Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

středa 10. srpna 2022

Dovolená v Jeseníkách: Jindřichov - slepičí vesnice s kohoutem ve znaku






Stalo se vám někdy na dovolené, že jste se dostali do míst, která jste ani neplánovali? Mnohdy jsou to místa, která nenajdete v cestovním katalogu ani vám jejich návštěvu nikdo neporadí. A přesto vás to tam zaujme. Tak to bylo v našem případě s Jindřichovem. Jednoho dne jsme se vypravili na návštěvu jeskyní, pak do zlatokopeckého skanzenu (o tom budou články) a najednou je, co by kamenem dohodil, tento zapomenutý kraj. Jenže tento kraj je zapomenutý dnes, myslím v současnosti, to je většinou osud těch našich výběžků. Kdysi to tam žilo, stačí zajít do místního muzea, no, spíše muzejíčka, ale pár lidí o něj pečuje s láskou k obci a to je třeba ocenit, jak si váží každého exponátu a jak o tom dokáží mluvit. A pak zajedete k zámku a žasnete, jaká mohutná a krásná stavba stojí v našem pohraničí, téměř nikdo o tom neví a podle toho to také vypadá! Chátrá..., jak jinak  a na obnovu nejsou peníze, ale i tak opravy probíhají po částech, spíše po částečkách, jak je vidět na fotografiích. 

Zámek Jindřichov 

Tohle je zámek v Jindřichově ve Slezsku, foto je z TIC Krnov

Pojďte se dnes s námi podívat do obce, která leží téměř na hranici s Polskem. Žije v ní zhruba 1200 obyvatel.  Jindřichov ve Slezsku zahrnuje i Arnultovice u Jindřichova - to je na znaku obce to srdce, které drží kohout.

znak Jindřichov

Jindřichov, německy Hennersdorf, byl založen podle magdeburského práva v roce 1256 jako Henrikestorp. Pojmenování Hennersdorf - slepičí vesnice - vzniklo pravděpodobně podle charakteru zaměstnání a obživy obyvatel, kteří se živili převážně zemědělstvím.



Sousoší P. Marie stojí poblíž zámku. Podnět k vytvoření sousoší dala hraběnka Kordula Bartensteinová. Sousoší bylo dokončeno v r. 1757. Autorem architektonického návrhu je krnovský stavitel Gans, sochy zhotovil Václav Henisch. Podstavec je dále zdoben sochami svatých: Sebastiána, Rocha, Ignáce a Karla Boromejského.

Obec Jindřichov byla založena olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburku při kolonizaci Osoblažska před rokem 1256. Leží na severozápadním okraji okresu Bruntál. Severní hranici jejího katastrálního území tvoří státní hranice s Polskou republikou. Zobrazte si mapu: ZDE

Okolí Jindřichova tvoří dvě odlišné geografické oblasti. Východní Osoblažsko má rovinatý a zvlněný terén převážně v severní části výběžku. Druhá část Nízkého Jeseníku se rozprostírá západněji od silnice z Města Albrechtic na Jindřichov a tvoří jí převážně zaoblené kopce. Jako v každé pořádné obci je zde i kostel -  sv. Mikuláše a jak je vidět, byl hezky opraven.


Dominantou obce Jindřichov na Osoblažsku je bezesporu neoklasicistní zámek. Spolu s přilehlým parkem láká turisty k návštěvě. Zámek je sice prázdný a téměř nic z původního vybavení v něm nezůstalo. I když se tam běžně neprovází,  přesto stojí za prozkoumání. Na úvod se podívejme na historické fotografie z doby, kdy to nejen na zámku, ale v celém Jindřichově žilo.


Jindřichovský zámek patří od roku 2010 obci. Mají na něj vypracované projektové dokumentace, které navrhují vybudovat tam  domov s dopomocí a s pečovatelskou službou. Jsou tam dva velké sály a knihovna, které by měly sloužit společenským akcím, jako jsou třeba svatby a různá zasedání. Je tam i zázemí typu prádelna a malometrážní byty. Počítá se s kavárnou, jídelnou a kuchyní. Chtěli by tam mít i zdravotnické služby, hlavně zubaře. Jo, toho by chtěli dnes všude. Moc Jindřichovu přeji, aby se jejich záměry podařilo naplnit. 

