Hlas pro tento den: Drozd kvíčala

 

V rubrice už byl představen drozd brávník, dnes je to další z drozdů - kvíčala (Turdus pilaris).

Vědecké zařazení - Řád:  pěvci  (Passeriformes) Čeleď:  drozdovití  (Turdidae) Rod:  drozd  (Turdus)

 

Původně se jednalo o druh žijící v západní a střední Sibiři. V poledové době se začal šířit na západ a osídlil sever Evropy, v průběhu 20. století pokračovalo šíření do střední Evropy a dál k západu, v roce 1937 se usadila malá stálá populace na nejjižnějším cípu Grónska. Převážně tažný druh (mimo některých středoevropských populací) zimující od britských ostrovů a Středomoří, přes střední Evropu a Balkán, Malou a Přední Asii po Írán, vzácněji až do severozápadní Indie. Ke konci minulého století byly evropské populace stabilní, čítaly přes 14 milionu párů.
V současnosti u nás hnízdí téměř na celém území, od nížin až po více než 1300 m.n.m. Na naše území se začala šířit od poloviny 19. století, začátkem století 20. šíření ustalo a opět pokračovalo až po roce 1925, další výrazná vlna přišla opět po 25 letech, a počty hnízdících párů se zvyšují i v současnosti.

Kvíčala je 25 cm dlouhá a na první pohled podobná drozdu zpěvnému a brávníkovi, má však šedou hlavu a hřbet. Nápadná je světlá spodina křídel při letu. Sdružuje se do hejn, v době tahu či zimování obzvlášť početných. Zpěv původně severského ptáka je zvučný a jednoduchý, typické je cvakavé vábení. Vyhledává porosty vyšších stromů poblíž luk. Naše kvíčaly na zimu obvykle odlétají na jih Evropy, severské u nás naopak zimují. Zpěv drozda kvíčaly není příliš nápadný. Zkušené ucho v něm postřehne zjednodušené strofy dalších drozdovitých ptáků, kteří patří mezi naše nejlepší zpěváky: měkké a melodické strofy, dlouhé u kosa nebo krátké u brávníka, stejně jako rozčleňovaný a tvrdý zpěv drozda zpěvného.

Co je však na hlasovém repertoáru kvíčaly zcela odlišné, je vábení, naprosto charakteristické a často slyšitelné. Podle něho na dálku poznáme přeletující hejno kvíčal v zimě nebo nalezneme hnízdiště v létě. 

 

Poznáte drozda zpěvného, brávníka a kvíčalu? Na fotkách jsou v tomto pořadí.

Samice a samec jsou velikostí i zbarvením zcela nerozeznatelní.

 

Symbolem Kvíčovic jsou drozdi kvíčaly

 

Drozdi kvíčaly ve znaku obce jsou takzvaným mluvícím znamením, od jejichž jména je odvozen i název Kvíčovice v okrese Plzeň-jih v Plzeňském kraji. Modrá barva podkladu symbolizuje vodu – obecní rybník a potok protékající obcí.

Symbol stříbrného zvonu připomíná kapličku na návsi s barokní zvonicí, zlatá podkova je symbolem staré kovárny z 16. století.

Drozd kvíčala video Jarmila Kačírková

Vhodná hnízdiště pro kvíčaly představují stromy obklopené vlhčími loukami nebo podobnými místy s krátkým travním porostem. Na nich hledá v době hnízdění potravu, což jsou především drobní bezobratlí živočichové, jako je různý hmyz, měkkýši nebo i červi. Tito živočichové jsou také hlavní potravou přinášenou mláďatům. Hnízda jsou na stromech, většinou dosti vysoko v rozsochách větví při kmeni. Může to být i osamělý strom, ale většinou jsou hnízda v malých lesících nebo břehových porostech. Na vhodných místech mohou být kolonie až desítek párů, někdy však nalezneme hnízdit i jednotlivé páry. Pět vajec snášejí nejčastěji v půli dubna, někdy je však možné najít vejce i koncem června. Samice sedí na vejcích 14 dní, stejně dlouho rodiče krmí v hnízdě mláďata.

