Dnes představím zámek Lnáře, který jsme navštívili. Je to nedaleko Strakonic ve staré rybníkářské oblasti. Název Lnáře souvisí s pěstováním a zpracovnáním lnu v kraji. O zámku jsem se už zmínila při Muzeu kočky, ale ve Lnářích jsou dva zámky, které tvoří areál. Starý zámek býval původně tvrzí, která byla postavena v letech
1577-1593. Když přestala jako panské
sídlo vyhovovat, v těsném sousedství byl v letech 1666-1685 postaven
zámek nový - barokní. Několikrát zde pobýval na návštěvě Petr Vok z Rožmberka. Toho si každý pamatuje.
Od 16. stol. až do r. 1937 při starém zámku existoval pivovar. Nový zámek vystřídal mnoho majitelů. Roku 1936 zámek koupil pražský advokát JUDr. J. Vaníček. Ten ho vlastnil až do znárodnění. Pak se zámek dostal do vlastnictví zemědělců, kteří o památku nepečovali, mnoho z mobiliáře se ztratilo a říkám si, jestlipak ještě někde v domech nemají "kousky" ze zámecké výbavy? Zámek se dostal do havarijního stavu, ale tak hrozné to s ním asi nebylo. Proč?
Zachránil ho Úřad vlády tím, že ho převzal od zemědělců a v 70. a 80. letech na zámku zřídil
rekreační a školící středisko, které zde působilo až do 1991. Vláda by si nějakou ruinu těžko vybrala. Prý zde
byly provedeny necitlivé zásahy, ale myslím, že mohou být rádi, že to nepustlo. V restitucích v 90. letech byl zámek vrácen potomkům JUDr. Vaníčka. Ti ho opravili a r. 1999 poprvé zpřístupnili veřejnosti. Zámek je
přístupný po mostě se šesti sochami světců.
Lnáře leží na rozhraní
jižních a západních Čech mezi Blatnou a Nepomukem. Navštívit můžeme zámek,
tvrz a také muzeum koček. Raritou je tam pomník americké 4. obrněné
divize.
Všimněte si, že zámek Lnáře je na výběžku, který tvoří "poloostrov", který je obklopen vodou tří rybníků - od severu: Veský, Zámecký a Podhájský rybník. Tyto rybníky už víckrát tam způsobily povodňovou situaci.
A čím jsou Lnáře známé?
Dospělí |
190,- Kč |
Senioři, děti (od 3 do 15ti let), studenti |
130,- Kč |
Rodinné vstupné (2 dospělí, 2-4 děti), každé další dítě plné dětské vstupné |
590,- Kč |
Toto je Freskový sál a my dále vstupujeme do Velkého sálu, který má kapacitu až 220 osob, rozloha sálu je 240m2 a konají se zde svatební obřady, plesy, koncerty, konference, valné hromady, rauty. Výška sálu zahrnuje dvě podlaží.
Tento sál je určitě to nejlepší, co návštěvnický okruh nabízí. Jen ta výška přes dvě patra (výška se uvádí přes 9 m) a rozloha - je to působivé. A co teprve výzdoba - krásné štuky a nástěnné malby.
Na Zámku Lnáře, nejen v této místnosti, můžeme vidět unikátní soubor nástěnných maleb od Giacoma Tencally s výjevy z antické mytologie. Nástropní freska Velkého sálu zobrazuje celé antické božstvo.
Paní průvodkyně poutavým způsobem přibližuje epizody zobrazené na freskách a štukách, které na sebe navazují. Takže vy posloucháte, sledujete fresky a ... fotíte. 😃 Jedná se o barokní a rokokovou freskovou výmalbu. Výzdoba sálu a přilehlých místností vznikla za vlastnictví Černínů v r. 1685, kdy v zámku probíhaly opravy. Konala se zde svatba Tomáše Zachea Černína a Zuzany Terezie Renaty hraběnky Martinicové.
Obraz Shromáždění Olympanů, v jehož středu Kybelé-Gája předává Héře a Diovi svatební dar v podobě stromu se zlatými jablky, je detailně provedený. Autor se pokoušel vytvořit iluzi prostoru. K orientaci slouží jabloň, která je jediným vertikálním prvkem na malbě, umístěná doprostřed obrazu. Novomanžele lze identifikovat podle atributů. Héru doprovází pár pávů na oblacích pod ní. Zeus je znázorněn s královskou korunou a vpravo vedle něj sedícím orlem. Tento slavnostní manželský akt dotváří bůh lásky Amor, poletující kolem manželů. Jako svatební dar dostává Héra od bohyně Země Gáji již zmíněnou jabloň se zlatými jablky, kterou následně svěřila do péče Hesperidkám. Gája má na hlavě klasickou charakteristickou hradební korunu.
