Máte vztah k vyhlídkovým/zážitkovým letům balónem nebo seskokům padákem? Třeba mě tu někdo překvapí. Moje dvě kolegyně, aspoň co vím, to dostaly jako dárek k narozeninám a jedna, jevila se akčnější, i po přípravě nakonec "ucukla" a nešla si skočit. Takový dárek je pak na draka. Já se nestydím přiznat, že se mnou je v této oblasti nuda. Osud mi nenadělil tu potřebnou akčnost a nadšení pro to, abych po takových věcech toužila, v mém žebříčku hodnot pro vlastní osobu jsou tyto "věci" nízko. Proto i já jsem nahlas konstatovala, že kdyby mi někdo chtěl dát podobný dárek k narozeninám, jsou to předem vyhozené peníze. Tím ale vůbec nechci tvrdit, že takto nadšené lidi odmítám nebo že by mi balóny vadily. Podívám se ráda 😃. To na úvod k dnešnímu článku o horkovzdušném balónu. Článek vznikl k 240. výročí první veřejné produkce balónu.
Mít v 18. století hodně dětí asi nebylo výjimečné, ale porodit jich 16(!) a pak je nejen uživit, ale zařadit je jako schopné lidi do života, to už je na medaili. V době současné o takové rodině neslyšíme, ale je známo o Marii Terezii, že se k tomuto počtu potomků dopracovala. Však se jí říkalo "tchyně Evropy". Stejný počet dětí se uvádí u francouzské rodiny Montgolfiérů, která žila v jižní Francii v kraji Ardèche poblíž Rhôny. Rodina žila v malé vesnici a vlastnila tam továrnu na výrobu papíru. 👍
Rodinu proslavili dva bratři:
Starší - Joseph se narodil v roce 1740 jako dvanáctý v pořadí a jeho o pět roků mladší bratr Jacques byl předposledním potomkem této početné rodiny.
Joseph se zajímal o fyzikální a přírodní vědy a po skončení studií založil chemickou laboratoř. To opravdu obdivuji, že tyto děti mohly studovat. Dokonce krátce pobýval v Paříži, aby se brzy vrátil do Vidalonu, kde mu otec svěřil se sestrou Marianne a bratrem Augustinem-Mauricem novou továrnu. Továrna prosperovala a tak Jacques vystudoval architekturu v Paříži. Podle jeho projektu byly postaveny budovy papírny firmy Réveillon. Po smrti nejstaršího bratra v roce 1772 ho otec povolal domů. Následně v roce 1774 byl Jacques pověřen vedením celé společnosti a Joseph se stal technickým vedoucím papírny.
Létáním se začali zabývat roku 1771, když si oba přečetli knihu Josepha Priestleyho O různých druzích plynů. V knize si bratři povšimli zmínky o lehkosti vodíku a začali s ním experimentovat. Zkoušeli vodíkem naplňovat různé druhy papírových sáčků (to mělo i obchodní důvody, neboť spoluvlastnili továrnu na papír a hledali možnosti nového využití papíru), ale plyn vždy unikal. Přešli tedy k experimentům s horkým vzduchem, konkrétně s párou, ale její problém byl, že se na stěnách sáčku se pára srážela. Tento problém nedokázali vyřešit celých jedenáct let.
Až jim pomohla náhoda. Den 2. listopadu 1782 vstoupil do dějin. Tehdy byl Joseph na výletě se svou paní v Avignonu. Toho dne bylo škaredé počasí, oba promokli a po návratu do hotelu sušili své prádlo u krbu. Tu najednou teplý vzduch z krbu vnikl do sušícího se živůtku paní Montgolfierové a nadnesl ho tak, že si toho manžel musel všimnout. 😀 Možná to vypadá "směšně", ale Joseph se tímto zážitkem nechal inspirovat. Když do manželčina živůtku pronikl teplý vzduch, Josephovi v ten moment došlo, že ve svých experimentech nemusí být odkázán jen na páru. A považte, konstrukce první malé montgolfiéry pak trvala už jen týden! Bratři tak využili fyzikálního principu, který teoreticky popsal již řecký matematik a filozof Archimédes ve 2. století před naším letopočtem.
V roce 1782 zjistili, že ohřátý vzduch, shromážděný ve velkém lehkém papírovém nebo látkovém pytli, způsobuje, že pytel stoupá do vzduchu. První veřejné předvedení tohoto objevu provedli Montgolfiérovi 4. června 1783 na tržišti v Annonay. Svůj balón naplnili ohřátým vzduchem tak, že pod otvorem na dně pytle zapálili slámu a vlnu. Balón se vznesl do vzduchu asi 3 000 stop (1 000 metrů), zůstal tam asi 10 minut a pak se usadil na zemi více než půldruhého kilometru od místa, kde se vznesl.
