V zámeckém letohrádku byla v roce 2019 výstava u příležitosti 50. výročí od natočení filmu "Kladivo na čarodějnice". Takže i tento film už patří do kategorie pro pamětníky. Jak jsem měla možnost při prohlídce vidět, znají ho i mladí.
Návštěvníci se mohli seznámit nejen s dochovanými kostýmy, ale též
dobovými programy kin a dalšími předměty, které s natáčením filmu
souvisí. Fotky z výstavy jsem převzala ze stránek zámku, ale upřímně, mám pocit, že bych to dokázala lépe nafotit 😇.
To je kostým hraběnky (hrála ji Blanka Waleská) byla to žena, která měla na rozpoutání čarodějnických procesů velký podíl - Angela Sibylla z Galle, rozená Žerotínová
Tady je vidět to známé křeslo, do kterého při procesu obviněnou posadili.
Promítání filmu, které bylo součástí výročí, tehdy uvedla účastnice natáčení, paní Jaroslava Obermaierová.
Zámek Velké Losiny:
Hony na čarodějnice jsou téměř tak staré jako lidstvo samo, v českých zemích však toto šílenství propuklo v době po třicetileté válce. Většina řádění inkvizičního řádění probíhala na zámku Velké Losiny a v Šumperku. Čarodějnické procesy se zde odehrávaly v letech 1678–1696 a padlo jim za oběť 56 osob (mezi nimi byl například i katolický duchovní Kryštof Lautner).
Roku 1496 získali tvrz Žerotínové. Stará tvrz ale novým majitelům nevyhovovala a tak začala být roku 1531 přestavována na renesanční zámek. Angela Sibylla z Galle, rozená Žerotínová, byla ta, na jejíž popud byly rozpoutány čarodějnické procesy, které vedl samozvaný inkvizitor a kandidát práva Jindřich František Boblig z Edelstadtu. Proces byl veden s několika ženami obviněnými z čarodějnictví. První obětí byla žebračka Marina Schuchová, která byla přistižena při krádeži hostie, kterou měla dát krávě, aby dojila více mléka. Pro vrchnost to byl ovšem jasný signál, že situaci s čarodějnictvím je třeba bezodkladně řešit. Proto povolali na zámek Velké Losiny odborníka.
Prvotním impulsem byl incident, který se odehrál dříve.
Bezprostřední příčinou, která zažehla slezské procesy, bylo obvinění
jesenické ženy Barbory Schmiedové svým vlastním manželem 27. června
1622. Muž, který byl obecním pastýřem, tvrdil, že mu manželka podávala otrávený sýr a
způsobila hynutí skotu svým čarodějnickým uměním. Žena byla ihned
zatčena a za použití mučení podrobena prvnímu výslechu. Za tímto účelem
byl sestaven soudní tribunál v čele s biskupským advokátem Janem
Grosserem a městskými soudci Kašparem Schmidtzem a Melchiorem Wildenem.
Barbora Schmiedová se pomocí útrpného výslechu „přiznala“ a jmenovala
dalších pět spoluvinic. Tím se rozjel tento neštastný děj který měl za
následek hon na čarodějnice na Jesenicku.
Inkvizitora Bobliga hrál ve filmu Vladimír Šmeral
Inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu není pro většinu z nás neznámé jméno. Byl to on, kdo vedl čarodějnické procesy a při výsleších postupoval podle útrpného práva. Boblig vykonával svou profesi se zvrácenou radostí a osudným se mu proto stalo, až když začal mít spadeno i na zámožné občany Šumperka. Všechna tato zvěrstva se odehrávala na losinském panství, a proto je toto období považováno za nejtemnější v místní historii.
Jednou z nejznámějších a nejstatečnějších obětí inkvizice byl farář Kryštof Alois Lautner, který tvrdě nesouhlasil s Bobligovými postupy a odsuzoval výslech podle útrpného práva. Právě proto Boblig zmanipuloval oběti výslechů a donutil je vypovídat o Lautnerovi a jeho spojení s ďáblem. Farář byl ovšem v Šumperku velmi oblíben, proto ho Boblig vylákal do Mohelnice a dal ho zatknout. Lautner byl tvrdě vyslýchán a mučen velmi nelidským způsobem, svou vinu však nepřiznal. I přesto byl však degradován a upálen, a tisícihlavý dav, jak je zapsáno, přihlížel kruté smrti nevinného člověka.
