oplatky Kolonáda! Sladké dobrodružství firmy, jejíž logo tvoří obilné klásky v modrém poli, začalo v první polovině 19. století v Opavě.

https://www.ap-soft.cz/editor/image/eshop_products_other_pictures/9044/733324_l_l.jpg

V moravskoslezské Ostravě se 5. ledna 1811 narodil Kašpar Melchior Baltasar Fiedor. Narodil se 5. ledna 1811, vyučil se soukeníkem a v roce 1838 se přiženil do Opavy. Jeho žena Amálie, rozená Salingerová, byla dcerou krejčovského mistra Alberta Salingera, její matka pocházela z pekařské rodiny Schwarzů. Fiedorovi nejprve bydleli na Otické ulici u Amáliiných rodičů, po narození prvního syna Karla v roce 1839 se přestěhovali do vlastního bytu na Hradecké ulici č. 4.
Oplatky se pekly původně v kleštích nad ohněm.

Manželka Amálie se rozhodla pomoci rodinnému rozpočtu, manžel se totiž ve velké konkurenci opavských soukeníků jen těžko uživil, a začala péct pomocí kleští na otevřeném ohni karlovarské cukrové oplatky. Prodávala je pak Opavanům, kteří chodili na promenádu do nově vzniklých parků nedaleko jejich bydliště. Za rok založení pekařské tradice v rodině Fiedorů je pokládán rok 1840 (ačkoli Theodor Fiedor uváděl na reklamním logu své firmy rok založení 1830). Firma byla nejstarší svého druhu ve Slezsku. Po požáru svého domu v roce 1852 se Fiedorovi přestěhovali na Hrnčířskou ulici č. 11. Zde Amálie pokračovala v pečení a zapojila i svého manžela Kašpara, který definitivně opustil soukenické řemeslo a stal se pouze oplatkářem. V pečení oplatků pokračovaly i jejich děti Marie (narozená 1846) a Theodor (1848).

Kdoví, jak by se příběh odvíjel dál, kdyby Kašparu Fiedorovi soukenické řemeslo vynášelo. Jenže konkurence ho drtila čím dál víc, a rodina se navíc rozrůstala o nové hladové krčky, které nebylo z čeho živit. A tak to vzala do rukou paní Amálie. 

Když z okna svého bytu v Hradecké ulici pozorovala bohaté měšťany korzující na promenádě v parku, napadlo ji, že by možná ocenili něco sladkého na zub. V tu chvíli se v ní probudily geny jejích předků – vyhlášených pekařů. A začala péct oplatky.

https://cdn.rohlik.cz/images/grocery/products/1302471/1302471-1553767815.jpg

Syn Theodor se původně vyučil knihařem. Roku 1879 se oženil s Marií Wallkovou (nar. 1855), dcerou stolaře Antona Wallka. Krátce po svatbě zemřel Theodorův otec Kašpar Fiedor a novomanželé koupili roku 1880 od žalářníka Antona Kisy dům na Masařské 11, kde začali péct oplatky, nikoli už v železných ručních kleštích, ale továrním zpracováním.

V roce 1887 ale Theodor zemřel na selhání ledvin a vdova Marie byla nucena převzít nejen celou výrobu, ale i péči o tři malé děti, Oskara, Theodora a Antona. Marie Fiedorová vybudovala moderní továrnu s velkokapacitními stroji, rozšířila sortiment i oblasti odbytu, a dala tak dosavadní živnosti zcela nové dimenze. Je především její zásluhou, že se firma brzy stala nejvýznamnějším podnikem svého druhu nejen ve Slezsku, ale i v ostatních zemích Rakousko-Uherska a byla známá i ve světě.
Továrna se stěhuje na Olomouckou ulici:



Díky rozvoji podnikání přestaly provozy na Masařské ulici firmě dostačovat. Proto se Marie Fiedorová v lednu 1901 rozhodla koupit pro továrnu nový objekt na Olomoucké ulici č. 8, který zprvu vlastnila společně s manželi Ludwigovými. Objekt byl však nevyhovující pro tovární výrobu, tak musel být stavebně upraven. V roce 1902 po komisionelní prohlídce objektu během stavebních úprav bylo konstatováno, že továrna sestává z pekárny, sypací místnosti, ve které bylo zajišťováno posypání oplatků cukrem, dále ze skladiště mouky a cukru a skladiště a balírny, kde byly hotové oplatky baleny a ukládány do beden a jiného balicího materiálu. Kromě toho patřily k továrně tři sklepy - jeden sloužil k chlazení hotových výrobků, druhý jako strojovna pro plynový motor a třetí jako úschovna vápenných vajec.

