Křupavá trubička s kakaovým krémem přežila války i dobu socialistického potravinářství. Našla si cestu do světa, k dětským i dospělým konzumentům, gurmánům, hlavám státu nebo dokonce diabetikům. A jak se tento fenomén dostal do Hořic?
Chceme-li poznat historii hořických trubiček, musíme se vrátit do roku 1812, kdy městem procházela napoleonská vojska. U tamních obyvatel nacházeli zbídačení vojáci azyl, přičemž se jeden z nich vydával za Napoleonova kuchaře. Za pohostinnost a ošetření prozradil jisté paní Líčkové recept na Napoleonovu oblíbenou pochoutku v podobě trubiček. Všem chutnaly a každý na ně chtěl znát recept, paní Líčková ho ale neprozradila. Recept se v rodině dědil po přeslici.
Trubičkové báby
S pečením trubiček začaly dcery paní Líčkové brzy podnikat. Chodily s nůšemi a trubičky prodávaly, nebo si je zvaly hospodyně, aby jim dobrotu na nějakou rodinnou oslavu napekly. Říkalo se jim dokonce trubičkové báby. Sladké trubičky coby pochoutku z města Hořic proslavil následně Karel Kofránek, který se do rodiny přiženil a jako věno dostala jeho nastávající žádanou recepturu.
Pan Kofránek byl zdatný podnikatel, zdokonalil a především mírně zmechanizoval výrobu, objel s trubičkami zemské i zahraniční výstavy a posbíral celkem 65 známek a ocenění. Jeho elektrický přístroj na výrobu oplatek byl roku 1898 patentován. V té době už se Hořické trubičky vyráběly komerčně a dokonce se exportovaly do Německa, Anglie, Francie, Turecka, Ameriky a Šanghaje.
Jak se pečou trubičky
Na pečení trubiček se nejprve používaly těžké litinové oplatečnice, ve kterých se pekly placky na otevřeném ohni. Šlo ale o zdlouhavou výrobu. Dnes je tato část i u ručně vyráběných trubiček zmechanizovaná. Po upečení musí placky vydržet přibližně tři týdny ve vlhčím prostředí, jinak by se nemohly po zahřátí stáčet na obyčejné dřevěné tyčce.
Recept
na trubičky se nakonec nepodařilo utajit a za první republiky už se
hořické trubičky pekly v mnoha rodinách. Výrobci si je postupně
vylepšovali a dnes je zhruba stejně početná skupina zastánců trubiček
„jen“ sypaných (potřených rozpuštěným máslem, s cukrem, vanilkou a
skořicí) jako těch plněných kakaovo-máslovým krémem. Po znárodnění v
roce 1949 byly Hořické trubičky do roku 1962 vyráběny ve Fejtově
továrně, poté postupně pod hlavičkou národního podniku Pardubický
perník, Průmysl trvanlivého pečiva či Podniku místního hospodářství. Foto je z r. 1956 a zachycuje paní Vilenbachovou, která chodila do domácností vyrábět trubičky:
Po roce 1990 se do výroby opět pustili soukromníci. Hořické trubičky se díky nim od roku 2007 honosí titulem Chráněné zeměpisné označení. Vyrábí trubičky duté, sypané, plněné, celo i polomáčené nebo vhodné pro diabetiky. Sortiment výrobců je pestrý, v okolí Hořic jich působí pětadvacet. Trochu mi to připomíná "boj" o právo na Štramberské uši v našem kraji. Hovorkovy trubičky například získaly ochrannou známku Regionální potravina.
Trubičky se z Hořic už tradičně vozí jako suvenýr. Ochutnali ho ostatně i vzácní hosté, kteří do města zavítají. V podobě dezertu byly na jídelním lístku pro prvního prezidenta T. G. Masaryka a na hrad si je objednala paní Havlová a paní Klausová.
Jak se vyrábí hořické trubičky - video:
Hani moc pěkný článek. Ty původní hořické trubičky já miluji, ale už se seženou málokde. To, co se prodává v obchodech plné palmového tuku, to už s dobrými hořickými trubičkami nemá vůbec nic společného. Neodpovídá ani chuť, ani náplň. Mám ráda ty s opravdovou čokoládou náplní a nemáčené...Hned bych si jednu zakousla. Udělala jsi mu chutě. Přeji Ti krásný a ničím nerušený,den.