Kniha je rozdělena do tří částí:
- Bůh Všemohoucí a jeho souhlas, Ďábel, čarodějnice – zabývá se ďáblem, čarodějnicemi a čaroději, definicí čarodějnictví a jeho reálností.
- Metody a pakty spolčených čarodějnic, jak je objevit, jak je rozpustit, projevy čarodějnictví a obrana proti němu, likvidace následků čarodějnictví.
- Soudní (církevní i civilní) procesy, mučení, tresty – návod pro inkvizitory, jak nejlépe usvědčit obviněné ze spolku s ďáblem. Autoři se snaží dodat věrohodnost své knize tím, že vyprávějí příběhy „ze života“, které dokazují existenci čarodějnictví. Vyzdvihují význam udavačství.
K původnímu vydání byla připojena i bula Summis desiderantes affectibus papeže Inocence VIII.. K pozdějším vydáním byly nezřídka připojovány i jiné spisy s obdobnou tematikou.
Jako první autor bývá, pravděpodobně neprávem, uváděn Jakob Sprenger, převor dominikánského kláštera v Kolíně nad Rýnem, později provinciál dominikánské provincie Teutonia, profesor teologie a později děkan kolínské univerzity, formálně též inkvizitor. Podle některých vědeckých bádání se na vytvoření díla vůbec nepodílel. Zřejmě byl jako autor uveden pouze pod vlivem buly Inocence VIII., v níž je Sprenger vedle Kramera jmenován.
Většinu knihy (možná celou knihu) sepsal druhý uváděný autor, Heinrich Kramer, latinským jménem Institoris, německý dominikán, doktor teologie, převor dominikánského konventu v Schlettstadtu a inkvizitor, který závěrečná léta svého života působil v Olomouci a bojoval proti Jednotě bratrské.
Hani,až mě mrazí.Film jsem samozřejmě viděla,ale když jsme byli v Jeseníkách,tak jsem vůbec netušila,že ve Velkých Losinách se děly čarodějnické procesy.Vždy jsem si u podobných filmů říkala,jak takové lživé obvinění způsobí tolik hrůzy.
OdpovědětVymazatPočetla jsem si,nesložila jsem se.Patří to k historii
Měj hezký večer
Jituš, tak jsem ráda, že teď si budeš spojovat V. Losiny s těmi čarodějnickými procesy. Jsou to temné, mnohdy těžko pochopitelné stránky našich dějin, ale patří to do toho kraje, kam mnozí jezdí hlavně za turistikou a lyžováním.
VymazatDěkuji a také přeji hezký večer.
Hani, to je hrůza. Já jsem ten film neviděla, tehdy když se v kině promítal, tak jsem před půlkou odešla, protože mě tyto kruté filmy nikdy nelákaly a ani knížku jsem nedočetla. Já ty hrůzy těžko vstřebávám a nemůžu pak spát a mám zlé sny. Tak že vím, že středověk byl krutý ale podrobnosti těch hrůz, raději nechci vidět ani v současných filmech.Je to historie a bohužel i současnost...kdy by člověk řekl, že už to není možné, ale je. Bohužel. Měj se hezky.
OdpovědětVymazatJaruš, vůbec se nedivím, že jsi z kina odešla, já jsem film viděla kdysi v televizi, ale už se při opakování nedívám... A máš pravdu, i v současných filmech mi vadí to časté násilí, kdy zdraví a život člověka nic neznamená... ne, na to se nekoukám. Ale jak píšeš, člověka tyto věci asi stále provázejí, někdy si říkám, proč se ty filmy vlastně točí?
VymazatDěkuji a také se měj co nejlépe. ☺
Velmi temné období! I já jsem měla s filmem značné problémy, stejně tak s výstavami mučících nástrojů. Má představivost se aktivuje velmi silně, tak to prostě nevyhledávám.
OdpovědětVymazatHaničko, měj příjemný den. Helena
Napsala jsi to výstižně, Helenko, ono v historii najdeme poučení, ale určitá hranice by mohla být.
VymazatDěkuji a přeji poklidný večer. ☺
Hani smutné a chamtivé období,plně závisti a zloby
OdpovědětVymazatAno, Marti, ale ty vlastnosti jsou snad lidem dány, že se to promítá až do dnešní doby. ☻
Vymazat