Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

sobota 27. ledna 2024

Démon alkohol


Psát na blogu o alkoholu běžné není. Co tím článkem chci říct? Čtenář si může vybrat. Spíše záleží, z jakého konce to téma uchopit. Mohu uhodit na tragickou strunu a jistě by bylo podkladů dosti. Opilost mezi lidmi způsobila nejednu rodinnou či osobní tragédii. Nejsou to "jen" dopravní nehody pod vlivem, protože kdo to zažil, ten to nezlehčuje. Je to jako s ohněm, o němž se říká, že je to "Dobrý sluha, ale zlý pán". Je symbolem životní energie i úplného zničení. 
 
Určitě nechci alkohol propagovat či obhajovat, ale nechci ani moralizovat, proto uvádím příklady z více stran. Ti, kteří těmi patáliemi prošli, vědí svoje. Také vědí, že žít s alkoholikem sranda není. Mohu je uklidnit, že naši předkové měli také problém s alkoholem, to nás nemůže překvapit. I když jsme se to ve škole neučili, neznamená to, že se kdysi nepilo - u nás i v cizině. Tipli byste si, že podle archeologických nálezů v Číně je známo, že lidé znali alkohol už před cca 9 000 lety?  První alkoholické nápoje byly patrně vyrobeny z kvašeného medu, nebo datlového sirupu. Oblíbené bylo také pivo – znali ho staří Sumerové, Babyloňané, Egypťané, Germáni i Slované. A jak je pivo oblíbené u nás! 🍻

Dnes, kdy vzniká tento článek, jsme navštívili výstavu v našem muzeu. Byla zaměřena na lidové tradice u nás. Co jsem si tam uvědomila - hodně svatých a hodně alkoholu. Ano, sklenice tam měli sice prázdné, ale pěkné soudky, korbele, skleničky a dost štamprlátek. Vodu do nich jistě nenalévali. No, jen si vezměte takové Velikonoce, dovedete si je představit bez alkoholu? Ano, jistě to jde, ale když přijde někdo po šmigrustě, k tomu ta flaška patří, u nás se jim říká "ožralé svátky". Přitom takové duchovno. Takže v minulosti se určitě nesušila "ústa" a pilo se dost, ale nečekejte nějaké "drahé značky". Alkoholik mohl zničit celou rodinu, vydělané peníze propil a žena většinou nepracovala. Dnešní mladé spíše ohrožuje drogová závislost, ale alkoholiků neubývá. Je to tím, že alkohol je ve společnosti oblíbený. Jen někam přijdete na návštěvu a už vám někdo nalévá. Jdete na vernisáž a ... mám pocit, že jsou typy, které tam jdou na skleničku. Alkohol se daruje jako pozornost, je prostě tolerovaný. Zažila jsem případy, když odmítnete, hostitel nasadí udivený, zaražený výraz a možná si myslí, že jste snad na odvykačce, ale vy prostě nepijete. 
 
Alkohol nás vlastně provází od kolébky do hrobu. Od chvíle, kdy šťastný otec oslaví s příbuzenstvem narození potomka, přes svatbu a různé kulatiny až ke chvíli, kdy pozůstalí na pohřební hostině zapíjejí konec. Společné pití alkoholických nápojů, především dospělými muži, tvořilo od pradávna jakýsi základ rituálu upevňování společenství a bylo sociálním symbolem tzv. patriarchální společnosti. Už od staršího období pravěku. Takový článek napíše spíše ten, kdo sám problémy s alkoholem nemá, ani v rodině. Jsem ráda, že do takové sorty lidí patřím. Ale úplný abstinent nejsem. Vždyť i kněz má svoje "mešní víno". A přítel, ten nepije vůbec. Jdeme do hospůdky, objedná kofolu a malé pivo. Číšník staví pivo před něj a mi dává kofolu. Už se chechtám, u nás to je naopak. Co si pamatuji, v rodině problém s alkoholem nebyl.
 
O alkoholu se říká, že přinesl mnohá osvícení ducha. Odtud i jeho arabský název, který převzali Evropané. Al-kohol totiž znamená „Duch světla“.