 

Již od konce září k nám začínají přiletovat hejna kvíčal ze severu, nejpočetnější hejna až 3 000 ptáků je možno zastihnout v říjnu. Na zimu táhnou kvíčaly až do jihozápadní Evropy, ale značný počet zimuje i u nás, v březnu a dubnu táhnou hejna severských ptáků zpět.

Od podzimu do jara můžeme spatřit hejna kvíčal především v alejích jeřábů u silnic, stejně tak navštěvují sady, v nichž zůstává na zemi spadlé ovoce. 

Dříve byly oblíbenou kvíčalí potravou kuličky jalovce, po nichž má kvíčala nejen jméno v některých jazycích, ale její maso z nich získávalo výraznou chuť. A tak v kuchařce Magdaleny Dobromily Rettigové můžeme nalézt recepty na úpravu kvíčal a v našem mysliveckém zákoně z roku 1965 kvíčalu ještě i mezi druhy zvěře užitkové. 

Jen pro zajímavost:

Jednu dvě utluč v hmoždíři…

„Vezmi asi 24 kvíčal nebo drozdů, čistě je ober a střívka vytáhni, ptáky přemej. Pokrájej několik cibul nebo jednu velkou na nudličky, vymaž kuthan hodně máslem, cibuli naň vysyp, ptáky, trochu osolené, na kuthan narovnej a tak dlouho je péct nechej, až cibulka hezky zčervená; pak je vezmi ven, prsíčka pěkně vykrájej a na jiný kuthan narovnej. Odřízky v moždíři dobře utluč, ke hnědé cibuli dej a chvilenku dusit nechej. Nalej pak na to půl žejdlíka rakouského vína a tři čtvrtky hovězí polívky, přidej k tomu půl strouhané, do zlatova usmažené žemličky, nech trochu povařit, pak na prsíčka proceď, nech ještě chvílku vařit, přidej citronové kůry, pěkně na mísu urovnej, omáčkou polej a věnec z máslového těsta okolo urovnej. Že se kvíčaly takto v domácnosti připravit a celé nechat mohou, netřeba připomenout. V takovém pádu se nanejvejš jedna neb dvě v moždíři utlukou, a ostatní celé se nechají. Prsíčka jen při hojnosti ptáků a při hostině pro ouhlednost se vykrájejí, co hospodyňská kuchařka snadno sama nahlédne.”

Recept na kuchyňskou úpravu kvíčal Magdalena Dobromila Rettigová napsala před 170-180 lety. Text už je jenom lahůdkou literární.
Naštěstí pro kvíčaly s celoroční dobou hájení.

Základní údaje

Drozd kvíčala (Turdus pilaris) je poněkud větší než kos. Nápadná je šedá hlava, šedý kostřec a živě hnědý hřbet. Obývá pásy zeleně v blízkosti vod a menší lesíky; na podzim a v zimě se často zdržuje v alejích jeřábů a dalších dřevin s dužnatými plody. Vedle rostlinné složky je v potravě kvíčaly zastoupena i složka živočišná ? měkkýši, brouci a další hmyz, červi apod. 

  

Hnízdí v různě velkých koloniích, někdy lze na jednom stromě nalézt i několik hnízd. Vejce jsou modrozelená s jemným skvrněním, samička jich snáší 5 až 6 a většinou je zahřívá bez pomoci samce. Mláďata krmí oba rodiče. Jen malá část našich kvíčal je stálá, ostatní odlétají v říjnu a listopadu zimovat především do Itálie a Francie; vracejí se v březnu. Současně je naše území zimovištěm severských ptáků.

Jak vznikaly nahrávky

"S pořizováním nahrávek hlasů kvíčal jsem měl vždycky smůlu. Nemelodické hlasy vábení a varování nepředstavovaly velký problém. Horší už to bylo s nahrávkou zpěvu. Kvíčaly se totiž dlouhou dobu ozývají pouze kontaktními hlasy, až najednou krátce zazpívají. Většinou kvíčalu pozorujeme v koruně stromu, najednou odlétá a o několik desítek metrů dál za letu zazpívá. A to většinou právě v okamžiku, kdy už je vypnutý magnetofon. Takových marných pokusů jsem udělal na Českomoravské vysočině celou řadu."

zdroj: Pavel Pelz, Naši ptáci, havlickobrodsky.denik.cz, domazlicky.denik.cz