Měříme stejným metrem?

 

Vstoupili jsme do nového roku, i toho blogerského. Počítadlo hlásí, že za uplynulý rok mám 374 příspěvků. Když si uvědomíme, že rok byl nepřestupný s 365 dny, jsem se svým blogerským rokem zdravě spokojená. 

__________________________________

Velká francouzská revoluce měla jeden nečekaný důsledek. Po jejím konci byl totiž na popud Francouzské akademie věd prosazen metr jako základní jednotka délkové míry. Metrický systém postupně přebíraly také další státy.  

Nadpis může mít víceznačný význam. Zrovna je totiž výročí něčeho, co běžně používáme v práci i v domácnosti. "Tehdy" jsme byli součástí Habsburské monarchie, proto se tu mluví o Rakousku. 

Otázka na začátek: Máte doma metr? Např. svinovací, krejčovský, možná laserový? 

 Rakouská měrná soustava byla v Čechách zavedena 1. 1. 1765 za panování Marie Terezie a platila jako jediná zákonná soustava v celém Rakousku až do zavedení metrické soustavy 23. července 1871 s platností od 1. ledna 1876. Metrická soustava se u nás používá oficiálně už 148 let.

Aby bylo možné přesně měřit, bylo nutné zvolit vhodné jednotky. V průběhu času jich bylo používáno mnoho, záměrně některé uvádím, dnes je to spíše zajímavé. Jejich "definice" byly nedokonalé, s omezením místa platnosti. Dnes je nepředstavitelná skutečnost, že  nejen státy a města, ale i jednotlivá významná tržiště měla své míry. Výrazněji se snahy o sjednocování měrných soustav v Evropě začaly projevovat na sklonku 18. století s rozvojem vědy a techniky, výroby a obchodu. Jako příklad jsem vybrala píď, protože si to každý může vyzkoušet. Asi jste už někdy slyšeli: Neustoupím ani o píď?

Píď je stará délková míra, užívaná v mnoha kulturách a je odvozena z rozměrů lidské ruky. Nejběžnější tzv. velká píď odpovídá přibližně 20 cm a je odvozena od rozpětí konců roztažených prstů ruky, palce a malíčku. "Měřilo" se tak, že člověk roztáhl oba prsty pravé ruky co nejdále od sebe, přiložil palec k levému konci měřeného předmětu, malíček přitiskl tam, kam až dosáhl, a palec k němu přisunul. Malíček opět natáhl co nejdál a tak pokračoval až k pravému konci předmětu Tento opakovaný pohyb se počítal a nazýval se pídění. 

 

Pokud vám to není jasné, položte si ruku na stůl tak, abyste měli ukazováček, prostředníček, prsteníček i malíček u sebe a palec natáhněte do pravého úhlu. A pak vezměte pravítko a změřte si vzdálenost mezi palcem a těmi ostatními prsty.

Kolik cm je to u vás? Každý to má jinak, ale ta česká úředně stanovená píď na 19,71 cm musela být naměřená u nějakého muže s velkou rukou. V Anglii byla tato délka asi 23 cm, v Itálii skoro 25 cm.

Dnes už se na pídě neměří, přesto se s tímto slovem setkáte celkem často. Určitě znáte výrazy jako pidimužík, píďalka nebo dopídit se. O všech by se dalo říct, že vyjadřují něco malého, někdy až titěrného. Například takové pídění se znamená, že něčemu přicházíte na kloub jen po malých krůčcích.

Antropometrické délkové míry přirovnané k lidskému tělu

A teď k tomu metru. Ono se řekne "metr". Každý ho má a běžně používá. Ale jak složitě byla ta míra stanovena!

Metrická soustava vznikla v roce 1790, kdy francouzské Ústavodárné shromáždění pověřilo vědeckou komisi  stanovením soustavy jednotek. Tato komise navrhla stanovit jako základ jednotek délky jednu desetimilióntinu zemského kvadrantu.

 

Měření probíhalo v letech 1792–1799, kdy zeměměřiči Délambre a Méchain měřili délku poledníku mezi Dunkerque a Barcelonou. Později bylo měření prodlouženo až na ostrov Formentera. Tento ostrov patří do souostroví Baleáry, jehož Mallorcu nebo Menorcu budete znát.

Vlastní měření úseku dlouhého 1300 km probíhalo v tehdy ve Francii platných pařížských sázích ve verzi použité při geodetickém měření Země (poledníku) v letech 1736-1739 v Peru (na území dnešního Ekvádoru). Dekret z prosince 1799 pak na základě měření a předpokladu o zploštění zemského elipsoidu 1:334 stanovil následující údaj:

• 1 m = 0,51307407 železného etalonu toise du Pérou (peruánského sáhu) při 13 °R
• 1 m = 443,295936 pařížských čárek

Na základě těchto měření byl nejprve zhotoven mosazný etalon metru a poté etalon platinový, který byl nazván archivní metr. Jeho délka byla platná při teplotě 0 °C.

Povinné užívání bylo zavedeno zákonem od 2. listopadu 1801. Napoleon Bonaparte svým dekretem 12. února 1812 znovu povolil staré jednotky. Zákon ze dne 4. července 1837 povinnost používat metrickou soustavu opět zavedl od 1. ledna 1840 a od té doby se ve Francii používá dodnes.

Francouzská vláda se snažila metrickou soustavu propagovat na výstavách a konferencích a její popularita zvolna stoupala. 8. srpna 1870 byla do Paříže svolána Mezinárodní metrová komise, která se sešla ještě v letech 1872 a 1875.

25. května 1875 podepsali zástupci 18 zemí tzv. Metrickou konvenci. Ta stanovila založení mezinárodního úřadu měr a vah, spravovaného mezinárodním výborem. Podle původního archivního metru byl vyroben mezinárodní etalon metru (užívaný dodnes) a jeho kopie, které byly vydány do členských států konvence. Etalony metru byly zhotoveny ze slitiny platiny a iridia, mají délku 1020 mm a průřez ve tvaru písmene X. Rakousko obdrželo kopie č. 15 a 19, Uhersko č. 14 tohoto etalonu. 

Původní etalon metru, dnes již muzeální exponát, byl vyroben ze slitiny platiny (90 %) a iridia (10 %). Profil ve tvaru písmene X zamezoval průhybu. Etalon fungoval od roku 1889 do roku 1960.

Najdete ho hned za hranicí Paříže v Sèvres, kde sídlí v zámeckém parku v pavilonu Breteuil Mezinárodní úřad pro míry a váhy. Právě v něm je uchováván mezinárodní prototyp metru, vyrobený ze slitiny platiny a iridia:

V Rakousko-Uhersku byla metrická soustava zavedena zákonem ze dne 23. července 1871 s platností od 1. ledna 1876. Zákonem ze dne 12. ledna byla jako etalon schválena kopie č. 15, s tím, že je o 0,0000009 m delší, než metr v Sèvres (Od centra Paříže je vzdálené 9,9 km.) 

 

Metrický systém dodnes nepoužívá USA, Libérie nebo Myanmar. Velká Británie sice přijala metrickou soustavu, ale stále používá některé imperiální jednotky – v britských hospodách si tak zákazníci nedávají piva na půllitry, ale pinty.  

Letadlo Boeing 767 kanadských aerolinek natankovalo v Montrealu 22300 liber paliva, ale kapitán se domníval, že se natankovalo 22300 kg paliva (libra je asi 0,45 kg). Takže uprostřed letu zjistil, že nemá dostatek paliva a musel klouzavým letem přistát na základně kanadského letectva. 

Zdroj: Wikipedie, internet