Židovský hřbitov ve Vídni

Židovský hřbitov , nazývaný také izraelský hřbitov , je hřbitov určený k pohřbívání lidí vyznávajících judaismus podle toho, co stanoví židovská tradice . Historicky byly hřbitovy v hebrejštině označovány různými způsoby , včetně bet kevarot (בית קברות, dům hrobek ), beit almin nebo bet olam (dům věčnosti), bet chayyim (dům života [věčný]) a bet shalom (dům míru). Země hřbitova je považována za svatou a od jejího otevření musí být vykonán zvláštní obřad. Podle židovské tradice jsou hroby posvátnými místy a musí zůstat nerušené navěky. Zřízení hřbitova je pro židovskou komunitu jednou z prvních priorit. Nákup pozemku a údržba pro jeho provoz je zpravidla financována ze společného fondu obyvatel obce v oblasti, kde se každý hřbitov nachází. Každý muž , bez ohledu na to, zda se hlásí k židovskému náboženství nebo ne, si musí při vstupu na jakýkoli židovský hřbitov zakrýt hlavu, obvykle jarmulkou a nejlépe černou. 1 ] Úcta k mrtvým ( kevod ha-Met ) je vlastní židovskému právu. Spojení mezi duší a lidským tělem po smrti je základním aspektem židovské víry ve věčnost duše . Proto je zakázáno vyklizení mrtvého, jakož i získání jakéhokoli prospěchu z něj nebo z židovského pohřbu nebo jakýkoli čin, který by mohl být považován za „zesměšnění strádajícího“ ( l'oeg l'rash ), jako např. pronášet hanlivé poznámky na adresu zesnulého nebo v ironickém tónu. Rovněž je zakázáno provozovat v přítomnosti zesnulého nebo jeho hrobu jakoukoli činnost pro potěšení nebo životní potřeby, jako je jídlo, kouření nebo pití alkoholu. Židovský hřbitov - https://cs.wiki34.com/wiki/Cementerio_jud%C3%ADo

Židovský hřbitov , nazývaný také izraelský hřbitov , je hřbitov určený k pohřbívání lidí vyznávajících judaismus podle toho, co stanoví židovská tradice . Historicky byly hřbitovy v hebrejštině označovány různými způsoby , včetně bet kevarot (בית קברות, dům hrobek ), beit almin nebo bet olam (dům věčnosti), bet chayyim (dům života [věčný]) a bet shalom (dům míru). Země hřbitova je považována za svatou a od jejího otevření musí být vykonán zvláštní obřad. Podle židovské tradice jsou hroby posvátnými místy a musí zůstat nerušené navěky. Zřízení hřbitova je pro židovskou komunitu jednou z prvních priorit. Nákup pozemku a údržba pro jeho provoz je zpravidla financována ze společného fondu obyvatel obce v oblasti, kde se každý hřbitov nachází. Každý muž , bez ohledu na to, zda se hlásí k židovskému náboženství nebo ne, si musí při vstupu na jakýkoli židovský hřbitov zakrýt hlavu, obvykle jarmulkou a nejlépe černou. 1 ] Úcta k mrtvým ( kevod ha-Met ) je vlastní židovskému právu. Spojení mezi duší a lidským tělem po smrti je základním aspektem židovské víry ve věčnost duše . Proto je zakázáno vyklizení mrtvého, jakož i získání jakéhokoli prospěchu z něj nebo z židovského pohřbu nebo jakýkoli čin, který by mohl být považován za „zesměšnění strádajícího“ ( l'oeg l'rash ), jako např. pronášet hanlivé poznámky na adresu zesnulého nebo v ironickém tónu. Rovněž je zakázáno provozovat v přítomnosti zesnulého nebo jeho hrobu jakoukoli činnost pro potěšení nebo životní potřeby, jako je jídlo, kouření nebo pití alkoholu. Židovský hřbitov - https://cs.wiki34.com/wiki/Cementerio_jud%C3%ADo