Na obraze je znázorněno mnoho dalších olympských bohů, kteří se svatby zúčastnili. Díky jejich atributům je lze snadno rozeznat. Na levé straně obrazu za novomanželi se v horním rohu nachází bůh války Árés, oblečený ve zbroji a držící v ruce kopí. Vedle něj stojí Apollón, bůh Slunce, života a věštby. Trojici bohů na levé straně malby uzavírá Héfaistos, bůh ohně a kovářství. Je zobrazen v tmavé pracovní haleně odkrývající pravou ruku, ve které drží kladivo jako odkaz na své povolání kováře. Na pravé straně od novomanželů je nejdále v horní linii zobrazen Kronos, nejmladší ze synů Úrana a Gáji. V pravé ruce drží jeden ze svých atributů - kosu. V těsné blízkosti Krona se nachází nejslavnější řecký hrdina, proslulý svou silou a nebojácností - Herkules. Za své hrdinské činy byl přijat mezi bohy a učiněn nesmrtelným. Na malbě je zobrazen s kyjem a oblečen ve lví kůži. Dále spatříme Persefónu, manželku Háda, který je hned vedle ní. Vládce podsvětí a mrtvých Hádés je na obraze znázorněn se svým dvojzubcem.
V horní linii malby dále vidíme Auroru, bohyni ranních červánků, s korunou paprsků. Posla bohů, ale také průvodce pocestných či cestovatelů Merkura lze jednoznačně rozpoznat podle okřídlené přilbice a hole obtočené dvěma hady. V hlavní části obrazu mezi novomanželi a jabloní je znázorněna Venuše, bohyně krásy a lásky, spolu s Pallas Athénou, bohyní moudrosti, řemesel a spravedlivé války. Na obraze Athénu poznáme podle přilby. Na pravé straně v dolní linii obrazu se v rohu nachází Tritón, syn Neptuna, spoluvládce moří a pán mořských příšer. Obyčejně bývá zobrazován při troubení na zakroucenou mušli, je ho však možné vidět i s trojzubcem jako v tomto případě. Po jeho levici se nachází muž se zelenými vlasy, pravděpodobně jde o vládce moří Poseidona. Bývá zpravidla zobrazován s trojzubcem. Mezi jeho méně známé atributy patří rozcuchané vlasy, někdy z mořských řas. Zpodobnění otce a syna se zde může chápat jako postupné předání moci vládnutí. Poslední trojici bohů v řadě začíná Ceres, bohyně úrody. Na obraze je znázorněna se svými atributy - obilným snopem a klasy. Vedle ní sedí Flóra, bohyně jara a přírody, mezi její charakteristické poznávací znaky patří girlandy z květů.
Posledním bohem na obraze je Zephyrus, vládce mírného západního větru přinášejícího úrodu. Na malbě je zobrazen se svým atributem - rohem hojnosti.
Báje o Hesperidkách je postupně rozvinuta v dalších šesti polích po obvodu fabionu. Hesperidky byly nymfy, vyznačující se výbornou zpěvností. V bájích jejich počet kolísá, pohybuje se od tří do sedmi, také jejich jména zní v různých podáních rozličně. Nejčastější jsou Aiglé, Erytheja a Hesperethúsa. Tyto "nymfy zapadajícího slunce" stvořil podle jednoho mýtického příběhu Nix (noc) a Erebus (temnota), pozdější verze udává Hesperis a Atlas, či Ceto a Phorcys.
Hesperidky převážející jabloň se zlatými jablky.
Hesperidky byly pověřeny hlídáním zlatých jablek, které k slavnostní události, svatbě Héry s Diem, vypěstovala Gája - Matka Země v zázračné zahradě na dalekém západě za Okeanem. Jablka byla symbolem lásky, plodnosti a božské nesmrtelnosti. Herkules dostal od Eurystheose úkol zmocnit se těchto jablek. Eurystheos byl vnukem Persea, jako prvorozený syn se stal Héřiným úskokem v Aulidě vládcem nad Mykénami, Tirithem a Mideou. Zeus ale k panovnictví určil svého syna Herkula. Ten v poddanosti k Eurystheovi musel splnit dvanáct prací a výsledky ukázat králi před hradbami Mykén, protože do města měl vstup zakázán. Herkules za jablky podnikl obtížnou cestu. A tak dále...
Herkules se zabitým drakem Ladónem.
Eurytheus předává trs zlatých jablek Héře.
__________________________
Proč to sem dávám? Víte, kolikrát my, návštěvníci, máme připomínky k průvodcům a leccos jim vytýkáme. My pravidelně na konci prohlídky poděkujeme průvodci za všechny, protože to nikdo nedělá, maximálně se řekne "děkujeme". A pokud se nám jeho výkon opravdu líbil, před návštěvníky ho pochválím a aspoň něco shrnu, aby průvodce viděl, že jsme si z výkladu něco odnesli a nechodili tam jen jak "stádo".
