Dnešní výročí: K léčbě cukrovky byl poprvé použit inzulín

 

Dnešní výročí nelze nechat bez povšimnutí. Myslím, že slovo "cukrovka" zná každý. Choroba je tak rozšířená, že pokud ji nemáte v rodině, jste výjimkou, ale jistě ji má někdo v zaměstnání nebo v sousedství. Moje dvě kolegyně si "píchají" inzulín od dětství. Jedna začala ve čtrnácti a jak je sportovně založená, porodila dvě děti. Ta druhá na sebe upozornila krabičkovou stravou, kterou si doma připravuje večer, bere svou dietu vážně. Inzulín si píchá od jedenácti. Našemu synovci přišli na cukrovku ve 12 letech, od té doby je také na inzulínu. Tak právě o tom bude dnešní článek. 

Jedním z nejdůležitějších hormonů v lidském těle je inzulin. (Pravopisně jsou správně varianty s krátkým nebo dlouhým "i"). Pokud organismus ztratí schopnost ho produkovat nebo správně využívat, onemocníme cukrovkou, odborně zvanou diabetes melitus. Ta patří dnes k celosvětově nejrozšířenějším chorobám: V současné době žije v České republice přes 860 tisíc diabetiků, z toho přibližně 60 000 diabetiků 1. typu a 787 300 diabetiků 2. typu. Bohužel, stále jich přibývá.

Pochopit všechny mechanismy, které při jejím vzniku a případné léčbě hrají roli, si dala za úkol řada vědeckých laboratoří světa – včetně našich badatelů. Skupina doktora Jiřího Jiráčka z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd v Praze připravila vysoce aktivní pozměněné inzuliny, tzv. analogy inzulinů – přispěla tak k poznání, jak reaguje inzulin se svým receptorem na povrchu buněk. Australští badatelé zase vytvořili příslušné receptory, poté využili vysoce aktivních analogů vytvořených jejich českými kolegy – a díky tomu se jim nakonec podařilo připravit a analyzovat krystaly celého komplexu inzulinu navázaného na jeho receptor.

Diabetes melitus neboli cukrovka sužuje miliony lidí celého světa. Cílem odborníků je proto hledat nové postupy, které by umožnily dodávat nemocným buňky schopné produkovat inzulin podle potřeby organismu. 

 

Jednou z dnes už používaných metod je transplantace celé slinivky břišní nebo jen izolovaných Langerhanzových ostrůvků, což jsou jakési miniorgány ve slinivce produkující inzulin. Obě metody však vyžadují dárce slinivky. Proto se zkoumají i jiné postupy - včetně využití buněčné terapie.

 

Langerhansův ostrůvek- V dospělém pankreatu je jich roztroušeno okolo jednoho milionu a zaujímají 2-3 % procenta hmotnosti pankreatu. Na rozdíl od zbytku slinivky, která produkuje trávicí enzymy do dvanáctníku, buňky Langerhansových ostrůvků produkují hormony do krve neboli endokrinně. 

Jsou pojmenovány po svém objeviteli Paulu Langerhansovi (1847–1888).

*****

Píše se rok 1922 a ten je důležitý z hlediska léčby velmi rozšířené nemoci: den 11. 1. 1922 spojen s kanadským Torontem, kde byl k léčbě diabetes (cukrovky) poprvé použit inzulín. 👍

Diabetes mellitus (zkratka DM), česky úplavice cukrová, krátce cukrovka, je souhrnný název pro skupinu závažných autoimunitních chronických onemocnění, která se projevují poruchou metabolismu sacharidů.  

Rozlišují se dva základní typy: diabetes I. typu a diabetes II. typu, které vznikají důsledkem absolutního nebo relativního nedostatku inzulinu (hormon slinivky břišní). Obě dvě nemoci mají podobné příznaky, ale odlišné příčiny vzniku. V prvotních stadiích diabetu I. typu jsou ničeny buňky slinivky břišní, které produkují hormon inzulin, vlastním imunitním systémem. Proto se řadí mezi autoimunitní choroby. Diabetes II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vlastního těla k inzulinu.

Následky cukrovky se řeší inzulinem, což je hormon bílkovinné povahy, který umožňuje glukóze obsažené v krvi vstup do buněk. V buňkách je glukóza štěpena na jednodušší látky, přičemž se uvolňuje energie. Proto je hlavním projevem diabetu zvýšená koncentrace glukózy v krvi a nedostatek energie (z toho však nevyplývá, že by diabetik měl neustále zvýšenou glykemii). Zvýšená hodnota glykémie v krvi se označuje jako hyperglykémie a její hodnota je nad 5,6 mmol/l. Snížená hodnota glykémie se nazývá hypoglykémie a její hodnota je pod 3,6 mmol/l. Normální hodnota glykémie se pohybuje mezi 3,6–5,6 mmol/l.

 

Modrý kruh – mezinárodní symbol diabetu

Diabetes dělíme na 2 základní typy, u nichž rozlišujeme dvě situace, které mohou nastat:

• absolutní nedostatek inzulinu → diabetes mellitus I. typu 
• Diabetes mellitus 1. typu je také někdy označován jako juvenilní diabetes, protože je nejčastěji diagnostikován kolem 15. roku života. Onemocnět jím však mohou jak novorozenci, tak starší lidé.
  Z genetického hlediska je diabetes 1. typu velmi příbuzný hypertenzi.
• relativní nedostatek inzulinu → diabetes mellitus II. typu 
• Diabetes 2. typu je označován diabetem dospělých (obvyklá manifestace po 40. roce života), avšak vzhledem k současnému sedavému způsobu života tuto nemoc mohou dostat i děti. Často jsou vlohy k diabetu 2. typu dědičně přenášeny z generace na generaci. Podle nových studií z Newcastle University by nemoc mohla být léčena přísnou nízkokalorickou dietou.

Kromě základních dvou typů diabetu existuje gestační diabetes a ostatní specifické typy diabetu (tzv. sekundární diabetes), které mohou být způsobeny genetickým defektem B buněk a inzulinu, změnou glukotolerance, onemocněním pankreatu atd.

  

Objevitelé inzulinu Charles Best (vlevo) a Sir Frederick Banting (vpravo)

Diabetes mellitus se ve svých raných stádiích výrazně somaticky neprojevuje. U DM1 ničení B buněk probíhá latentně po mnoho měsíců až roků do chvíle, kdy je zničeno více než 80 % všech B buněk a slinivka není schopna zabezpečit spotřebu inzulinu v těle. Glykemie přestává nabývat fyziologických hodnot. Od této chvíle lze jednoznačně prokázat diabetes. K tomu se používá glukometr, který by naměřil budoucímu diabetikovi hodnotu glykemie, která by neodpovídala referenčním hodnotám. 

Protože inzulin umožňuje vstup glukózy do buněk, tělo neléčeného diabetika trpí nedostatkem energie v buňkách, a tu se snaží nahradit jiným způsobem. Jako sekundární zdroj energie pro tělo je energeticky nejvýhodnější rozklad tuků. Katabolismem tuků se uvolňuje požadovaná energie, avšak jako odpadní látky této reakce vznikají ketolátky (např. aceton), které okyselují vnitřní prostředí těla. Tím ovlivňují průběh některých chemických reakcí v organismu a také i jeho metabolismus – otrava. Současně tělo ztrácí velké množství vody. Ledviny nedovedou molekuly glukózy při velké koncentraci v krvi udržet v těle a propouští ji do moči. Přebytky glukózy s sebou strhávají molekuly vody. Čím vyšší glykemie, tím větší množství moči. Jediným východiskem je vnést do metabolismu znovu rovnováhu pomocí zevní aplikace inzulinu, který si již tělo nedokáže samo vyrobit. Po zahájení léčby inzulinem se částečně obnoví funkce zbývajících B buněk, čímž se na určitou dobu obnoví vlastní sekrece inzulinu. Tomuto období se říká remise a v tomto období není nutné pokrývat celou spotřebu inzulinu. Remise má přechodný charakter – trvá v průměru jeden rok od manifestace diabetu.

Základní projevy diabetu vyplývající z předchozího textu:

• hyperglykémie
• žízeň
• časté a vydatné močení
• hubnutí
• únava
• poruchy vědomí
• diabetická ketoacidóza

 

Glukometr je určen pro domácí měření glykemie

  

Inzulinové pero – základní pomůcka diabetika pro aplikaci inzulinu

  

Glukagon – první pomoc při hypoglykemickém kómatu

Diabetické kóma představuje život ohrožující stav, kdy dochází ke změně stavu vědomí. Do kómatu cukrovkář upadá vlivem neustále stoupající anebo naopak klesající hladiny cukru v krvi. Tento jev je způsoben špatnou látkovou výměnou inzulínu. Můžeme rozlišit dva různé typy kómatu:

1. Diabetické kóma, které způsobuje hyperglykémie (vysoká hladina cukru)
2. Diabetické kóma způsobené hypoglykémií (příliš nízkou hladinou cukru v krvi)

Příznaky diabetického kómatu z hyperglykémie

Žíznivost, časté močení, únava, nevolnost, zvracení, dušnost, bolest břicha, aceton v dechu, pocit sucha v ústech a rychlý srdeční tep.

Příznaky diabetického kómatu vyvolaného hypoglykémií

Třes nebo nervozita, únava, pocení, hlad, nevolnost, popudlivost, nepravidelný puls, pocit bušení srdce, potíže s mluvením a zmatenost.

Proč dochází k diabetickému kómatu způsobeného vysokou hladinou cukru?

Dnes k tomu naštěstí nedochází již příliš často. Ke kómatu obvykle dochází při překročení hladiny cukru v krvi nad 33,3 mmol/l. Postihnout může nemocné jak 1. tak i 2. typu cukrovky. Nebezpečné je tam, kde se cukrovka neléčí a hladina pozvolna bez povšimnutí stoupá.

Příčina diabetického kómatu z hypoglykémie

Bohužel tento stav může být poměrně častým. Způsobit jej může výrazný stres, fyzická námaha, cvičení, nadměrné pití alkoholu, hladovění, nenajedení se po aplikaci inzulínu apod. Všeobecně je stav způsoben velkým množstvím inzulínu anebo nedostatkem jídla. Cukr v krvi se v takových okamžicích spálí a mozek nemá na své fungování dostatek sacharidů. Zákeřné na tomto kómatu je to, že dlouholetí cukrovkáři přestanou mít první varovné příznaky, jakými jsou hlad a studený pot.

Zdroj: Wikipedie, www.mamcukrovku.cz