Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

úterý 28. května 2024

Právě jsem se vrátila z hradů ... jezdit či nejezdit na dovolenou?

Dovolená - slovo, které původně souvisí s pracovním vztahem, kdy už v pracovní smlouvě je uvedeno, kolik dní zaměstnavatel poskytne na zotavenou. Máme tedy na dovolenou nárok a je na každém, jak ji tráví. Pro někoho těšení, pro jiného strašák. Workoholik má pocit, že nenahraditelný, čímž si může koledovat o vyhoření nebo vyčerpání organismu. Jde totiž o rekreaci, tento výraz se hodně používal dříve. Někdo žije sám a samotný by nikam nejel. Má sedět doma? Můžete jet s kamarádem/kamarádkou, což jsem si také vyzkoušela, ale má to také "háček". Zkrátka, otázka dovolené neznamená jen to nadšení, ale mnohdy kupu starostí, dokonce jsem četla, že spousta lidí se před dovolenou pohádá. To není jen to, že máte starost, aby vám nevykradli byt nebo kdo vám bude pečovat o papouška, znalci tvrdí, že mnoho lidí neumí odpočívat. Pokud to někdo nezažil doma u rodičů, těžko se divit. 

Jezdíte rádi na dovolenou? Otázka položená většinou lidem, kteří neustále přemýšlejí, kam by vyjeli nebo doslova vymýšlejí další destinace, kam by ještě mohli zajet, protože už vlastně byli "všude". Snad rozumíte, jak to myslím. Znám pár lidí, o kterých vím, že nikdy na dovolené nebyli (nikam necestovali). Ne, že by nebyli schopni cestovat, oni snad neumí "dovolenkovat", jejich zájmy jsou omezené. Teď nemyslím zdravotním stavem nebo penězi, to bych pochopila, ale jsou lidé, kteří dovolenou čerpají, protože v práci na ně "tlačí", aby ty dny vyčerpali. Pak tráví čas v místě bydliště a pokud mají dům, tam se stále nějaká činnost, spíše práce, najde. A to pak dokola slyšíte "mně se nikam nechce jezdit". Nebo mají "hospodárku", jak se u nás říká a pravidelná péče o zvířata a dohled nad latifundiemi a domem jim to prostě nedovoluje. 🙉

Pak jsou lidé, kteří znají dovolenou v podobě, že se jezdí k příbuzným. Mají to tak zafixováno, že jezdili k rodičům a po jejich smrti se jezdí k některému ze sourozenců. Tohle znám od přítele a pravdu povím, že tento způsob dovolené byl jednou z prvních věcí, kdy jsme byli "ve při". 😸 Takový způsob "dovolené" mi nevyhovuje a nemám problém říci, že mi i vadí. Dovolená a návštěva jsou dvě různé věci. Než jsem to prosadila, bylo třeba překonat "jisté" nepochopení, protože zvyk je železná košile a těžko někomu měníte už zaběhnutý stereotyp. Přítel pak prohlásil, že jsem mu "otevřela oči". 👍 Když jste u někoho doma, jste omezeni chodem jejich domácnosti (a oni naší přítomností, to si přiznejme), zvyky a zkrátka je tam i nedostatek soukromí a děláte něco, k čemu se vlastně nutíte.  .... V hotelu, penzionu atd. si určujete průběh dne a výběr programu naprosto sami a nemusíte být na nikoho vázáni. Navíc my dva hodně chodíme po památkách a zajímá nás historie, z čehož někomu mohou "naskočit pupínky", že. 🙆

Když jsem dospěla a postavila se na vlastní nohy, měla jsem hlavně "strach" z jedné věci. To těžko uhádnete, on to ani tak nebyl strach jako spíše obava, že se "nikam" nepodívám. Dnes je jiná doba, takže někdo to třeba nemusí pochopit, ale pokusím se vysvětlit. Mnohé věci jsou v rodinách zakořeněné a každá generace chce žít jinak. Třeba o svých prarodičích mohu říci s určitostí, že oni "nikde" nebyli. Opravdu. Babička z mamčiny strany oboustranně osiřela ve 13 letech. Po ukončení školy nebyl nikdo, kdo by se o ni a o dva roky starší sestru staral, takže ji čekala "služba". To si dnes třináctileté děti nedovedou představit, žít daleko od domova, který stejně nebyl a snášet ústrky cizích lidí. Tehdy se dostala do Sedlnice u Nového Jičína a odhaduji, že to bylo asi nejdále, pak se už pohybovala v Ostravě. Sňatek s dědou byl pro ni východiskem, ale vyřídit uměla kdeco. Druhá babička většinu života strávila v místě bydliště a takový člověk by měl z cestování trauma. Nebýt toho, že jejich syn se oženil na Valašsko, kam mu s dědou jeli na svatbu, asi by paty z baráku nevytáhli. 