Průvodců je prý málo, přes prázdniny to jsou často studenti na brigádě nebo důchodkyně. A tento text je pro představu, abychom viděli, co paní průvodkyně vypravuje o ústředním obraze na stropě a to je "jen" jeden obraz! A že jich tam je. Uvádím to také pro představu, abychom si uvědomili, co bychom se museli naučit, kdybychom chtěli provázet turisty na zámku Lnáře. 😺
Je to antický příběh, v němž si člověk musí pamatovat tu hlavní dějovou osu a pokud průvodce ví, u kterého obrazu začít ten příběh, má vyhráno. Nesmí poplést ty příběhy, i když kdoví, jestli by to někdo poznal. 🙇 Má na to 50 minut. Jenže k tomu musí "hlídat" návštěvníky, odpovídat na dotazy, případně zhasnout světlo nebo zamknout... 😉
Štuka je z výjevu "Hořící Trója" nad vlašskými krby. Ještě zvon, hodinový stroj a "falešná zrcadla", zbytek prohlídky - kapli, zámecký park a exteriéry zámku zařadím jindy.
Jsme v Sále Apollón a této výzdobě se říká falešná zrcadla.
Sál před oratoří: Herkules bojující s krétským býkem a Herkules předávající králi Eurystheovi mrtvé zvíře.
Pokračování
zdroj: Kateřina Maleninská, Fresková výzdoba zámku ve Lnářích, bakalářská práce, Jihočeská univerzita, Filosofická fakulta, 2011
Hani, zámek je uvnitř opravdu nádherný, krásné je to štukování i obrazy. Já většinou při prohlídkách zámku moc nefotím a raději se soustředím na výklad, abych si z té prohlídky aspoň něco zapamatovala. Navíc cvakání uzávěrky foťáku může rušit ostatní návštěvníky. Už se mi ale stalo, že po výkladu v jednotlivých místnostech dal průvodce svolení k focení pro návštěvníky, kteří si to zaplatili. Ovšem také jsem se setkala s úplným zákazem focení. Například na zámku Kratochvíle, kde jsou vystavené předměty ze soukromých sbírek a na zámku v Mnichově Hradišti, kde se musí mobil i foťák včetně batohu nebo kabelky, uložit a zamknout do kovové skříňky a bereš si jen klíček s číslem skříňky. Po prohlídce si věci zase vyzvedneš a klíček se nechá ve dveřích skříňky pro další návštěvníky.
OdpovědětVymazatPozorně si čtu Tvůj komentář, Jari. Každá to máme jinak, ale nevím, kolik si toho běžný návštěvník po prohlídce zámku pamatuje? Já po zámcích chodím opravdu často, přitom pozoruji i ty lidi a na mnohých je vidět, že toho moc nebude. Ano, někdo si bude pamatovat, že někde stála krásná váza nebo zajímavé křeslo a doma o tom bude pět ódy, ale to hlavní z výkladu mu vlastně uniklo. V poslední době jsem si několikrát už vzala na závěr slovo, poděkovala průvodkyni a trochu to shrnula, protože i těm lidem chci dát najevo, že po téměř hodinové prohlídce bychom si něco měli pamatovat.
VymazatA focení? Na mnoha místech s tím počítají a nic nezakazují, výjimky však někde jsou. Já tedy při prohlídce fotím dost a myslím, že nikoho neruším. Ten, kdo tam stojí jak sloup, tak mi ustoupí. A Tobě foťák nahlas cvaká? Můj foťák (běžný typ, nemám žádné zrcadlo) pracuje zcela neslyšně a ani u druhých v tom zámeckém prostoru neslyším cvakání. Takže focením nerušíš. To jsou mé postřehy jako návštěvnice, která je na zámcích nebo v muzeích velmi často. Moc děkuji za názor, to mě zajímá. 😉
Hani, děkuji za prohlídku zámku i za slova o průvodkyních. Je to velmi náročná profese, nejen kvůli paměti, ale hlavně - práce s lidmi. Ano, občas z průvodců (většinou z brigádníků bez zájmu a znalosti souvislostí zvedám obočí) ale upřímně, někteří návštěvníci by zasloužili... Sama jsem před spoustou let odchodila kurz na průvodkyni po našem městě, něco málo o tom vím...
