Notre-Dame znamená „Naše Paní“

Na Velikonoce jsem plánovala vložit na blog něco "kostelního". Kostely navštěvuji pravidelně ze zájmu o historii, ale věřící nejsem.

  

V televizi jsem viděla záběry z pařížské katedrály, která se po požáru opět otevřela návštěvníkům a pan prezident Macron vyznamenal asi stovku řemeslníků, architektů, kameníků a restaurátorů, kteří se podíleli na obnově Notre-Dame. Obdrželi Řád čestné legie a Národní řád za zásluhy přesně šest let od vypuknutí ohně (15. 4. 2019). Foto z veřejného zdroje:

Od studentských let jsem katedrálu chtěla vidět. Na jedny Vánoce jsem od rodičů dostala knihu „Chrám Matky Boží v Paříži“, jehož děj se odehrává právě v katedrále. Možná jste viděli i film, ale Victor Hugo popularitou svého románu vlastně zachránil katedrálu, protože měla být zbourána! Takže když u nás lamentujeme nad tím, že dost kostelů padlo za oběť poddolování nebo devastaci, je vidět, že i tak velkolepá katedrála v Paříži měla namále.

Po letech jsem si přání vidět katedrálu splnila. Během jedné návštěvy katedrálu "proletíte", protože na prohlídku máte omezený čas, poznáte ji jen zběžně. Nakonec jsem si Paříž i katedrálu jela prohlédnout třikrát! Fotografie mám tedy z různého období, jsou vybrány z těchto návštěv a pro mne mají cenu hlavně proto, že zachycují katedrálu ještě v původním stavu před požárem. Katedrála je nyní opravená, ale už to bude jiné...

Název „Notre Dame“ znamená ve francouzštině „Naše Paní“. Ve Francii se titulem Notre Dame běžně označuje Marie, Ježíšova matka. U nás se říká Panna Maria nebo Matka Boží, pak i ta katedrála je Matky Boží. Je to nádherná gotická stavba. Ve středověké Francii bylo podobných kostelů více a tak např. francouzští králové bývali korunování většinou v Remeši a pohřby panovníků se konaly v Saint-Denis u Paříže.

 

Tak jako Praha má svoji Kampu, v Paříži je Île de la Cité. V překladu je to doslova „ostrov Města“ a  označuje jádro původního osídlení. Katedrála Notre-Dame v Paříži stojí na polovině pařížského ostrova Île de la Cité na řece Seině. Ke katedrále se dostanete po mostě přes Seinu:

 

  

V Paříži může turista využít jízdu po Seině na bateau-mouche, což si dobře pamatuji, protože přeloženo je to loď-moucha 😎.

  

Na lodi obeplujete celý ostrov a katedrálu si můžete z lodi prohlédnout jako my. Ta štíhlá "věžička" při požáru shořela, je to tzv. sanktusník. Ten původní na snímcích byl  z dubového dřeva a potažen olověným pláštěm. Dřevěná konstrukce sanktusníku vážila asi 500 tun a olovo asi 250 tun. Špička věže byla 96 metrů nad úrovní náměstí kolem katedrály. Byly v ní uschovány tři relikvie: kousek Trnové koruny, relikvie sv. Diviše a sv. Jenovéfy. Všechno shořelo, nalezen byl v troskách pouze kohout - korouhvička.

 

Šipka ukazuje směr plavby a tak vidíte hlavně opěrný systém. A proč je tam loď-moucha? Konstruktér lodí měl ateliér ve čtvrti Mouche v Lyonu. Z reklamních důvodů byla vymyšlena fiktivní osoba Jean-Sébastien Mouche, který měl být  tvůrcem těchto lodí. Dokonce mu byla odhalena busta, takže takový "Jára Cimrman" v pařížském vydání. 😉

 

 

Když je kostel katedrálou, název je odvozen z latinského katedra, což označuje biskupský stolec. V křesťanské církvi je to hlavní kostel diecéze - sídelní kostel biskupa nebo arcibiskupa. Je katedrálou pařížské římskokatolické arcidiecéze.

 

  

Západní strana katedrály je na Place Jean-Paul II - náměstí Jana Pavla II., který tam má sochu. Na fotografii bylo náměstí téměř prázdné, v současnosti se do katedrály bez předešlého objednání vstupenek nedostanete pro velký zájem. 

 

  

V těsné blízkosti katedrály je monumentální bronzová socha Charlemagne et ses Leudes, do češtiny překládáno jako Karel Veliký a jeho stráž.

 

  

V polovině 12. století se biskup Maurice de Sully rozhodl, že na místě bývalého galořímského chrámu vybuduje chrám nový. Základní kámen byl položen v roce 1163, stavba samotná byla dokončena až o 182 let později, v roce 1345. Zhruba v době, kdy se u nás ujímá vlády Karel IV., je tento chrám dostavěn. Věže jsou vysoké téměř 70 m. 

  

Na stěnách chrámu je i několik rozet. Největší z nich má v průměru 10 metrů. 

Co katedrála svými symboly říká? 

„Rozeta v průčelí nad vchodem je uprostřed pomyslného čtverce. Ten má čtyři strany. A čtyřka byla pro středověkého člověka jasným odkazem na stvoření světa. Vždyť ve světě jsou přítomné čtyři základní elementy: oheň, voda, země, vzduch, orientujeme se v něm podle čtyř světových stran, střídají se v něm čtyři roční období a lidé v něm procházejí čtyřmi fázemi života – dětstvím, mládím, dospělostí a stářím.“

 

  

Tři portály byly budovány na přelomu 12.-13. století. Jsou na nich biblické výjevy, vidíme zde poslední soud, obrazy ze života P. Marie, Ježíše Krista i apoštolů. Jsou zde alegorie zlozvyků a ctností, ale najdeme i historické postavy, jako biskupa Maurice de Sully nebo krále Ludvíka VII.  

 

Na středním portále jsou výjevy Posledního soudu, což byl oblíbený námět gotických umělců.

 

 

Nad portály katedrály v tzv. Galerii králů představuje 28 soch krále Izraele a Judska. Většina z nich byla v r. 1793 za Velké francouzské revoluce stržena davem Pařížanů, kteří v nich viděli nenáviděné Bourbony. Lidé sochám srazili hlavy. Později byly sochy opraveny a vráceny na původní místa. Nabízí se srovnání s dobou husitskou u nás, kdy byly ničeny kostely a kláštery a to bylo v 15. století, takže něco podobného vidíme i tady v 18. stol. a katedrála měla být zbourána. 

 

 

Co zachránilo katedrálu? Byly to dvě události, jednak v r. 1804 korunovace Napoleona císařem (přijal korunu od papeže Pia VIII.) a pak se o zájem lidí zasloužil spisovatel Victor Hugo , který v r. 1831 vydal svůj nejslavnější román „Chrám Matky Boží v Paříži“. Vydání knihy podnítilo veřejnou sbírku na rekonstrukci celé stavby.

 

  

Z korunovace Napoleona, zdroj internet. 

 

 

Dnes skončíme před dveřmi katedrály a příště vás seznámím s interiérem Notre-Dame před požárem. 

 

zdroj: Wikipedie, edu čt