Herdule, paličky, podvinek - abeceda krajkářky

Také obdivujete krásu krajek a umění těch, kteří umějí paličkovat? Nebo dokonce sami/y paličkujete? Protože paličkují i muži. Já jsem to kdysi chtěla zkusit, protože vztah k ručním pracím jsem vlastně zdědila.

Paličkování nemá v naší oblasti tradice a pochopila jsem proč. Tady na nějaké vysedávání u herdule prostě nebyl čas. Když byl kus pole, nějaké zvířectvo apod., celý den byla "robota". Chlapi tu většinou všichni kopali uhlí na šachtě nebo byli v železárnách a nevím, jak by reagovali, kdyby se po šichtě vrátili domů a ženuška by vysedávala denně u paličkování. Chápete. Večer spíše ty ženy po chvilkách háčkovaly a byly to třeba velké záclony. Háčkovat mě naučila babička. Jsem tomu dodnes ráda a jestlipak dnes zručná babička naučí vnučku háčkovat či plést? Že nemá zájem? Tak i ten zájem musíme "rozvíjet". 

Výhodou bylo, že jsem byla manuálně zručná, což není samochvála, ale prosté konstatování. Nebyla jsem ten, o němž se říkalo, že je "gramlavý" = nezručný, ale to nemusel háčkovat. Pak šly roky a já jsem chodila obdivovat věci ve výkladní skříni Slezské jizby v Ostravě. To bylo u kina Vesmír a byly to většinou výrobky Družstva umělecké výroby nebo Slezské tvorby Opava. To mělo úroveň a vkus! No a jednou jsem tam viděla ... herduli. 😎 Poprvé v životě takto na prodej a myslím, že se tomu říkalo jinak, ale to mě nahlodalo. Když to bylo ve značkové prodejně, nejlevnější nebyla. Jenže tak to dopadne, když si někdo koupí herduli a paličkování v praxi neviděl, nic o tom neví, ale protože je mladý a zručný, je přesvědčen, že to zvládne. Tak jsem si přikoupila potřebnou literaturu i paličky, ale pak to doma zabíralo místo, odkládala jsem to rok, dva, tři, přišla jsem na to, že mě paličkování vlastně neláká. K čemu já ty výrobky budu mít, i kdyby se mi to povedlo? I ten ubrousek lemovaný paličkovanou krajkou není na každodenní stolování a kdyby to někdo polil, asi bych ... No a tak si milá herdule hezkých pár let pohověla u nás v bytě, pěkně zabalená a měla se dobře. Nepoužitá jen zabírala místo a začala jsem řešit to nerudovské "Kam s ní?" Po čase kolegyně v práci projevila zájem, tak jsem jí herduli "prodala", těch pár kaček za to byl dost prodělečný podnik. Takže já se neostýchám říct, že jsem paličkovat nezačala a už nezačnu. Krajku si spíše uháčkuji a je to rychlejší, díky, babi. Nejvíce mě chytlo šití, chodila jsem asi do 10 placených kursů, šlo hlavně o šití oblečení na sebe. Ano, maminka měla odbornou školu pro ženská povolání, stroj byl stále k dispozici, tak mi od dětství se šitím radila a vlastně mě k tomu vedla. Když vás učí a vede lektorka (a poznala jsem jich několik), je to lepší, protože to má svůj řád a co naplat, domácí "výuka" je vždy benevolentnější... Takže u mne, suma sumárum, ze všech ručních prací šití oděvů a vlastně všeho výrazně vedlo. 👍

  

Takovou herduli jsem měla...

Dnešní příspěvek navazuje na nedávný článek o návštěvě Muzea krajky v Prachaticích. Ještě se tam vrátíme, ale napadlo mě, že by to chtělo trochu rozšířit. V minulosti bývaly paličkované krajky zdobícím prvkem hlavně u vínků, čepců a krojových plen. To jen taková Marie Terezie měla na svou korunovaci celopaličkované šaty. Možná i vy máte doma "něco" paličkovaného a třeba vůbec nepaličkujete. Já jsem si tam "něco" koupila a později to představím.