Rodiče už byli jiní, protože celkově se žilo jinak, ale většinou to zachránily zájezdy ze šachty, na které rádi vzpomínali, díky za ně. To až já, coby správná puberťačka, jsem začala otravovat, že už by také bylo dobré někam jet na dovolenou. Oba rodiče pracovali na šachtě a ROH se staralo o zaměstnance, tak táta dostal týdenní poukaz, máma také požádala o týdenní poukaz a protože dosud nic nežádali, dostali to návazně za sebou. A tak jsme vyjeli celá rodina na Slovensko do Vrátné doliny a pak do Beskyd. Pokaždé na čtrnáct dní. A díky za to, protože brzy nato tatínek vážně onemocněl a dovolené pro něj skončily. Chci tím aspoň trochu vysvětlit to, proč jsem měla obavu, že já se "nikam" nedostanu. Dnes mohu s určitostí a také s hrdostí říci, že tuhle obavu jsem zdárně odstranila a přesto, že jsem nikdy nezažila rekreaci s rodiči u moře v Bulharsku nebo v Jugošce, kam mnohé z vás s rodiči běžně jezdily, já jsem už cestování zařadila do svého života jako jednu z priorit, které prostě CHCI!

A teď k nadpisu, kdy mě inspiroval jeden známý proslov. 😊 Letos jsme nijak dovolenou neplánovali, nějak se to vyvrbilo "samo". Opět jsme zvolili dva pobyty na sedm nocí (naše oblíbená doba pobytu) před hlavní sezónou, tedy v době, kdy hotely/penziony nepraskají ve švech, děti ještě chodí do školy, protože jít na prohlídku zámků a podobných památek, kdy je tam více dětí, mi už vadí. Někomu se takové vyjádření líbit nemusí, ale proč neříci pravdu? Já také nikoho neruším a k dnešnímu způsobu výchovy mám své připomínky. 😁 Jsou však výjimky. Na jednom hradě s průvodcem byl i otec se synem, říkala jsem si, proč není ve škole..., ale to není moje starost, táta se klukovi věnoval a stále něco potichu vysvětloval. Tak to má být.

První týdenní pobyt jsme strávili na Šumavě, což je hlavně srdeční záležitost mého přítele, protože on ze šumavských hvozdů pochází. Do doby, než jsme se poznali, jsem Šumavu neznala a pravdou je, že jsem si ji zamilovala. Od našeho bydliště to je asi 430 km, ale týden tam strávený byl bohatý na setkání s upřímnými lidmi a navštívená místa byla opravdu pestrá. O některých místech budu psát na blogu, materiály musím zpracovat. Najezdili jsme něco přes 1600 km. Jako závdavek představím Prachatice, kolem kterých jsme se hodně pohybovali. 

                  

Druhý pobyt navazoval na tento šumavský, přejeli jsme téměř v přímce z jižních Čech na východ na jižní Moravu a náš sedmidenní pobyt byl v hotelu poblíž Vranovské přehrady. Počasí letošního května nedovolovalo koupání, ale v tomto regionu je hodně zajímavých hradů a zámků, takže jsme si to tam hodně užili.

A co vy, čeká vás také dovolená?

10 komentářů:

  1. Hani, já bych ráda jezdila, ale teď bohužel už mužu jen na jeden den a bez manžela. jeho zdravotní stav už ho drží doma. Dovolené jsme trávili vždy jen v ČR. U moře jsme nebyli a ani mi to nevadí. Tady je také hezky. Přeji Ti krásné a pohodové dny a příjemné cestování.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruš, toto plně chápu a my jsme to doma zažili u mého otce, který vážně onemocněl v mých 17 letech. Ovšem po několika letech jsme jezdily aspoň my dvě s mamkou. Nejde ani tak o moře, ale člověk potřebuje "vypadnout" z domu, z toho zaběhaného stereotypu. Vím, co to je. Využívej aspoň těch možností jednodenních výletů. Možná jste měli více cestovat, když to ještě šlo, ale to nejde vrátit.
      Děkuji za přání a Tobě přeji klid a pohodu, abys mohla dělat to, co Ti přináší radost. 😊