Z dob gymnázia si pamatuji na některé umělce, kteří svá díla tvořili "pod vlivem". Možná, že by ta díla vůbec nevznikla. Tak třeba Charles Baudelaire psal své "Květy zla" pod vlivem absintu. Jak nám to tenkrát před lety barvitě líčila franštinářka a my poslouchali se zatajeným dechem. Od těch dob si "prokleté básníky" pamatuji. 😎 Jak začal trpět stihomamem, upadal do depresí, míval přeludy. K tomu neléčená syfilida, která ztížila zdravotní problémy. Tuto kantorku si pamatuji také proto, že byla asi první, kdo nám o takových věcech otevřeně povídal. Mně tedy určitě, protože nikdy v dětství jsme doma problém alkoholismu nerozebírali, u nás to vlastně nebylo třeba. A syfilis? Nevím jak u vás, bavili se s vámi rodiče o pohlavních nemocech? U mnohých byla ta profesorka  první, která nám to sdělila. I to, že se pije nějaký absint, který byl asi oblíben, protože pijáci absintu jsou i na obrazech. Vyrábí se z rostlin a bylin a má výraznou chuť, která jej odlišuje od ostatních lihovin. Ovšem, opravdu jsem absint neochutnala.
 
 https://vse-o-tattoo.ru/wp-content/uploads/2022/03/lyubitelnicza-absenta-kartina-pikasso-ob-odinochestve.jpg  
"Piják absintu" Picassova malba o osamělosti, dílo mladého umělce.
 
 https://vse-o-tattoo.ru/wp-content/uploads/2022/03/lyubitel-nica-absenta-kartina-pikasso-ob-odinochestve-2.jpg 
Vlevo: Edgar Degas. Absint. 1876 ​​Musee d'Orsay, Paříž. Vpravo: Édouard Manet. Slivovice. 1877 Národní galerie ve Washingtonu.

Skladatel Musorgskij prý komponoval po vypití neuvěřitelného množství vína. O jaké množství šlo, se neuvádí, ale Baudelaire zemřel jako 46letý v pařížském chorobinci jako psychiatrický a neurologický pacient. Musorgskij se upil ve svých 42 letech. Dalším slavným pijákem destilátů byl Jack London, jehož Bílý tesák nebo Volání divočiny byly oblíbené knihy mnohých. Možná méně známou knihou je Démon alkohol, kde psal o své "alkoholické dráze" a vznikl z toho  autobiografický román. Název jeho románu jsem použila v nadpisu. Také u něho se potvrdilo, že alkohol zkracuje život. London se dožil pouhých čtyřiceti let.

Tuto poutavou knihu napsal vlastně "alkoholik". Je to příběh křížence psa a vlka, který  překonává těžkosti drsné arktické přírody.

Věku 40 let dosáhl také náš světově proslulý spisovatel Jaroslav Hašek, o kterém je známo, že pil všechny druhy alkoholických nápojů. Jeho Osudy dobrého vojáka Švejka mám hodně ráda. Jan Neruda to zveršoval:  
„Do padesáti jsem miloval, od padesáti je mi líno, do padesáti jsem pivo pil, od padesáti piji víno.“

V tomto výčtu, kdy se alkohol setkává s tvořivým lidským duchem, bychom určitě našli více příkladů. Současné celebrity nechci uvádět. V oficiálním textu se dočtete: "Co se týče účinku alkoholu na lidskou mysl, nejlépe jej lze popsat tak, že snižuje schopnost racionálně myslet a pokřivuje úsudek." 

Vybrala jsem si sira Winstona Churchilla, který neuměl žít zdravě. Vůbec nebyl příkladem zdravého životního stylu. Naopak. U stolu se přejídal. Kouřil doutníky a na fotkách je i s doutníkem v ústech nebo se skleničkou v ruce. Je známo, že za den spořádal láhev whisky. Sport nenáviděl.

Jak vypadal Churchillův domácí „mini“ bar?

180 velkých a 30 malých lahví šampaňského Pol Roger

20 velkých a 9 malých lahví šampaňského jiných značek

100 lahví Bordeaux

117 velkých a 389 malých lahví Barsacu

13 lahví koňaku

5 lahví brandy

7 lahví whisky 

Nejprve šampaňské a teprve potom práce. 

Churchill sám o sobě rád říkával: „Piju a kouřím a jsem ve formě na 200%.“
 Když mu jedna paní na recepci, dotčena jeho impertinencemi, řekla: „Pane Churchille, vy jste opilý,“ odvětil: „A vy, madam, jste ohyzdná, ale já budu zítra střízlivý.“
Oslavil devadesátiny a za pár měsíců zemřel (24. 1. 1965). V Dolní sněmovně ho hodnotili takto: „Žádný jiný britský politik patrně neměl tak oslnivou politickou kariéru a nezastával tolik ministerských postů“. Měl také velký podíl na tom, jak dopadla válka o Anglii. Jeho projev "krev, slzy a pot" je dostatečně známý. 
 
Měl W. Churchill po tom, kolik whisky a dalšího alkoholu za život vypil, malou schopnost racionálního myšlení a byl jeho úsudek nízký? 
zdroj: medium.seznam.cz, Wikipedie
Mám pocit, že se ještě k tématu vrátím. 
 