Továrna byla vybavena moderními rotačními pecemi a brzy rozšířila výrobu o perníčky, sušenky, suchary, čajové pečivo. Zboží bylo vyváženo do Uher, Haliče, Rakouska a distribuovalo se samozřejmě po celém Slezsku. V září 1902 se stala Marie Fiedorová vlastnicí celého domu č.p. 8. Marie Fiedorová provozovala souběžně s továrnou na Olomoucké ulici i starou provozovnu na Masařské ulici, kterou využívala jako provizorium, a teprve v roce 1906 ji uzavřela. Do 1. světové války byla továrna vybavena plynovými motory, moderními rotačními pecemi a strojním vybavením od vídeňské firmy Ant. Nemec.
Oskar Fiedor zavedl výrobu neapolitánek

Marie Fiedorová zemřela v říjnu 1917 a továrnu převzal její nejstarší syn Oskar. V době matčiny smrti ale bojoval ve válce, proto byla výroba zastavena a obnovena až po ní v roce 1919. Oskar pak dále rozšířil výrobu o neapolitánky nebo měchurky. Tehdy v továrně pracovalo šedesát pracovníků. Oskar se v roce 1919 oženil s Christinou Jelínkovou, dcerou Břetislava Jelínka, zakladatele likérky a cukrárny na Hrnčířské ulici. Stále se rozrůstající výroba a úspěšný prodej přinesl Fiedorům kapitál, který se rozhodli vložit do modernizace výroby. To přineslo i změnu vlastnických vztahů a z rodinného podniku se stává společnost s ručením omezeným. Hlavní slovo zde měli stále Fiedorové. Firma byla registrována v lednu 1926 pod názvem Theodor Fiedor s.r.o. (Theodor Fiedor G.m.b.H.).

Jako předmět podnikání měli zapsánu tovární výrobu pečiva, čokoládových výrobků a cukrovinek všeho druhu a obchod těmito a cizími výrobky. Jednatelem firmy se stal Oskar Fiedor, jeho bratr Theodor byl obchodním ředitelem. Továrna byla stále rozšiřována stejně jako výroba cukrovinek. Roku 1931 měla firma již 380, v sezoně dokonce 450 dělnic, jedenáct úředníků v kanceláři a sedm v provozu a osm obchodních zástupců. Vyráběla oplatky, skládanky, měchurkové zboží, neapolitánky, mignonky, máčené a nemáčené tyčinky, perníčky, čajové a dezertní pečivo, keksy, bonbony, čokoládové bonbony.

Výroba probíhala na moderních strojích, které dodávaly i zahraniční firmy – byly to kombinované sázecí a vytahovací pece na piškoty, poloautomatické pece na oplatky, rotační pece, balicí stroje, pilkové řezací stroje, máčecí stroje, vypichovací a lisovací stroje na sušenky. Firma měla obchodní zastoupení v Praze, Vídni a Budapešti a vlastnila více než 40 ochranných známek. První z nich byla vydána již v roce 1902. V roce 1932 nechali Fiedorovi objekt továrny přestavět podle návrhu Oskara Witteka z Krnova a tato přestavba byla díky své účelnosti vysoce ceněna.
Během krize začal Fiedor s výrobou čokolády

