Kdo se skrývá za monogramem C A na balkoně zámku v Bruntále?

 

Už na začátku své série jsem představila tuto fotografii. Je pořízena na zámku v Bruntále. Všimněte si toho balkonu, na kterém je zlatými písmeny monogram: CA

Pod monogramem se "skrývá" Karel Alexandr Lotrinský ( 1712, Lunéville –  1780, Tervuren).  Byl to lotrinský princ, mladší bratr císaře Svaté říše římské Františka I. Štěpána.  Byl tedy švagrem královny Marie Terezie, která je v našich zemích dostatečně známá i díky televiznímu seriálu.

CA od mládí sloužil v rakouské armádě a již v roce 1740 dosáhl hodnosti polního maršála. Za války o rakouské dědictví a sedmileté války, která poznamenala vládu už zmíněné Marie Terezie, která tehdy ztratila Slezsko, byl vrchním velitelem rakouské armády, kvůli neúspěchům byl v roce 1758 odvolán. 

Od roku 1761 byl zároveň velmistrem Řádu německých rytířů. Proslul mimo jiné jako mecenáš umění a vědy, zemřel v Bruselu jako poslední mužský potomek lotrinské dynastie. 

CA pocházel ze starého lotrinského rodu, narodil se z manželství lotrinského vévody Leopolda Josefa s francouzskou princeznou  Alžbětou Orleánskou jako pátý syn, dva starší bratři už zemřeli před jeho narozením.  Dalšími sourozenci byli Leopold (1707–1723) a František Štěpán (1708–1765), který se po otcově smrti v roce 1729 stal jako František III. lotrinským vévodou. 

Spolu se sourozenci vyrůstal u vévodského dvora v Lunéville, jako desetiletý se v roce 1722 zúčastnil v Remeši korunovace Ludvíka XV. Francie v té době zvažovala možnost sňatku Ludvíka XV. s některou z lotrinských princezen, které byly ale nakonec kvůli příliš nízkému věku odmítnuty. 

Rodina lotrinského vévody se následně upnula k ambicióznímu plánu příbuzenského spojení s Habsburky, díky tomu se také lotrinští princové v roce 1723 zúčastnili v Praze korunovace Karla VI. (otec Marie Terezie) českým králem. 

Karel Alexandr mezitím absolvoval vzdělání v různých oborech a byl připravován na vojenskou dráhu. V sedmnácti letech se stal rytířem Řádu zlatého rouna. Po sňatku svého staršího bratra Františka Štěpána s Marií Terezií (1736) přesídlil do Vídně a vstoupil do rakouské armády.

Jako voják se zúčastnil tažení proti Turkům a již v roce 1737 byl povýšen do hodnosti generálmajora. Na počátku vlády Marie Terezie byl jmenován polním maršálem (1740) a zúčastnil se války o rakouské dědictví. V roce 1742 převzal vrchní velení v Čechách, ale téhož roku byl poražen Fridrichem II. v bitvě u Chotusic. Takže nic moc. 

Úspěšnější byl v letech 1742–1743 proti bavorské a francouzské armádě, pronikl do Bavorska a v roce 1744 obsadil Alsasko. Chtěl to nějak odčinit. K plánované velké bitvě s Francouzi nedošlo, protože byl povolán zpět do Čech, znovu ohrožovaných pruskou armádou. Ti Prusové pořád otravovali. 

V roce 1745 byl dvakrát poražen Fridrichem II. v bitvách u Hohenfriedbergu a Žďáru, téhož roku kvůli pozdnímu příchodu nemohl zasáhnout do další prohrané bitvy u Kesselsdorfu. Mezitím byl v roce 1744 jmenován místodržitelem v Rakouském Nizozemí a přestěhoval se do Bruselu. Rakouské Nizozemí však během roku 1745 obsadil Mořic Saský, který Karla Alexandra v roce 1746 porazil v bitvě u Rocoux. Karel Alexandr poté pobýval ve Vídni a podílel se na reformách rakouské armády, do Bruselu se vrátil až v roce 1749. Od roku 1746 byl generálem-polním maršálem (General-Feldmarschall) Svaté říše římské.

Za sedmileté války byl znovu jmenován vrchním velitelem rakouské armády. Tehdy se to mlelo. Na jaře 1757 byl poražen Fridrichem II. v bitvě u Štěrbohol, reputaci rakouské armády o měsíc později napravilo Daunovo vítězství u Kolína. Spolu s Daunem se Karel Alexandr stal jedním z prvních nositelů velkokříže nově založeného Řádu Marie Terezie (1758). V závěru roku 1757 pronásledoval pruskou armádu do Lužice a Slezska, zvítězil u Vratislavi, ale 5. prosince 1757 byl znovu poražen ve velké bitvě u Leuthenu. Se značnými ztrátami se stáhl do Čech a krátce nato padla do zajetí i celá posádka ve Vratislavi. V podstatě od počátku války poukazovali generálové, ministři i zahraniční diplomaté na nepříliš vysoké kvality Karla Alexandra jako vojevůdce. Dlouhou dobu měl však důvěru své švagrové Marie Terezie a o jeho odvolání bylo rozhodnuto po bitvě u Leuthenu.

Po rezignaci na post vrchního velitele rakouské armády odešel znovu do Bruselu, kde se až do smrti věnoval správě Rakouského Nizozemí.

  

Od roku 1761 byl též velmistrem Řádu německých rytířů a také řádovým záležitostem věnoval značnou pozornost, řídil je ale převážně z Bruselu. Tak vidíte, dneska se kolikrát divíme, v čem nás "kontroluje" úředník v Bruselu 😉.

Jako místodržitel v Belgii byl ve své samostatnosti limitován požadavky vídeňského dvora, proslul ale jako mecenáš umění a inicioval stavební rozmach v Bruselu. 

Na postu velmistra Německého řádu nechal přestavět zámek Heuchlingen v Bádensku-Württembersku. Řád německých rytířů vlastnil mimo jiné rozsáhlý majetek na severní Moravě, kde Karel Alexandr nechal po sedmileté válce přestavět zámek v Bruntálu. Přestavbu z let 1766–1769 připomíná jeho erb nad hlavním vchodem do zámku. Jako nástupce v hodnosti velmistra byl předurčen jeho synovec arcivévoda Maxmilián, který byl již v roce 1769 zvolen koadjutorem. Maxmilián byl také univerzálním dědicem strýcova majetku, který mu odkázal 580 000 zlatých. 

Princ Karel Alexandr Lotrinský zemřel na zámku Tervuren a pohřben je v Bruselu. Belgické hlavní město zdobí na památku jeho dlouholetého působení v úřadu místodržítele dvě sochy.

  

Socha Karla Alexandra Lotrinského v Bruselu, tam za ním nepojedeme, ale vidíte, stačí zámek Bruntál.

Zdroj: Wikipedie