Příběhy slavných značek: Propisku vynalezl Maďar

 

Historie je plná událostí a jistě zná i zásadnější vynálezy, ale na život bez propisky (kuličkového pera) bychom si zvykali těžko. Psaní s ní je tak snadné. Píšete rádi? Myslím ručně? Doba se změnila a  změnil se i vztah k mnoha činnostem. Ruční psaní je toho důkazem.

  

Jsem z generace, která ještě zažila inkoust, dnešní děti to možná znají jen z filmů pro pamětníky a je to pro ně jako "doba kamenná". Člověk si uvědomuje, jak během jeho života jde pokrok. Na základce jsme po "inkoustových letech" psali většinou propiskami, byli jsme "in", což je u puberťáka žádoucí. Na gymnáziu jsme v hodinách hodně psali, takhle tehdy probíhala výuka a dnešní studenti jsou od toho oproštěni. Uvědomme si, že psát tehdy dobrých 5-6 vyučovacích hodin (probírání nového učiva) bývalo normální. Tehdy jsem dostala takové lepší plnicí pero, tedy vzhledově, bylo zlaté barvy, sice to asi byla jakási hmota, ale líbilo se mi. Takže jsem si zvykla na psaní plničkou, rozuměj, bylo třeba do pera pravidelně "načerpat" inkoust. Jestlipak dnes někdo ještě takhle píše?? 

Tehdy se používání plnicího pera doporučovalo, aby se i ruka vypsala a zvykla jsem si na to, jak špička pera hezky klouzala po papíře. Možná ty staré plničky někde mám. Asi nejlépe se mi psalo tzv. číňanem, to byly elegantní propisovačky s výbornou náplní, kdy to psaní šlo rychle a stopa na papíře byla tenká a vypadalo to hezky. 

 

Byly to "lepší" propisky, což se projevilo i na ceně. Tyto čínské propisky (bývaly v krabičce a každá v úzkém sáčku) dávaly i jako malý dárek či pozornost. Dnes dát dítěti jako dárek propisku, nevím, možná by z toho mělo "trauma", protože nároky se změnily. Ruční psaní je na okraji zájmu, ano, psát SMS nebo na počítači, to dnes frčí. Tak nevím, jakým směrem se bude vyvíjet např. grafologie, což je rozbor písma - pro nezasvěcené: písmo o vás prozradí víc, než si myslíte. Psaní na klávesnici akorát prozradí vyspělost pisatele nebo zda zvládl pravopis. Proč tento úvod? Je to článek k výročí, před 80 lety si maďarský emigrant László Bíró dal v Argentině patentovat kuličkové pero. 

 

Vynálezce kuličkového pera László Bíró, od jehož úmrtí uplyne letos 38 let.

Někdy pomůže náhoda, jako jsme tomu byli svědky u vynálezu horkovzdušného balónu. Jen ten dotyčný musí "mít pod čepicí", aby své pozorování využil v praxi. Tohle maďarský novinář musel mít, když jednoho dne pozoroval děti, jak si v prachu cesty hrají s kuličkami. Mimochodem, hráli jste si někdy jako děti s kuličkami? Já, prosím, ano. ... Cvrnk! Jedno z dětí poslalo kuličku směrem k důlku, ale vůbec netrefilo, místo sklouznutí do jamky se kulička prokutálela kaluží, celá se omočila, až za ní pak zůstávala mokrá šmouha. László Bíró zbystřil. Počkat, to je ono! To je přece přesně to, co hledám! Už víte, proč se peru říká "kuličkové"? 😀

Byla to právě nevinná dětská hra, která maďarského novináře inspirovala k principu později tak proslulého vynálezu. 

 

Kuličkové pero z r. 1945 s nápisem "birome".

Bíró nad ním dumal už nějakou dobu. Měl proč. Klasické plnicí pero ho rozčilovalo. Inkoust schnul pomalu, často při psaní dělal kaňky, Bíró měl běžně rukávy od košile samý flek. Jako novináři mu nedalo spát, jestli by se pro zmíněný účel nedala použít tiskařská tuš, která na papíře schnula mnohem rychleji. Právě v této fázi si všiml dětí s kuličkami a najednou mu to do sebe všechno zapadlo - psát přece můžeme díky kuličkovému ložisku, které usnadní nanášení náplně na papír! 

Ještě kolem toho byla spousta práce. Novinářův bratr György, povoláním chemik, musel přijít na správný podíl inkoustové směsi. Když Bíró roku 1931 držel v ruce prototyp propisky, brzy si uvědomil, že opravdu přišel na něco velkého. Od slávy a bohatství ho pak neodstavila ani druhá světová válka - ovšem jako Žid musel ze své vlasti utéct. Kuličkové pero si roku 1938 nechal patentovat ve Velké Británii, sériovou výrobu o něco později rozjel v Buenos Aires. Tady se informace rozcházejí, někde se uvádí, že pero patentoval v Argentině.

 

 

 

 

 

 

 

Takto vypadal detail návrhu kuličkového pera, jehož autorem je László Bíró.

Nejdřív pracoval skromně v zapadlé garáži. Nakonec ve velkém, vždyť tato inovace vynesla Argentině dohromady zhruba 36 milionů dolarů. Zkrátka nepřišel ani samotný koumák - jen za licenci vydělal dva miliony dolarů. Jako uprchlíka před Hitlerem ho jistě hřálo i to, že za války jeho propisky používali letci Royal Air Force, pro něž najednou nebyl problém psát i ve velkých výškách. Jak už to tak bývá, zásluhy na inovaci psaní mělo ve skutečnosti víc lidí. Američan John Loud použil podobný princip ke značení kůží už koncem 19. století, v červnu 1935 patent se stejným nápadem zaregistroval též pražský inženýr Václav Klimeš. Po válce hodlalo propisku zpeněžit několik amerických podnikatelů v čele s chicagským byznysmenem Miltonem Reynoldsem (asi není náhoda, že v USA Biróovi patent nikdy neuznali). Méně spolehlivý a zastaralý model pak v průběhu času zdokonaloval třeba francouzský baron Marcel Bich, i díky tomu se z kuličkového pera stal v 60. letech globální fenomén. Nikdo z výše zmíněných se nemůže věhlasem rovnat bývalému editorovi novin Hungarie. I pro samotné označení propisky se dosud v několika zemích používá slovo biro. Muž, kterého kdysi osvítil revoluční nápad při pozorování dětské pouliční hry, zemřel roku 1985. Argentina od té doby každý rok slaví výročí jeho narozenin, tedy 29. září, jako Den vynálezců. 

 

Reklamní plakát, který vycházel v argentinském tisku. Oznamuje vznik nového nástroje, kterým se dá jednoduše a kvalitně psát.

 

  

Jeden z prvních patentních výkresů kuličkového pera z dílny L. Biróa.

 

PROČ SE ŘÍKÁ PROPISKA? Zřejmě proto, že při psaní přes kopírák se dá na kuličkové pero na rozdíl od toho plnicího tlačit, bez problémů „propisuje“ záznam i na další papír.

POD JAKÝM NÁZVEM SE PŮVODNĚ PRODÁVALA? Birome, což značí složeninu jmen Biró a Meyne (vynálezcův kamarád a obchodní partner). 

KOLIK  STÁLA? Majlant! Reynoldsova americká firma za ni roku 1945 chtěla 12,5 dolaru, za což se tehdy dalo pořídit 300 litrů benzinu. 

Zdroj: idnes.cz, www.e15.cz