9 komentářů:

  1. Zajímavé téma. Hned jsem si vzpomněla na humor Felixe Holcmana. Jeden se upil v 80. letech a nějaký Felixův příbuzný prý nepil celý život a umřel ve třech letech. To si jeden nevybere.
    Naštěstí také nemáme alkoholika v rodině, I když oslava bez alkoholu zatím neproběhla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. F. Holcman byl dobrý komik, bylo jich několik nezapomenutelných, ale všichni jsou tam, odkud není návratu a zůstalo po nich prázdno. Každý měl svůj styl, např. pan J. Wimmer, ale zrovna on, pokud se nepletu, na alkohol doplatil.
      Jinak dneska se asi žádná oslava bez alkoholu neobejde. Víš jak se praví - Nad alkoholem nelze zvítězit, jen Moraváci remizovali. 😎

      Vymazat
  2. O tom bych mohla napsat román.Někdy jsem si procházela peklem.U nás v rodině nikdo nepil a tak jsem nebyla varována,co to je,když někdo vypije za večer 10 piv.Sama jsem abstinent a ani oslavy u nás nejsou o pití.
    Hani,hezký večer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, děkuji za otevřenost. Vážím si toho, protože se o tom těžko mluví, přitom ti rodinní příslušníci trpí a nemohou za to. Mít oslavy bez pití je vítězství, ale i nejlepší přístup rodiny. Řekla bych, že někdy jsou geny, vrozená závislost, která číhá na moment, kdy se projeví. Zaznamenala jsem to v rodině kamarádky.
      Přeji příjemný nový týden. ☺

      Vymazat
  3. Hani ráda jsem si článek přečetla. Téma je nadmíru zajímavé. Dříve jsme si občas poseděli s manželem a přáteli nad skleničkou vína, teď už ne, protože oba užíváme léky. Jen k některému obědu si dáme černé pivo "napůl". Alkoholu se úplně nezříkáme a doma se vždy najde aspoň rum, který přidávám do pečení. Vždyť kobliha bez rumu a některé krémy...to nemá tu chuť...a na Vánoce vaječný koňak také nechybí i když tentokrát jsme ho ani neotevřeli, protože manžel teď nic takového nemůže a sama to pít nebudu. Měj se hezky Hani a na zdraví připíjím pramenitou vodou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, děkuji, moc hezky jsi to napsala. Ono proč ne, posedět u skleničky s přáteli, také jsem to dříve zažila, od dob covidu a těch omezení to nějak přestalo. Tvrdého alkoholu u nás aby pohledal, ano, flašku rumu mám také, někdy si dám v zimě do čaje, jinak moc nepeču a ani ty koblihy není pro koho dělat. Ano, do těsta to dávala už moje babička a ta nepila vůbec. Vaječňák a taková ta sladká lepidla jsem už léta nepila, to pak raději stopku fernetu nebo becherovky, ale tu jsem také dlouho nepila. Sama si občas otevřu vínko, přítel nepije vůbec a tak mi to nepřipadá divné, že si dám sklenku vína. My jsme si už na letošního Silvestra ani ten šampus nekoupili, ale byli jsme marod.
      Měj se také hezky a také připíjím (v této chvíli kávou) na zdraví! 😎

      Vymazat
  4. Téma určitě zajímavé a jak zde Hanko píšeš přemíra spotřeby se nevyhnula žádné vrstvě obyvatel. Jak v době minulé tak dnešní. Ne každý zná svou míru, ne nadarmo se říká pij s mírou. Ač pocházím z vinného kraje, vinohrad ani sklípek jsme neměli, přesto skleničku dobrého vína příležitostně neodmítnu. Zrovna tak po dobrém obědě sklenka vína,či piva přijde vhod.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za názor, Marti. Co se mi podařilo zjistit, alkohol provází člověka od pravěku. Ono se to nezdá, ale výzkumy to potvrzují. Vinice a sklípky jsou malebné, ale po pravdě, moc to neznám. Několikrát jsem byla ve sklípku, ale raději tu skleničku vypiju v restauraci nebo doma. U nás za alkohol utratíme málo, přítel vůbec nepije a já občas trochu piva nebo vínko - suché červené. ☺

      Vymazat
  5. Na oslavě jsme si to moc užili, ale ten účet který nám pak poslal zámečník praha 2 byl vlastně asi ještě větší než kdy dříve. To mě docela dost mrzelo, ale tak zase na druhou stranu co se dá dělat. Člověk si tak nějak chce užít toho přítomného okamžiku až zapomene vzít s sebou klíče.

    OdpovědětVymazat

Toulky českou minulostí

Toulky českou minulostí: 201. schůzka: A rozevře se doba pomsty a odplaty

Bylo to sotva pár let po Janu Husovi (tedy přesně už někdy v roce 1402), co se ocitl v Praze kazatel Mikuláš. Tento muž je pravděpodobně to...