Přestože za hospodářské krize došlo ke zmenšení odbytu, a tudíž omezení výroby, již v roce 1934 firma zahájila výrobu čokolády a máčecí hmoty. Již 5. května 1945 byla na firmu zřízena národní správa. Ztráty způsobené válkou nebyly velké a v srpnu 1945 se mohla obnovit výroba. Fiedorovi byli ale jako Němci odsunuti, přestože se pokoušeli zachránit majetek a vyhnout se deportaci tím, že Oskarova manželka Christina, která byla českého původu, požádala o rozluku manželství. Krajský soud rozluku potvrdil, ale přesto byli oba manželé 3. června deportováni do amerického pásma v Německu. Manželé byli odsunuti 4. 7. 1946.
Firma Fiedor zanikla v roce 1951

 U zrodu slavné oplatkářské firmy stál Theodor Fiedor

 https://cdn.rohlik.cz/images/grocery/products/719991/719991-1582905510.jpg

Opavia Tatranky jsou vůbec nejznámějším výrobkem společnosti Opavia. Jejich název vyplynul z původně navrhovaného tvaru oplatky - Tatranky měly vypadat jako vrcholy Tater – jako trojúhelník.

Krátce z minulosti

V době svého vzniku - v roce 1945, krátce po druhé světové válce - byly Tatranky unikátní raritou, a to zejména využitím lískových ořechů, díky nimž se staly nesmírně oblíbenými.

Tatranky byly od počátku spojeny s energií, výlety do přírody a aktivním způsobem života. V roce 2020 oslavily Tatranky Opavia již jako legendární oplatka krásných 75 let.

V roce 1947 se stala továrna součástí Československých čokoládoven n.p. Praha a potom byl podnik začleněn do Slezského průmyslu jemného pečiva. V srpnu 1951 firma Fiedor zanikla vymazáním z obchodního rejstříku. V roce 1958 byl sloučen Slezský průmysl jemného pečiva n.p. Opava s Průmyslem trvanlivého pečiva n.p. Praha a z opavského podniku byl vytvořen odštěpný závod, pro jehož označení byla zvolena značka Opavia. Rovněž v roce 1958 byla do seznamu nemovitých kulturních památek zapsána správní budova bývalé firmy Theodor Fiedor na Olomoucké ulici.

V říjnu 1963 vyhořela tři poschodí objektu na Provaznické ulici, a uvažovalo se dokonce i o zrušení výroby. Nakonec byly poškozené budovy obnoveny a modernizovány, a dokonce i rozšířeny až k Lepařově ulici. V letech 1975 - 1980 byly rozšířeny výrobní objekty a strojní vybavení. V roce 1997 byl postaven ve Vávrovicích zcela nový objekt továrny, protože další rozšiřování stávajících budov již nebylo v městské zástavbě možné. V prosinci 1997 byla celá výroba přestěhována do Vávrovic a staré tovární budovy zůstaly prázdné.

(Zdroj: Stavebně historický průzkum provedený pracovnicí Národního památkového ústavu v Ostravě Romanou Rosovou.)

https://cdn.rohlik.cz/images/grocery/products/1352285/1352285-1605573901.jpg https://secure.ce-tescoassets.com/assets/CZ/175/8593894001175/ShotType1_540x540.jpg

 http://galeriereklamy.mediar.cz/public/content-images/cz/advert/6061.jpg

Mám jejich Piškotovou kuchařku:

https://knihobot.cz/upload/images/large/2453265.jpg 

Pařížský dort Opavia ZDE

 https://www.mistoprodeje.cz/wp-content/uploads/2021/10/Opavia-Spekulky-3D-side_7622201820671-2048x2048.jpg

No tak si dejte, třeba ke kávě ...

 zdroj: Čro Dvojka,  J. Škápíková , M. Šorelová, opavsky.denik.cz

10 komentářů:

  1. Zajímavé čtení. Zrovna dneska jsme s manželem mluvili o mnohých podnicích, které měly věhlas a již neexistují.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak a při tomto seriálu na blogu jsem si to uvědomila. Kolik podniků, tedy našich "slavných" značek jsme měli! Já říkám - škoda...