Židovský hřbitov , nazývaný také izraelský hřbitov , je hřbitov určený k pohřbívání lidí vyznávajících judaismus podle toho, co stanoví židovská tradice . Historicky byly hřbitovy v hebrejštině označovány různými způsoby , včetně bet kevarot (בית קברות, dům hrobek ), beit almin nebo bet olam (dům věčnosti), bet chayyim (dům života [věčný]) a bet shalom (dům míru). Země hřbitova je považována za svatou a od jejího otevření musí být vykonán zvláštní obřad. Podle židovské tradice jsou hroby posvátnými místy a musí zůstat nerušené navěky. Zřízení hřbitova je pro židovskou komunitu jednou z prvních priorit. Nákup pozemku a údržba pro jeho provoz je zpravidla financována ze společného fondu obyvatel obce v oblasti, kde se každý hřbitov nachází. Každý muž , bez ohledu na to, zda se hlásí k židovskému náboženství nebo ne, si musí při vstupu na jakýkoli židovský hřbitov zakrýt hlavu, obvykle jarmulkou a nejlépe černou. 1 ] Úcta k mrtvým ( kevod ha-Met ) je vlastní židovskému právu. Spojení mezi duší a lidským tělem po smrti je základním aspektem židovské víry ve věčnost duše . Proto je zakázáno vyklizení mrtvého, jakož i získání jakéhokoli prospěchu z něj nebo z židovského pohřbu nebo jakýkoli čin, který by mohl být považován za „zesměšnění strádajícího“ ( l'oeg l'rash ), jako např. pronášet hanlivé poznámky na adresu zesnulého nebo v ironickém tónu. Rovněž je zakázáno provozovat v přítomnosti zesnulého nebo jeho hrobu jakoukoli činnost pro potěšení nebo životní potřeby, jako je jídlo, kouření nebo pití alkoholu. Židovský hřbitov - https://cs.wiki34.com/wiki/Cementerio_jud%C3%ADo

 

“ Židovské hřbitovy mluví o životě a ne o smrti. „

Příspěvek navazuje na článek o návštěvě Zentralfriedhofu ve Vídni. Tento vídeňský ústřední hřbitov je velmi rozsáhlý a je rozdělen na oddělení, kde jsou pohřbeni vyznavači i jiných náboženství, tedy nejen křesťané. Hřbitov je propojen, tak se nabízelo navštívit i židovský hřbitov. Jsou tam vlastně dva - starý a nový a tak naše kroky vedly na Alter jüdischer Friedhof (starý hřbitov). Nepovažuji se za typického provozovatele funerální turistiky, ale kladný vztah ke hřbitovům mám od mala. Když mám možnost, ráda i na svých cestách na hřbitov zajdu a nějaké trauma mi to nepřináší. Židovských hřbitovů je u nás hodně, ale moc jsem jich zatím nenavštívila. Nepovažuji se tedy za "znalce" této problematiky, proto trochu čerpám z knihy “ Židovské hřbitovy a pohřbívání „ . Autor Jaroslav Achab Haidler je hercem Činoherního divadla v Ústí nad Labem, překladatelem z hebrejštiny a spisovatelem. Jak sám píše, k hebrejštině i judaismu ho přivedla, podle jeho slov, právě „funerální turistika“.

    

V knize se čtenář dozví např., jaký význam mají symboly, které jsou tradičně zobrazovány na náhrobcích. Proč si Židé na odchodu ze hřbitova rituálně omývají ruce a některé teorie vysvětlující zvyk pokládání kamenů na hrob místo květin. Zajímavé tam je, jakými přesmyčkami vznikla typická židovská příjmení jako Kohn a Roubíček, nebo proč se smuteční průvod cestou na hřbitov minimálně třikrát zastavil a žebrákům, které potkal, pozůstalí darovali minci.

Židovské hřbitovy jsou větší, jiné menší a také bychom mohli hodnotit i péči o ně. Na rozdíl od křesťanských tradic ten židovský byl odjakživa zvlášť a  je určen k pohřbívání lidí vyznávajících judaismus. Je to podle toho, co stanoví židovská tradice. Země, tedy půda hřbitova, je považována za svatou a po jejím otevření musí být proveden obřad. Podle židovské tradice  jsou hroby posvátnými místy a musí zůstat nerušené navěky. Pokud chce muž vstoupit na židovský hřbitov, je pravidlem zakrýt si hlavu, nejlépe jarmulkou, spíše černou. Takové jsou židovské tradice bez ohledu na to, zda se hlásí k židovskému náboženství nebo ne.