Člověk se rád podívá na tyto staré fotografie a představuje si, jestli někdy v budoucnu bude podobně jako v minulosti tento zámek opět žít ruchem a sloužit lidem.

Zámek začala stavět hrabata z Hodic v 2. pol. 17. stol., to znamená po roce 1650. Je postaven ze 4 jednopatrových křídel, v jejichž přízemí jsou patrné prvotní barokní prvky. Současná podoba zámku, nese prvky empírového slohu, vznikla při přestavbě po požáru barokního zámku v roce 1844. V tom roce byl nejen zámek, ale celý Jindřichov zasažen velkým požárem. 

Dvě křídla jsou do nádvoří opatřena dvouetážovou arkádou na pilířích. V patře jsou dva sály. Ty, stejně jako  některé další místnosti, mají dřevěné stropy, zachovaly se i původní lustry, obložení stěn a dveří. Podívejme se, jak zámek vypadá dnes:

 
Pohled na průčelí zámku

 
Z dálky to poškození není tak vidět. Musela to být krásná stavba a nebýt toho, že se nachází v pohraničí, ještě ve výběžku, troufám si tvrdit, že by byl jistě lépe využit.

 
Trojúhelníkový štít nad vstupem je prvkem empíru. Dole je pohled pod balkonem.

 
V kašně na nádvoří není voda, je osazena květinami. Vidíme tam i zámecké hodiny. 

 
 
Chrlič a detail hlavice sloupu 

 
 
Nyní se podíváme na interiéry zámku
 

 
Vnitřního zařízení tam mnoho nezůstalo, proto historická fotografie - Tak vypadal velký sál zámku Jindřichov.
 
 
... a jeden z pokojů zámku.

 
Altán v zámeckém parku

Zámek je obklopen téměř  pětihektarovým parkem, který patří k nejcennějším a nejzachovalejším parkům v okrese Bruntál. Park byl založen příslušníky rodu Hodiců - majiteli zámku, ve francouzském stylu v 1. pol. 17. století. Později byl park upraven do přírodního krajinářského slohu. Současné uspořádání parku vzniklo po úpravách provedených v roce 1870 zahradníkem Wikolou a v roce 1892 zahradníkem J. Křížkem.

 
V parku je více soch, vybrala jsem renovovanou sochu pastýře.

Posezení U Studánky je oblíbeným cílem procházek místních občanů i návštěvníků obce v každém ročním období. Toto kouzelné zákoutí se nachází poblíž cyklostezky u Svinného potoka, asi dva a půl kilometru od obecního úřadu v Jindřichově. Přes potok lze přejít po několika lávkách, na obou březích jsou lavičky. Děti mohou využít prolézačku s lanovkou přes potok.

Odpočinek u studánky.

Švédská kaple v Jindřichově


 

 

 

 

 

 

 

Kaple se nachází severně od Jindřichova v pastvinách poblíž polských hranic, takže v pusté oblasti. Švédská kaple u Jindřichova je dokladem lidové architektury poslední čtvrtiny 19. století. Pozornost si zaslouží velmi kvalitně zpracované cihly, které i přes dlouhodobou neúdržbu objektu odolaly nechráněny povětrnostním vlivům až do dnešních dnů. Na první fotografii vidíme, že byla na spadnutí a záchrana přišla za minutu dvanáct... Pro srovnání uvádím fotografie před renovací a po její obnově, která proběhla podle dobových fotografií a obrázků.

Plechová cedulka informuje, že je v obci muzeum. Co zde bylo původně? Byla tu fara do r. 1834, pak budova sloužila různě a v posledních osmi letech je zde muzeum. Teď to má na starosti pan Vyhlídal. Je to velmi ochotný pán z Jindřichova, který vám umožní prohlídku na telefonickou domluvu. Uvidíme tu historii Jindřichova od začátku podle dostupných pramenů, pak je tam dost fotografií s německými obyvateli, protože ta oblast byla hodně německá. 

