V březnu k přehradě? Proč ne, i kousek dál.

Žermanická přehrada je v našem regionu známým místem rekreačním i pro rybaření. Už naši předkové se snažili zadržet vodu v krajině, proto máme v republice tolik starých rybníků. Možná máte také nějaký blízko a nemusí to být "Rožmberk". Později byla éra přehrad a je jich dost i na menších řekách. Přehrada, kterou jsme navštívili, byla postavena jako zdroj vody pro průmysl.

  

Za pěkného počasí jsou "za vodou" vidět i Beskydy a to si hned člověk připadá jak na výletě. Začali jsme v Soběšovicích. Fotografie si rozklikněte do plné velikosti:

  

Pod hrází Žermanické přehrady, kterou je v dálce vidět, začala renovace malé vodní elektrárny, aby do léta mohla navýšit výrobu „zelené“ energie. Práce na nádrži na řece Lučině umožnilo příznivé počasí. Podle Povodí Odry místo stávajících dvou budou instalovány tři turbíny: "Dosud vodní elektrárna o výkonu 140 kilowattů dodává za rok v průměru do sítě 0,62 gigawatthodin elektrické energie, což odpovídá potřebám asi tří stovek domácností".

 

 

Přírodní památka Žermanický lom. Lom vznikl v době, kdy se stavěla přehrada. Bral se odtud kámen, byla to nejbližší možnost. Nyní je to logicky zatopené místo a tak tam našla vhodné podmínky vodní společenstva i druhy vázané na suchou, jižně orientovanou stěnu lomu. Podloží je tvořené sopečnou horninou těšínit a daří se tam  kriticky ohrožené přesličce různobarevné. 

 

Vyvřelá hornina těšínit byla nazvána podle výskytu u Těšína. Na snímku ostřice šupinoplodá a suchopýr úzkolistý.

Podmáčená místa v lomu prorůstá ohrožená ostřice šupinoplodá a suchopýr úzkolistý. Je tam zákaz vstupu, ale v době, kdy jsou stromy bez listí, je tam lépe vidět.

 

 

 

Podívejte se, jak krásné nebe bylo 4. března! Pro pobyt v terénu ideální den. 

    

Na mapě přehrady jsou i okolní obce, které se rozkládaly i v tom zaplaveném údolí u Lučiny. Pamětníci dodnes vzpomínají, kde stával jejich dům nebo kde měli rodiče hospodářství. Říká se Žermanická přehrada, ale v podstatě to bylo na katastru obcí Soběšovice a Dolní Domaslavice. Lučina na opačném břehu je úplně novou obcí, v níž byly postaveny domy náhradou za ty zatopené. 

 

 Něco málo z minulosti: První zmínka pochází z roku 1450. Od roku 1461 patřila Janu Huntovi z Kornic – majiteli hornobludovského statku. Původní název obce zněl Zylmanice. Patřila do soustavy tzv. dvouřadových lesních lánových vsí, kdy se jednotlivé domy řadí volně podél řeky, nebo potoka. Používal se zde záhumenicový systém rozměření související s německou kolonizací, kdy záhumenice sahají až na hranice katastru obce. V roce 1490 koupil Žermanice za 200 uherských zlatých Jan Trnka z Ratibořan a připojil je k Frýdeckému panství. Tento zámožný šlechtic navíc získal v roce 1492 od Vladislava Jagellonského také město Hlučín.V době působení olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského se zachovaly zprávy o třídních bojích na Frýdecku, podle kterých nepotvrdil biskup frýdeckým měšťanům privilegia, protože odmítali prodávat dovážené víno.

Vnucuje se domněnka, že do rebelií byly zapojeny i poddanské vsi, obec Žermanice tehdy odebírala nápoje z Frýdku. Vrchnost v obcích zastupovali fojti, kteří používali výsadních práv a měli největší dědický statek. V polovině 17. století se připomíná fojt Šimon a po něm Jan.

Jsme v Žermanicích pod hrází.  V letech 1843 - 1848 byla postavena kaple, který byla zasvěcena Narození Panny Marie. 

Významnou osobností je tam Jan Evangelista Ježíšek (1844-1897), kněz, kazatel a hospodářský pracovník, zakladatel turistiky na Těšínsku. Byl jedním z hloučku frýdeckých národovců, kteří podnikli v srpnu 1880 zaznamenaný výstup na Lysou horu.

 

  

Žermanický park je v soukromých rukou. Je tam opravdu krásně, ale na začátku března to není poznat. Proto jen tato fotka, v létě bude co fotit. Je tam dětské hřiště, bylinková zahrádka, skalka s vyhlídkou, altán s posezením, určitě se tam v létě podíváme.

Přesunuli jsme se z okr. Frýdek-Místek (Žermanice) do okresu Karviná. Horní Bludovice jsou větší obcí a žije tam asi 5x více obyvatel. Leží mezi dvěma přehradami - Žermanickou a Těrlickou. Na fotografiích je Krčma U Supa v Horních Bludovicích a kousek dál pak dřevěná hlava jako dobrý orientační bod.

 

 

Takové větrné mlýnky prý jinde neuvidíte. Ten na snímku je v Prostředních Bludovicích asi 0,5 km od pošty. Větrná turbína má 14 lopatek (bystrý pozorovatel zaznamenal, že aktuálně jedna chybí) a vysoké je to 2,8 m a průměr kola 3 metry. V roce 1919 to postavila firma Borový z Horních Datyní a mlecí zařízení je zachovalé. 

Uvádí se, že mlýnky jsou technickou zvláštností území mezi Ostravou a Beskydami. Lidově se jim tady říkalo "větřoky", které pro pohon využívaly větrnou turbínu. Je to malé dřevěné stavení, které k pohonu využívalo sílu větru a sloužily obyvatelům chalup pro osobní potřebu, kdy si obilí sami namleli. Při dobrém větru se zde dalo za 24 hodin sešrotovat 200 kg pšenice.

 

 

 

Jarem se příroda probouzí u řeky Lučiny a pohled na tu naši Lysou neomrzí...