První montgolfiéra o velikosti 3 m³ byla postavena na dvoře
rodinné továrny. Bratři balón stále zvětšovali a nakonec pochopili, že
musejí přejít z papíru na látku, konkrétně na taft = je to druh látky, lesklá hustá tkanina z přírodního nebo umělého hedvábí plátnové vazby. Používá se např. na deštníky.
28. srpna 1783 v Paříži předvedl balón plněný vodíkem Jacques Charles (tzv. charliéra).
Začala soutěž mezi vodíkovými a horkovzdušnými balóny. Bratři
Montgolfierové spěchali do Paříže, aby tam předvedli svůj objev před
králem a získali peníze na financování dalších pokusů. Rozhodli se
postavit pro tento experiment nový balón větší velikosti, asi 1000 m3 a hmotnosti 450 kg.
Obal byl zhotoven z bavlněného plátna polepeného na obou stranách
papírem. První zkouška se konala 11. září 1783 v parku továrny
Réveillon, ale balon byl poškozen deštěm a vichřicí.
19. září 1783 se již vše zdařilo, a to ve Versailles před zraky krále Ludvíka XVI., jeho ženy Marie Antoinetty a za přítomnosti asi 130 000 zvědavců. Balón byl přestavěn a bratři navíc do koše balónu tentokrát usadili i živé tvory, aby dokázali potenciál vynálezu. Šlo o ovci, kohouta a kachnu. Všechna zvířata přežila let i přistání, což způsobilo senzaci. Balón se vznesl do odhadované výšky 500 metrů, letěl osm minut a urazil tři a půl kilometru.
Po tomto úspěchu se bratři rozhodli pro pilotovaný let a začali stavět balón, který by unesl lidskou posádku. V říjnu uskutečnili několik pokusů v areálu továrny Réveillon s balónem připoutaným na laně k zemi, protože král nechtěl let povolit. Teprve po jeho svolení 21. listopadu 1783 následoval další ukázkový let v parku zámku La Muette poblíž buloňského lesíka.
Balón nazvaný Dobytí nebes měl poprvé lidskou posádku, fyzika Jean François Pilâtre de Roziera a markýze d'Arlande. Vznesl se do výšky jednoho kilometru a za 25 minut uletěl 9 km. Rozier zdatně přistál na Butte aux Cailles (dnešní náměstí Place d’Italie). Je to kruhové náměstí v Paříži, něco jako "Kulaťák". Co bylo nejpodstatnější - posádka byla zcela bez úhony. Joseph a Jacques Montgolfierové byli jmenováni korespondujícími členy francouzské Akademie věd. Král povýšil rodinu Montgolfierů do šlechtického stavu, Josephovi byl udělen vysoký řád a Jacques dostal doživotní penzi. Rodinná papírna se 15. dubna 1784 stala královskou manufakturou. Oba bratři proto měli titul rytíře, jejich heslo bylo sic itur ad astra (tak půjdeme ke hvězdám).
Bratři se vrátili do Annonay, aby se postarali o rodinnou papírnu. Pokračovali v experimentování s balóny i v dalších letech, snažili se získat finanční prostředky na jejich stavbu, což se v důsledku politických změn v souvislosti s francouzskou revolucí dařilo stále méně. Postupně projekt balonového létání opustili. Jacques vynalezl proces výroby průhledného pauzovacího papíru a Joseph v roce 1796 zkonstruoval vodní trkač, což je je jednoduché vodní čerpadlo poháněné vodou. Jacques zemřel v Serrières 1. srpna 1799 na cestě z Lyonu do Annonay ve věku 54 let.
Hanko,velmi zajímavé a přínosné čtení 👍
OdpovědětVymazatDěkuji za pochvalu, Marti. Také mi to výročí přišlo jako zajímavé. ☺
VymazatHanko, zajímavá historie vzniku horkovzdušného balónu. Já bych do něj teda nevlezla, seskoky padákem jsou pro mne tabu. Škoda, vyzkoušela bych to, ale nesměla bych mít fóbii z výšek. Měj se hezky, zdravím 😀😊
OdpovědětVymazatJá musím mít pevno pod nohama, takže na rozhledně ano, ale padák nebo balón - velké NE, ani mě to neláká.
VymazatEvi, měj se pěkně na dovolené. ☺
Hani, tak tuhle historku neznám a moc se mi líbí!
OdpovědětVymazatVím, že z výšky vypadá svět přece jen jinak, z letadla jsem krásně viděla Vídeň, Benátky, Pireo a Atheny, ale v balónu jsem nikdy nebyla... Kdo nemám strach, určitě si to užije.
Moc tě zdravím, Helena
Helenko, ta historka je dobrá, že? ☺
VymazatBalón asi půjde mimo nás, ale vy jste cestovatelé a letů byly spousty.
Také zdravím a přeji už příjemnou středu.