Židé nechodí na rozdíl od křesťanů na hroby s květinami, ale dávají tam kamínky a také jejich pohřeb bývá prostý. Co se týká zásady neporušitelnosti hrobů, Židé věří, že v místě, kde je mrtvý pohřbený, i po letech zůstává kousek jeho duše. Proto se k hrobům vracejí, zvlášť když tam je pochovaný nějaký učenec, rabín nebo významná osobnost. Věří, že jejich duše a vědomosti se neztratily, ale částečně v místě zůstávají. Úcta k mrtvým je vlastní židovskému právu. Spojení mezi duší a lidským tělem po smrti je základním aspektem židovské víry ve věčnost duše. Proto je zakázáno vyklizení mrtvého, pronášení hanlivých poznámek na adresu zesnulého. Rovněž je zakázáno provozovat v přítomnosti zesnulého nebo jeho hrobu životní potřeby, např. jídlo, kouření nebo pití alkoholu. 

Zpočátku byly židovské hřbitovy umístěny na okraji města nebo uprostřed židovské čtvrti. Pro Židy z diaspory je běžné pohřbívat zesnulé s nohama obrácenýma k Jeruzalému. Na náhrobcích jsou nápisy v hebrejštině nebo v rodném jazyce zesnulého. Největší hřbitovy co do rozsahu nebo množství hrobů jsou v Polsku, Maďarsku, Německu, České republice, Rakousku a samozřejmě v Izraeli.

Židovský hřbitov - https://cs.wiki34.com/wiki/Cementerio_jud%C3%ADo

Na Ústředním hřbitově ve Vídni (Zentralfriedhof) projdete 1. bránou a vstoupíte do staré židovské části, která je na plánku vpravo. Uvidíte tam pohřebiště prorostlé bujnou zelení s řadou zajímavých architektonických památníků a hrobů významných židovských osobností. Ve skupině 5b jsou blízko sebe mj. pochováni Arthur Schnitzler a Friedrich Torberg. Je tam i hrobka Gutmannů, kteří se podíleli na uhelném podnikání ve Slezsku.

Židovský hřbitov , nazývaný také izraelský hřbitov , je hřbitov určený k pohřbívání lidí vyznávajících judaismus podle toho, co stanoví židovská tradice . Historicky byly hřbitovy v hebrejštině označovány různými způsoby , včetně bet kevarot (בית קברות, dům hrobek ), beit almin nebo bet olam (dům věčnosti), bet chayyim (dům života [věčný]) a bet shalom (dům míru). Země hřbitova je považována za svatou a od jejího otevření musí být vykonán zvláštní obřad. Podle židovské tradice jsou hroby posvátnými místy a musí zůstat nerušené navěky. Zřízení hřbitova je pro židovskou komunitu jednou z prvních priorit. Nákup pozemku a údržba pro jeho provoz je zpravidla financována ze společného fondu obyvatel obce v oblasti, kde se každý hřbitov nachází. Každý muž , bez ohledu na to, zda se hlásí k židovskému náboženství nebo ne, si musí při vstupu na jakýkoli židovský hřbitov zakrýt hlavu, obvykle jarmulkou a nejlépe černou. 1 ] Úcta k mrtvým ( kevod ha-Met ) je vlastní židovskému právu. Spojení mezi duší a lidským tělem po smrti je základním aspektem židovské víry ve věčnost duše . Proto je zakázáno vyklizení mrtvého, jakož i získání jakéhokoli prospěchu z něj nebo z židovského pohřbu nebo jakýkoli čin, který by mohl být považován za „zesměšnění strádajícího“ ( l'oeg l'rash ), jako např. pronášet hanlivé poznámky na adresu zesnulého nebo v ironickém tónu. Rovněž je zakázáno provozovat v přítomnosti zesnulého nebo jeho hrobu jakoukoli činnost pro potěšení nebo životní potřeby, jako je jídlo, kouření nebo pití alkoholu Židovský hřbitov - https://cs.wiki34.com/wiki/Cementerio_jud%C3%ADo

