Zeptám se přímo: "Máte rádi Hrabala?" 😉 Ten kdo čte, ví, o jaký typ literatury se jedná. Ale možná neznáte spisovatelovu manželku. Znáte jak to chodí: Takový poručík Columbo často mluví o manželce a nikdo ji nikdy neviděl. 😁
Typicky hrabalovská próza zachycená z netypické perspektivy autorovy manželky Elišky, zvané Pipsi, to jsou Svatby v domě. Hrabalova autobiografie zachycuje období, kdy se autor, již jakožto zralý muž, doktor práv, který nemůže svou práci vykonávat, seznamuje s mladou českou Němkou Eliškou Plévovou až po den jejich svatby.
Bohumil Hrabal, rozený Bohumil František Kilian, (28. března 1914 Brno – 3. února 1997 Praha) byl český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století. Stal se nejpřekládanějším českým autorem 20. století.
Stálý host a důležitý člen hospody U Zlatého Tygra a jeho tzv. Hrabalovy Sorbonny (Bohumil Hrabal, Ivo Tretera), čestný prezident hospodské přístolní společnosti zvané Zlatá Praha.
Narodil se v Brně-Židenicích svobodné matce Marii Kilianové a důstojníkovi rakouské armády Bohumilu Blechovi, který se ovšem k otcovství nehlásil, proto byl pokřtěn Bohumil František. Do tří let žil u prarodičů v Brně. Matka pracovala jako pomocná účetní v městském pivovaru v Polné, kde se seznámila se svým budoucím manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem ( předobraz literární postavy Francina), za kterého se provdala v děkanském chrámu v Polné dne 7. února 1916. 26. prosince téhož roku dal František Hrabal písemný souhlas s tím, aby syn jeho ženy, Bohumil, mohl užívat jeho jméno.
Příběh začínáme sledovat v domě číslo 24 v libeňské ulici Na Hrázi. Tam se s Hrabalem scházejí jeho přátelé Egon Bondy a Vladimír Boudník, aby co dva týdny oslavili něčí svatbu.
Genialita této četby spočívá v autorově naprosto nezaměnitelném projevu, který však nelze vnímat jinak než jako skutečné vyprávění mladé dívky, která zůstala na světě tak trochu sama. Jde o důkaz, že ženský, autobiografický i pábitelský román lze velice elegantně skloubit.
V podání Zdeny Hadrbolcové a režii Petra Adlera můžeme hovořit o nezapomenutelném literárním zážitku.
Krásné povídání-skvělý spisovatel.Miluji i filmy,které natočil p.Jiří Menzel podle jeho knih.
OdpovědětVymazatPřeji krásné letní dny ☺
Evi, já jsem se k p. Hrabalovi dostala právě přes tyto filmy p. Menzela a jsou skvělé, že? ☺
VymazatDěkuji za pochvalu a také přeji hezky prožité letní dny.
Hrabala mám ráda,jednu dobu jsem jeho knížky hltala.Když jsme u sestry zajedeme se podívat k jeho hrobu a kolem jeho chaty v Kersku jedeme vždy.Je to tam moc hezké.
OdpovědětVymazatPokusím se poslechnout si .
Hani,měj hezké dny
Docela Ti, Jituš, "závidím", že máš možnost zajít k hrobu pana Hrabala, nebýt to tak daleko, ráda bych se tam také podívala. Jsem ráda, že jsi to upřesnila.
VymazatDěkuji a hezké dny přeji i vám. ☺
Hani, doufám, že nezapomenu a ve chvíli klidu s pustím. Fakt si mě nalákala...
OdpovědětVymazatPřeji příjemný den. Helena
Helenko, ten poslech bude přístupný ještě dost dlouho, je to tam vždy uvedeno, kolik dní je možno poslouchat určitý díl.
VymazatDěkuji za zájem a přeji krásný páteční večer. ☺
Hani,ač daleko od nás do Kerska, měla jsem příležitost Kersko navštívit a jsem tomu moc ráda. Dýchla tam na mě zvláštní atmosféra, třešničkou na dortu byla návštěva Lesního ateliéru Kuba - keramika. Spisovatel pan Hrabal patří mezi mé oblíbené autory. Děkuji za možnost si vše poslechnout.
OdpovědětVymazatMarti, moc děkuji za zajímavý komentář. To jsi měla štěstí, že ses dostala až do Kerska, tam jsem nebyla. Pan Hrabal také patří mezi mé oblíbence, proto jsem na blog tento poslech dala. Snad se bude hodit návštěvníkům. ☺
OdpovědětVymazat