Divadlo tam mělo dost velkou tradici, také pivovar a největší rozkvět obce byl za rodiny Kleinů. Byli to nejen držitelé zámku, ale současně byli podnikatelé a vařili pivo do roku 1947. 

V muzeu se také dozvíme, proč se Jindřichovu říkalo "slepičí vesnice". Vysvětlení je snadné, protože obyvatelé se věnovali zemědělství a chovali hodně slepic. Do znaku si vybrali kohouta, který drží srdce, což symbolizuje vedlejší vesnici Arnultovice. 

Část expozice má název "Děti na zámku". Kdo trochu zná dějiny, tak ví, že v letech 1950-53 probíhala na Korejském poloostrově válka, kdy Korea byla rozdělena 38. rovnoběžkou  na jižní část okupovanou Američany a severní část okupovanou Sověty. Za občanské války v Koreji zde na zámku v Jindřichově žili korejští sirotci, děti tu měly i školu a byly s nimi i korejské učitelky. Byla tu celá korejská výprava, tehdy se tomu říkalo socialistická pomoc. Napadla mě určitá podobnost se současnou politickou situací. 

Korejci se učili i česky a tak se domluvili s jindřichovskými dětmi. Některé si pak ještě léta dopisovaly s místními lidmi. Vyučoval tam pan učitel Košatka, vyučoval matematice i ty korejské děti. Jeho manželka byla také učitelkou. Byla to sestra básníka Josefa Kainara a příbuzná herečky Antonie Hegerlíkové. Vedla zdejší divadlo a vystupovali prý i na Jiráskově Hronově. To jsem se dozvěděla v muzeu.

Další zajímavostí je pivovar.

V Jindřichově byl postaven pivovar roku 1589 jako vůbec jeden z prvních pivovarů na Moravě. Pivovar od svého založení vystřídal několik majitelů. Za zakladatele je považován Jan Pavlovský z Pavlovic.

V roce 1635 se majiteli jindřichovského panství, jehož součástí byl jak pivovar, velkostatek i zámek, stala hrabata z Hodic. Od roku 1739 byl pivovar ve vlastnictví rakouského vicekancléře barona Jana Kryštofa z Bartensteina, který byl tajným radou a rádcem české královny a císařovny Marie Terezie.

Pro srovnání dnešní stav a v době své slávy - pivovar na stařičké fotografii.

 

Tento opuštěný pivovar pár kilometrů od polských hranic vám vezme dech. Vstoupíte na opuštěný dvorek a představujete si dobu, která dávno zahynula. Cítíte slad, slyšíte dunění z bednárny, vidíte pobíhat děti sládkovy rodiny. Bohužel ale tato představa rychle vymizí s pohledem na silně poškozené  fasády a střechy objektů.

Pivovar v Jindřichově ve Slezsku je součástí bývalého zámeckého komplexu a je již mnoho let nevyužívaný.

 

Ječmenné klasy a chmelové šištice na budově, která chátrá

Jindřichovské panství a s ním i pivovar koupil v roce 1868 Albert Klein von Wiesenberg. Pro účely pivovaru byl zbudován samospádový vodovod v délce 3 km. K pivovaru byl dobudován lihovar. V roce 1926 byl zrekonstruován a o rok později byl pivovar přeměněn na akciovou společnost Silesia Brauerei und Malzerei - aktien gesellschaft Hennersdorf, Schlesien (Slezský pivovar a sladovna, akciová společnost Jindřichov, Slezsko). Na přelomu 19. a 20. století byla produkce 12 000 hl piva, během 30. let 20. století dosáhla až 20 000 hl. Během druhé světové války vedl pivovar český sládek Husar, který byl koncem války vězněn v Opavě, a také zde pracovali angličtí váleční zajatci.

V roce 1945 byl celý majetek velkostatku Jindřichov rodině Kleinů zkonfiskován a celý majetek přešel na stát.