OdpovědětVymazatJaruško, děkuji za pochvalu článku. To, co popisuješ, mohu uvést u více potravinářských výrobků - marná sláva, kdysi ta chuť byla lepší, než dnes a neobstojí tvrzení, že se zachovává stará původní receptura. Např. u zákusků v cukrárně zjistíš, že šlehačka vlastně není šlehačka - ta, na kterou jsme byli zvyklí a člověk už to pozná, ale prodavačka se bude "hádat", že to je pravé. Některé druhy cukrářských výrobků pomalu nejde jíst, je cítit v ústech tu "umělinu", bohužel, člověk vzpomene na dávné časy, kdy i ty krémy byly lahodnější, možná je to tím, že chtějí aspoň přijatelně zachovat cenovou hladinu, protože příliš drahé zákusky by nikdo nekoupil.
VymazatObčas si hořické trubičky koupím, ale příliš často to není. Děkuji a také přeji ničím nerušený den. ☺
Zaujímavé čítanie. Priznám sa, nikdy som im neprišla na chuť a teraz ich už ani nemôžem...
OdpovědětVymazatAdi, každý má jiné chutě a netvrdím, že hořické trubičky musejí chutnat každému. Možná je to tím, že jsi neochutnala ty "pravé" tradiční trubičky, výrobců je více a bohužel, někdo může to renomé trubiček snižovat. Třeba vymyslíš variantu s chutnou náplní a určitě se to dá připravit. ☺
VymazatHani,to je zajímavý článek.A jsem ráda,že vidím,jak se Hořické trubičky dělají.Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela.Máme je docela často,protože od manžela známého,který je mladší,jak my, maminka ty trubičky dělá a on nám vždy přinese plnou krabici.Jsou vynikající.To je jeho maminka hodně šikovná,protože ta příprava není zrovna jednoduchá.
OdpovědětVymazatMěj se hezky
Jituš, ty trubičky co popisuješ, asi znám. U nás v rodině nebyla tradice na Vánoce kupovat trubičky, ale kamarádka je pravidelně objednávala u paní, která je vyrábí a párkrát mi pak "trochu" dala. To se pak plní hlavně šlehačkou nebo pařížskou šlehačkou. Také jsem neuvažovala, jak to asi dělá. Myslím, že takové trubičky nikoho "neurazí" a chutnají výborně a dají se skladovat v krabici, což je také dobré, jsou skladné. ☺
VymazatDěkuji a přeji pěkné májové dny.
Šla jsem se podívat do špajzu - mám tam krabičku Petráčkovy hořické trubičky :o) Dostáváme je od klienta z vesnice nedaleko Hořic.
OdpovědětVymazatHaničko, děkuji za zajímavé čtení a přej příjemný den. Helena
Helenko, Tvůj špajz musí být tedy lépe zásoben, než ten můj - tomu věřím ☺. Potvrzuje to napsané, že na Hořicku (mimochodem nikdy jsem tam nebyla) se trubičkami zabývá asi dost lidí/výrobců a je to pěkná tradice.
VymazatDěkuji vám i všem v okolí, aby kvalita těch hořických trubiček nikdy neklesala a "chutnaly". ☺
Hani, já jsem byla na exkurzi ve výrobně hořických trubicek. Každý si tam mohl zkusit umotat tu svoji trubičky. Měj se hezky, zdraví Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Ahoj, Leni, to jsi tedy měla štěstí a celý ten proces jsi viděla - se vším všudy i s tou praktickou částí. Tady u nás, co vím, se chodí na exkurze leda do Marlenky, budu o tom přemýšlet ☺. Také by to mohla být ta "naše značka".
VymazatDěkuji a také měj příjemné květnové dny. ☺
Kdo by neměl rád hořické trubičky.
OdpovědětVymazatMarti, občas si je koupím nebo ty lázeňské oplatky, to je podobné. ☺
VymazatMy je milujeme oba...bohužel!
OdpovědětVymazatEvi, když si je občas dopřejete, nevadí, byli jsme v Karlově Studánce a tam na několika místech prodávali lázeňské oplatky, různé náplně, to je podobné těsto. Jsou dost dobré. Smích ☺ ☺
Vymazat