Třetí z šesti postních nedělí - Kýchavná s receptem na šlejšky

 

Dnes je třetí neděle postní (latinský název Oculi), která má lidové pojmenování Kýchavná. Věřilo se, že kolikrát kdo tuto neděli kýchne, minimálně tolik roků bude ještě živ. Také se věřilo, že kdo v tuto neděli třikrát kýchne, bude po celý rok zdráv. Církví předepsaná doba půstu, která měla širokým lidovým vrstvám každoročně připomínat Kristovo utrpení, se počítala od Popeleční středy (letos připadla na 6. března) do Božího hodu velikonočního.

Kýchavná neděle je nazývána po kýchání 

Ve středověkých spisech se můžeme dočíst o velkých a náhlých morech, které se začaly projevovat kýcháním. V té době se říkalo: „Jakž kdo kejchl, hned náhle umříti musil.” Lidé obávající se, aby z toho kýchnutí neumřeli, přáli sobě: „Pomáhej Pán Bůh” nebo „Pozdrav Tě Pán Bůh.”

U našich předků bylo pozdravení při kýchnutí znakem dobrého chování. Už se nevěřilo, že se kýchnutím projevuje nákaza morem, ale panovalo přesvědčení, že kýchání čistí hlavu a užívali k tomu celou řadu rostlinných prostředků, podporující kýchnutí. Tento zvyk ostatně přežívá dodnes, i dnes je možné si zakoupit dobrý šňupací tabák.„

Velice populárni šňupavý kýchací prášek se vyráběl z kýchavice bílé (Veratrumalbum). Jde o jednu z nejjedovatějších rostlin v české přírodě! Lidé ovšem tehdy netušili, že je tato rostlina prudce jedovatá a paralyzuje nervový systém. Dnes se domníváme, že právě jed z kýchavice bílé byl příčinou smrti Alexandra Velikého, když vypil otrávené víno v babylonském paláci. Zemřel po dvanácti dnech utrpení, kdy nebyl schopen chůze ani řeči. Jenže těch verzí s jeho skonem je několik.  Dnes je kýchavice bílá v přírodě velmi vzácná a patří mezi silně ohrožené rostliny.

  

Na venkově býval dřívě nesmírně oblíbený kýchací prášek z rozemletých sušených kaštanů (plody stromu jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum), který báječně pročistil dutiny při chorobách z nachlazení.

Zatímco v 9. a 14. století kýchání nevěštilo nic dobrého (kýchání patřilo mezi zvláštní, nevysvětlitelné jevy, které si lidé spojovali s působením nadpřirozených sil; odraz těchto představ se nám zachoval v mnoha zajímavých pořekadlech a pověrách), v jiných historických etapách bylo vnímáno jako žádoucí. Na dvoře Ludvíka XV. se dokonce stalo módou a ze šňupacího tabáku, který kýchání způsoboval, se tak rychle stala velmi žádaná a prestižní novinka. Dvořané šňupali tabák ve velkém a upevňovali tak své zdraví, čistili nos a povzbuzovali svůj organismus.

V tento den se na stolech objevila pórková polévka a bramborové šlejšky.

 

 

Bramborové šišky se smaženou strouhankou (šlejšky)

 

Postup:

Uvařené brambory nastrouháme na jemném struhadle, přidáme vajíčko, mouku, krupici, špetku soli a zpracujeme vařečkou v těsto. Z těsta vyválíme váleček o průměru asi 3 centimetry, nakrájíme na dílky, vytvarujeme do šištiček a hážeme do vroucí osolené vody. Vaříme asi osm minut. Na pánvi rozpustíme máslo a osmahneme na něm za stálého míchání strouhanku, strouhanka musí být jen lehce opražená. Bramborové šišky podáváme přelité máslem, posypané cukrem a opraženou strouhanou houskou.

Tip:
Místo strouhané housky můžeme šišky sypat mletým mákem smíchaným s moučkovým cukrem. 

 

 

 

Liturgická barva postní doby je fialová. Začíná Popeleční středou, trvá (nepočítaje v to neděle) 40 dní a celá doba vrcholí Svatým týdnem, při němž si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista a končí velikonočním triduem (začíná na Zelený čtvrtek večer, pokračuje Velkým pátkem a Bílou sobotou, posledním dnem postní doby, a vrcholí Velikonoční vigilií pokračující do neděle Zmrtvýchvstání Páně).

 

Zdroj:novinky.cz, mamutnakmine.cz