Do roku 1951 zde vařil pivo sládek Augustín Novotný, vaření piva poté převzal první jindřichovský sládek František Jiřík. Ke chlazení používal pivovar přírodní led. V 60. letech dosahovala výroba až 35 000 hl. Pivovar vařil pivo do roku 1970, kdy byl zrušen. Vybavení pivovaru bylo převezeno do pivovaru Golčův Jeníkov. Budovy byly předány Státním statkům Jindřichov a sloužily k uskladnění brambor a hnojiv.

 

Dnešní pohled je žalostný.... Jo, bejvávalo.

Zdroj: fabriky.cz, obecjindrichov.cz, Wikipedie

10 komentářů:

  1. Takové památky jsou bohužel všude, člověku z toho jde mráz po zádech. U nás v západních Čechách je nedaleko sebe množství velikánských klášterů. Zatímco dříve obec patřila ke klášteru, dnes je to naopak a obce nevědí, kde na údržbu brát. On stačí i honosný kostel v každičké vesnici...
    Dovol, abych tě jako cestovatelku a fotografku pozvala k sobě na soutěž: https://visutazahrada.blogspot.com/2022/07/srpnova-soutez.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten mráz po zádech mívám dosti často, když vidím mnohá místa nejen u nás, v širším okolí, ale hlavně v pohraničí. Těch klášterů je velká škoda. Praxe bývá dvojí - buď se "to" - tady u nás třeba nějaká věž, komín brzy odstřelí, ať to není na očích, nebo se objekt nechá léta chátrat, celé se to nechá zničit a pak se najednou "přijde na to", že daný objekt je dobré zachovat a může sloužit jako např. technická památka a spolkne to desítky milionů.
      Děkuji za pozvání, uvidím, jestli něco vyberu. ☺

      Vymazat
  2. Hanko, ráda jsem si přečetla o historii Jindřichova ve Slezsku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, moc děkuji, Jindřichov mě opravdu zaujal. Díky. ☺

      Vymazat
  3. Znám trochu pohraničí v severních Čechách a vím, jak se s ním zacházelo. Tohle je tedy děs. Je víc vesnic, které se nemohou dívat na to, jak jim na území chátrá podobný skvost, ale domnívám se, že to je většinou nad jejich síly a hlavně finanční možnosti.
    O korejské válce pochopitelně vím, ale že tu byly i korejské děti, to tedy slyším poprvé. U nás bylo později hodně vietnamských kluků...
    U tebe se prostě vždycky dozvím něco nového...
    Hani, měj pohodový den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, napsala jsi to výstižně a bohužel, takových míst je u nás hodně a pohraničí, ať už v severních Čechách nebo na Moravě či ve Slezsku, je z tohoto pohledu hodně zanedbané a dělat tam v zastupitelstvu nemůže být radost, protože i zapálený člověk má možnosti hodně omezené.
      O přítomnosti korejských dětí jsem se dozvěděla od průvodce v muzeu, ale tady nebyli jen Korejci, přišly sem řecké děti, dodnes je z té doby u nás hodně Řeků, také Bulhaři a Vietnamce už také bereme jako "naše". Jak vidět, my Češi bereme všechno, jak vidno i z nynější doby.
      Děkuji a přeji příjemný víkend. ☺

      Vymazat
  4. Hani, děkuju za zajímavý článek. Už dva dny mě vůbec nešly načíst Tvoje stránky, tak jsem ráda, že jsem se k Tobě dnes dostala ! Jdu si honem přečíst Tvoje další příspěvky. Ahoj Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, Leni, jsem ráda, že zase můžeš sledovat moje stránky ☺. Docela věřím, že to nešlo, i já jsem dva dny nemohla napsat svou odpověď na komentáře a až teď to je možné. Nevím z jakých důvodů...
      Děkuji a přeji víkend jak vyšitý. ☺

      Vymazat
  5. Opravdu krásné a zajímavé čtení.
    Těším se na další povídání ☺

    OdpovědětVymazat

Toulky českou minulostí

Do Strakonic na křižácký hrad

Slyšeli jste někdy o křižáckých hradech? Víte, že takový byl i u nás? Jsou to Strakonice!  Strakonice - to není jen Švanda Dudák se svým me...