Krajkářství přitom patří mezi nejmladší textilní techniky, vzniklo až v 16. století. Jde o nejjemnější a také nejpracnější způsob, jak křížit nitě. Tento obor se v minulosti většinou dědil a na venkově se  dokonce vyučoval. I v dnešní době se pořádají kursy paličkování. 

Pokud navštívíte muzeum krajky nebo nějakou výstavu, setkáte se tam nejen s hotovými výrobky, které si můžete prohlédnout, ale také s pomůckami. Už v minulém příspěvku jsem se zmínila, že bez špendlíků to nejde. A pokud si pustíte video, uvidíte, jak se vyrobí herdule a kolik špendlíků budete potřebovat. 

Paličkovaná krajka se tvoří na tzv. „herduli“ – válci pevně vyplněným pilinami nebo senem. (Herdule, na kterých se paličkovaly čepce, bývaly tvarovány do koule). Herdule se pokládá do dřevěného stojánku ve tvaru kolébky. Jednotlivé nitě jsou navinuté na dřevěných paličkách a samotná vazba v paličkované krajce pak vlastně vzniká točením a křížením nití na výkresu (vzoru, tzv. „podvinku“).  Na okrajích je krajka při práci přichycena špendlíky, které jsou pro paličkování naprosto nepostradatelnou pomůckou. Mezi oblíbené motivy patří lístky, jablíčka, pavoučci nebo třeba hvězdičky.

Herdule musí být potažená pevným plátnem. Navrch ještě přijde povlak, jako u peřiny.

Paličky musí být vždy do páru. Mluvíme o paličkované krajce a tu by nebylo možné vyrobit bez dřevěných paliček. Na herduli je podložený obrázek budoucí krajky. Člověk se až diví, že se v tom někdo vyzná. Jenže, stejně tak se musí vyznat pletařka, právník v zákonech nebo třeba elektrikář v těch drátech. Všechno to má,  samozřejmě systém, každá nitka má své místo. 👍

 

Základ je řetízek a plátýnko. Špendlíky krajku na herduli fixují.

Stejně jako při pletení a háčkování musí krajkářky začínat tím nejjednodušším. První je vždycky řetízek. To jsou dva páry a prohazujeme do řetízku. To je nejzákladnější a hned potom je plátýnko. Špendlíky krajku na herduli fixují. Když si představíte plátno, osnovu a útek, tak u krajky to funguje na stejném principu. Tak je to vysvětleno i v muzeu. 

Ten nejzajímavější okamžik určitě nastává při snímání hotové krajky z herdule. Někdo používá tužidlo, jenže krajka pak brzy žloutne. Odborníci říkají, že nejlepší je hotovou práci napařit. „Stejně jako puky na kalhotách“. Pokud je krajka dobře vyrobená, drží pohromadě.

Základem je klid a trpělivost. Upaličkovat límec trvá určitě déle, než ho uháčkovat. Paličkovaná krajka byla už v 19. století vystavená tvrdé konkurenci strojní výroby krajek, která vlastně trvá dodnes. Ruční výroba má však své kouzlo. 

  

Krajkářky při práci.

 

Paličkovat sami nemusíme, ale představu mít můžeme. 

  

Dřevěné paličky byly něco jako věno. Když chlapec věnoval dívce vyřezávanou paličku, znamenalo to už velký závazek. Paličky se vyřezávaly nejčastěji z ovocného dřeva – z třešně nebo švestky. Ta prý časem krásně ztmavla a nejlépe „zvonila“.   

Práce na herduli s použitím špendlíků a předkreslenému vzoru se říká "podvinek". 

 

 Kdysi bylo nemyslitelné už od dětství chodit bez čepce: 

 

 Vzorníky paličkované krajky:

I v dnešní době vznikají originální ozdoby - límce na šaty, paličkované šperky, brože nebo jsem viděla i paličkovaný betlém: 

Velmi hezké jsou obrázky s paličkovaným vzorem, na snímku je doplněn lurexovou nití:

 

 Zajímavě působí i ozdoba z paličkované krajky na tašce, i když, upřímně, něco podobného jsem na ulici neviděla.

  

Tvorbu betlémů můžeme obdivovat i v létě, protože krajkářka tohle musí tvořit s velkým předstihem, aby do Mikuláše byla připravená: