Na Hromnice nešijte, nepomlouvejte, netancujte ...

 

Všimli jste si, že dnes jsou v kalendáři Hromnice? Pro naše předky to byl svátek, který dost "znamenal". Těch dvojek je tedy dneska víc, ale to, co je psáno v nadpisu, se na Hromnice opravdu "doporučuje". Také, prosím, nežertujte a neklejte. 😉

Hromnice jsou svátkem jara. Opravdu, i když to tak nevypadá. Měsíc únor dostal název podle ledových ker, které se začínaly lámat na řekách a ponořovat pod vodu. Říkalo se, že se unořují a tak vznikl název měsíce únor. Proč má únor nejméně dní ze všech měsíců? Za to mohou Římané.

Ve starém Římě nový rok začínal na jaře – v době, když se příroda probouzí a je čas začít se věnovat práci na polích. Prvním měsícem jejich kalendáře byl tedy březen. A to znamená co? Samozřejmě – únor je tím pádem v kalendáři poslední! A tak na něj už zkrátka „nezbyl“ dostatek dnů. Hromnice znamenají příchod jara a návrat světla, proto se říká „Na Hromnice o hodinu více“.

V únoru bývají plesy, tam se můžeme tanečně předvést, ale také bývá tzv. Suchý únor. 

 

  

Skřivánek

Slavení Hromnic spadá na 2. února, kdy je přesně polovina zimy za námi. Lidé tehdy věřili, že se v tento den setkává zimní síla s jarní. Keltové slavili Imbolc, což se překládá jako „ovčí mléko“ – v únoru se totiž rodí jehňata a lidé si díky tomu mohli obohatit jídelníček právě ovčím mlékem. V tento den bylo třeba sundat ze dveří, stěn a domů výzdobu náležející zimě – hlavně břečťan a jmelí – a obřadně ji spálit v ohni. Všeobecně platilo, že čím větší zima na Hromnice, tím lepší úroda. Naopak jasné počasí na tento den předpovídalo špatné vyhlídky na budoucí sklizeň. V keltské tradici se po Hromnicích poprvé oralo, s čím souvisel rituál očarování pluhu. Slované oslavovali 2. února příchod boha Peruna, vládce bouře, hromu a blesku, který svým bouřením vyhání všechny démony zimy. I pro křesťany se tento den stal důležitou oslavou přicházejícího jara. Svátek byl také spojen s ochranou před hromy a blesky – lidé světili svíce, takzvané hromničky, které potom během bouře dávali do oken jako ochranu domácnosti.

Zdroj: https://www.extra.cz/vylet-do-minulosti-unorove-tradice-ktere-uctivali-nasi-predci-dodrzujete-vubec-nektere-z-nich

Slavení Hromnic spadá na 2. února, kdy je přesně polovina zimy za námi. Lidé tehdy věřili, že se v tento den setkává zimní síla s jarní. Keltové slavili Imbolc, což se překládá jako „ovčí mléko“ – v únoru se totiž rodí jehňata a lidé si díky tomu mohli obohatit jídelníček právě ovčím mlékem. V tento den bylo třeba sundat ze dveří, stěn a domů výzdobu náležející zimě – hlavně břečťan a jmelí – a obřadně ji spálit v ohni. Všeobecně platilo, že čím větší zima na Hromnice, tím lepší úroda. Naopak jasné počasí na tento den předpovídalo špatné vyhlídky na budoucí sklizeň. V keltské tradici se po Hromnicích poprvé oralo, s čím souvisel rituál očarování pluhu. Slované oslavovali 2. února příchod boha Peruna, vládce bouře, hromu a blesku, který svým bouřením vyhání všechny démony zimy. I pro křesťany se tento den stal důležitou oslavou přicházejícího jara. Svátek byl také spojen s ochranou před hromy a blesky – lidé světili svíce, takzvané hromničky, které potom během bouře dávali do oken jako ochranu domácnosti.

Zdroj: https://www.extra.cz/vylet-do-minulosti-unorove-tradice-ktere-uctivali-nasi-predci-dodrzujete-vubec-nektere-z-nich

• Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout.
• Když na Hromnice ze střech teče, zima dlouho se povleče.
• Na Hromnice jasná noc - bude mrazů ještě moc.
• Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více.
• O Hromnicích je hospodáři milejší vlk na dvorku, nežli slunce na obloze.
• Je-li o Hromnicích studeno, přijde brzy jaro.
• Zelené Hromnice - bílé Velikonoce.
• Leze-li jezevec o Hromnicích z díry, za čtyři neděle zpátky zas pílí.
• Na Hromnice půl zimy, půl krajíce a půl píce.
• Když na Hromnice únor měkký bývá, udeří pak v březnu velká zima.
• Na Hromnice musíš mít polovinu slámy a polovinu sena.

Hromnicím patří druhý únor a v řeči našich předků by se daly označit jako první svátky jara.

Hromnice patřily k tradicím našich předků. Hromničky se říkalo svěceným svíčkám.

  

Hromnička (posvěcená svíčka) v každém domě musela být vždy při ruce a byla uchovávána s pietou. Užívala se nejen během bouřek, kdy se zapálená dávala do oken a měla spolu s modlitbou za odvrácení hromů a blesků chránit stavení i jeho obyvatele. Chránila také před těžkou nemocí a nenadálou smrtí. Hořela na stole při návštěvě kněze, s hořící hromničkou domácí obcházeli umírajícího a modlili se.  

Hromničky se ale rozsvěcovaly i na den Svatého Blažeje, tedy hned následujícího dne - 3. února. V tento den obcházeli stavení v obci školou povinní chlapci, zpívali, recitovali a vybírali koledu na podporu svého učitele. Na Valašsku si popularitu získaly hry o svaté Dorotě. Její svátek si připomínáme 6. února. Při obchůzkách v obci nebo ve městě herci sehráli představení o panně Dorotě a její pevné křesťanské víře, pro niž byla mučena a nakonec sťata katem.

 

Hry o sv. Dorotě

Svátek Hromnic je vysvětlován různě. Všichni se však shodují v tom, že 2. února se půlí zima a něco nového začíná. Z pohledu hospodářů to prý bývalo měřítko zásob krmiva. Na Hromnice by měli mít zkrmenou polovinu sena, obilí, brambor. Týkalo se zásob jak pro jeho rodinu, tak pro jeho zvířata. Na Hromnice půl krajíce a půl píce. A není na škodu se o život našich předků zajímat. Zjišťovat jejich životní osudy a obyčeje a také jim porozumět.

Hromnice byly také svátkem očisty. V předtuše jara lidé cítili potřebu vysmýčit své příbytky, vymést krby, uklidit stáje a dvory. Dnes už neříkáme, že smýčíme, ale naši předkové pilně uklízeli každý kout svých domácností, ve snaze udělat místo příští jarní energii, kterou již cítili ve vzduchu.  S rozžatými svícemi symbolizujícími očistu se obcházely i včelí úly.

Podle lidové pověry by hospodyně neměly brát do rukou jehlu, aby nepřitáhly na stavení blesk. Keltský předkřesťanský svátek Imbolc, předchůdce Hromnic, souvisel s Perunem, bohem hromu a blesku, který se burácivě probouzel ze zimního spánku. Blížilo se očekávané jaro a tak lidé uklízeli po zimě, vymetali stáje, čistili topeniště a zapalovali hranice.

 

Svěcení vody na Hromnice v Karpatech. Počátek 20. století.

Hromnice je vázána na pradávný církevní svátek - tzv. Svátek uvedení Páně do chrámu. Má připomínat událost zapsanou v Lukášově evangeliu. Čtyřicátý den po Ježíšově narození, tak jak to bylo zvykem v židovské tradici, přinesli Maria a Josef malého Ježíše do jeruzalémského chrámu, aby svého syna odevzdali Bohu. V chrámu ho vzal do náruče stařec a prorok Simeon a nazval ho "světlem k osvícení pohanů". V tomto setkání dítěte a starce můžeme vidět setkání zanikajícího pohanského světa a nového začátku v Kristu.

Hromnice zároveň symbolizuji definitivní konec vánočnímu času. V této době už většinou v každé domácnosti uklidili vánoční ozdoby, betlémy či vánoční stromečky. To se u nás dělá často již na Tři krále. V Belgii a ve Francii se smaží palačinky, které se pak konzumují s malým rituálem. Pravou rukou budete přehazovat palačinky jako profesionální kuchař, aby se vám hezky obrátily a dosedly celou plochou zpět na pánvičku. V levé ruce budete držet penízek a něco si můžete přát.

Pro úplnost dodám, že na dnešní den 2. února připadá Světový den mokřadů a manželství.

Zdroj: LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Čtvero ročních období v lidové tradici. [s.l.]: Petrklíč, 2008., znojemsky.denik.cz, www.pranostik.cz/pranostiky-na-2-unora-hromnice/