Židovský hřbitov , nazývaný také izraelský hřbitov , je hřbitov určený k pohřbívání lidí vyznávajících judaismus podle toho, co stanoví židovská tradice . Historicky byly hřbitovy v hebrejštině označovány různými způsoby , včetně bet kevarot (בית קברות, dům hrobek ), beit almin nebo bet olam (dům věčnosti), bet chayyim (dům života [věčný]) a bet shalom (dům míru). Země hřbitova je považována za svatou a od jejího otevření musí být vykonán zvláštní obřad. Podle židovské tradice jsou hroby posvátnými místy a musí zůstat nerušené navěky. Zřízení hřbitova je pro židovskou komunitu jednou z prvních priorit. Nákup pozemku a údržba pro jeho provoz je zpravidla financována ze společného fondu obyvatel obce v oblasti, kde se každý hřbitov nachází. Každý muž , bez ohledu na to, zda se hlásí k židovskému náboženství nebo ne, si musí při vstupu na jakýkoli židovský hřbitov zakrýt hlavu, obvykle jarmulkou a nejlépe černou. 1 ] Úcta k mrtvým ( kevod ha-Met ) je vlastní židovskému právu. Spojení mezi duší a lidským tělem po smrti je základním aspektem židovské víry ve věčnost duše . Proto je zakázáno vyklizení mrtvého, jakož i získání jakéhokoli prospěchu z něj nebo z židovského pohřbu nebo jakýkoli čin, který by mohl být považován za „zesměšnění strádajícího“ ( l'oeg l'rash ), jako např. pronášet hanlivé poznámky na adresu zesnulého nebo v ironickém tónu. Rovněž je zakázáno provozovat v přítomnosti zesnulého nebo jeho hrobu jakoukoli činnost pro potěšení nebo životní potřeby, jako je jídlo, kouření nebo pití alkoholu. 2 ] Židovský hřbitov - https://cs.wiki34.com/wiki/Cementerio_jud%C3%ADo

Židovský hřbitov , nazývaný také izraelský hřbitov , je hřbitov určený k pohřbívání lidí vyznávajících judaismus podle toho, co stanoví židovská tradice . Historicky byly hřbitovy v hebrejštině označovány různými způsoby , včetně bet kevarot (בית קברות, dům hrobek ), beit almin nebo bet olam (dům věčnosti), bet chayyim (dům života [věčný]) a bet shalom (dům míru). Země hřbitova je považována za svatou a od jejího otevření musí být vykonán zvláštní obřad. Podle židovské tradice jsou hroby posvátnými místy a musí zůstat nerušené navěky. Zřízení hřbitova je pro židovskou komunitu jednou z prvních priorit. Nákup pozemku a údržba pro jeho provoz je zpravidla financována ze společného fondu obyvatel obce v oblasti, kde se každý hřbitov nachází. Každý muž , bez ohledu na to, zda se hlásí k židovskému náboženství nebo ne, si musí při vstupu na jakýkoli židovský hřbitov zakrýt hlavu, obvykle jarmulkou a nejlépe černou. 1 ] Úcta k mrtvým ( kevod ha-Met ) je vlastní židovskému právu. Spojení mezi duší a lidským tělem po smrti je základním aspektem židovské víry ve věčnost duše . Proto je zakázáno vyklizení mrtvého, jakož i získání jakéhokoli prospěchu z něj nebo z židovského pohřbu nebo jakýkoli čin, který by mohl být považován za „zesměšnění strádajícího“ ( l'oeg l'rash ), jako např. pronášet hanlivé poznámky na adresu zesnulého nebo v ironickém tónu. Rovněž je zakázáno provozovat v přítomnosti zesnulého nebo jeho hrobu jakoukoli činnost pro potěšení nebo životní potřeby, jako je jídlo, kouření nebo pití alkoholu. 2 ] Židovský hřbitov - https://cs.wiki34.com/wiki/Cementerio_jud%C3%ADo

 

„Lepší kytky zaživa a kámen na hrob, než celý život kamení a kytky na hrob.“

 

Pokud jste dočetli až sem, jako bonus přidám z knihy vysvětlení snad nejznámějšího židovského příjmení Kohn.  Bylo u rodin s židovskými předky odvozeno z apelativa kohen, tj. „kněz v jeruzalémském chrámu“. Nahlédnete-li do předválečných pražských židovských matrik nebo do transportních seznamů, vidíte, že se jednalo o nejčastější židovské příjmení u nás, stejně tak patří příjmení Cohen mezi nejfrekventovanější příjmení u Židů v celosvětovém měřítku. Příjmení Kohn je doloženo na Moravě i u nežidovských rodin, můžete ho vyložit z rodného jména Konrád nebo Konstantin.

Zdroj: idnes.cz, Jaroslav A. Haidler