OdpovědětVymazatPřeji hezký den. Helena
Helenko, práci s lidmi nezvládne každý a také to nemůže vypadat jako od "trhovkyně". Mělo by to mít určitou úroveň a to víme obě. Často slyším, že průvodců je málo a tak se to řeší těmi brigádníky. Nějaký SŠ student nemůže znát souvislosti a tak se ten nedostatek průvodců takto "záplatuje". Úroveň návštěvníků také už poznám, někdy si říkám, proč tam ti lidé jdou? Ovšem, kolikrát jsme my dva na závěr od průvodkyně slyšeli, že takové lidi tam ráda vidí a takoví by tam měli chodit... a to je i pro nás určitá pochvala. Takže já s průvodci komunikuji, protože mám pocit, že si oboustranně máme co říci.
VymazatDěkuji za zajímavý komentář a přeji krásnou neděli. 😺
Průvodkyně jsou opravdu různé a já poděkuji vždycky, ale kdysi jsme měli průvodkyni, která stála jako sloup, mlela naučený text v jedné hlasové hladině bez interpukce a jen občas máchla rukou určitým směrem. To byl opravdu zážitek jen pozorovat její kamennou tvář bez zájmu.
OdpovědětVymazatMaruško, ty rozdíly v průvodkyních (občas jsou i muži) jsou někdy velké a to se hned pozná. Možná k tomu ještě sestavím článek, protože mám s tím pestré zkušenosti ☺. Někdy mám pocit, že ta průvodkyně to bere hlavně jako možnost přivydělat si nějakou korunu, ale každý se na to nehodí. Jenže, kdo je flink, ten bude každou práci odbývat, i kdyby šil zástěry nebo pekl rohlíky. Já chápu, že ne vždy se cítí v pohodě, ale na tom zámku je to právě ona, která přichází do styku s návštěvníky a těm, bohužel, právě podle ní zůstane ten hlavní dojem a názor z prohlídky.
VymazatMěj pěknou neděli. 😺
O zámku jsem někde četla a nevím kde,protože mě to zaujalo a hned jsem koukla na mapu.Je to od nás trochu dále a hlavně přes Prahu.Na mě průvodkyně působí někdy rušivě.Jsem v tomhle jiná.Jsem nejraději,když dostanu do ruky papír a mohu si číst,jak zrovna potřebuji a co mě zajímá.Tak se nám to stávala hodně v Polsku,tam to ani jinak nešlo a já zjistila,jak mi to vyhovuje.Potom nemám ráda,když se pohybuji v houfu.Na prohlídky jdeme jenom vyjímečně kvůli mé klaustrofobii.Hani,hezký víkend
OdpovědětVymazatJituš, ano, přes Prahu se špatně jezdí, to je důvod, ale jinak tento zámek není po celý rok otevřen. Ono každá jsme jiná, osobně raději přijdu do styku s průvodcem než s papírem. V Polsku je to jiná věc, tam už kvůli polštině potřebuješ "papír". Pokud máš klaustrofobii, tam je asi podstata problému, my na prohlídky chodíme pravidelně a jen chodit kolem zámku a nejít dovnitř - to pro nás nemá cenu. Naštěstí nás tohle zajímá oba.
VymazatJituš, přeji příjemnou neděli. 😺
Hezké snímky dávných časů!! Z určitých důvodů interiéry památek už nenavštěvuji a výklady tím pádem neposlouchám, raději fotím exteriéry. Přeji krásný víkend.
OdpovědětVymazatDěkuji za pochvalu fotografií, ten zámek má opravdu krásné interiéry, jak by ne, když to býval zámek Úřadu vlády, že? Těch důvodů, proč nejdeš na prohlídkové okruhy, může být více, to záleží na osobním rozhodnutí, ale pro nás, jak už píšu nahoře, bez prohlídky to nemá cenu. Naštěstí jsme shodného názoru a partner si to také oblíbil.
VymazatMěj pěknou neděli. 😺
Hanko, interiéry zámku jsou opravdu skvostné a za prohlídku zámek určitě stojí. Průvodce by měl být empatický, znalý situace a místa, sama bych to určitě nedala, takže jim (většině) patří můj obdiv. Ráda jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí, díky moc. Přeji pěknou neděli, zdravím 😀😉
OdpovědětVymazatJsem ráda, Evi, že Tě příspěvek zaujal. ☺ Co se týká průvodců, moc hezky jsi to napsala. To, jestli je znalý místa a souvislostí, se dá poznat. Chce to provázet delší dobu. Já osobně si věřím, že bych to průvodcovství zvládla a ráda bych to dělala. Ono už pro mnohé není jednoduché, hlavně zpočátku, postavit se před lidi, také zvučnost hlasu a dobrá výslovnost tam hrají roli. Nevím, jak je to placeno, protože průvodců je (prý) málo. Tak jako pediatrů, zubařů, obvoďáků a lékařů vůbec, učitelů, řemeslníků různých profesí ..., no, to jsme tedy dopadli. 😺
Vymazat