Možná jste slyšeli o projektu "Babičko (dědečku), vyprávěj" nebo to znáte z televize. Jedná se o reminiscenci. Termín reminiscence je z latinského reminiscere a česky znamená
vzpomenout si. Reminiscenční terapie cíleně pracuje se vzpomínkami,
které dokáží člověka povzbudit, poukázat na jeho hodnotu a upevňují
dobré vztahy. Jejím
účelem je zvýšení kvality života starých lidí, kteří rádi své vzpomínky někomu sdělí i posílení a zlepšení vztahů
v rodině i nějaké komunitě. Určitou reminiscencí může být do jisté míry i blog, i když sem se většinou nějaké osobní vzpomínky neuvádějí. Jenže ani blog tu nemusí být věčně.
V příspěvku konkrétně školáci vedeni učitelkou navštívili své spoluobčany ve městě Paskov, okres Frýdek-Místek. Možná jste i vy ve svém okolí zaregistrovali podobný "projekt" nebo snad sami máte v rodině někoho, kdo by mohl podobně své vzpomínky zaznamenat. Dokud je čas se zeptat. Představuji zapsanou vzpomínku:
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatHani, to je moc hezké. Přeji Ti krásný den.
OdpovědětVymazatJe fajn, Jari, že se Ti můj příspěvek líbí, děkuji. Přeji Ti příjemný prodloužený víkend. ☺
VymazatMoje kamarádka kupovala pro svoje vnučky knížky Dědečku, vyprávěj vždy s jiným tématem, třeba o Praze, o etiketě, o světě a spoustu dalších. Knihy byly pro děti moc pěkně zpracované 😊
OdpovědětVymazatJo, tak já znám jen tyto dvě knihy, ale nápad je to výborný. Možná vyburcuje víc prarodičů k tomu, aby napsali své vzpomínky a zážitky, které pak po desetiletích mohou být vzácné. Já nic takového nemám. Také je důležité, aby si to vnoučata schovala až na pozdější dobu, protože dnes je "móda" vše staré a nepotřebné vyhazovat.
VymazatNěkde jsem o tom četla a zdá se mi to jako moc hezký nápad..Vyprávění babiček jsem měla moc ráda a snad jsem i něco podobně předala svým vnoučatům.Když jsem s nimi jezdila několik let sama na dovolené do chatek někde v kempu,tak večery na ni byly přímo pro to stvořené.To bylo vždy:Babi,vyprávěj.Na co jsem si vzpomněla,to jsem jim pověděla.Ale nejsem zase taková pamětnice,jako byly moje babičky.
OdpovědětVymazatHani,měj se hezky
Jituš, možná se nám zdá, že nejsme takové pamětnice jako byly babičky a nemusí tomu tak být. My žijeme jinak. Vyprávění vnoučatům je potřebná a výborná věc, jen aby si to ta vnoučata pamatovala. Proto bych se přece jen přimlouvala za tu písemnou formu, i když zapsat nelze všechno. Ale vím podle sebe, že někdy stačí "naťuknout", prostě narazíš na něco ze svého dětství a v mozku je to uloženo.
VymazatDěkuji za vzpomínku a také měj příjemný prodloužený víkend. ☺
Vloni jsem knihu "Babičko vyprávěj" na svoje přání dostala k Vánocům. Zatím je prázdná, ale už mám růžky na fotky. Byla jsem z ní trošku zklamaná. Autoři by měli uvážit, kdo jsou dnešní babičky a dědečci a kolik je jim vlastně let. Uvnitř knihy jsou různé otázky, ilustrace a fotografie, bez kterých by se to klidně obešlo a dotázaní by si to napsali jistě podle svého. Ale jinak je to dobrý nápad.
OdpovědětVymazatHelenko, jsem ráda, že jsi to tak napsala, ale úplně s Tebou nesouhlasím. Ano, dnešní babičky a dědečkové se většinou dožívají vyššího věku a už od pohledu vypadají jinak - lépe a působí mladším vzhledem. Možná Tvůj názor na ty různé otázky apod. je ovlivněn tím, s jakými lidmi přicházíš do styku, kde žiješ. Mohu Tě ujistit, že ne všichni prarodiče jsou šikovní, chytří, vzdělaní, nemusí být kamarádi s počítačem... a právě Ti autoři chtějí některé lidi navést, jak na to. Znám pár starších žen, které se drží hesla, že mnoho věcí je nových a oni tomu nerozumí. podceňují se ... a takoví by svým vnoučatům asi toho moc nenapsali.
VymazatTakže Tobě, Helenko, přeji, abys svým vnoučatům toho napsala víc, než se očekává a aby se Ti do toho psaní vůbec chtělo. 😊
Hani tak to je moc hezký příspěvek ! Shodou okolností tu mám ode dneška tři malé vnučky a ty si chtějí vyprávět pořád. Mám pocit, že jim to doma chybí, jsou pořád v poklusu - škola, spousta kroužků, na nic není čas... Večer jim čtu vždycky pohádku a po pohádce si vypravujeme, klidně hodinu a moc nás to baví. Já jsem od svojí babičky taky nikdy neslyšela - teď nemám čas... Pozdravuju, Lenka
OdpovědětVymazatJsem ráda, Leni, že se Ti příspěvek líbí. Vnučky jsou teď v "dobrém" věku, tak toho využij a užijte si to. U Tebe mají klidný režim a pohodu a určitě budou jednou na Tebe vzpomínat. Naše babičky se nám věnovaly a zúročilo se to. ☺ Děkuji za milý komentík a ještě jednou přeji vše nej k narozeninám. 😊
VymazatHani,moc krásný a milý příspěvek.Nasi vnuci nechtěli ani pohádky,ale příběhy z našeho dětství . . Při rodinném posezení jsou pozorné i naše děti a občas slyšíme,opravdu se to stalo? Vzpomínky rozepsané,je otázkou, zda je dokončíme,není čas.
OdpovědětVymazatMarti, jsem ráda, že se Ti příspěvek líbí. ☺ Taková rodinná posezení jsou určitě důležitá pro soudržnost rodiny a pokud ti mladší přijímají to vyprávění starších se zájmem, je vyhráno - i pro ně. Po letech se jim určitě aspoň něco z toho vybaví a to je součást vzpomínek. Já jsem jeden čas pátrala v matrikách a při tom jsem si vzpomněla na spoustu toho, co zavál čas. Bylo to vyprávění prarodičů. ☺
Vymazat