      Vymazat
  2. Hani je to velice zajímavé čtení, ale poslední dobou už nejsou výrobky Opavia takové kvality, jako tomu bývalo dříve. Změnily se postupy, některé složky byly nahrazeny a spousta běžných tuků je nahrazovaná tukem palmovým. Tatranky jsou tvrdé a už dávno nechutnají jato ty původní. Jediné co kupujeme jako doplněk na výlety, jsou sušenky BeBe. Měj se moc pěkně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, souhlasím s Tebou, ale co je jako dřív? Je to jak v té písničce - "Nic není jako dřív...". Koupíš si šlehačku a se šlehačkou, na kterou jsme byli v dětství zvyklí, to nemá nic společného. Koupím si zákusek v cukrárně, stojí 45 Kč - ten levný a samá umělina. Řeknu to prodavačce a málem na mě vyjede, že to není pravda, vše je prý z pravých surovin. Kuřecí maso se prodává měkčené, vstříkává se tam voda, prý aby bylo křehké. Chleba, dříve spíše ztvrdnul, ale neplesnivěl. Dnes? Za tři dny uvažuješ, jestli je ještě poživatelný a když se podíváš na jakýsi dokument, z jaké mouky a surovin se to vyrábí...
      Děkuji za komentář s připomínkou a přeji krásný začátek února. ☺

      Vymazat
  3. Taková tradice, firma vydupaná ze země a alespoň pro mě - neslavný konec nebo tedy pokračování. Výrobky z Opavie mají neustále klesající kvalitu, nebo tedy měly v době, kdy jsem je přestala kupovat. Škoda.
    Haničko, moc děkuji za zajímavé čtení a přeji hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, mohu odpovědět podobně, jak jsem psala Jarušce. Tak to shrnu, myslím, že klesající kvalitu zaznamenáváme nejen u Opavie, bohužel... Po pravdě, doma jsme omezili sladké, takže já už rok nic nepeču a ani nekupuji pokud možno nic nebo jen velice málo z výrobků podobných Opavii.
      Já děkuji za názor a také přeji co nejlepší večer. ☺

      Vymazat
  4. Známá značka i výrobky.Protože často peču,tak už tolik cukrovinky nekupuji,ale manžel si kupuje fidorky a tatranky.A pro psa kupujeme pravidelně piškoty.Sice mají ve Zverimexu i psí,ale ten mám z ruky.
    Zajímavá historie.
    Hani,měj hezký večer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, tatranky si pamatuji od dětství, kdy mi občas babička koupila a fidorky mi chutnají dodnes. Myslím, že v té nabídce oplatek, sušenek a všeho možného se vybrat dá.
      Děkuji, Jituš, přeji hezký den Hromnic. To dnešní kouzelné datum. ☺

      Vymazat
  5. Hani, ráda jsem si početla. Já to mám podobně jako Jitka. Já peču, je tu pořád plný barák lidí. Kupuju taky piškoty a mužský si kupuje fidorky. Ale všimla jsem si v obchodě, že tatranky jsou čím dál víc tenčí, je z nich jen taková slaboučká placička. Dřív tak nevypadaly, kupovala jsem je mamce, ta je měla ráda. Ale tak je to se vším, zmenšují u výrobků gramáž, zhoršují kvalitu a ještě to zdraží. Proto radši upeču... Sušenky jsem sháněla, když jsem posílala balík do Thajska. Chtěla jsem nějaké lepší sušenky bez čokolády, protože se to již několikrát po dlouhé cestě rozteklo a to byl problém. Děkuju za hezký příspěvek. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Leni, za zajímavý komentář. Já moc nepeču, vůbec mi to nechybí a my se rok "hlídáme". S tou velikostí tatranek máš pravdu, ale to není jen u tohoto druhu, bývají podobně Delissy apod. Teď je gramáž 33 g, řekla bych, že to je kvůli ceně, aby ji zachovali, ubralo se množství. Což zase na druhé straně, kdo mlsá, zase toho sní méně, což je prospěšné. ☺ Vše podražuje a jistě i cena poštovného, to není jen o sladkostech... To je už jiné téma.

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Toulky českou minulostí: 202. schůzka: Praha, defenestrace pořadové číslo 1.

 „30. dne měsíce července Léta Páně 1419 purkmistr a někteří konšelé Nového Města s podrychtářem, nepřátelé přijímání z kalicha, od obecnéh...