Dnešní článek navazuje na příspěvek o Megoňkách. Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem... V oblasti Trojmezí u Jablunkova nebo v příhraničí nikoho nepřekvapí, když zaslechne polštinu nebo slovenštinu. Slovenštinu vnímáme jako jazyk srozumitelný už tím, že mnoho let jsme měli společný stát. Možná nechybělo mnoho a měli bychom společný jazyk.
Občas čtu, že mladá generace už slovenštině nerozumí, asi záleží ve které části republiky. V naší oblasti je hodně smíšených rodin. Jako příklad uvedu svou kamarádku, oba její rodiče pocházejí ze Slovenska a u nich se běžně tátovi říkalo "ocko" a strýci "ujo". Její synovec si vzal Polku, hudebnici z orchestru a žijí v Polsku. Takže mezinárodní rodina. Mnohé knihy jsem přečetla ve slovenštině, podobné je to se sledováním filmů. Spíš mi vadí, když je slovenský film dabován do češtiny. Sama občas v hovorovém jazyce použiji některé slovenské slovo, např. "neúrekom", což vyjadřuje velký počet nebo velké množství.
Současný slovenský jazyk vznikal v době tzv. národního obrození, v době, kdy slovenský jazyk byl upozaďován maďarštinou. Snaha vytvořit spisovný jazyk byla brána jako vlastenecký postoj a první se o to snažil Anton Bernolák. Pokusil se vytvořit spisovnou slovenštinu do podoby tzv. bernolákovštiny. Jako základ použil západoslovenské nářečí.
Bernoláčtina se šířila hlavně kolem Trnavy (katolické kulturní centrum) a narážela na zamítavé postoje hlavně evangelíků. Tím se neuplatnila na celém slovenském území.
Jednoho času se objevila myšlenka literatury československé, psané jednotným spisovným jazykem. Šlo o jakousi formu čechoslovakismu, založenou na příští existenci samostatného a jednotného československého národa.
Přední představitel mladé slovenské literární generace Ľudovít Štúr vyslovil přání: „Kéž by Čechové ne jen slova naše přijali původní slovenská, ale i v dobách mluvnických jen o něco ustoupili, odtudto by nejen názvem, ale i samou věcí řeč československá vyšla.“ Obrátil se rovněž na Františka Palackého se žádostí, aby Češi a Slováci našli kompromisní způsob při řešení jednotného československého jazyka.
Štúr a jeho generace hledali novou formu spisovné slovenštiny, která by také spojila katolíky s evangelíky. Čeští obrozenci však vůli k ústupkům neprojevili. Proto se Štúr, Michal Miloslav Hodža a Jozef Miloslav Hurban v červnu 1843 dohodli na zavedení spisovné slovenštiny, jejímž základem se stala středoslovenská nářečí. Tím došlo k ustavení spisovné slovenštiny, která byla na Slovensku přijata.
A nyní praktická část. Při návštěvě Megoněk mě napadlo, jaký název ve slovenštině mají běžné rostliny, které jsme viděli a trochu jsem to rozšířila. Ukázka textu:
Rozuměli byste těmto výrazům?
Co se týče porozumění na obou stranách hranice, jsou výzkumy, které mají vyjádřit stupeň porozumění. Na ukázku jsem vybrala 5 slov:
Pěkný článek. Já jsem prošla v životě několika nářečími u nás: chodské, hanácké, valašské, pár let chytám lašské a slovenčinu som počula velmi rada. Páčila sa mi jej mekkosť. Moje děti u jídla řekly " já už nechci", bratrovy "já už si neprosím". A když to člověk vysloví s tím "něprosím", je to až něžné a zdvořilé. První slovensky psanou knihu jsem četla v 17. Letech, když ji bratr dostal za dobré výsledky na vojenské škole v Lipt. Mikuláši. Byla to pořádná bichle "Hrbáč, čiže malý Parížan. Ze začátku mi to trochu dělalo potíže, ale brzy jsem už ani nevnímala, že čtu v jiném jazyce. Také mi vadí, když se slovenské filmy dabují. A zelí je kapusta a kapusta je kel. 😀
OdpovědětVymazatMaruško, díky za pochvalu. Vy jste příkladem takové československé rodiny v praxi a tím, jak jsi prošla několik nářečí, máš trénink stát se "Evropanem", jak o tom slyším. 😀
VymazatLíbí se mi Tvůj optimistický komentář a "skoro do počutia".
Hanko, na úvod si neodpustim napsat, škoda, že jsme se rozdělili . Pro mě dlouho nepochopitelné. Ale co už, nic s tím my plebejci neuděláme. Zrovna tak si to myslí hodně Slováků. Většinou rozumím, ale pár výrazu mě mate.
OdpovědětVymazatMarti, je nás hodně, kterým bývalý společný stát vyhovoval. Já taky jsem schopna i mluvit slovensky, ale některé výrazy, např. ty, které uvádím, jsou natolik odborné, že je neznám. ☺
VymazatSlovenštinu mám ráda je taková měkká a lahodí mému sluchu.Když jsme jezdili hodně do Vysokých Tater tak něco jsme ze slovenštiny pochytili a doma jsme tak občas mluvili.Děti nás potom napomínaly.Ve slovenštině vycházelo kdysi hodně krásných knih a tak jsem si pravidelně objednávala.Mám ráda i filmy mluvené slovensky.Jinak řeči mně nikdy nešly,učila jsem se německy i anglicky.
OdpovědětVymazatHani,hezký večer
Jituš, hezky jsi to napsala. Mému sluchu také slovenština lahodí, v naší oblasti žije hodně Slováků a někteří z nich už přešli na češtinu, podobně jako můj švagr. Také jsem často jezdila na Slovensko i do Vys. Tater a byly to pěkné roky. Žádná jazyková bariéra, pohoda.
VymazatPřeji pěkný vstup do června. ☺
Krásný, měkký, slovanský jazyk. Skoro každé léto jdeme na nějaké slovenské divadlo. Z úst pana Kňažka, Huby, dříve pana Lasici nebo paní Vašáryové je to prostě koncert.
OdpovědětVymazatHani, měj příjemný den. Helena
Helenko, slovenštinu máme rádi a někteří slovenští herci jsou dodnes "pojem".
VymazatPřeji příjemný zbytek neděle. ☺