      Vymazat
  2. Hani,dovolené rozhodně.Když se chodí do práce tak vůbec,stresy v práci jsem vždy vydržela díky tomu,že jsem se těšila na dovolenou.V dětství jsem se zase těšila na prázdniny.Jezdily jsme na dovolené s maminkou na Vranovskou přehradu do stanového tábora od tatínkova podniku,ten ale zůstával doma.Teď,co máme kočičku je to trochu složitější a tak jezdíme jenom na čtyři dny a syn nám ji hlídá.
    Krásně dovolenkujete.Na Šumavu jsme kdysi jezdili hodně manžel tam má sestřenici.Třeba se tam ještě podíváme.Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, myslím, že podle toho, co píšeš, jsi měla v dětství více možností než já. Přesto si nestěžuji, ale můj případ je poučný v tom, že veškerý čas věnovat opravám domu (o který rodiče stejně přišli vlivem prašnosti) a práci na poli není nejrozumnější.
      Co se týče nějakého domácího zvířete, s přítelem jsme se shodli, že už nic nechceme, rozhodně nebudeme "otrokem" domácího mazlíčka a pak problémy s dovolenými a cestováním.
      Přeji, aby se vám návštěva Šumavy podařila. ☺

      Vymazat
  3. Hani, rozebrala si to řádně. Dovolená je nutnost. Vidím to hlavně u manžela, neumí moc odpočívat a vlastně i u sebe - s domem a zahradou je prostě vždycky co dělat. Musí se odjet. S dětmi jsme jezdili na 14 dní, teď máme dovolené kratší, ale cca 3x za rok. letos nás čeká Šumava a moře.
    Měj hezký den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, jak vidět, v otázce dovolených jsme stejného názoru a osobně nemusím do zahraničí, u nás nebo i blíže jsou pěkné destinace, jen se rozhoupat. ☺
      Měj hezké nedělní odpoledne.

      Vymazat
  4. Hanko, pěkné jsi se zamýšlela nad generacemi a jejich možnostmi nebo zvykem cestovat o dovolených.Mne k tomu vedli rodiče, kteří tu možnost neměli v mládí a tak si plnili své sny. A ve mně to zůstalo. Ale byla také doba, když jsme nuceně bydleli v Čechách, kam táta dostal po VŠ umístěnku, jezdili jsme na dovolené tak, že jsme strávili týden na výletech a týden návštěvami příbuzných na Hané a na Valašsku. Jinak by se moji rodiče s těmi svými a se sourozenci neviděli. A já v posledních ketech jezdím vždy týden ve vlastní režii a jeden zájezd. A vlastně letos dva. A je to dovolená, protože se mnou jezdí jinak pracující člen rodiny. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruš, díky za pochvalu. Podle toho, co píšeš, měla jsi lepší startovací dráhu tím, že vaši rodiče chtěli cestovat a možná je to tím, co dělali. V našem průmyslovém regionu se jen "robilo", lidé byli unaveni a vyčerpaní prací, i když je to kolikrát zkresleně podáváno. Mně společné zájezdy nevyhovují, ráda naplánuji program pro nás dva a ... víš, jak to je. Ještě dobře, že máš s kým jezdit - s tím pracujícím členem rodiny. 😊

      Vymazat
  5. Dovolená, to byl POJEM s velkým D v pracovním procesu. Kolikrát jsem se nemohla dočkat až úplně vypnu. Nyní je to možné kdykoli a už to není to pravé ořechové těšení až na nedávný pobyt v lázních. To byl balzám na duši, myslím tím lázně Darkov.
    Loňská dovolená na Slovensku zlý sen ukončený autohavárii. My jsme vyměnili dovolenou za výlety a kratší pobyty mimo domov. Škoda, že už k moři nemůžeme ,pobyt u moře spojeny s výlety nám vyhovoval.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, tady se shodneme ve více věcech. Jednak dovolená není rozmazlenost, je to nutnost odpočinku, ať si to každý vybere podle zájmu a schopností.
      A dopravní nehoda? Holka, budou to dva roky, kdy jsme tohle zažili právě cestou na dovolenou, takže nejen špatný zážitek, ale z dovolené nebylo nic, ani jsme tam nedojeli a poloviční záloha nám nebyla vrácena a byli jsme rádi, že to odneslo auto a ne naše tělesná schránka. Nehodu zavinil jiný řidič.

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Pojďte se mnou na Vyšehradský hřbitov

Proč jsem si vybrala Vyšehradský hřbitov? Je to příspěvek k Památce zesnulých a kdybych psala o kterémkoliv hřbitově z našeho regionu, pravi...